Saruman

Asi osobně se nám tahle povídka líbí z Jeremiášovy Vánoční tvorby nejvíce. A proč? Protože jsme tam my!!!! A pořádně to Sarumanovi zavaříme. Dobře mu tak, když nás nutí držet půst...

Snažily jsme se už Jeremiáše přesvědčit, aby napsal jakousi prequelovou povídku, prostě povídku, kde by vysvětlil jak jsme se vlastně k Sarumanovi dostali, proč nás ušetřil a jak zabil ostatní a spolu se Sauronem ovládl Středozem... naše prosba tehdy zůstala nevyslyšena, takže teď apelujeme na všechny svobodné (předtím) národy Středozemě. Spojte se a pomozte nám Kořena donutit napsat "předpokračování"!

(Zdroj obrázku)

---

Mylí Samurane,

Chťel bich dostat noví meč a taki ťeškou zbroj, abich moh lýp sloužyt ftvý amráďe. Pokut mi vlastnoručňe plácneš ruku na helmu, bude to fajn. Veselí vánoce!

Čaroděj pracně přelouskal skřetí rukopis prokládaný hotovým deštěm kaněk a přeškrtaných slov. Od té doby, co v Železném pasu zavedl povinnou školní docházku pro všechny netvory mladší desíti let, trvali jeho služebníci na tom, že budou psát svému pánovi dopisy. Toho sice zájem dojímal, na druhou stranu však neustálé vysedávání nad lejstry div nezpůsobilo obstarožnímu kouzelníkovi hemeroidy.

Huršlag, meč + t.zbroj (ruku), naškrábal Saruman do svého poznámkového bloku a sáhl po dalším dopise. Tohle se ještě protáhne.

***

"Šéfe?" ozval se zpoza dveří kvičivý skřetí hlásek.

Čaroděj vzhlédl od stránek dopisu číslo 8427: "Dále!"

Vysoká křídla se rozlétla a do Sarumanovy pracovny napochodoval drobný skřet s červenobílou čepičkou naraženou přes jedno zahnuté ucho.

"Přispějte, prosím, na opuštěné trolly!" zažadonil, vypoulil svá velká kukadla na sedícího muže a potřásl kasičkou sbitou z odpadních kousků slévárenského kovu.

Čaroděj se otočil pro měšec a nenápadně při tom pozvedl oči k nebi: Melkore, za co mě trestáš? pomyslel si, když vhodil před rozzářenými zraky skřetího altruisty několik mincí do nitra plechové piksly.

"Veselé Vánoce," poděkoval a otočil se k odchodu.

"Okamžiček," neodolal Saruman.

"Pane?"

"Pěkně se posti, ať uvidíš zlatého vrrka!"

***

Během pozdního odpoledne čaroděj konečně dočetl poslední dopisy a předal své poznámky skurutím zásobovačům.

Potom se rozhodl, že se trošičku projde.

Před vraty Orthanku na něj čekala osobní stráž; urostlí válečníci vetkli do svých přileb snítky jmelí a dlouhou chvíli si krátili pozorováním skřetího sboru, který nacvičoval koledy.

Všude vládla ta správná vánoční atmosféra.

Skurutmarket měl samozřejmě otevřeno - skřetí rodičové brázdili uličky mezi regály a pokladnami Kampflandu a hledali dárečky pro své ratolesti.

"Čepičku, Vaše Mnohobarevnosti?" zeptal se uctivě postarší troll a podal čaroději typickou pokrývku hlavy. Ten si ji s úsměvem narazil na hlavu a zazubil se na skupinku dobrodinců, kteří přišli věnovat rozmanitou pomoc vrrčímu útulku.

Opodál koštovala skupinka notně podnapilých jedinců svařák ze zelených brambor. Těm se Saruman vyhnul - u protějšího trhovce ale levně pořídil tabák s vůní kadidla a ozdobnou špičku vánočního stromečku.

Ten se pokoušeli vztyčit řemeslníci uprostřed náměstí.

Stromovous ale klel a vzpínal se. Odmítal snést čarodějovy vlastnoručně vyrobené prskavky a řval: "Burárum!" kdykoli se někdo pokusil navrhnout, aby jeho nohy oklestili, neboť se nevejdou do stojanu. Podvolil se teprve, když mu byla slíbena vydatnější zálivka a široký květináč pro další sezónu.

Dokonce ani moc nebručel, když mu dva hbití skřeti připevnili Sarumanovu špičku na jednu z větví, které mu vyrůstaly z hlavy.

"Do vězení," přikázal čaroděj obsluze rumpálu, který poháněl výtah.

Kabina pomalu klesala a Saruman studoval program dobročinného koncertu Spolku na ochranu pavouků. Slavná metalová skupina Balrog band letos na svém celostředozemském turné zavítala na Vánoce právě do jeho říše. Čaroděj jim docela fandil: na svém palantíru onehdá sledoval reportáž z koncertu na lodích nad Rauroskými vodopády a opravdu to mělo něco do sebe.

Už si chtěl začít pohvizdovat známou melodii hitu Highway to Mordor, výtah však s trhnutím zastavil a Saruman si uvědomil, že je na místě.

Najisto se vydal k cele v pátém podlaží.

"Merry Christmas," rozchechtal se Smíšek, který si trávil dlouhou chvíli v žaláři učením podezřelých jazyků. "Snad to není Santaklaus," lekl se Pipin, když zahlédl červenou čepičku: "přiznej se, dědo!" udeřil na překvapeného čaroděje: "jak byl Gandalf kuřák a Radagast fanda houbiček, máš ty určitě něco společného s přeslazenými nápoji!"

Než stihl Saruman cokoli říct, tiráda pokračovala.

"Od čtvrtka nemáme co do huby. Kde je to tvý zlatý prase, hm?"

"Zlatý vrrk," opravil ho čaroděj mimoděk.

"No tak vrrk. Prase sem, prasovlk tam. Koho to zajímá?"

"Inu, vrrk přísně vzato nemá s prasetem nic společného, on…"

"…tak jenom vypadá?" nadhodil Smíšek.

"…tak jenom smrdí?" napadlo Pipina.

"…je příbuzný spíš s medvědem." zamračil se Saruman: "jak se tu vlastně máte?"

"Od té doby, cos s tou ohnivou bulvou povraždil naše přátele a ovládl celou Středozem? Fakt báječně," ušklíbl se mladší hobit.

"Přátele? Myslíš toho nevrlého suchara se sukovitou tyčí, dva přehnaně opatrovnické hobity, ubrblaného trpaslíka nebo tu elfí příšernost, která se tahala s kozou na hlavě?" zeptal se opatrně čaroděj.

"Heleď, to je fakt," zapřemýšlel Smíšek: "poslední, se kterým se dalo vydržet, dostal za Argonathem šípem do břicha."

"A můžeš za to ty!" zavrčel Pipin vítězně na Sarumana.

"Hádám, že asi jo," konstatoval čaroděj, kterého nenapadla žádná věrohodná výmluva: "velitel… hmm… překročil svou kompetenci. Omlouvám se."

"Kopmeco?" zamrkal Pipin.

"Konkurenci," poučil ho Smíšek patřičně důležitým tónem: "tím se to všechno vysvětluje. Jsme si kvit, pane Saruman."

"To jsem rád. Přeci jen, jsou Vánoce," usmál se čaroděj a mávnutím přivolal stráž: "hobity pustit, převléct, umýt a držet dál od veškerých výbušnin," nařídil.

Štědrý večer mohl začít.

***

"Řekněte sýr," řekl fotograf.

"SÝR!" zařvali skuruti, až se hradby otřásaly. Byli hrdí na to, že mohli být zvěčněni po boku svého šéfa na slavnostní fotografii, která si jistě najde cestu do Všeskřetího kalendáře pro příští rok.

Zatímco se hloučky služebníků vydaly rozkrajovat jablka, lít olovo, házet přilbou nebo pouštět lojové svíčky v úlomcích rohanských zbrojí po vodě, Saruman se rozhodl spolu s hobity popřát veselé Vánoce starému rodinnému příteli.

"Červe!" křikl na svého lidského sluhu.

"Ano pane," uklonil se zrádce servilně.

"Tak zaprvé; veselé Vánoce, zadruhé; koukej přestat hrát s mým palantírem bowling a hned mi ho přines," nařídil čaroděj a mávnutím ruky Grímu propustil.

Ten se opravdu po chvíli vrátil a zahanbeně lesklou kouli svému pánovi předal.

Saruman pohledem zkontroloval, zda je zevnějšek obou přihlížejících hobitů akceptovatelný a zahájil přenos dat.

Načítám, prohlásil palantír: instalace aktualizací. Prosím vyčkejte.

Hobiti neopoměli okomentovat žalostný stav elfí technologie a čaroděj si s chutí zanadával s nimi.

Pak se konečně v hlubinách předmětu zjevilo ohnivé Oko.

"Vidím tě!" zasyčelo.

"U mě obraz taky dobrý, ty stará páko!" zahlaholil Saruman bodře: "tak jak jde oslava u vás v Mordoru."

"Aragorn. Elessar."

"Taky se přidal? Já myslel, že jsi ho zabil. Nu, já jsem letos přibral hobity. Podívej, jak tu způsobně se -"

Zbytek věty zamrzl Sarumanovi na rtech.

"Kde jsou hobiti?!" rozkřikl se na nebohého Červivce.

"Oni… vydali se do skladu třaskavin!" skuhral Gríma.

"Vždyť jsem jasně nařídil -"

"Ne vánočních, pane. Mířili k těm, které schováváme na Silvestra!" vykřikl zrádce.

Odkudsi se začaly ozývat vzdálené exploze.

"Bývávaly to svátky klidu, ne?" postěžoval si čaroděj palantíru.

Ze všeho nejvíc ho štval fakt, že Sauron na druhé straně se nepokrytě baví.