Gimli

Vánoční povídka na Gimliho se neobešla bez jistých komplikací. Fajn, jak asi může slavit Vánoce jeden nepříliš důležitý člen Společenstva? Nakonec mě inspirovala jedna Potterovská povídka, kterou jsem kdysi četla a vzniklo toto.

Clarisso, předem se omlouvám, jestli se tě to nějak dotkne, rozhodně to (ne)bylo v úmyslu...

(Autorem obrázku je vceda, Zdroj)

---

Na pláních mezi Mlžnými horami a Lorienem vládl tou dobou klid a mír. Od porážky Stínu na Východě uplynuly dva roky. Trpaslíci se znovu vrátili do své drahé Morie a začali tam těžit drahou rudu. Elfové se stáhli do svých útočišť v lesích a bylo jasné, že jich za pár let ve Středozemi zůstane jen pár. Opouštěli Středozem a nevraceli se. Ale teď byly Vánoce. Teď nikdo neodplouval. Samozřejmě, také za to mohl fakt, že mořské pobřeží částečně zamrzlo, ale stejně. Všichni se radovali a dávali si dárky. Opravdu všichni.

"Opatrně. Pomalu. Jestli to poškrábeš, dá si tvoje hlava pokec s mojí sekerou!" zaječela malá, robustní postavička a cupitala plání vedle dalších tří postaviček. Trpaslíci. Jednak se to dalo poznat podle veselých červených čepiček, jednak, celkem logicky, podle výšky, ale především podle toho, s jakou opatrností a zapálením si předávali velký balíček, zabalený do vkusného mitrilového plechu, převázaný zlatou stužkou.

Trpaslíci po pár hodinách opatrné chůze dorazili až na kraj lesa. Tam už je čekal párek elfů, aby je uvedl.

"Je to… blyštivé," řekla Galadriel poté, co konečně našla dech.

Gimli se nafoukl jako balon.

"Je to … velké," pokračovala Galadriel, povzbuzena prvotním úspěchem.

Gimli se hrdě napřímil a vypadalo to, že za chvíli samou pýchou praskne.

"Je tam… hodně… kamenů," hodnotila Galadriel dál předmět, který ležel na podnose před ní.

"Dvatisícetřistapadesátsedm a půl," okamžitě oznámil Gimli. "Ten rubín vpravo dole se tam totiž celý nevešel".

Galadriel nadzvedla obočí. "Je to… špičaté," dořekla nakonec a nedůvěřivě do předmětu strčila prstem.

"Pokud si přejete, můžeme špičky zakulatit," značně znervozněl Gimli.

"A…totiž… co to je?" odvážila se Galadriel nakonec. Ten záhadný předmět, který právě ležel před ní, ji před chvíli osobně doručil až po špičky vousů červený Gimli. S přáním veselých Vánoc.

Abychom byli spravedliví, Galadriel ani nenapadlo, že by trpaslíkovi mohla něco dál. Absolutně nepočítala s tím, že se k ní vypraví i s polovinou bohatství Morie zkutého do kusu čehosi. Ale co. Může mu dát třeba tři nitě ze svých šatů. Minule to s těmi vlasy zafungovalo perfektně.

"No koruna, ne?" zaváhal její trpasličí ctitel.

"Fakt? Tedy… ehm… samozřejmě… to je moc hezká koruna," vyhrkla Galadriel a krapet se zastyděla.

"Líbí se vám?" vykulil oči Gimli a hrdě se nafoukl tak, že se začal pomalu odlepovat od země.

"No samozřejmě. Moc. Myslím, že je to… důstojná koruna pro Paní Galadriel," přikývla důležitě elfka a pocítila osten studu, když viděla absolutně šťastný výraz na trpaslíkově tváři (tedy na tom kousku, který nebyl schovaný ve vousech).

"Vyzkoušejte si ji!" zněla blažená, nicméně nesmírně odhodlaná odpověď.

Galadriel tedy opatrně vzala onu věc z podnosu a pokusila si jí posadit na hlavu. Že si jí tam posazuje vzhůru nohama, zjistila až, když si málem jedním hrotem koruny vypíchla oko. Po pár dalších pokusech se jí nicméně podařilo nasadit si diadém správnou stranu nahoru a dokonce, na což byla neuvěřitelně pyšná, dopředu. Gimli měl z toho takovou radost, že zatleskal.

Elfí paní si ale bezprostředně po správném umístění si uvědomila jinou nepříjemnou skutečnost. Ta obrovská spousta drahokamů, zlata a stříbra, které Gimli do normálně velice lehké čelenky z mitrilu zabudoval, její váhu samozřejmě prudce změnila. Galadriel si umínila, že jestli bude někdy chodit s tímto na hlavě, musí hlavu držet absolutně rovně. Jinak hrozilo absolutní převážení.

"Je to úžasné. Hezčí dárek jsem nikdy nedostala!" vyhrkla Galadriel nakonec. Obojí byla víceméně pravda. Ten objem kamene, který trpaslík dokázal do pár set gramů mitrilu zabudovat, byl jistě úžasný. A hezké to bylo také. Rozhodně to hezky svítilo.

"Ach, děkuji moc. Jsem doopravdy poctěn, že se vám můj dárek k Vánocům líbí," hluboce se poklonil zamilovaný Gimli.

"Líbí se mi moc. Budu ho nosit, dokud z Přístavů neodpluje má loď!" Slíbila Galadriel.

Ani ne o rok později spěšně nastoupila na Elrondovu loď, i když ta její měla odjíždět až za dvacet let.