Faramir

Pollyina vánoční povídka na oblíbeného kapitána Gondoru. Tentokrát se opět podíváme do jeho dětství.

(Zdroj obrázku)

---

Faramir nikdy neměl rád Vánoce. Už jenom ten jejich název se mu hnusil. Vánoce. Jak někoho tak hloupé slovo jen mohlo napadnout? Je možné, že to vzniklo ze slova 'vánice', které byly pro toto období tak typické. Tehdy celý Gondor zapadl sněhem a nikdo se nemohl dostat ze dveří. Často bývaly až takové závěje, že většina poutníků nedokázala pod sněhovou pokrývkou najít své zaparkované oře.

A taky to dávání dárků a povídačky o tom, že má být celá rodina spolu, mají se mít všichni rádi a tak podobně. Jako malý to ještě dokázal snést. To byl ještě docela optimistický, ale už okolo svého desátého roku se probudil do tohoto zlého světa. Do světa, který vůbec nechápal.

Ten den si pamatoval až tak jasně, jak jen je možné pamatovat si události z dětství.

Hustě sněžilo a celý Gondor zářil barevnými světýlky. Všichni se radovali a děti netrpělivě vyhlížely Štědrý den. Těšily se na vidinu spousty dárků a vánočního cukroví. Dokonce i Denethor upustil od svojí obvyklé nabručené nálady a v nestřežených okamžicích se potutelně usmíval.

Ale Faramir se svým bratrem se nudili. Už je nebavilo jen tak posedávat ve vyzdobených síních a tvářit se důležitě. A tak se vydali ven, do té spousty bílého čehosi, které bylo prostě všude.

Dlouho se jen tak pošťuchovali, koulovali se a stavěli sněhuláky. Ale pak dostal Boromir nápad. Se šibalským úsměvem na rtech odběhl do stájí. Faramir se ihned vydal za ním, chtěl vědět, co má jeho starší bratr za lubem.

Ve stájích našel Boromira, jak se snaží ze sena vytáhnout velikánský smotek vánočních žároviček.

"Co s tím chceš dělat?" zeptal se Faramir.

Ale jeho bratr očividně byl až moc nadšený z vidiny svého plánu, že nebyl schopný nic sáhodlouze vysvětlovat. Proto jen odsekl: "nestarej se a pomoz mi to vytáhnout."

O chvíli později s tímto velmi neskladným nákladem zaparkovali pod Bílým stromem. Faramir pořád netušil, co se bude dít. Až starší z obou bratrů vzal do ruky jeden konec světýlek a začal pomalu šplhat na Bílý strom.

"Co to děláš? Zbláznil ses?" Vyjekl Faramir, když mu konečně došlo, co chce jeho bratr udělat.

"Co bych dělal, zlepšuji vánoční atmosféru. Pojď mi pomoct!"

"Já? To ti jako mám pomoct ověsit bílý strom vánočními ozdobami? Ale vždyť to se přece nesmí, ne? Otec se bude zlobit…"

"Kašli na otce. Jsou vánoce! A nebuď srab. Co by se nám tak mohlo stát?"

"Ale je to přece hlavní znak města! Nemůžeš ho jen tak změnit na obří pomatenou diskokouli a navěsit na něj ohromné růžové vánoční ozdobičky s nápisem 'Vánoce jsou cool a Sauron je vůl'. Taky si myslím, že není nejlepší nápad ho vykopat a zasadit do ohromného květináče s mašličkou a už vůbec ne, pokud je na tom květináči ohromný nápis 'Bazalka'. Tady nejde o otce, tady jde o čest našeho města!" bránil Faramir svou hrdost.

Jak se ukázalo později, Boromir rozhodně všechno tohle udělat mohl. A navíc Bílému stromu omotal kmen pletenou šálou s tradičním vzorem bílých lam. A zapálil na každé větvi prskavku.

Musí se uznat, že to vypadalo efektně. Velmi efektně. Jen už to v žádném případě nepřipomínalo původní objekt.

Boromir seskočil z nejvyšší větve a podíval se na svého bratra. "Tak co na to říkáš?" zeptal se.

"Já… no… myslím," snažil se Faramir najít slova.

Myšlení je vždycky nebezpečná činnost (jak již dávno víme, a proto nemyslíme). A i tehdy se to stalo osudným. Šel okolo totiž Denethor. Byl na procházce po čerstvě napadaném bílém svinstvu v takovém mrazu, až mrzne pečlivě pěstěný vous. Neměl tyto procházky rád, ale doufal, že ho to přivede na nějaké jiné myšlenky, než na dárky. A povedlo se.

"Co to je?!?" Zeptal se naštvaně a ukázal k zářící hroudě.

"Bílý strom Gondoru." Prohlásil hrdě Boromir.

"Já se neptám, co to bylo. Ptám se, co je to teď! Co jste to s tím krutíbrko udělali?!"

"My, my jsme chtěli navodit správnou atmosféru." Špitl Faramir a sklopil oči. Tak, už je to tady. Otec se naštval.

Ale Denethor udělal něco, co chlapci vůbec nečekali. Začal se smát. Napřed se jen usmíval, pak se začal hihňat a nakonec už úplně hýkal a nemohl se nadechnout.

"Otče, ty se nezlobíš?" Zeptal se statečně starší z bratrů.

"Tohle, to je to nejhnusnější, co jsem kdy viděl," pochechtával se ještě Denethor, ale již pamatoval na svou obvyklou vážnost."Ukliďte to, dřív, než to někdo uvidí a já se budu tvářit, jako, že o tom nic nevím (ale to nebyla zas tak úplně pravda, ještě tři měsíce propadával záchvatům dobré nálady, kdykoliv si na to vzpomněl)."

Takže tehdy trestu unikli. Tedy, Boromir byl ušetřen. Faramir byl nařčen z toho, že nemá řádně důstojný výraz. A poté byl potrestán za zcizení plného talíře cukroví. Přitom ani nevěděl, že nějaké cukroví bylo upečeno.

Tehdy si Faramir uvědomil, že ať bude dělat cokoliv, že se svému otci nikdy nezavděčí, pokud tedy nablízku nebude jeho bratr, který by to u otce vyžehlil.

O to zajímavější bylo, že se stejně celý svůj život o to snažil, snažil se, aby Denethor uznal, že se v něm zmýlil. Aby uznal, že Faramir je dobrý i k něčemu jinému, než jako objekt, který je vhodné seřvat. Zatím bezúspěšně.

Ale jednoho dne se to určitě povede.

A nebo taky ne…

PS: Mimochodem, ta hláška "Vánoce jsou cool, Sauron je vůl" se pravděpodobně stane nejlepší Hláškou letošních Vánoc ve Středozemi. Irith se tomu směje ještě teď...