Glum

Kiwi žije!!! A napsala krásnou povídku na Glumovy vánoční praktiky. Schválně, kdo všechno si odteď bude (jako my) neustále pobrukovat: "Náááárodíííl se Kááápšíčééék!"

(Obrázek autorský od Kiwi)

---

,,Ano milášku, budou vánoce.'' povídalo si bledé stvoření samo pro sebe, zatímco se po čtyřech pohybovalo naskrz svojí prostornou jeskyní. ,,Budeme slavit s miláškem!" Glum si podvědomě sáhl do své jediné malé kapsy s Prstenem. Přeskočil potůček chladné podzemní vody a opatrně, jako zvědavé zvířátko se sunul k východu. ,,Milášek chce vánoční stromeček, ano ano...'' Velké Glumovy oči těkaly po zasněženém svahu mohutné hory, v jejíž útrobách tento tvor přebýval.

,,Stromeček, stromeček, jenže kde ho mám hledat miláššku?" Rozhlížeje se se Smeagol drbal svými tak dlouho nestříhanými pazoury po plešatějící hlavě. Velikýma očima těkal z místa na místo, až jeho pohled spočinul na uschlé větvi vypínající své klacky vzhůru ze sněhu. Očička mu zajiskřipy, doširoka se usmál, až se mu jeho poslední, ještě jakž takž žlutý zub z celkových devíti načernalých zubů v křivé puse zaleskl.

I minul mžik oka a Glumíšek již vítězoslavně svíral rozmočené dřevo, vykračujíc si zpět ke svému domovu. To se neobešlo bez četných nadávek na Elfí trus, jak tento tvoreček nazýval sníh.

Prudkým pohybem zabodl Glum klacek do hlíny, až odpadla jedna větévka, spokojen se svým výběrem. ,,Krášný stromešek milášku. Jenže nám chybí osdobišky.''

Smeagol se chvíli přehraboval v hromadě kostí a zrezivělých kusů skřetí zbroje, dokud nenašel to, co hledal, a to notně znetvořenou skřetí lebku, kterou umístil na samotný vrchol svého stromu. Se slovy ,,Na stromešku bývají dobrůtky!" Glum na spodní větev pověsil šťavnatou malou rybku. Řetěz, kterým by dokončil své vánoční dílo, hledal opravdu dlouho.

Nakonec se jím stala neidentifikovatelná zelená věc, která však nebyla dostatečně dlouhá, takže nakonec jen visela z větve jako další ''ozdoba''. Následně si dlouho Smígl prohlížel novou sváteční modlu, než se pustil do dalšího kroku k úspěšným oslavám svátků vánočních.

,,Kapříči še vešer papají milášku. Kapříči!" Ulovit tak velkou rybu mu nedělalo žádný problém. ,,Ale milášku! Kapříči se papají š bandorovým šalátem!" ,,My víme! My víme! Buď ticho milášku a bandory ši nech. My máme rádi jen rybišku.'' A takto tedy dopadly Glumovy přípravy na štědrovečerní večeři.

Štědrý večer samotný pak byl už jednoduchý. Smeagol dychtivě sežral celého kapra, načež si zazpíval koledu na všechny štědrovečerní kapry:

Narodil se Kapšíček!

Vešelme še!

Z rybky kapšík vyrošt nám,

radujme še!

Ž planktonu čištého,

Ž rodu žábřitého,

Nám, nám, narodil še!

Následovalo rozbalování dárků. Na to se Glum těšil nejvíc... A to i přes to, že si jako každý rok, nadělil ten samý dárek: Jeden prsten