Hobití Silmarillion v knižním vydání

A je to tady!

Oficiálně oznamuji, že vlastním nákladem vyšla moje první knížka :-). Tedy Hobití Silmarillion. Chcete o tomto dílku vědět víc? Chcete ho třeba i domů? Neváhejte a čtěte!

---

Už to vykecal Jeremiáš, čímž mi zkazil pečlivě připravované plány na velkolepou mittalmarovskou premieru, ale co se dá dělat. Ovšem to jeho "vykecání" bylo docela hezké a najdete ho

http://swordmaster.blog.cz/1503/hobiti-silmarillion. Podle tak kladné recenze od zkušeného čtenáře si můžete být jisti, že vám tady neprodávám zajíce v pytli, ale ověřenou kvalitu :-)

První podmět k tisku dal právě Jeremiáš, když se někde náhodou zmínil, že by to chtělo Hobití Silmarillion vytisknout a uložit pro budoucí generace. Nuže, stalo se. Celou grafickou úpravu, revizi a prostě aby to celé sedělo, dělala Rosana, čímž ji patří můj veliký dík. Poděkování rovněž patří i Polly za ilustrace, Clarisse za skvělou obálku a Aredhel s Jeremiášem za podnětné připomínky a pomoc při samotném sestavování celého projektu.

O co vlastně jde? O třiceti pěti stránkovou brožurku formátu A5, zahrnující mimo jiné i obsah, případné věnování, signaturu a dovětek na obálce. Samozřejmě se dá sehnat i v té elektronické verzi zde na blogu, ale přeci jen, v knížce je to všechno tak nějak dohromady a nemusí se složitě hledat. Navíc je tam přidáno pár věcí, které se na blogu nevyskytují neb byly napsány až dodatečně. V knížce je i pár Pollyiných ilustrací, některé barevně.

Jak to dostat? No, to je zajímavá otázka. Původně jsem chtěla udělat jen osm výtisků, které bych jako poděkování dala všem, kteří se na Hobitím Silmarillionu a vůbec celém mittalmaru podíleli. Tedy Polly, Delfi, Lemurčině rodině, Aredhel, Jeremiášovi a Clarisse, plus ještě dva moje. Jeden pracovní a jeden zařazený do knihovny :-). Ale říkala jsem si, že by to možná byla škoda. Takže... no, nejsem si úplně jistá, jestli byste o to někdo stál, ale pokud ano, není problém se domluvit. Cena by byla 120 Kč, což pokryje náklady a nervy s tím spojené :-). Cenu samozřejmě mohu dál upravovat dle dohody. Pokud byste o Hobití Silmarillion měli zájem, napište buď do komentářu nebo na můj meil sciurust@seznam.cz . Pražákům bych ho mohla předat přímo, s nepražským obyvatelstvem se nějak domluvím meilem.

Takže zajímá vás cokoliv, co se týká hobitů? Chcete se o nich dozvědět více? Máte místo v knihovničce a nevíte, čím ho zaplnit? Tak neváhejte a zašlete objednávku! Moje nefungující tiskárna se na Vás už jen třese! :-)

První rok na blogerském nebi

Ano je to tak, milí přátelé Středozemě. Mittalmar právě dnes slaví jeden rok. A že toho za těch 365 dní své existence prožil! Říkaly jsme si, že bychom sem mohly dát takový přehled všeho důležitého, co se za tu dobu na blogu stalo.

(Zdroj obrázku)

---

(Autorem obrázku je Clarissa)

Takže jak to začalo? 28. března 2014 se dva blázni, jmenovitě Irith a Polly sešli u Irith doma a klikli na ikonku "založit nový blog". Celý první design (snad si ho ještě pamatujete) nám trval asi tři hodiny. To jen tak pro představu, s kým máte tu čest. Postupně jsme do party přibraly i Delfi a blogový provoz se rozjel. Blog vznikl z prosté potřeby zveřejnit někam naše povídky a nutno říct, že mezitím nám značně obohatil (a zkomplikoval) život. První článek byla Irith Zimostrázová . K tomuhle článku byl v posledním dnech přidán i obrázek! Potom následovaly naše prvotní články, jakýsi základ blogu - životopisy. Životopisy hobitů a herců . A pak jakýsi článeček o poslání blogu . A do kolonky duben se ještě samozřejmě řadí Dva hobiti, které ale já zařadím do kategorie Písničky. K dnešku máme složeno jedenáct písniček, z toho devět publikovaných a dva premiérové.

V květnu následoval mírný útlum, kdy s frekvencí přibližně jedna povídka týdně přišly na řadu Irithiiny prvotiny. První byla samozřejmě Osudová chyba , což je pravděpodobně jedna z nejkratších a zároveň nejpracnějších povídek tady (to na blogu je až třetí verze). Pak následovala všemi milovaná Hobití lekce (i když okolnosti vzniku povídky i jejího názvu jsou dost... zvláštní). Rány, které se někdy nezahojí jsou povídkou s dosud nejdelším názvem a rozhodně jedním z nejkontroverznějších obsahů. Přihlaste se všichni, kdo ji pochopili tak, jak byla provozována. Následovala jakási "vzdoropovídka" a nejvíce odsuzovaná povídka vůbec. Kapka světla . Její fanoušci by se dali spočítat na prstech jedné ruky. A pak samozřejmě Pollyina úplně první povídka, rovněž tak trochu vzdoropovídka na Rány - Sám. Povídka s krátkým názvem, ale silným příběhem. Květen má i dvě další prvenství. Jednak jsou to první Pollyiny obrázky . Ale, hlavně, náš první pravidelný čtenář. Jeremiáš. Dostal se k nám přes naše komentáře k jeho blogu a už u nás tak nějak zůstal. Drahý Jeremiáši, tímto bychom ti my tři bratranci chtěli hrozně moc poděkovat, protože tento blog je z části díky tobě. Tys to byl, kdo nám první ohodnotil povídky. Tys to byl, kdo nám dal odvahu pokračovat dál i když jsme občas měly sto chutí to zabalit. Tys nás neúnavně propagoval a pomáhal nám. Tys to byl, kdo dal mittalmaru ten prvotní zážeh, cíl. Protože od té doby byl každý článek provázen otázkou "To by mě tak zajímalo, co na to Jeremiáš řekne." Ty nám pomáhíš i teď, obětavě pro nás děláš grafiky, hledáš nám ztracené povídky ( :-) ) a... jsi prostě úžasný. Díky moc.

Květen se přehoupl a přišel červen. A s tím i projekt Deset days character challengeTěch deset dní jsme si skvěle užily a díky tomuto projektu k nám trefila i Clarissa. Náš druhý pravidelný čtenář a komentátor. Jak nás našla je nám dosud tak trochu záhadou. Ale s ní přišla i další část blogového života. Tím, že jsi k nám přišla, Clarisso, jsme už definitivně pochopily, že naše práce má smysl a je zde vítaná. Díky moc za všechno. Hlavně za to, že především díky tobě se ze dne na den zvýšila produkce článků o dvě třetiny, my se rozhodly expandovat na cizí blogy a přestaly být tak uzavřené. Díky. Naši zásobu jednorázovek jsme měly vyčerpanou, takže se objevila Delfi se svým úžasným Statečným (a malinkým) srdcem. První blogová kapitolovka a Bilbovka. A pak přišla ona pověstná sázka s Clarissou. Kdo napíše lepší povídku na téma "Proč jsou hobiti jako hobiti?" (fakt to bylo tak dávno???). Tak vznikla Pollyina hřejivá a úsměvná Pohádka na dobrou noc a velice oblíbená a diskutovaná Irithiina Otázka. A ještě jednoho červnového človíčka je třeba zmínit. Michell. Hobitka a první spřízněná duše. Poslední z "velké trojky" našich prvních čtenářů a lidí, kterým vděčíme za mnohé. Jestli tohle čteš, Michell, chceme abys věděla jedno. Je nám hrozně líto, že už nepíšeš a nebloguješ. Je tě škoda. Byla jsi první, kdo odpověděl na naši výzvu a začal psát hobití povídky. Patříš k těm třem prvním, které obdivujeme nade všechny ostatní. Vrať se, prosím. V červnu začal i náš projekt povídek na přání. Zatím vznikly dvě povídky. O jedné bude řeč později a ta druhá... v dost změněné verzi byla zaslána pouze meilem.

A je tu červenec. V červenci dobíhal projekt deseti dní a Statečné srdce a tak bylo kromě tohohle vydáno jen pár článků. Především Pollyiny rozcestníky a pak i Seznam hobitích povídek. Co bylo v červenci doopravdy důležité bylo, že se objevili další čtyři lidičkové. Aredhel. Úžasná elfka, které vděčíme za mnohé. Tedy Aredhel, vtrhla jsi sem jako vítr a začala nás všechny dovzdělávat v Tolkienostice. Pokud jsme kdy něco nevěděli, šli jsme za tebou. Jsi skvělá studnice vědomostí a bez tebe by nevzniklo mnoho (spíše většina) našich nejlepších povídek, nemluvě o Silmarillionu. Díky za všechno, co jsi pro nás kdy udělala a stále děláš. Šárka. Šárko, jsi pro nás inspirace a i když víme, že hobity moc nekreslíš, na všechny tvé obrázky se vždycky jen třeseme. Naše umělkyně, Polly, se pomalu začíná učit seznam tvých obrázků nazpaměť a čerpá z nich inspiraci a ponaučení pro vlastní tvorbu. Bez tebe by byla Středozem ochuzena o mnoho zářivých barev. Gilly, třeba se možná Pánem Prstenů tak moc nezaobíráš, ale pro nás máš jedno velké a nesmazatelné prvenství. Byla jsi jediná, kdo vyslyšel naši hobití výzvu. První odvážná, první, koho jsme z blogu potkali na živo. Tím jsme ti velmi zavázány. A Scrat. Hobit a Pán Prstenů u tebe přichází jako ve vlnách, půl roku nic a pak najednou několik článků. Ale pro tebe máme taky dvě nesmazatelná prvenství. První česká hobití povídka a první, kdo nám napsal o povídku na přání. A to se počítá. Díky za všechno.

Srpen a Irithiina Skotská anabáze a zde a zde . Že byl srpen opravdu měsíc cestování, o tom pojednává i mírně bulvární článek o Frodovi v Čechách . A pokud stále nevěříte, ještě tu je Pollyino totálně geniální Putování s hrochem . Z žánru povídkového musím zmínit i neznámou Schovku, což je ona Scratiina povídka na přání. A pak samozřejmě jedna z nejprovokativnějších, ale snad i nejsilnějších povídek vůbec. Temný Zrádce, absolutně se vymykající všemu, co jsme kdy napsaly. Zrádce vznikl tak trochu také jako sázka (že ano, Clarisso). A pak i světlejší Vykoupení. Alternativa Zrádce a jakési jeho dvojče. Povídka v blogovém nebi naprosto nevídaná. A Irithiino historicky úplně první drabble. Bilbovská Odvaha. Poslední literárání počin srpna pak byl Slovníček výplodů naší choré mysli. Povinné čtení pro všechny, kdo na mittalmaru začínají. Článek, který byl tak trochu zlom. Nastala éra Kozkovská. A pak samozřejmě Samovy trable. Něco, jako naše bible. Povídka, kterou to celé začalo. Povídka, díky níž jsme tam, kde jsme. Povídka, bez které by mnoho dalších bylo ochuzeno o spoustu trhlého humoru. Poslední článek srpna byl Liebster blog award. První z tagů.

V září se to už pořádně rozjelo. Nejdřív samozřejmě Výzva k 22. září . K dalším cestovacím článkům pak patřilo i Irithiino básnění o Bretani a zde a zde . Následovaly takové ty článečky jako Test závislosti . Zombie tag ,se kterým jsme si užily spoustu legrace. Překlad brožury Boyd pak byla dost heroická práce, která ale nesla ovoce. O tom, že jsme se ale neflákaly ani jinak, svědčí i náš článek o Hobitích kostýmech. Byla to fakt fuška je vyrobit a trvalo nám to celé prázdniny. Ale stálo to za to. Od té doby jsme si opravdu mohly hrdě říkat hobiti. A co se povídek týče, ani v září se nezahálelo. A nezhálelo se Irithiinou Nildanyou. Všeobecně velmi kladně hodnocená roztomilá kapitolovka o tom, jak se Smíšek s Pipinem vlastně skamrádili. A velký čin v rozložení blogu bylo i vytvoření rubriky na Oblíbené stránky. K těm se přidala i nedostižná Ettelwen. Ettelwen i tobě za mnohé děkujeme. Především za to, že jsi nám v našich úplných začátcích tak pomohla a dovolila zveřejňovat naše povídky na tvém skvělém blogu. Bez tebe by to nikdy nebylo ono. Díky. A pak i neukázněná Kiwi, Jeremiášova mladší sestra. Kiwi, jsi jedna ze dvou blogerů, kteří nám byli sympatičtí už od úplně prvního pohledu a toho si važ! Hobiti jsou k velkým lidem dost nedůvěřiví. Jsi pro nás inspirací a tvoje články nás vždycky pobaví a potěší. A děkujeme za ten dokonalý obrázek!

Říjen a s ním nová míza. Co se cestování týče, Irith se vypravila na školní exkurzi a zde . Zároveň nás čekal i další tag . Co se povídek týče, říjen byl opravdu plodný. První Pollyina kapitolovka Změna plánu, kde se poprvé od Samových trablí objevil náš humor v praxi. A pak už to jelo. Epidemie, je snad nejoblíbenější mittalmarovská povídka vůbec. Velkou zásluhu na jejím vzniku má Jeremiáš a jeho přání na povídku. Epidemie je trhlá a vtipná. Jako my. Jí velice podobná je O blázinci, melírech a střepech, což je přepis Irithiiny a Pollyiny meilové konverzace. Ano, i o tomhle se můžeme bavit. Pak temní a znepokojiví (Ne)Přátelé za jejichž konec už Irith proklelo tak půlka obyvatel Středozemě. A Haloweenská specialita Až odejdeme, za kterou vděčíme především Aredhel, která ji téměř napsala za nás :-) . Do října se dá zařadit i Irithiino druhé a zatím poslední drabble, kdy vždycky jde o Princip. Přihlaste se, kdo ho na začátku nepochopil... jinak :-) A pak samozřejmě Dědic zla, což je reklama na Irithiinu úplně první povídku, ovšem z Potterovského světa. A objev měsíce je rozhodně Mexafell. Mexafell, přiznáváme, že nám trvalo, než jsme objevily kouzlo tvého blogu, ale rozhodně jsme rády, že jsme nakonec překonaly zášť a začaly na něj chodit. Jsi úžasná a na to, že elfka, tě opravdu máme rády.

Listopad a takový ten sběr, než přijdou Vánoce. Nejdůležitější událost je rozhodně změna designu, za což vděčíme Jeremiášovi. Díky, díky moc Kořene, díky za všechno! Pak tu byl článek o Hobitích jménech, který byl tak trochu předzvěstí věcích Sillmarilionských a reportáž o tom, kde si můžete vyrobit svého Kořena. Jedinou povídkou v měsíci byla Sláva stromu, docela zoufalost, která se ale nakonec vyvrbila v celkem slušnou povídečku. Cestování tentokrát dala zadost reportáž o tom, jak jeli hobitomaniaci na prázdniny a především o jejich návštěvě jediného českého Hobitína. A samozřejmě taková třešnička bylo naše Deset dní fantasy challengecož se ale bohužel moc neujalo.

Prosinec byl zasvěcen především jedné věci. A to Vánocům ve Středozemi . Tento projekt se setkal s daleko větším nadšením než bychom kdy vůbec pokládaly za možné a jsme hrozně rády, jak kladnou odezvu vyvolal.Příští rok bude určitě repete, ale tentokrát možná s trochu změněnými pravidly. Nemůže to být přece úplně stejné, že ne? Za Vánoce ve Středozemi bychom chtěly ještě jednou poděkovat Jeremiášovi, který nejenže sám napsal několik vážně dobrých povídek (Sarumana a Kořena považujeme za nejlepší díla z jeho tvorby), ale napsal dokonce i povídky za Kiwi, která na to jaksi "zapomněla". Ale nebylo to tak úplně všechno, protože jsme v prosinci, samozřejmě, hodně cestovaly, tentokrát ale po Praze. Nesmíme ale zapomenout ani na Hobita v kostýmech. Na téhle akci, tedy premiéře třetího Hobita jsme se sešli s Jeremiášem, Clarissou, Aredhel, Šárkou a asi třemi stovkami dalších Středozemských bytostí. A v prosinci je samozřejmě i Silvestr, který nemohl být oslaven ničím jiným, než povídkou. Nenápadní se setkali s velkým kladným ohlasem i když Irith je stále považuje spíše za čiré zoufalství.

Rok se nám přehoupl a přišel leden. A v lednu se rozjely hned dva velké projekty. Prvním z nich je kapitolová povídka Otrok prstenu. Zatím nejdelší povídka z Irithiiny hobití tvorby a rozhodně nejodvážnější (i když je v ní dost chyb). První povídka, ve které se opravdu odehrává nějaký příběh. Druhý je Hobití Sillmarilion. Úžasná sbírka článků o hobitech, o jejich dějinách i současnosti, teorie o Prstenech a o hobitích svátcích a snaha zachytit vše, co se o hobitech vůbec dá dozvědět. Hobití Sillmarilion má za cíl sepsat úplně všechno, co o půlčících víme a udělat jakýsi "průvodce" hobitím světem. Hobití Sillmarilion není ukončený projekt a články do něj budou přibývat stále, podle toho, kdy se nám zase podaří objevit další zajímavost. Kromě těchto dlouhodobějších prací ale byly na mittlamaru vydány i jiné články. Úplně prvním samozřejmě bylo naše péefko. Druhý takový extra článek byl Pollyin návod, jak si vyrobit vlastní hobití Plášť, který ovšem moc nikdo nepochopil :-) . Třetí naše várka Tolkienovských potřehů, co jsme za ty uplynulé měsíce vyšmějdily po zákoutích naší vlasti. A poslední nezávislý článek bylo naše líčení o tom, jak probíhal TolkienCon 2015, kde jsme se sešli ještě s Clarissou a Aredhel. Elfky, bylo to skvělé! Rozhodně tuto akci doporučujeme všem, kdo se zajímají o Středozemi a Tolkiena, protože tak skvělou atmosféru plnou hobitů, elfů, lidí a trpaslíků prostě nikde jinde nezažijete! K lednu se váže ještě jedna věc. Objevila se záhadná a tajemná Lupus! Takže, milá Lupus, jsme hrozně rády, že jsi se přidala k naší skupince fantasmagoriků. Všechny tvoje články přímo hltáme a je skvělé, že jsi jedna z mála, kdo kvantitu nahrazuje kvalitou. Tvoje stránky by se daly číst pořád dokola a nikdy by neomrzely. Děkujeme i tobě.

Únor. Únor byl zasvěcen Otroku Prstenu a Hobitímu Sillmarilionu, jiných článků bylo vážně málo. Jmenovitě pouze povídka na Den svatého Valentýna jménem Prvosenka. Prvosenka patří k takovému tomu zlatému průměru. Zasmějete se nad ní, možná vás i udiví a rozhodně vyzkoušíte sílu své představivosti. Jestli chcete výzvu, tak přesně to Prvosenka je. Ještě žádný čtenář (ani samotný autor) si totiž nedokázal představit Froda tak, jak je popsaný.... Druhý z těchto článků byl Hobití tag. Klasika, za kterou se Kořenovi ještě jednou omlouváme :-) V únoru se ovšem ale objevily dvě nové stálice na blogerském nebi. Andoriana Eame se Scallet a Bloudící Hraničář. Andoriano a milá hobitko (fandíme ti!!!), je skvělé, že jste tady také. Vaše povídky a články jsou prostě úžasné, o obrázcích vůbec nemluvím. Ten Hobití Speciál ještě pořád rozdýcháváme a vracíme se k němu vždy, když potřebujeme inspiraci a odvahu. Je také výborné a originální, že se mimo Tolkiena zaměřujete i na životní psychologii a podobné elfské věcičky, kterými rozhodně vybočujete z řady. Díky za všechno! A Bloudící Hraničáři. Ty jsi druhá osoba vůbec, která nám byla od první vteřiny velice sympatická. A to je od hobitů velká pochvala, zvlášť, když vezmeme v úvahu, že jsi hraničář a tedy velký, divný a cizí člověk. Tvůj blog je nádherný, obrázky úžasné (podobně jako u Šárky nechápeme, jak tohle dokážeš namalovat barvami, které mají usilovnou tendenci tvořit velké hnědé fleky uprostřed). A o povídkách už nemluvě, ty jsou na samotnou kapitolu.

Březen byl měsícem, kdy se pomalu, ale jistě blížil konec prvního roku na blogu. Březen byl také znamením chystající se velké Odlavy zničení Prstenu, která se sebevražednou přesností vrcholí právě rok po založení mittalmaru. Ale, co se článků týče. Konečně dojel Otrok Prstenu a to i s bonusem v podobě vyškrtnutých scén. Další kapitolovka bude až za dlouho, nahromadily se nám totiž nějaké jednorázovky. Co sez psaného projevu musí dále zmínit je Pollyino líčení věcí palačinkových a tedy Sám doma . A pak samozřejmě její "životopis" Polly Pantoflíčková. Polly navazuje na první článek na blogu a tedy již zmíněnou Irith Zimostrázovou. Jestli někdy napíše něco podobného i Delfi, toť otázka. Polly jsme chtěly vydat až 31. března , ale protože literární svět postihla hrozná rána - smrt Terryho Pratchetta, použily jsme tento článek na uctění jeho památky.Vzpomínáme. Za prozu by se dal označit i tag, jakási předpovídková vata. A velký počin března je i konečné zveřejnění našich audiopokusů. Nejdřív postižené písničky a pak i zdraví nebezpečné povídky a samozřejmě scény z natáčení. Poslední článek roku, nepočítaje tento, je pak naše nová, čistě Středozemská morseovka. Co se človíčků a nových úlovků týče, nemůžeme zapomenout na Vendëu Lissësúl. Sice velká fanynka Kořena a všeho elfského, ale, Vendëo, tvoje lyrické prozy jsou naprosto dokonalé. A fanfikce. A obrázky z Hobita. A tagy. A ulítlé fotky. A prostě Tě máme rády :-) .

Tímto březen (ne)končí. Ale rok končí určitě. Další článek na mittalmaru už bude jakýsi jubilejní, novoroční :-)

Další človíčci, které jsme nezmínily, ale kteří si být zmíněni zaslouží. Ettelwen, Tebe jsme nenapsaly, protože "byla jsi tu předtím a budeš tu i pak (a nakonec nám vytřeš zrak). Díky za pomoc v začátcích a zveřejňování povídek. Díky za skvělý blog, dokonalé informace o hobitech a za Funny Pictures. I ty pro nás hodně znamenáš. Jíťo, Ernil-i-pheriannath je ten nejlepší blog, který známe a ... prostě díky i za něj. Víme, že tohle číst nebudeš, ale stejně. Byla jsi první a poslední. Jsi skoro jediná z první generace prstenovských blogerů a ... díky Tvému blogu vznikl i mittalmar. Dala jsi nám inspiraci. Silwíniel. Tvůj blog je poslední funkční z těch "prvních" a jsme za to rády. Dokonalé fotky, poutavé články a další spoluspiklenec na Tolkienovských akcích. To je vždy skvělé! A nakonec musíme zmínit i neblogovou Lemurku, její mamku Profesora neurčitě mlhavých studií, otce, pro kterého nemáme přezdívku z toho prostého důvpdu, že se ho my malí hobitci bojíme a obě sestry. Vy víte za co děkujeme :-)

Pokud chcete náš blog v číslech tak budiž. Nejkomentovanějším článkem s celkovým počtem 21 hlasů se stává Výzva k 22. září, návod jak vyrobit Lorienský Plášť a Hobití tak. V závěsu pak Otrok Prstenu - Nečekaná setkání. Na třetím místě pak je s celými 19 hlasy kapitola z Hobitího Sillmarilionu - Experiment a úvodník k Vánocům ve Středozemi. Celkově nejplodnějším měsícem byl rozhodně prosinec s 29 články (na to, že má 31 dní dobrý, ne?) a naopak nejmíň úspěšný byl loňský březen s pouhým jedním článkem. Za rok 2014 jsme vydaly 148 článků a k dnešnímu dni tedy 191. Nejnavštěvovanější den byl 14. březen s 52 návštěvníky (kolik jich sem sakra zabloudilo?). Úplně první komentář byl 5. dubna od Limonády u článku O Blogu a chválil nás za dobrý nápad. První komentář, který předznamenal něco velkého byl 10. dubna od Jeremiáše a to u Osudové chyby.

Mimo blog by vás možná mohly zajímat dva rozhovory s námi, první u Michell (bacha, musíte přes to černo přetáhnout myší, pak se text objeví)a druhý u Jeremiáše.

A že byste ještě chtěli vědět co bude dál? No, do blogerského důchodu se zatím nechystáme, takže se uvidí. Rozhodně máme připraveno několik kapitolovek a další, možná i příjemnější překvapení.

Díky všem, kdo to s námi ten rok přežili a doufáme, že o Vaši přízeň nepřijdeme ani v roce příštím!

My všichni z Mittalmaru teď právě imaginárně sfoukáváme svíčky a posíláme vzdušné polibky, ahooooooj!!!

Kouřové signály - Středozemská morseovka

To jsme se takhle jednou rozhodli, že zkusíme vyprovozovat čistě Středozemskou morseovku. A jak to dopadlo?

Legenda v úvodu a přepis s vtipnými vsuvkami je čistě Pollyina práce o níž jsme my dva ostatní bratranci nevěděli. Takže za ten geniální úvod chvalte ji!

---

Théoden vyhlédl z okna a zadíval se na překrásnou scenerii. Na malé postavičky hemžící se na nádvoří. Ač to tak nevypadalo, každá měla svůj jasně stanovený úkol, který teď svědomitě plnila. Někdo šel pro vodu, jiný na trh, nebo například do hospody pro pivo.

Najednou se však jeho pohled stočil k obzoru. Maják vzplál. Ten maják, který byl postaven k tomu, aby mohlo vojsko Gondoru zažádat o pomoc, kdyby bylo přepadeno. Přesně tento maják v dálce poblikával a přitahoval k sobě pozornost všech, kteří si mohli dovolit hledět k obzoru.

V ten okamžik do místnosti vběhl Eomer. Ani nezaklepal, a jakmile zpozoroval Theodena, vykřikl "majáky vzplály! Gondor volá o pomoc!"

Ale Theoden byl ledově klidný. "Také jsem si všiml, že zaplály majáky. Ale ta doba, kdy to byly poslové jen špatných zpráv, je již dávno pryč. Přešli jsme s Denethorem na výkřik moderní techniky. Vidíš, jak ten oheň poblikává? Tím rozlišuje jednotlivé znaky, ze kterých se poté složí celá informace."

Eomerovi klesla čelist. O tomhle ještě nikdy neslyšel. Nechtěl si to přiznat, ale v hloubi duše doufal, že se znovu dostane do nějaké pořádné bitvy. A teď tohle… pořád tomu nemohl uvěřit.

"A co teda říkají?" zeptal se zvědavě.

Theoden se mu podíval do očí a pomalu odpověděl "Vypadá to, že oheň z majáku jim zachvátil sklady, prý se k nim máme přijet podívat na skvělý ohňostroj."

Eomer protočil oči v sloup. To už se tu doopravdy všichni zbláznili?

Přejděte i vy na tento skvělý vynález! Jděte s dobou- inspirujte se dvěma osobnostmi světového formátu. Přinášíme vám průlom v komunikaci napříč celou Středozemí. Představujeme vám (chvilka napětí)

Středozemskou morseovku!

A teď vážně…

Asi se vám už někdy stalo, že jste viděli morseovku. Ten ošklivý vynález. Samé tečky a čárky, Sauron aby se v tom vyznal. Snad jste si řekli "to se musí určitě hodit, asi se to naučím", ale pak se vám ty znaky motaly dohromady. Možná, že právě vám se toto bude hodit.

Kdosi řekl, že to, o co se zajímáme, se nám pamatuje lépe. Proto nás napadlo původní, nudnou morseovku trochu oživit a vložit do ní středozemské prvky.

Tak se na to pojďme podívat.

1. (.-) Začněme trochu zeširoka. Prvním pomocným slovem je ardský
   
   
2. (-…) Bílou rukou (blýskal helmu)
   
   
3. (-.-.) A už nám sem leze populace… Tohle byl zajímavý příběh. Příznivci Silmarillionu jistě ocení naše znalosti :-) Zjistily jsme, že na C a správné slabiky se hodí Círdan. A už to jelo. (Přepis naší konverzace "Círdan má vor." "Ne, lepší bude Círdan má loď." "Víte, co? To už to rovnou může být- Círdan má parník!" "Že by si až tak polepšil?"). Bohužel to poslední nesedí na správné slabiky, proto se nakonec uchytilo Círdan má loď. Parník si holt bude muset počkat na jindy…
   
   
4. (-..) Taktéž zapeklitý případ. Poté, co bylo pro špatnou výslovnost zamítnuto dýmku kuř se naskytly ještě dvě verze. Můžete se tedy svobodně(!) rozhodnout podle vaší preference rasy. Pro příznivce hobitů doporučujeme dárešek. A pro ty ztracené případy, které raději vyznávají existenci lidí a podobných blbostí je tu ještě poslední možnost. Dúnadan. Jistě, zní to lépe, ale pro nás je dárešek lepší už z principu…
   
   
5. (.) Z tohoto jsme elegantně vyklouzly. Námi doporučené pomocné slovo zní ent (povšimněte si, jak o slově elf tu nepadlo ani slovo)
   
   
6. (..-.) U Entů ještě chvíli zůstaneme. Další je totiž na řadě Fangornský les.
   
   
7. (--.) Grímův hrob
   
   
8. (….) Vzniklo téměř okamžitě. Tohle je totiž písmenko přesně pro nás. No přece hobiťata!
   
   
9. (..) Znovu dvě možnosti. Z nichž jedna sice není Středozemská, ale nám se rozhodně bude pamatovat mnohem lépe. Může to být například Irith (nenápadná reklama). Ale kdyby se to někomu opravdu hodně příčilo (nebo by se chtěl zavděčit Aredhel a Clarisse), tak může zkusit jednoho elfa jménem Ingwe.
   
   
10. (.---) Další hobití písmeno. Jediné, co nás totiž napadlo je jak rád já jím. Což je určitě pravda, jen se obávám, že to bude mít za následek náhlé pocity hladu…
    
    
11. (-.-) Znovu ta všudypřítomná populace. Pro K se hodí král elfů. Nebo je ještě možnost podle Gandalfa zkusit Krímbatúr (či jak se to píše)
    
    
12. (.-..) Ještě chvíli zůstaneme v oblastech zamořených blbostmi s roztodivnými objekty na hlavě. Slovem pro L je totiž Lothlórien.
    
    
13. (--) Znovu prostor pro bílého čaroděje. Mám hůl totiž musí být zaručeně jeho hláška.
    
    
14. (-.) Ač se nám to Delfi snažila rozmluvit (a vymlouvala se na jiný způsob psaní) prostě to tak skončilo. Názgûl je totiž jednoznačně nejlepší.
    
    
15. (---) Znovu je zde velká variabilita. Pro milovníky zvěře je zde ó, můj kůň. Pro poslušné ovečky, které rozhodně nejdou proti davu, může být ó, náš král. A poslední, pro oddané Samvědy nabízíme ó, pán spí.
    
    
16. (.--.) poník skáče
    
    
17. (--.-) Toto tedy dokonale sedí, alespoň podle filmu- kvílí Pytlík.
    
    
18. (.-.) Nachází-li se zde nějaký vyznavatel angličtiny, možná by si oblíbil Pytlíkovo povolání- ringbearer. Pro šťastné uživatele západštiny tu však máme plno dalšího. Bohužel je to vše o Kozkovi. Ale když už tu měl svého otce, tak proč bychom nedopřáli chvíli slávy i jemu… Tak tedy, záleží na tom, jak moc jste námi ovlivněni a Gillym taktéž. Pro vánočních povídek znalé je tu samotná Koza jménem Raskána. Pro relativní nováčky se potom nabízí tradiční ozdoba vlasů- rybí cop.
    
    
19. (…) Zde máme tři slova. Asi nejslabší je pro hobity svačina. Nebo se ještě dá použít temný čaroděj Saruman či jeho sok Stromovous.
    
    
20. (-) Aragorn se nám dere do první řady a vyžaduje si pozornost. Budiž. Dejme mu tedy slovo trůn.
    
    
21. (..-) Přichází Sam a jeho pověstná kuchyně. Sice se mu tam občas připlete nějaký uličník, ale Sam se vždy oklepe a dál připravuje chutnou večeři. Záleží jen na vašem vkusu tepelné úpravy. Ukuchtím, uvařím, usmažím či snad usuším houby? Jak je vidět, jídla je dost.
    
    
22. (…-) Nebyl by to správný Bral, kdyby se sem nějak nepropašoval (očividně Irith u písmene I nestačí…), proto u V nabízíme vladyka sám či vladyka náš. Pokud ale nejste příznivci hobitího triumvirátu, snad nepohrdnete budovou, po Středozemi známou jako věž orthancká.
    
    
23. (.--) Delfiino naprosto bezkonkurenční wagón sváč.
    
    
24. (-..-) Druhá možnost Gluma, aby se projevil. Jeho výkřik k svíšišce né! by totiž neměl být zapomenut.
    
    
25. (-.--) Jednou z možností jsou ještě Glumova poslední slova po pádu do ohně Hory Osudu- ý, to pálí. Případně anglická a silně poupravená verze snad nejznámější věty celé trilogie- You shal nót páss! Nebo by se snad dal ještě uznat svrchovaný přístup Elessara- Já jsem váš král!
    
    
26. (--..) Čistě hobití kolonka. Hobity podle této teorie můžeme rozdělit na dvě skupiny. První se označují jako zírá hobit a ti zbylí jako známý hobit. I když není vyloučeno, že zírají i známí hobiti.
    
    

Tak, to by bylo vše. Každopádně, jestli máte další návrhy jen do toho. Podělte se s námi o ně v komentářích!

Tag číslo ještě víc

Druhá část tagu. Mimochodem, všimli jste si, doufám, že se nám do jednoho článku podařilo narvat celkem 150 odpovědí na plus mínus těch 50 otázek?

---

Předchozí část tagu

51. Nosíš pantofle nebo bačkory?

P: Vzhledem k tomu, jak jsme byli na den hobitů seřváni, že jsme bosí, tak ve škole pantofle nosit musím. Doma tak nečiním.

I: Jak se to liší? Já vždycky myslela, že je to to samé. Většinou chodím bosa. Kdekoliv.

D: Pantofle.

52. Nosíš župan?

P: Ne, naposledy jsem ho na sobě měla před osmi lety.

I: Ne, naposledy když mi bylo pět a chodila jsem s mamkou plavat.

D: Panebože ne!

53. Tvůj první koncert?

P: Tak ten už si nepamatuji. Ale zajisté mě tam táhli rodiče o prázdninách, protože nebyl nikdo, kdo by mě hlídal. Tužím, že mi tenkrát vadilo, že kvůli tomu hluku nemůžu spát.

I: Nevím. Já koncerty nemusím, hudba mě nebaví. Takže asi nějaký školní.

D: Nedávno se sborem. Byla to hrůza.

54. Čaj nebo káva?

P: Jelikož pinta není ve výběru, tak čaj.

I: Kafe jsem v životě nepila a na čaji jsem závislá.

D: Čaj, káva je moc hořká.

55. Jsi trpělivá?

P: Podle okolností. Ale pokud mi trpělivost dojde, tak je malér.

I: Vůbec. Totálně ne.

D: Vůbec.

56. Už jsi někdy vyhrála v nějaké soutěži?

P: Kraji div se, ale ano. Ani nevím, jak se mi to tenkrát podařilo.

I: Celkem jo, tomboly, karnevaly, pak nějakou pisatelskou a kupodivu i fotografickou.

D: V recitačních několikrát...a to je asi všechno.

57. Umíš plést?

P: Ne a ani po tom netoužím. Na pletení tu jsou přece jiní odborníci. Nemůžu se kozám motat do jejich práce.

I: Ne. Ani háčkovat, šít, nebo cokoliv jiného.

D: Jasně, že ne.

58. Ideální místo pro krb?

P: Moje nora. Pak by ani nemusela mít vyhřívané podlahy.

I: Někde blízko komínu???? A rozhodně uvnitř nory.

D: Třeba dům?

59. Černé nebo zelené olivy?

P: Hroznové víno třeba. Olivy nemám ráda.

I: To je mi asi jedno. Nikdy jsem tu chut nerozlišila.

D: Černé jsou lepší, ne tak kyselé.

60. Máš děti?

P: Nevím o tom.

I: Teoreticky Faramira Brala. Ale to se asi nepočítá…

D: O žádných nevím.

61. A chceš vůbec děti?

P: Toť otázka. Ale pokud by to byli nějací hodní hobiti, tak proč ne.

I: Pochybuji, že by se našel otec…

D: Určitě.

62. Chybí ti právě teď někdo?

P: Ano, hodně mi chybí. Ale nemůžu s tím bohužel nic udělat. Můžu akorát čekat, než mi pošle email.

I: Smíšeeeeeeek! Umíte si představit, jaké to je být dva týdny, jo, dva týdny, bez svého drahého bratrance?????

D: Jo. Ale nic nemůžu dělat.

63. Tesco, Kaufland nebo Billa?

P: Asi Tesco, líbí se mi ten název.

I: Rozhodně Billa. Super název… zvlášť v druhém pádu…

D: Billa má dobrý název. A ze všech tří v ní nakupuji nejčastěji, protože ji máme vedle baráku.

64. Nike nebo Adidas?

P: Bosé nohy!

I: A to se liší jak? Ne počkat, filozofická provozka…. Boyd hrál v jednom filmu někoho jménem Nick, fajn, to zní skoro přesně

jako Nike. Takže Nike.

D: Tak tohle je mi fakt jedno.

65. Brambůrky nebo křupky?

P: Brambůrky. Jsou skladnější a hlavně- dají se s nimi dělat kozkoviny (po- ta- toes!)

I: Prosím, jak se to liší???

D: Brambůrky jsou lepší, ale s křupkami si člověk užije víc zábavy. (Líp se hážou do pusy.)

66. Buráky nebo slunečnicová semínka?

P: Slunečnicová semínka. Je legrace je loupat a snažit se si je nevrazit mezi zuby.

I: Slunečnici. Na buráky mám lehkou alergii.

D. Buráky.

67. Už jsi někdy slyšela o skupině Tres Bien?

P: Samozřejmě. Když jsem si četla tenhle tag.

I: Nápodobně. Ale slyšela jsem o skupině Beecake…

D: No, teď jak si to tu napsala...

68. Brala jsi někdy hodiny tance?

P: Jo. Chodím teď na taneční. A ve snu jsem chodila na irské tance…

I: Taneční a loni předtaneční.

D: Letos chodím do tanečních a s potěšením mohu tvrdit, že nejsem nejhorší!

69. Jaké povolání by měl mít tvůj budoucí partner?

P: To je vedlejší. Hlavně by měl mít se mnou trpělivost a měl by to být hobit (mezirasová manželství nedělají moc dobrotu.).

I: Musí to být hobit, takže zřejmě zákonitě zloděj…:-) Nebo takhle, vladyka Kraje :-)

D:To ať si vybere sám. Mně je to fuk.

70. Umíš srolovat jazyk?

P: Což o to, to jde snadno. Horší je ho někdy rozmotat.

I: V pohodě. Ale neumím moc dobře pískat.

D: No jasně, do trubičky. Jednou jsem se vsadila s bráchou, že nedokáže dát jazyk do vánočky. Dostala jsem výprask od rodičů.

71. Už jsi někdy plakala radostí?

P: Několikrát. A ještě častěji smíchy. Jenže pak hobit riskuje, že se to změní v boj o život, protože nadechnout se při záchvatu smíchu je tááák složité.

I: Když jsem po nějakých dlouhých prázdninách zase konečně viděla svého Smíška.

D: Hodněkrát.

72. Už jsi někdy měla plastickou operaci?

P: Ne. A ani nehodlám. Možná tak rozplácnout nos. Ale toho se dá určitě dosáhnout i jinak.

I: Ne, nevidím v tom smysl…

D: Ne! A nechystám se, už jsem viděla hodně zkažených a vypadá to příšerně.

73. Spaluješ pravidelně kadidlo?

P: Ne. Pouze nepravidelně. Průměrné skóre je 0 zapálení na dvacet let

I: Aktuálně rozdýchávám Pollyinu odpověď a snažím se neplakat smíchy.

D: Jen na Vánoce.

74. DJ nebo skupina na svatbě?

P: DJ. Ale musel by to být Elajdža ;)

I: Jak se to, prosím vás, liší?

Ale Beecake, ať už je to cokoliv.

D: Nějak dopředu, ne?

75. Zdají se ti muzikály kýčovité?

P: Ani ne. Ale zas tolik, abych to mohla posuzovat, jsem jich neviděla.

I: Fajn, znovu. Pro blbce. Jak se liší muzikál a opera? Pokud je to to samé, nebo alespoň podobné, tak se mi to líbí.

D: Díky za tuhle otázku, jsou hrozivé. Obecně nemám ráda muzikály. Až na Pána Prstenů.

76. Jedla jsi někdy pirožky?

P: Nevím, co to je.

I: Pro hlupáka Bralovského…

D: Jedla jsem pirohy. Pirožky jsou malé pirohy nebo úplně něco jiného?

77. Jaké je tvé znamení v čínském horoskopu?

P: Provozuji, že zajíc.

I: Tygr! A líbí se mi to.

D: Zajíc.

78. Gumoví medvídci nebo čokoláda?

P: A co takhle do jedné ruky sáček s gumovými medvídky a do druhé ruky tabulku čokolády. To by nešlo?

I: ČOKOLÁDA

D: Sakra, to je těžký. Obojí miluju.

79. Umíš zadržet dech bez zacpání nosu?

P: Na chvilku jo.

I: Úplně v pohodě. Nechápu, jak s tím mohou mít lidé problém…

D: No jasně.

80. Umíš plavat?

P: Ano. Sice ne nějak moc dobře, ale umím.

Pořád si pamatuji, jak jsem ve třetí třídě udělala tři tempa a klesala ke dnu. Jednou jsem si provozovala, že je konec, že mě nikdo nevytáhne a já se utopím. Byl to zvláštní pocit.

I: Lidé by pravděpodobně řekli velice dobře. Chodila jsem děsně dlouho na akvabely a pak asi tři roky na potápění.

D: Kdybych neuměla, asi bych se sama za sebe styděla.

81. Máš gramofon?

P: Zatím jsem ho ve svém pokoji ještě nepotkala, ale kdo ví, co se schovává v té skříni, kde jsou věci po sestře a kam mám zakázaný vstup (a nebo tam je vchod do Narnie a já budu muset gramofon hledat někde jinde).

I: Já v osobním vlastnictví ne. Ale doma ho normálně máme.

D: Ne.

82. Vynucuješ si někdy věci pláčem nebo vztekem?

P: Většinou ne. A když ano, tak je to především proto, že se to ve mně nashromáždí za uplynulé dny a já prostě vybuchnu.

I: Ke svému naprostému zděšení poslední dobu zjišťuji, že ano. Ale ani ne moc pláčem, spíše citovým vydíráním. Vztekem ne, nefunguje to.

D: Nikdy.

83. Co se ti přihodilo ve škole?

P: Potkal jsem tam své dva bratrance.

I: A tím je jako provozováno co?

D: Třeba jsem se učila. Teda.

84. Vyhrála jsi někdy soutěž ve slabikování?

P: Tohle je většinou jen v Americe, ne? Ale na základce jsme měli soutěž v rychločtení nahlas. Tehdy jsem byla asi třetí a připadalo mi to hrozně nespravedlivé, protože ten kluk, který skončil první, hrozně drmolil a nebylo mu vůbec rozumět. Teď jsem ráda, když dokážu něco před třídou přečíst bez záseků a tak, abych to nemusela pětkrát opakovat, protože mě nikdo neslyšel.

I: To existuje?

D: To v Čechách existuje? Slyšela jsem o tom jen v Americe.

85. Bereš denně vitamíny?

P: Ne a i kdybych nějaké vitamíny brala, tak bych je rozhodně nebrala denně. Spíš tak týdně nebo měsíčně…

I: Áno, hromadu. Rodiče věří v alternativní medicínu.

D: Jednou jsem brala Preventan. Teď už velké prd.

86. Kdo je lepší- Gabriela Gunčíková nebo Lucie Bílá?

P: Billy Boyd a Dominic Monaghan.

I: Tu první neznám a tu druhou jsem snad ještě neslyšela zpívat. Takže souhlasím s Polly.

D: Ani o jedný nevím dostatečně mnoho, abych mohla posuzovat.

87. Jaký je tvůj oblíbený sandwich?

P: Nějaký, ze kterého ta náplň nepadá na všechny strany.

I: Sakra nevím! Tuňákový, sýrový… fakt nevím!

D: Ten, co je čerstvý.

88. Čí koncert bys ráda viděla?

P: Samozřejmě, že Beecake.

I: Souhlas. Ale taky bych ho ráda slyšela…

D: Elijaha Wooda.

89. V čem spíš?

P: Že by v posteli?

I: V pyžamu.

D: No, původně jsem to nechtěla prozrazovat, ale v posteli.

90. Dívala ses někdy na mýdlovou operu?

P: Ne, pouze na mýdlovou bublinu.

I: Prosím, někdo, kdokoliv… co to je?

D: Myslíš přeložené soap opera? Takové to, co je v češtině úplně něco jiného?

91. Co piješ k večeři?

P: Co je. Někdy čaj, někdy šťávu, někdy minerálku, někdy džus a někdy vodu.

I: Čaj a někdy polévku.

D: Vetšinou vodu. Nebo nic.

92. Kdy ses naposledy nechala vyfotit fotografem?

P: 13.12 na premiéře hobita. Nevím, jestli to byl doopravdový fotograf, ale měl foťák.

I: Dneska odpoledne, na výše zmíněném eventu. Taky to ale nebyl pravý fotograf, všichni mu museli radit, co má kde zmáčknout.

D: V tanečních. Stála jsem s podpatky na židli. A provozovala, že se zabiju.

93. Ledový nebo horký čaj?

P: A co takhle čaj s přijatelnou teplotou? Ten by nebyl?

I: Horký. Ledové nesnáším. Ale je fakt, že v Bageterii je mají moc dobré.

D: Tak horký se nedá pít.

94. Máš gramofonové desky?

P: Ne, ty za mě vlastní švagr.

I: V osobním vlastnictví ne, doma spoustu.

D: Nee.

95. Chceš se vdát?

P: Podle toho za koho…

I: Blbá otázka. Nejradši za Pipa, což nejde, pak za Boyda, což opět nejde a Polly je bohužel holka… takže kdyby se našel někdo čtvrtý…

D: Jednoho krásného dne třeba jo.

96. Jaká jména bys dala svým dětem?

P: Počkat, o tom jsme se kdysi bavili…

Asi Theoden a Estella. Z principu. Líbí se mi víc Faramir, ale ten už je zabraný…

I: Faramir :-). Ale začínám vážně uvažovat o Peregrinovi. A u holky netužím. Líbí se mi jméno Veronika.

D: Matouš a...na to je ještě času.

97. Co máš po své levé ruce?

P: Nic. Mám ji položenou na počítači na kraji stolu a jinak se vznáší v prázdnotě.

I: V jaké vzdálenosti? Zbytek Plzně, psí kotec, stěnu domu, zaprášenou kytku, věci na geocaching na židli, jinou židli a drát od nabíječky na notebook.

D: Růžový lepicí bloček do tvaru jablka.

98. Tancuješ před zrcadlem?

P: Ne, dost se děsím toho, co bych tam viděla. Ale je pravda, že by se tam asi dal dobře nacvičit hobití tanec na stole bez stolu. Budu o tom provozovat.

I: Ne. Jedna rozbitá věc týdně stačí.

D: Ne. A nehodlám to zkoušet.

99. Jakou pastu na zuby momentálně používáš?

P: Je bílá a je v tubě. Asi tak.

I: Netužím. A koupelna je daleko. Asi Lacalut.

D: Dentalux. To jsou teda otázky.

100. Kolik máš peněz na účtu nebo v pokladničce?

P: Tak to vám můžu říct úplně přesně. Na dvě letenky na Nový Zéland/do Skotska a slušnou hobití noru (případně dostatek lopat) to rozhodně nestačí.

I: Odmítám počítat a účet nemám, respektive jsem ho v životě neviděla.

D: Na účtu nula nula prd a v kasičce patnáct set.

Otrok Prstenu - Vyškrtnuté scény

Poté, co jsem Otroka Prstenu napsala, nijak jsem ho po sobě nekontrolovala. Až před vydáním každé kapitoly jsem si ji znovu přečetla a opravila chyby. Pak jsem se ale o té povídce zmínila před Rosanou a rozhodla jsem se, že jí to dám přečíst. Přeci jen, je to můj nejdelší hobití literární počin. Naštěstí si to opravdu přečetla. A naštěstí mi tam opravila chyby a nesrovnalosti.

Když jsem to pak s ní probírala, bylo to hrozné. Sice jsem byla mrtvá smíchy, ale dost mi to připomínalo tu přednášku o špatných fanfikcích… No, a protože jsem si říkala, že by byla škoda si celou tuhle srandu nechat pro sebe, rozhodla jsem se, že sem vypíchnu pár těch nejlepších. Podle mě je totiž krédem každého spisovatele aby svoje příběhy nebral tak úplně vážně. Aby si z nich a rovněž tak ze sebe samého dokázal udělat legraci. A že tohle umím i já, dokládám tímhle článkem.

Takže, říkali jste si u nějaké kapitoly, že totálně nedává smysl, plácám tam blbosti a psala jsem to zřejmě ve dvě ráno? No, to jste ještě neviděli tohle...

(Autorem obrázku je Jeremiáš)

---

Počáteční kapitoly byly v pořádku. Zřejmě jsem je po sobě četla častěji než ostatní. Ale to už rozhodně neplatilo o těch dalších. Proto jste se také mohli v osmé kapitole dočíst o tom, že "na Rohan táhlo obrovské, deseti, ba i stotisícové volsko". Tahle chyba mě naprosto dostala. Ale je fakt, že skřeti byli také tak trochu volové…

Pominu chyby, jako že v jednom odstavci mluvím desetkrát o entech a to pokaždé s jinak velkým počátečním písmenem, nebo že jsem se zřejmě nebyla schopná rozhodnout, jestli je Nazgůl Černý jezdec nebo to cosi, na čem lítá a jako kompromis jsem to pravidelně střídala, a dokonce i chyby v íčkách (věta, kde mám v každém slovese tvrdé y, ale na konci to zvořu měkkým. Nebo půlhodinová diskuze s Rosanou, jestli se kápě v šestém pádě píše s i nebo y). A přeskočím i fakt, že z Galadriel jsem postupně udělala Galdriel a z Aragorna Sragorna a ukážu pár unikátností.

Ve dvanácté kapitole jsem zřejmě měla na chvilku vizi budoucnosti antigravitačních Kozkovin, které Jackson mistrovsky ukázal a svou předpověď jsem promítla do Aragorna. No viděli jste někdy, že by někdo mohl "zabít dva olifanty jedním, dobře mířeným šípem"? To by musel být šíp jak koza… A když už jsme u těch Kozkovin, jako absolutní vrchol pominutí smyslů vyzdvihnu tuhle původně nevinnou větu (13. kap.). Měla označovat, že Aragorn uzdravil Sama, Gandalfa a Elronda, přičemž Sam zabil vládce Černých jezdců, Gandalf byl Bílý čaroděj a Elrond kupodivu pán Imladris. Místo toho ale vzniklo: "Mezi lidmi se šířily šeptané zvěsti o Aragornových skutcích. Jen zlomek toho byla pravda. Jisté ale bylo, že zázračně uzdravil statečného hobita, který zabil vládce Černých jezdců, Bílého čaroděje a mocného Elronda, pána Imladris." To by byl teda ten hobit sakra dobrej…

Tato kapitola ale byla hodně plodná, protože hned o odstavec dál jste se mohli dočíst, že "Nakonec, v posledním záblesku, se zhroutila i sama Hora Osudu. Všichni v Minas Tirith to zděšeně sledovali. Lidé i elfové. Aragorn tam stál s otevřenou pusou a pozoroval zkázu Gondoru. Nikdo nebyl mocen slova." Prsten má zřejmě netušené možnosti.

Další samostatnou kapitolou jsou nepřístojná slova. Máme tu epické vyprávění o tom, jak Pipina nese Černý jezdec do Mordoru. Jako paprsek naděje v černotě okolního zla přilétá Ariham. A co ten vznešený orel udělal? "Zaregistroval Smíška". Pak emotivní scéna, kdy se Smíšek trápí kvůli umírajícímu Pipinovi a přitom ho to "neuvěřitelně štve" případně je potom "úplně vyřízený" a kdyby mu Aragorn řekl, že je Pipin mrtvý "úplně by ho to rozhodilo".

Ale Černý jezdec zřejmě není žádné ořezávátko, když se Pipin musel vyvlíknout z jeho "obětí" aby mohl skočit dolů. Ale na druhou stranu zřejmě, na rozdíl od Smíška, nemá, co se objímání týče, nadlidské schopnosti. V původní verzi totiž byl Pipin v Hoře osudu zachycen tak, že se Smíšek naklonil (jo, jako při té obrovské rychlosti kdy se řítili do lávy), chytil Pipina za pas a strhl ho k sobě. A to prosím bez vážnějšího zranění a dokonce i bez mohutného upevnění na orlových zádech. I když, to zranění tu asi nějaké bylo. Pipinovo zranění. To byl vážně oříšek. V původní verzi měl mít zlomená žebra, ale potom, co se ukázalo, že jak jsem to popsala (Aragorn ho pořád převrací, převazuje mu obvazy a promasírovává to), to vypadalo, že se zřejmě všichni ze všech sil snaží, aby mu ta žebra zlomená i zůstala, musela jsem to nakonec změnit na to odření . A odmítla jsem tam dát infekci, protože bych se asi musela propadnout hanbou, kdyby to četla Clarissa (ona pochopí).

Ale Smíšek má kromě úžasné schopnosti zachytit v střemhlavém pádu na zádech velkého orla svého, zřejmě docela těžkého, bratrance, i spoustu jiných skvělých vlastností. Například mu stačí jediný pohled na bezvědomého Pipina a pozná, že umírá. A to prosím stojí asi dva metry od něj.

A když se Pipin konečně probudí, je dost vyřízený. Horko těžko mluví a jen chytnout Smíška za ruku ho stojí většinu sil. Ale pak ho klidně umlčí tím, že mu prostě položí ruku na pusu. Zřejmě druhý dech…

Totéž se ale rozhodně nedá říct o Aragornovi. Mám dojem, že když jsem psala tohle, zřejmě jsem musela být opravdu hodně mimo: "Aragorn něco zamumlal a rychle vyběhl ven. Musel pryč. Ještě chvíli a rozplakal by se. Smíškova beznaděj a neústupnost ho hluboce zasáhly. Věděl, že musí pryč z toho pokoje nebo se rozbrečí. Poprvé, po sedmdesáti letech." Ehm… bez komentáře.

Ale naprostá koruna všeho je tohle (hobiti se vrátili do Kraje) : "Zbývalo už jen jediné, pořádně svůj návrat oslavit. A nebyli by to hobiti, kdyby neslavili pěkně tiše, v hospodě, u pinty dobrého piva a s mírně melancholickou náladou při vzpomínkách na přestálé útrapy."

Absolutně netuším, jak jsem mohla napsat něco TAKOVÉHO. Rosana při čtení tohohle padla smíchy a pak se mě zeptala, jestli jsem to provozovala vážně…

To by bylo asi tak všechno. A co vy? Jaké jste vy objevili chyby ve svých starých povídkách?

Tag číslo moc

Téměř dobrovolně jsme se upsaly na další tag. Kdesi jste psali, že se o nás chcete dozvědět víc. Už litujete?

Tenhle tag jsme vypátraly kdesi a vážně netužíme, kdo je autorem. A vzhledem k některým otázkám to raději ani nechceme vědět. Tag má název "100 otázek na které se vás nikdo neptá" a je pravda, že zeptat se někoho na to, jestli pravidelně spaluje kadidlo, nás fakt nikdy nenapadlo.

Tag bude rozdělený do dvou částí, protože těch otázek je opravdu moc.

Psáno o zimních prázdninách.

---

1. Spíš se zavřenými nebo otevřenými dveřmi?

P: Se zavřenými. Hobit nikdy neví, co se na něj může v noci přiřítit. A takhle mě alespoň uklidňuje spásná provozka, že mezi tím venku a mnou jsou dveře.

I: Se zavřenými. Abych neslyšela ty zvuky z obýváku. Oproti Polly mám ale tu výhodu, že spím nahoře na palandě, takže na mě nic nemůže :-)

D: Se zavřenými. Mám ráda svůj malý pokojíček a jakmile mi ho chce někdo proti mé vůli "zvětšit" tím, že otevře dveře, hned je zavřu.

2. Bereš si domů šampóny, kondicionéry nebo mýdla z hotelu?

P: Na tuto cenovou úroveň hotelů, nemá peníze skoro žádná průměrná hobití rodinka. To víte, to jídlo se často dost prodraží…

I: Naposled jsem v hotelu kde se něco takového vyskytovalo přebývala, když mi bylo asi osm a my bydleli zadarmo v čtyřhvězdičkovém hotelu… Ale tam jsme toto všechno kradli.

D: Neberu si vůbec nic. Já jsem totiž čestný občan České republiky.

3. Spíš se zataženými závěsy nebo žaluziemi?

P: Ano. Mám ráda, když je nora večer pěkně v šeru. A ráno nesnáším ostré sluneční paprsky, které se mě snaží okamžitě probudit.

I: No, zatažené závěsy máme, ale vzhledem k tomu, že většinou s Falkem spíme při otevřeném okně, tak je to celkem jedno…

D: Vzhledem k tomu, že nic takového v mém pokoji není, tak ani jedno. Ale ne, že by mi to vadilo. Z jedenáctého patra je totiž úžasný výhled a zvláště o Silvestru na všechny ohňostroje.

4. Ukradla jsi někdy dopravní značku?

P: Zatím ne. Ale co není, může být. Třeba nějaká z Nového Zélandu by se mi líbila.

I: Jak říkala Polly. Takovou tu s Gandalfem a "You Shall Not Pass!"

D: Jednou jsem omylem porazila značku s textem "V zimě udržováno plužením." Odplížila jsem se v tichosti hodné pouze hobitů a nikdo si toho nevšiml.

5. Používáš lepíky?

P: Ne. Jenom obyčejné papíry, které k sobě přichytávám kancelářskou sponkou (to je na dlouhodobé věci). Ale hlavně používám svoje ruce. Jenže někdy se toho sejde tolik, co je potřeba udělat, že se ty poznámky táhnou třeba až k lokti.

I: Lepíků mám plný šuplík, ale vzhledem k tomu, jaký jsem chaotik a bordelář, většinou jsou opravdu jen v tom šuplíku. Snad v životě jsem je nepoužila. Nepoužívám ani sponky, ani ruku… nic. Prostě profesionální chaotik.

D: Cože to?

6. Vystřihuješ a schováváš kupony, aniž bys je pak použila?

P: Na tuto práci mám Esmeraldu. Já nakupovat nechodím (radši).

I: Od toho je u nás osana a Falko.

D: Štěstí na kupony mám tak velké jako šance, že k Bilbovi Pytlíkovi přijde do Dna Pytle velká igelitová příšera, která mu sežere všechny boty. (A ano, vím, že hobiti nemají boty, v tom je právě pointa.)

7. Bylo by ti milejší, kdyby tě napadl medvěd nebo roj včel?

P: Tak teď nevím. Moment složité provázkové státy… (dement má pořad o zvířatech v přírodě… a tam určitě musel být medvěd… ale ve Ztracených ho napadly včely…)

Asi roj včel. Uznávám, nebylo by mi to milejší, ale ostatním by to určitě přišlo vtipnější, kdyby mě pozorovali skrz sklo.

I: Medvěd. Nesnáším hmyz.

D: Asi medvěd. Protože kdyby mě napadl medvěd, tak nepřežiju, ale kdyby roj včel, tak to bude pekelně bolet a ještě k tomu bych asi ani neomdlela.

8. Máš pihy?

P: Jo. Sice ne moc, ale nějaké se najdou.

I: Nějaké na nose (ale to překrývá akné) a pak jednu na levé klíční kosti. Jinak ne.

D: To snad každej, ne?

9. Usmíváš se vždycky na fotkách?

P: Eche. Často se o to snažím (třeba na těch školních, kdy potom hrozí, že svým úšklebkem pokazím fotku všem). Paradoxně to potom dopadá ještě hůř. Takže se snažím tvářit normálně a ono to nějak dopadne…

I: Polly kecá. Většinou se nesměje, neboť šoupe bradu :-).

Snažím se. Vypadám pak, jako když mám těsně před infarktem.

D: Když je fotka hlášená, tak jo. Ale jednou jsem se uviděla na fotce s ksichtem, který se velice podobal obličeji umírajícího Froda.

10. Co tě rozčiluje?

P: Hrozně moc věcí. V poslední době třeba to, když něco nepochopím ani na pátý pokus. Když se snažím Esmeraldě s něčím pomoct, ale ona jen otráveně odsekne, že teď ne (o dvě minuty později se jí zeptám znova a dostanu odpověď "už ne, když už to dělám já!"). Obecně, když se snažím ostatním zavděčit a oni mě pak jen seřvou.

I: Poslední dobou mě neuvěřitelně vytáčí mí spolužáci a pak Pollyina apatie. Fňuká, ale nic neřeší. Všechno místo ní řeším já, protože já si zkrátka nedokážu pomoct a nesnáším, když se tváří tak hrozně nešťastně. A taky mě už poslední dobou štve moje neschopnost dokopat se k učení. A když mám dojem, že se něco učím tři hodiny a stejně za 4, zatímco ostatní si to přečtou jednou před hodinou a v pohodě za 1.

Jo a aktuálně také to, že jediný film s Billym Boydem který se dá najít česky je Pán Prstenů a debilně namluvené Master a Commander.

D: Prakticky všechno od bratra, který nedokáže nastrčit nit do jehly, až po nespravedlnost tátových rozhodnutí ohledně výchovy.

11. Počítáš někdy svoje kroky?

P: Když už nemůžu nebo když mi přijde, že jsem pořád na místě.

Ale o prázdninách jsem hodně počítala při plavání svoje tempa. Naučila jsem se tak docela obstojně počítat španělsky (bohužel jen do dvou set. Pak už to číslo bylo moc dlouhý, a tak jsem začala znova od nuly.)

I: Když jdu do kopce, popř. schodů a už nemůžu (mám problémy s dýcháním). Počítám si tak do rytmu a ono to pomáhá.

D: Jako kam? Do školy? Do obchodu? To fakt ne, já s počítáním končím u pětky.

12. Už jsi někdy stanovala?

P: Mockrát. Trénuji na to, až mě vyhodí z nory.

I: Nápodobně.

D: Několikrát. A vždycky z toho bolí záda.

13. Jo? A kdy naposledy?

P: V září nebo v říjnu. Ale to asi nebylo moc stanování. Prostě jsme si lehli na celtu u zdi nějakého hradu a doufali, že v noci nebude pršet.

Nesnáším totiž stavění stanu z celt. Nikdy nám to nejde.

I: V… teď nevím, jestli červenec nebo srpen. Ve Skotsku. Datum můžete najít tady někde na blogu (Deník ze Skotska).

D: Asi o minulých letních prázdninách. Na táboře.

14. Tancuješ někdy bez hudby?

P: Někdy jo. Třeba když s Irith zkoušíme napodobovat tančícího Gluma. A nebo, když tancujeme na stole bez stolu a bez hudby. Je to sranda.

I: Jako Polly, nebo pak někdy když se snažím si zpívat.

D: Asi jo, já fakt netužím.

15. Přiznej se - koušeš tužky?

P: Ne. Dřevu a tuze jsem na chuť ještě nepřišla. A na strouhání tuhy používám ořezávátko nebo nůž.

I: Ne. Takový hlad jsem ještě neměla…

D: Ne, jenom prsty. Svoje. Hryzat do prstů ostatních mi připadá nehygienické, pardon no.

16. S kolika lidmi jsi strávila tento týden?

P: Jenom s mojí rodinou. A s Pipem přes email (ale ten je vlastně taky rodina…).

I: Moje rodina, kamarádi od mámy z gymplu, asi šedesát kešerů na eventu, pak těch 150 lidí v aquaparku… ty jo, já jsem ale sociální!

D: Se třemi - máma, táta a brácha.

17. Jak velkou máš postel?

P: Dostačující. Ale mám ji hrozně nízkou (dolní postel palandy). Vždycky, když vstávám nebo si na tu svou postel jen sedám, tak se o tu horní pěkně majznu do hlavy.

I: Blbá otázka. Já ji nemám rovnou, ale do lichoběžníku. A polovinu zabírají plyšáci. Konkrétně medvěd Karel, sněžná lvice Samička (neptejte se mě proč takovéhle jméno), pes Alík, pes který zatím nemá jméno, náhradní polštář, na kterém ale nespím, protože je hrozně vysoký a Kočka.

D: Přiměřeně, aby se do ní vešel hobit. Ale poslední dobou mi každou noc vyčuhují nohy zpod peřiny.

18. Tvá písnička týdne?

P: To existuje? Asi jo. No, tak třeba Z Kraje. To tu dlouho nebylo :)

I: Last Goodbye nebo Edge… to mi připomíná, že bychom mohly vyměnit tu blogovou…

D: To jde? Asi The Last Goodbye. Víte od koho.

19. Vadí ti, když kluci nosí růžovou?

P: Ne. Já si taky nosím, co chci. (Třeba krátké kalhoty a košili)

I: A mělo by? Upřímně řečeno, já se po klucích poslední dobou moc nedívám, takže je mi docela jedno, jakou barvu nosí.

D: Ani ne. Já teda růžovou moc nemusím, ale když se jim to líbí...

20. (Tahle otázka tam jaksi není! Proto si ji dovolím doplnit) Kam zmizela tahle otázka?

P: Bohužel nemám škopek ani palantír, a tak si jen tipnu, že ji ukradl Saruman a snaží se z ní vyšlechtit novou zrůdičku.

I: PROČ 20 A NE 51????

D: Možná se propadla do Středozemě.

21. Tvůj nejoblíbenější film?

P: Že by to byla trilogie Pána Prstenů?

I: Soooouhlááááás! A nejraději Návrat Krále.

D: Vykoupení z věznice Shawshank. A taky Pán Prstenů, aby se neřeklo.

22. Kde bys zahrabala poklad, kdybys nějaký měla?

P: Pod Oslavový strom. Nebo do tajné skrýše (kterou zatím nemám).

I: Kdo říká, že žádný poklad nemám? Já jich mám dokonce patnáct! Jeden v budce na stromě u chalupy, jeden v informační ceduli, jeden pod poštovní schránkou, tři u stromu, jeden ve stromě, jeden v tůji, jeden ve smrku, jeden na dopravní značce, jeden v keři, jeden v pařezu, jeden ve dřevě na informační ceduli, jeden pod mostem a jeden aktuálně nikde.

D: No to přece nemůžu říct! Jinak byste mi ho vybrali.

23. Do čeho si namáčíš kuřecí nugety?

P: A když mi nechutnají s čímkoliv?

I: A když jsem je nikdy nejedla?

D: Já si nenamáčím kuřecí nugety. A Nuggetku už vůbec ne. Ten se do toho namočil ažaž. (Pozn. red. Nuggetka je náš polužák, pasovaný na Sama)

24. Tvé oblíbené jídlo?

P: To, kterého je hodně!

Ale abych to tahle neodflinkla, tak třeba štrúdl.

I: Čokoláda, jestli se to počítá.

D: Tuhle otázku nesnáším, já nevím! Asi...ne, nevím.

25. Který film můžeš sledovat dokola, dokola a dokola, ale nikdy tě neomrzí?

P: Trilogii Pán Prstenů. Smíška s Pipem není nikdy dost. A navíc, nějakou dobu trvá, než si hobit zapamatuje scénář, ne?

I: Souhlas. Jednu dobu jsem měla asi pět vybraných scén, které jsem si pouštěla pořád dokola, každý den, klidně třikrát za sebou.

D: No přece Pán Prstenů. Kdykoliv se na něj dívám, odhalím něco nového. Třeba jednou jsem objevila, že když Gandalf přivolává Stínovlase, tak má na sobě boty, které dost připomínají conversky.

26. Kdo tě naposledy políbil?

P: Poslední dobou nikdo. Co bylo předtím, si nepamatuji…

I: Jaký je rozdíl mezi líbáním a normální pusou? Já v tom žádný rozdíl nevidím…

Polly kecá. Naposled tužím já na krk, když mi oznámila, že bude moct na Con. U mě asi sestra. Na dobrou noc.

D: Asi táta. Ale tomu bych spíš říkala pusa než polibek.

27. Byla jsi skautka?

P: Ještě jsem.

I: Ne a strašně bych chtěla.

D: Ne

28. Nechala by ses vyfotit nahá do časopisu?

P: Ne.

I: Špatný nápad. Odběr onoho plátku by hbitě poklesl do minusových hodnot.

D: NE!!!

29. Kdy jsi naposledy napsala dopis?

P: Asi před měsícem, měsícem a půl…

I: V červenci. Polly na tábor.

D: Asi v pěti letech babičce.

30. Umíš u auta vyměnit olej?

P: Stejně by mi to bylo k ničemu, když ho ani nenastartuji. Jako dopravní prostředek preferuji poníky (ale ani u nich neumím vyměnit olej).

I: Podle rodičů to prý ani nejde. Já u auta neumím nic. Naposled když se rozsypalo, jen jsem seděla a "zpívala" Jeď poníku, jeď jeď poníku!

D: Tak jako s návodem asi jo. Ale bezpečně umím nastartovat motorovou pilu.

31. Dostala jsi někdy pokutu za rychlou jízdu?

P: To ne. Ale byla jsem několikrát peskována za pomalou jízdu.

I: Ne. Maximálně jsem se na tom kole vyflákala.

D: Jednou mi mamka vynadala, že jedu na lyžích moc pomalu.

32. Stalo se ti někdy, že ti někdy došly pohonné hmoty při jízdě?

P: Často. Energie mi na kole ubývá docela rychle.

I: V osmi letech, když jsme byli na kole na Korsice. První den 120 km, do kempu jsme přijeli o půlnoci. Druhý den jsem dostala úpal… Nikdy, nikdy nejezděte na cyklistický zájezd na Korsiku!

D: Ano, dala jsem si sušenku.

33. Jak vypadá podle tebe nejlepší snídaně?

P: Vajíčka se šunkou dělaná s láskou (klidně mnou). K tomu chleba s máslem a čaj. A toho všeho pořádná hobití porce. Jo a ještě nějakého toho spolustolovníka (ale toho už jíst nemusím).

I: Ech… anglická? Nevím, snídaně nijak zvlášť chuťově neřeším… Ale náplní musí být minimálně jeden hrnek čaje. Jinak odmítám fungovat.

D: Bábovka. S kakaem.

34. V kolik tak chodíš běžně spát?

P: Snažím se brzo. Třeba okolo deváté jsem u sebe v pokoji. Ale než se dokopu do postele, tak jsem ráda, že je teprve jedenáct (případně, že je ještě dneska).

I: Mám nařízeno v půl deváté. Většinou to ukecám na třičtvrtě.

D: V půl desáté. Ale stejně usnu v deset.

35. Jsi líná?

P: Ano, hodně. Ale snažím se to pomalu redukovat.

I: Vždycky jsem si o sobě provozovala, že ne. Ale poslední dobou nějak nevím.

D: Strašlivě. Jsem dokonce líná i pít, jednou mě museli kvůli tomu odvést do nemocnice. Bolelo mě břicho, všichni si mysleli, že je to slepák. A pak mi řekli, že je to dehydratace.

36. Za co jsi se jako malá převlékala na karneval?

P: Takové ty hojně rozšířené věci. Princezna, indiánka, čarodějnice… Dnes už bych šla akorát za hobita.

I: Šašek. Vždycky jsem byla za šaška. Mamka mi šila takové úžasné obleky a po mně je dědila sestra. Výsledek je, že máme pět různých velikostí téhož kostýmu :-)

D: Za žirafu.

37. Kolik jazyků umíš?

P: Jako doopravdy umím? Tak to je asi možná čeština (občas se s ní domluvím).

Potom se sedm let učím anglicky, a čtvrtý rok španělsky. Ale to už je horší.

Jinak bych chtěla umět ještě německy. A kdybych se hodně nudila, tak latinsky. Ale stačilo by mi zatím umět alespoň jeden cizí jazyk pořádně.

I: Češtinu. Pak se peru s angličtinou a snažím se nepropadnout ze španělštiny. A bohatě to stačí. Jazyky mi prostě nejdou (a když vidím, jak to pálí Polly, vždycky ztratím jakoukoliv motivaci).

D: Česky, anglicky, francouzsky, no a to je asi všechno. A samozřejmě rozumím slovensky.

38. Odebíráš nějaké časopisy?

P: Už ne.

I: Neé.

D: Ne a nikdy jsem neodebírala.

39. Lego nebo pexeso?

P: Podle toho s kým by to pexeso bylo.

I: Nemám ráda Lego. Jednak je tam to slovo Lego a jednak je to hrozně mrňavý a drží to. Já radši dřevěné kostky, které ti občas spadnou.

D: Jednoznačně Lego.

40. Jsi tvrdohlavá?

P: Chichi. Kdysi jsme na tohle vyprovozovaly takovou teorii. Že Pipin je tvrdohlavý a Smíšek je tvrdobradý. Takže podle tohoto musím být tvrdobradá. Což je podle Irith pravda (jednou jsem jí omylem praštila bradou do hlavy :) )

I: Určitě. Někde to bylo, že je Peregrin Bral tvrdohlavý…

D: Strašlivě.

41. Dívala ses někdy na telenovelu?

P: Pokud si to dobře pamatuji, tak nám ji učitelka na rohirštinu kdysi pouštěla. Jen zvuk. Ale bohatě to stačilo.

I: To je fakt. No, sestra se jednu dobu dívala na "Sladkou Lauru" (pozn. sestře bylo tenkrát pět), právě když jsem snídala, takže jsem občas něco zahlédla.

D: Asi ne.

42. Strach z výšek?

P: Jako malá jsem ho nemívala. Ale teď s úlekem zjišťuji, že se asi začíná objevovat.

I: Moc ne.

D: Trochu.

43. Zpíváš si v autě?

P: Jenom v ojedinělých případech, když rádio hraje tak nahlas, aby mě přehlušilo.

I: Falko mě nutí!

D: Ne.

44. Zpíváš si ve sprše?

P: To ne. Nemohu riskovat, že nám někdo vypne vodu…

I: Kupodivu ne, ale všude jinde už docela jo (furt se divím, že si ještě nikdo nepřišel stěžovat).

D: Často.

45. Tancuješ v autě?

P: Zatím jsem to nikdy nezkoušela. Ale říká se, že vždycky je něco poprvé. No, uvidíme, třeba to přežiji jen s otlučenou hlavou a zlomenýma rukama.

I: Kdybychom měli auto, do kterého se vejdu nějak jinak než s koleny narvanýma pod bradou…

D: To jde?

46. Už jsi někdy použila střelnou zbraň?

P: Ano, párkrát. A jsem v tom zatraceně blbá. Takže pokud dostanete trest smrti a bude vás mít někdo zastřelit, tak chtějte, abych to byla já. Zaručeně se netrefím.

I: Jako na někoho? Ne.

Jen když mi to někdo v optimismu půjčil. Většinou jsem trefila všechno, jen ne terč. A to jsem Střelec…

D: Luk se počítá? Protože lukostřelbu miluju.

47. Jsou pro tebe Vánoce stres?

P: Vzhledem k tomu, že právě byly, tak se mi poštěstilo můj pohled na Vánoce zrovna teď přehodnotit. Hrozně záleží na tom, s kým je slavíte. Ale celkově (jo Irith, a taky obecně) je moc ráda nemám. Přijde mi to prostě jako, kdyby někdo přišel a řekl "Tak, teď se všichni budou mít rádi a budou šťastní!".

Ale zpátky k otázce. Jo, jsou pro mě stres.

I: Tyhle trochu jo (všechno to připravit a doufat, že to Pollyina kolena přežijou), ale většinou ne.

D: Ne, ani ne.

48. Jaký je tvůj nejoblíbenější koláč?

P: Nesmí být s brokolicí a musí ho být hodně. Zbytek už je celkem jedno.

I: Z principu bez skořice. Ale když kašlu na princip tak jablečný.

D: Drobenkový s malinami.

49. Čím jsi chtěla být jako dítě?

P: Spisovatelka, malířka, herečka.

Teď hrozně chci být hobit.

I: Květinářka, modní návrhářka (teď netužím proč) a spisovatelka.

D: Princeznou, ale asi ne tak, jak si myslíte. Vždycky, když jsme se dívali na filmy o frfňavých princeznách, já si představovala, že umím střílet z luku a běhat rychleji než princ.

50. Věříš na duchy?

P: Ano.

I: Dostatečně na to, abych se bála napsat ne.

D: Asi ne. Ale poslední dobou mám čím dál tím víc pocit, že řeknu věci dřív, než se stanou.

Druhá část tagu