Otrok Prstenu - Zranění

Tahle kapitola měla být původně kratší, ale ta další nesplnila limity na blogu (souhlasím s Aredhel) a tak jsem musela část tamté přesunout sem.

Hobiti dorazí do Minas Tirith. Ale oba jsou na pokraji smrti. A Pipin daleko víc.

(Autorem obrázku je Jeremiáš)

---

Předchozí kapitola

Kapitola patnáctá - Zranění

"Legolasi, co to je?" zeptal se Gimli a ukázal rukou na obzor, k horám Mordoru.

Z Mordoru vyšlehávaly oranžové záblesky a černá mračna kouře.

Elf pokrčil rameny. Najednou se ozval strašlivý, sílící hluk. Gimli zavrávoral a musel se chytit Legolase, aby neupadl. Země se zatřásla.

"Děje se něco špatného. Sauron vysílá svou armádu dobýt svět. Bude konec Středozemě!" zaječel Legolas.

Hluk zesílil a ozvalo se uši drásající zaječení.

Gimli klesl na zem a rukama si zacpával uši. Tak je to. Taky to tedy skončí.

Hluk ustal, ale země se třásla dál. Gimli vstal a podíval se nahoru na Legolase.

"Nikdy bych si nemyslel, že zemřu po boku elfa."

Legolas se na něj podíval a usmál se. "A co po boku přítele?"

Gimli se chvíli zamyslel a pak přikývl. "To jo, to bych dokázal."

A pak se přímo před zmatenými pohledy trpaslíka a elfa Mordor naposledy zatřásl a zhroutil se. Pohraniční hory pukly a sesypaly se do země. Otevřel se jim výhled na hroutící se Barad-dum a soptící Horu osudu. Pak se zhroutila i Orodruina a nastalo strašlivé, všeobjímající ticho.

"Prsten byl zničen," vykoktal Legolas.

O pár hodin později je tak, jak stáli bezhlase vedle sebe, našel orel, a odnesl je do Gondoru.

"Kam nás nesete?" zeptal se Smíšek po chvíli Arihama.

"Do Gondoru. Gandalf tam teď sídlí spolu s elfí paní Galadriel a vítěznou armádou."

Smíšek přikývl. Už neměl sílu ani náladu ptát se, co to znamená ta vítězná armáda.

Opatrně se naklonil trochu dolů a podíval se na Pipinovo bezvládné tělo, zavěšené v orlových drápech. Raději by měl svého bratrance u sebe, aby se mohl podívat, jestli je v pořádku, ale chápal, že takhle je to nejlepší. Pro Pipina teď bylo doslova životně důležité, aby se dostali co nejdřív někam k pomoci a nějaké zastavování nebo kontrolování by je připravilo o několik desítek drahocenných minut.

"Pane Frodo, jste v pořádku?" zděšeně vyjekl Sam a vrhl se k Frodovi, který stále ještě ležel na podlaze. Se začervenáním si uvědomil, že na něj předtím zapomněl. Všichni běželi ven, podívat se na zánik Mordoru a na ubohého pana Froda, ležícího v bezvědomí na podlaze si ani nevzpomněli.

"Myslím, že ano, Same," slabě odpověděl Frodo. Zamrkal a se Samovou pomocí vstal. "Co se stalo?"

"Pane Frodo!" prohlásil Sam s rozzářenýma očima. "Představte si to, Prsten byl zničen!"

"Cože?!"

"Víte co, pojďte se mnou ven a podívejte se. Mordor se úplně rozpadl. A Gandalf říkal, že to se mohlo stát jedině tím, že se Prsten zničil."

Frodo zavrtěl hlavou. Ale jak?

Spolu se Samovou pomocí vyšel ven. Na nádvoří tam stáli všichni shromáždění a dívali se na východ. Gandalf se na ně otočil. Najednou Faramir vykřikl a ukázal rukou na malou tečku na obloze. Letěla od Mordoru směrem k nim.

"Gandalfe, co to je?" zeptal se Aragorn.

"Orel," úsečně odvětil Gandalf a pohledem se střetl s Galadriel.

Galadriel se usmála.

Čekali.

Orel naposledy zamával křídly a snesl se na nádvoří. Něco nesl v pařátech a bylo vidět, že je úplně vyřízený. Svůj náklad opatrně položil na zem a sám dosedl o pár metrů dál. Ze zad mu sklouzla nepoměrně menší postavička. Hobit. Půlčík se sklonil k tomu něčemu na zemi a zvedl to do náručí. Druhý hobit.

"To je pan Smíšek!" vykřikl Sam.

Gandalf se na postavičku znovu podíval. Ano. Hobit měl potrhané oblečení, byl celý špinavý, pohublý a očouzený kouřem, ale dalo se poznat, že je to Smělmír Brandorád. Smíšek doklopýtal až k nim. V náručí držel bezvědomého Pipina.

"Prosím, pomozte mu. Umírá," zachraptěl a klesl před Gandalfem na kolena. Jemně položil Pipina na zem a vteřinu na to omdlel vyčerpáním.

Aragorn se k Smíškovi vrhnul a stačil ho zachytit, než mohl tvrdě dopadnout na kamennou zem. Položil ho vedle Pipina a zkontroloval mu tep.

"Myslím, že bude v pořádku. Je jen vyčerpaný," pronesl směrem k Frodovi a Samovi, kteří se shlukli kolem něj a starostlivě se mu dívali přes rameno na jejich omdlelé kamarády.

"A co pan Pipin?" zeptal se Sam a udělal místo Gandalfovi, který si klekl vedle Pipina a položil mu ruku na čelo.

Gandalf zbledl. "Aragorne, rychle."

Aragorn se podíval na bezvědomého hobita a stiskl mu zápěstí. Nespokojeně se ušklíbl a dal mu ruku před ústa.

"Dýchá, ale jenom velice slabě."

Potom zaregistroval něco na Pipinově boku a trochu mu vyhrnul košili .

Frodo zalapal po dechu a Sam odvrátil oči. Pipin měl skoro celý pravý bok úplně sedřený. Krev mu prosakovala skrz látku. Kůže byl úplně rozdrásaná a škrábance pronikaly až hluboko do masa. Přitom měl ale v ráně spoustu špíny, prachu a úlomků kamínků, jak spadl na plošinu u kráteru sopky. Aragorn se opatrně pokusil zbytek košile nacucané krví a přilepené k ráně odtrhnout. Jeho pohled se srazil s Gandalfem.

" Musíme ho okamžitě přenést do tepla a ránu vyčistit. Ale měl by být v pořádku, jen nesmíme dlouho otálet."

Aragorn se postavil, vzal Pipina do náruče a rozeběhl se s ním do Gondorského domu uzdravování.

Boromir vzal Smíška a pomalu šel za ním.

Sam s Frodem stáli vedle sebe a nezmohli se říct ani slovo. To, co si celou dobu přáli, se vyplnilo. Setkali se se svými přáteli. Ale bylo to špatně. Všechno bylo špatně. Měli se setkat v radosti, nadšení a slavící pád Mordoru. Neměli být napůl mrtví.

"Nemůžeme ho vzbudit. Potřebuje si odpočinout."

"Ale musíme se ho zeptat. Jinak nezjistíme, co se stalo a naděje budou velice malé."

Ozývaly se hlasy na pokraji Smíškova vědomí.

Smíšek se probudil. Zamrkal očima a pokusil se zaostřit pohled. Kdo to mluvil?

"Nebolí tě něco, jsi v pořádku?" zeptal se ho někdo a Smíšek konečně začal plně vnímat. Ležel v čisté posteli, byl umytý a oblečený v bílé košili a plátěných kalhotách. Nad ním se skláněli Gandalf s Aragornem.

"Gandalfe…?" vykoktal. "Myslel jsem, že jste mrtvý."

"Ano, padnul jsem a znovu jsem povstal, ale to je na dlouhé vyprávění. Pak ti všechno povím," odpověděl mu Gandalf.

Aragorn ho přerušil. "Jsi v pořádku, cítíš se zdravý?"

"Snad ano," přikývl Smíšek, jen mě trochu bolí hlava. Spal jsem dlouho?"

Aragorn s Gandalfem se po sobě podívali. "Spal jsi tři dny."

"Tři dny…," vykoktal Smíšek. Rozhlédl se kolem a obočí se mu stáhlo v nespokojeném výrazu. "Kde je Pipin?"

Gandalf sklopil oči.

"Co je s ním? Bude v pořádku?" vyjekl Smíšek a pokusil se vstát.

Aragorn ho ale jemně zatlačil zpátky do postele. "Leží v jiném pokoji. Spí. Snad bude v pořádku, ale potřebujeme tvojí radu."

"Můžu ho vidět?" dychtivě vykřikl Smíšek, ale Aragorn zavrtěl hlavou.

"Dnes bys ještě neměl vstávat z postele. Ale jestli chceš, můžu potom zavolat Froda a Sama, určitě si máš s nimi spoustu co říct," usmál se.

Smíšek váhavě přikývl.

"Smíšku, poslouchej mě. Potřebuji, abys mi přesně řekl, co se stalo toho dne, kdy byl zničen Prsten. Jak jste ho zničili? Proč má Pipin zlomená žebra?"

Smíšek cítil v Aragornově otázce jakési nevyřčené varování. Něco bylo špatně. Něco bylo s Pipinem špatně. Ale Smíšek usoudil, že nemá smysl vyptávat se Aragorna na něco, co sám nechce říct. A Gandalf? Ten je takový tajnůstkář, že on, Smíšek mohl být rád, že se dozvěděl alespoň něco. Vyprávěl tedy Aragornovi popravdě všechny události onoho dne. Když byl u toho, jak si pro Pipina přišel Černý jezdec, Aragorn s sebou trhnul a se znepokojením se podíval na Gandalfa.

"Děkujeme, moc jsi nám pomohl," usmál se na Smíška a zvedl se k odchodu.

"Počkejte, co je tedy s Pipinem, bude v pořádku?" zavolal Smíšek.

"Samozřejmě, už je skoro zdravý," odpověděl Gandalf až moc rychle a Smíšek si byl skoro jistý, že je s Pipinem něco ve velkém nepořádku.

O půl hodiny později k Smíškovi do pokoje vtrhli Frodo se Samem. Zářili štěstím a oba Smíška skoro udusili, než se s ním dostatečně přivítali. Sedli si k němu na postel a vyprávěli mu, co se vlastně stalo se zbytkem Společenstva poté, co se rozdělili u Raurských vodopádů. A Smíšek potom musel znovu vyprávět svůj příběh. Bylo mu s Frodem a Samem dobře a skoro mohl tancovat radostí, když Frodo s úsměvem vytáhl dýmku a pytlík tabáku a Smíšek si mohl konečně, po dlouhé době, zase zakouřit. Pozorně poslouchal, co mu jeho kamarádi vyprávěli, ale sám mluvil jen, když doplňoval některé detaily svého příběhu.

"A kde je Gimli, a Legolas, a Boromir?" zeptal se nakonec.

Frodo se na sebe se Samem podívali a Frodo začal vyprávět.

"Víš, Gimli s Legolasem přiletěli na jiném orlovi chvilku po vás. Potom oba orli, ten co nesl vás, i ten co nesl je, spolu odletěli do hnízdiště v Mlžných horách. Gimli a Legolas se s námi přivítali, ale Legolas hned druhý den odjel s paní Galadriel a Elrondem zpátky. Říkal, že musí něco vyřídit svému otci. Galadriel odjela do Lothlorienu, aby vyjednala s Thranduilem tu věc okolo věže v Temném hvozdě. Víš jakou, tu o které nám vyprávěl Bilbo. Boromir jel do Roklinky spolu s Elrondem, aby se setkal se svým otcem. Ale myslím, že se na Faramira ani moc nezlobil, že jejich otce takhle obelhal, vypadalo to, jako by to spíš schvaloval. Vlastně tu nakonec s námi zůstal jen Gandalf, Aragorn a Gimli. Ale Gandalf, no, jestli byl tajnůstkář předtím, teď když je Gandalf Bílý, je to s ním ještě horší. A Aragorn měl zase strašně moc práce s přípravou své korunovace. A taky se staral o tebe a Pipina.

Pak tu ještě je Eomer, Eowyn a Faramir, ale Eowyn se s Faramirem pořád prochází po hradbách a něco si povídají a Eomer včera odjel do Rohanu, vyřídit všechny ty věci po králově smrti. Takže jsme si vlastně mohli povídat jen s Gimlim, ale ten vlastně o vás nic moc nevěděl a nakonec odjel taky, za svými příbuznými."

"Vypadá to, že se Gondor nějak vylidňuje!" zasmál se Smíšek.

Frodo se ušklíbl. "Všichni by se měli vrátit na Aragornovu korunovaci a oslavu vítězství. Pak tu bude lidí až až."

"A kdy bude ta oslava?" otázal se Smíšek.

"Nevíme, Chodec asi čeká na to, až se vy dva s Pipinem úplně uzdravíte," pokrčil rameny Sam.

Smíšek přikývl, vypadalo to, že chvíli přemýšlí. Až se uzdraví. Až se on a Pipin uzdraví. Co je s Pipinem? Pak se na Froda a Sama podíval. "Díky za vyprávění. Už jsem ale docela unavený, asi půjdu spát."

"Tak dobrou noc, Smíšku," pozdravili ho a tiše jako myšky odešli.

Smíšek ale ještě dlouho nespal. Převaloval se v posteli a vykresloval si všechny nejhrůznější scénáře toho, co se Pipovi vlastně stalo.

Když se příští den ráno Smíšek probudil, cítil se už úplně zdravý. Snídaně, kterou mu jedna z ošetřovatelek přinesla, spořádal tři porce a ještě si dal vydatnou svačinu. Podařilo se mu přesvědčit ošetřovatelku, aby ho už pustila ven a celé dopoledne se procházel ve vnitřním nádvoří Domu uzdravování s Frodem a Samem Stále si toho ještě měli mnoho co říct. Smíšek rozmluvu ale tak úplně nevnímal. Myslí se pořád zaobíral jiným, daleko palčivějším problémem. Co je s Pipinem? Na nádvoří ho neviděl a nikdo mu o něm nedokázal nic říct. Sam s Frodem tvrdili, že ví stejně málo jako on a ošetřovatelé vždycky jen sklopili hlavu, zrychlili krok a nepromluvili na něj ani slovo. Smíška to neuvěřitelně deprimovalo a v srdci mu začala klíčit panika.

V poledne to už nevydržel. Rozloučil se s Frodem a Samem s tím, že půjde spát a naoko se vracel do svého pokoje. Ve skutečnosti ale zamířil do chodby, ze které vedly dveře do dalších pokojů. Neměl ani ponětí ve kterém pokoji je Pipin, ale bylo mu to jedno. V nejhorším prostě bude otevírat dveře jednotlivých místností tak dlouho, dokud za některými nenarazí na svého bratrance. Po špičkách šel chodbou a poslouchal. Nic. Nakonec si prostě namátkou vybral jeden pokoj a začal se k němu plížit. Opatrně zmáčkl kliku a pokusil se dveře otevřít.

"Co to děláš?" ozval se za ním hlas a Smíšek nadskočil leknutím.

Otočil se. Za ním stál Aragorn, v ruce držel umyvadlo s vodou a několika plátěnými obvazy a zvědavě se na něj díval. Smíšek okamžitě odskočil ode dveří.

"Hledám Pipina," odpověděl po chvíli se sklopenou hlavou.

Slyšel, jak se Aragorn maličko zděšeně nadechl.

"Musím vědět, co mu je," dodal Smíšek.

"Ale Smíšku. Pipin bude v pořádku, jen potřebuje klid. Vrať se zpátky do….," začal Aragorn.

"Ne!" Vyjekl Smíšek. "Není v pořádku. Vím to. Proč mi neřeknete pravdu?" vzdorně se Chodcovi zadíval do očí.

"Ach. Ale on je opravdu v pořádku. Nech ho, bav se s Frodem a Samem a starost o Pipina přenech jiným. Stejně pro něj nemůžeš nic udělat," odporoval mu Aragorn.

"Aragorne, potřebuji vědět, co je s mým bratrancem. Mám právo to vědět. Jsem už dospělý. Je přece pravidlo, že o dítě se v době nepřítomnosti rodičů stará nejbližší dospělý příbuzný. Pipinovi je teprve dvacet osm, ještě mu zbývá pět let do dospělosti. A já jsem tady jeho nejbližší bratranec. Musíte mi říct pravdu."

Aragorn si povzdechl. "Dobrá. Pojď za mnou."

Musel uznat, že Smíšek má pravdu. A nechtěl se s ním hádat. Už ho unavovalo lhát, a mlčet. Teď byl král. Teď bylo potřeba postarat se o své poddané. Provedl hobita několika chodbami.

Smíšek poznal, že sám by Pipa určitě nenašel, už ani vlastně pořádně nevěděl, kde jsou. Desítky navlas stejných chodeb ho úplně zmátly.

"Tady," zašeptal Aragorn a otevřel jedny dveře.

Smíšek vstoupil dovnitř. Tvář se mu roztáhla v úsměvu, když uviděl postavu, ležící na bílé posteli.

"Pipe!" zavolal a rozeběhl se k němu.

Vyskočil na postel a chtěl ho obejmout, ale pak si uvědomil jednu věc. Pipin se vůbec nehýbal. Oči měl zavřené a bezvládně Smíškovi ležel v náručí, když ho Smíšek obejmul. Smíšek ho opatrně položil zpátky a pozorně se na něj podíval. Pipin byl bílý jako stěna a příšerně pohublý. V tváři mu jasně vyvstávaly lícní kosti a pod očima měl obrovské černé kruhy. Vypadal, jako by jen spal, ale když se na něj Smíšek pozorně podíval, poznal, že se mu hrudník skoro nehýbe. Téměř nedýchal. Smíšek mu přitiskl dlaň na čelo. Pipin byl studený, jako kdyby byl už několik dní mrtvý. Ani se nepohnul, když ho Smíšek obejmul a když ho znovu pustil, zůstal ležet přesně tak, jak dopadl. Smíšek poznal, že je to s ním doopravdy hodně zlé.

Hraničář postavil umyvadlo na okraj postele a namočil do něj několik obvazů. Z umyvadla se místností nesla sladká, svěží vůně.

"Co to je?" otázal se zvědavě Smíšek a naklonil se nad umyvadlo.

"To je athelas, králův lístek. Obvazuji mu s tím sedřený bok. Líp se to potom hojí," odpověděl Aragorn. Vytáhl Pipinovi košili a převrátil ho na břicho, aby mu mohl obvazy rozvázat. Pomalu je obmotával. Smíšek ustoupil, aby měl Aragorn dost místa a pozorně ho sledoval. Chodec Pipinovi konečně stáhl z hrudníku staré obvazy. Hodil je na zem a pohledem přejel kůži pod nimi. Na místě ošklivé odřeniny už byla jen velká modřina. Ale kůže ještě nebyla úplně zacelená. Aragorn Pipinovi ránu pořádně promasíroval a něco si přitom mumlal pro sebe.

" Ještě tak dva dny se to bude hojit a pak to bude úplně v pořádku," řekl a povzbudivě se na Smíška usmál. "Mohl bys mi podat nové obvazy?"

Smíšek mu tedy podal pruhy namočené látky a Aragorn znovu Pipinovi obvázal hrudník. Pipin se za celou dobu ani nepohnul, a když Aragorn skončil a stáhl mu košili zpátky, vypadal, jako by se vůbec nic nestalo.

Aragorn ho jemně položil na postel a přetáhl přes něj deku. Smíšek si k Pipinovi sedl a stiskl mu ruku. Byla úplně studená.

"Takže co se děje?" zeptal se Aragorna.

Chodec si sedl na bobek a opřel se rukama o kraj postele. Chvíli zamyšleně mlčel, než konečně promluvil.

"Žebra se mu zahojila až pozoruhodně rychle. Zřejmě je to účinkem athelasu. Vlastně je po tělesné stránce úplně zdravý. Jen je pořád v bezvědomí. Asi sis všiml, že dýchá jen velice slabě a že je úplně studený. Podle toho, co jsi vyprávěl, za to může Černý stín, který způsobují Nazgůlové. Černí jezdci jsou stvořeni z čirého zla a smrti. Jejich dotek je vražedný. Většina lidí byla zasažena Černým stínem když Nazgůl jen proletěl kolem. A ani se jich nemusel dotknout.

Pipin byl v jeho bezprostřední blízkosti přes čtvrt hodiny. Musel strašlivě trpět. Duše smrtelníka není stavěná na takové zlo. Proto je také tak studený. Chlad je otcem smrti. Setkání s Jezdcem ho strašlivě poznamenalo, je zázrak, že přítomnost takového zla vůbec vydržel."

"Takže se pomalu mění ve stín?" zeptal se Smíšek a vzpomněl si na Froda, jak se měnil v přízrak poté, co ho král Černých jezdců bodl na Větrově. Zachvěl se. Nemohl uvěřit tomu, že se něco takového stane i jeho bratranci.

"Ne," zavrtěl Aragron hlavou a Smíškovi poskočilo srdce. Byla to ale planá naděje. "Pomalu umírá," dodal tiše Aragorn.

Smíšek zalapal po dechu a křečovitě Pipinovi stiskl ruku. "To ne!" vydechl.

Aragorn sklonil hlavu. "Je mi líto."

"Nemůžete něco udělat?" zasténal Smíšek.

"Už jsem zkoušel všechno možné. Ale nic nepomohlo."

"Kolik?" zeptal se Smíšek šeptem. Bylo jasné, co chce slyšet. Kolik dní? Kolik dní života ještě Pipinovi zbývá? Života ve smrti, života bez naděje…

"Každého lidského muže nebo elfa by to zabilo už včera, maximálně dneska. A on je ještě dítě. Ale neboj se. Za svou cestu jsem se o hobitech naučil jedno. Mají velice tuhý kořínek. Třeba nás Pipin ještě překvapí," usmál se Aragorn povzbudivě.

"Kolik?" zopakoval Smíšek potichu.

"Dva dny," sklonil Aragorn hlavu.

Ve Smíškovi zatrnulo. Dva dny?! Pouhé dva dny?!

"Už pojď, měl by ses vrátit zpátky," povzdychl si po chvíli Aragorn, odtrhl oči od bezvědomého hobita, zvedl se z postele a otevřel Smíškovi dveře.

Smíšek ale jen zavrtěl hlavou. "Ne, zůstanu s ním."

"Ale nijak mu nepomůžeš," pokusil se protestovat Aragorn.

"To je mi jedno. Ale nemůžu ho opustit. Vždycky na mě spoléhal. Pořád za mnou chodil, kam jsem se hnul, už jako kluk. Přiváděl jsem ho do nejúděsnějších nepříjemností. Ale vždycky jsem byl u něj a dostal ho z nich. Nemůžu se teď na něj prostě vykašlat. Musím být u něj, musím se o něj starat," Smíšek se na chvíli odmlčel, "nesmí umřít sám," dodal sotva slyšitelně.

Aragorn se na něj dlouze díval, ale nakonec přikývl. "Dobrá, můžeš tu zůstat. A možná bys mu mohl i pomoct."

Podal Smíškovi sklenici vody, která stála na nočním stolku.

"Zkus do něj vpravit alespoň trochu vody. Jeho tělo je oslabené nedostatkem vody a jídla. Pokud ho přinutíš alespoň něco vypít, ohromně mu to pomůže."

Smíšek přikývl a sklenici si vzal.

Aragorn odešel a tiše za sebou zavřel dveře. Tušil, že Pipin je teď v těch nejlepších rukou. Jen by ho zajímalo, jestli se Smíšek nechá přesvědčit, aby šel na noc spát k sobě, nebo jestli bude bdít u svého bratrance. Nemusel hádat dvakrát.

Následující kapitola