12/03/2015

Polly Pantoflíčková

Víte, kdy jsme vydali první článek? No, samozřejmě, když se takhle blbě ptáme, tak to musí být někdy, kdy to má nějakou důležitost. A víte, co byl první článek? Tak nás napadlo, že to "výročí" oslavíme článkem na stejné téma.

Takže tohle je popis Polly, tedy tak trochu i mě, pokud by se nacházala na Zeměploše.

Tento článek měl být vydán 30. března, tedy přesně rok poté, co byla vydána Irith Zimostrázová. Ale neočekávaně jsme byly nuceny termín přesunout, abychom tímto článkem vzdaly hold úžasnému spisovateli, díky němuž tento životopis a vlastně celý blog vznikl. Dnes, ve věku 66 let zemřel autor geniální Úžasné Zeměplochy Terry Pratchett. Zemřel na Alzheimerovu chorobu, doma obklopen rodinou.
Tato zpráva pro nás byla doopravdová rána. Spisovatel, jehož knohy jsme milovaly a jemuž vděčíme, nejen my, za mnohé, zemřel. Ale netruchleme, on by si to nepřál. Nezbývá nám než doufat, že tam, kam ho Smrť poslal, ať je to kdekoliv, je šťastný. Amen.


Je tak maličko tradicí, že vyprovozováváme jakési epitafy. Jako poctu bychom náš první epitaf chtěly dát sem a věnovat ho siru Terrymu Pratchettovi. Epitaf byl vyprovozován na hodině češtiny, kdy jsme to dostaly za úkol. Omluvte špatný rod.

Zemřela dívka, mladá byla,
celý život žila v smíchu.
Smíchem také zemřela,
teď leží tu klidně v tichu.
Neplakejte prosím pro ni,
chtěla by se s Vámi smát.
Bylo její velké přání,
vidět Smrtě stepovat.

A teď již k samotnému článku:

Jméno: Apolena "Polly" Pantoflíčková. Ale pokud ji oslovíte Apolena, nejen, že vám neodpoví, ale v jejím žebříčku oblíbenosti klesnete až na poslední místo (ano, to znamená, že budete i pod bílými, hýbajícími se věcmi a rozvařenou brokolicí)

Pohlaví: žena

Druh: člověk

Věk: 20

Povolání: členka cechu vrahů (zatím ještě pořád)

Jazyk: Ankh-Morporkčtina (víceméně, ale podle většiny slov, která používá, by se to tak dalo soudit)

Rodina: Její otec je známý šlechtic Pilulka Pantoflíček. Matka, Paromila Pantoflíčková, byla švadlena, ale díky neznámé souhře náhod se z ní stala šlechtična. Bratr Přetrhdrát zemřel před dvěma lety.

Bydliště: Budova cechu vrahů, případně přechodné bydliště po celém Ankh-Morporku. Tak se stává v ojedinělých případech, kdy se vrací z plnění svého úkolu a nedokáže trefit zpět do svého pokoje. Pro tuto příležitost má vyrobenou kartičku s velkým nápisem "při nálezu prosím vraťte na tuto adresu: taková ta velká budova tam, kam nikdo nikdy nechce chodit." Tuto kartičku poté ve středních nočních hodinách ukazuje všem kolemjdoucím a snaží se navodit pohled naprosté beznaděje. Zatím ji nikdo do budovy cechu vrahů nedovedl, těžko říci proč. Ale na druhou stranu, prohlédla si plno zajímavých míst- márnici, výrobnu toaletního papíru a jednou se čirou náhodou tímto způsobem dostala až k místnímu proslulému kováři se specializací na zubaře.

Biografie: Polly už od mala své rodiče moc nezajímala, a tak rostla jako přebývající dítě. Vůbec jí to nevadilo a časem se naučila žít v symbióze vzájemného přehlížení. Její otec slíbil cechu vrahů tučný balík peněz, když z jeho potomka udělají profesionálního vraha. Samozřejmě, že měl na mysli budoucnost svého milovaného synáčka Přetrhdráta, ale ten při jedné akci čirou náhodou místo oběti podřízl sám sebe (nikdo dodnes neví, jak se mu to podařilo). Lord Odkraglli se své odměny nechtěl vzdát tak snadno, proto si vzal Polly do učení a vydává ji za jejího bratra. Kupodivu si toho její otec ještě nevšiml, zato Polly si toho všimla a ostatní členové cechu také. A tak se musela Polly potýkat s (h)různými skutky od spolucechovníků- schválně jí vyměňovali tupé cvičné nože za ty ostré a ostré nahradili tupými, na oprátkách jí vytvářeli takové unikátní uzlové kreace, že vždy měla co dělat všechen volný čas, kdy se to snažila rozmotávat, samozřejmě, že až poté, co si je všechny důkladně zdokumentovala. Boty, jež byly specielně vyrobené k tiché chůzi, jí poupravovali neskutečnými vynálezy, vráželi do podrážky hromady špendlíků a plíšků, aby to schválně cvakalo. Někdy to došlo až tak daleko, že se Polly vyděsila, když měla tři vymoženosti ze své vrahounské sady v pořádku. Těžko říct, jestli to bylo tímto "vylepšeným" nářadím nebo čistě Pollyina zásluha- jako vrah byla totiž téměř nepoužitelná. A proč jenom téměř? Protože díky ní bylo inhumováno celých tři a půl člověka. Teda, pokud počítáte rozzuřenou kočku, náhlé náledí a tašku ze střechy, která na zákazníka spadla přesně v tu chvíli, kdy se Polly snažila na tu střechu vylézt. Jediný důvod, proč byli ochotni ji v cechu trpět, byla vidina ohromné peněžní odměny od jejího otce. Takže většinu zkoušek udělala prostě tak, že je někdo udělal za ní nebo, že ji k tomu přemluvili a dali jí přesné instrukce, co má v jakém pořadí dělat a jakým způsobem. Ale nemyslete (je to nebezpečná činnost!) si, že byla hloupá nebo něco podobného. Prostě je jen neuvěřitelně líná a dělá jen to, co chce ona sama.

Vzhled: Takový nijaký. Má špinavě blonďaté vlasy dlouhé po ramena. Hnědé oči a křivý nos. Nejčastější výraz její tváře se pohybuje někde mezi apatií a naštváním. V ojedinělých chvílích se směje (provozuje činnost, která se u ostatních lidí nazývá smích), tehdy se její obličej stáhne v neobvyklé grimasy, jež ještě nikdo nedokázal přesně popsat, všichni při poslechu doprovázejících zvukových efektů buď utekli, nebo zjistili, že pro ně bude nejlepší, když se stanou motýlkem a půjdou zasadit bagr.

Povaha a záliby: Polly je celkem výbušná, což je velmi nebezpečné. V jednu chvíli se totiž na vás usmívá a podává vám deštník a v tom druhém už se snaží ten deštník vytáhnout ze zdi, kam ho v afektu zabodla. Ale často se snaží být na všechny ve svém okolí milá a příjemná. Mezi její záliby patří rozmotávání uzlů, kreslení (čerta na zeď) a padání. Ovšem zvedání se ze země v oblibě moc nemá, stejně tak jako zjišťování rozličných škod, způsobených dopadem.

Víra: nejčastěji věří jen ve své schopnosti a gravitaci. V prvním případě proto, že jí nic jiného nezbývá, zejména v takových situacích, jako když se zasekne uprostřed dvacetimetrového sloupu a nemůže ani nahoru ani dolů. V gravitaci věří proto, že se trochu bojí výšek a děsí se toho, jaké by to bylo, kdyby každou chvíli odlétala někam do vesmíru bez naděje na návrat zpět na Plochu.

Fyzické dovednosti: Docela obstojně se pere (jednou dokonce zvítězila i nad automatickou pračkou). Jinak dokáže vrhat nože přibližným směrem k cíli a vyleze na střechu, pokud má dostatečně dlouhý žebřík.

Sociální dovednosti: Téměř nulové. Při komunikaci spoléhá na pantomimu a fantazii posluchače. Někdy to zajde až tak daleko, že ji nechce poslouchat ani hluchá kočka či poklop od kanálu. Jinak má velice skvělou schopnost sestávající z toho, že nějakou věc odkládá tak dlouho, než ji někdo udělá za ni. A její specialitka je utěšování. Většinou to končí tím, že všechny osoby v okruhu pěti kilometrů upadnou do hluboké deprese, kromě několika šťastlivců, kteří se prostě co nejrychleji vypaří a zbytek života žijí v klidu a míru někde hodně daleko.

Magie: Jakýmsi záhadným způsobem se jí drží ohromné štěstí. Ovšem dosti rychle ji opouští, pokud je zrovna potřeba. Pak se Polly dostává na neutrálno. Každopádně štěstí vděčí už za tolik věcí, mezi které patří například i to, že ji jednoho obzvláště zeleného dne nesežrala brokolicová příšera, když se vracela domů. Sice se později ukázalo, že ta příšera byl jenom keř, ale co. Vypadal opravdu hrozivě…


(Obrázek vytvořila Polly na Dolldivine.com)

10 komentářů:

  1. Hezky napsáno. Epitaf je skutečně výstižný a navíc se k mistru Pratchettovi hodí. Ačkoliv se v něm mluví o dívce, je to dobrá metafora.Byl to skutečně veliký šok, ale život plyne dál a navíc nám pan Pratchett zanechal něco, na co nikdy nikdo nezapomene. Své knihy.

    OdpovědětVymazat
  2. Neznám, ale určitě zajímavý článek a dobrý nápad, napsat něco takového :)

    OdpovědětVymazat
  3. Povedený epitaf. Ten ženský rod je sice trochu zvláštní, ale... je to Pratchett, o kom mluvíme, takže je to v pořádku.
    A Polly Pantoflíčková zní definitivně podivně a nebezpečně.
    "vyleze na střechu, pokud má dostatečně dlouhý žebřík"
    Ach jo, už je mi zase smutno.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky všem![4]: no, nejnebezpečnější je často sama k sobě

    OdpovědětVymazat
  5. [6]: Pokud autorka samozřejmě nebude protestovat, ofc

    OdpovědětVymazat
  6. To je naprosto dokonalý! Právě jsi mě inspirovala, jdu napsat vlastní verzi.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Autorka neprotestuje (a pokud ano, bude jí to rozmluveno)

    OdpovědětVymazat
  8. Ty dvě slečny jsou si dost podobné, obě takové neschopné, ale v zásadě milé.
    Epitaf se vážně povedl. Překvapilo mě, když jsem se o smrti Pratchetta dozvěděla, ale nějak moc mě to nevzalo. Vzhledem k jeho nemoci to bylo poměrně jasné.

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Ano, Irith je neschopná, protože má hroznou smůlu a Polly je neschopná, protože je hrozně líná

    OdpovědětVymazat