Otrok Prstenu - Vyškrtnuté scény

Poté, co jsem Otroka Prstenu napsala, nijak jsem ho po sobě nekontrolovala. Až před vydáním každé kapitoly jsem si ji znovu přečetla a opravila chyby. Pak jsem se ale o té povídce zmínila před Rosanou a rozhodla jsem se, že jí to dám přečíst. Přeci jen, je to můj nejdelší hobití literární počin. Naštěstí si to opravdu přečetla. A naštěstí mi tam opravila chyby a nesrovnalosti.

Když jsem to pak s ní probírala, bylo to hrozné. Sice jsem byla mrtvá smíchy, ale dost mi to připomínalo tu přednášku o špatných fanfikcích… No, a protože jsem si říkala, že by byla škoda si celou tuhle srandu nechat pro sebe, rozhodla jsem se, že sem vypíchnu pár těch nejlepších. Podle mě je totiž krédem každého spisovatele aby svoje příběhy nebral tak úplně vážně. Aby si z nich a rovněž tak ze sebe samého dokázal udělat legraci. A že tohle umím i já, dokládám tímhle článkem.

Takže, říkali jste si u nějaké kapitoly, že totálně nedává smysl, plácám tam blbosti a psala jsem to zřejmě ve dvě ráno? No, to jste ještě neviděli tohle...

(Autorem obrázku je Jeremiáš)

---

Počáteční kapitoly byly v pořádku. Zřejmě jsem je po sobě četla častěji než ostatní. Ale to už rozhodně neplatilo o těch dalších. Proto jste se také mohli v osmé kapitole dočíst o tom, že "na Rohan táhlo obrovské, deseti, ba i stotisícové volsko". Tahle chyba mě naprosto dostala. Ale je fakt, že skřeti byli také tak trochu volové…

Pominu chyby, jako že v jednom odstavci mluvím desetkrát o entech a to pokaždé s jinak velkým počátečním písmenem, nebo že jsem se zřejmě nebyla schopná rozhodnout, jestli je Nazgůl Černý jezdec nebo to cosi, na čem lítá a jako kompromis jsem to pravidelně střídala, a dokonce i chyby v íčkách (věta, kde mám v každém slovese tvrdé y, ale na konci to zvořu měkkým. Nebo půlhodinová diskuze s Rosanou, jestli se kápě v šestém pádě píše s i nebo y). A přeskočím i fakt, že z Galadriel jsem postupně udělala Galdriel a z Aragorna Sragorna a ukážu pár unikátností.

Ve dvanácté kapitole jsem zřejmě měla na chvilku vizi budoucnosti antigravitačních Kozkovin, které Jackson mistrovsky ukázal a svou předpověď jsem promítla do Aragorna. No viděli jste někdy, že by někdo mohl "zabít dva olifanty jedním, dobře mířeným šípem"? To by musel být šíp jak koza… A když už jsme u těch Kozkovin, jako absolutní vrchol pominutí smyslů vyzdvihnu tuhle původně nevinnou větu (13. kap.). Měla označovat, že Aragorn uzdravil Sama, Gandalfa a Elronda, přičemž Sam zabil vládce Černých jezdců, Gandalf byl Bílý čaroděj a Elrond kupodivu pán Imladris. Místo toho ale vzniklo: "Mezi lidmi se šířily šeptané zvěsti o Aragornových skutcích. Jen zlomek toho byla pravda. Jisté ale bylo, že zázračně uzdravil statečného hobita, který zabil vládce Černých jezdců, Bílého čaroděje a mocného Elronda, pána Imladris." To by byl teda ten hobit sakra dobrej…

Tato kapitola ale byla hodně plodná, protože hned o odstavec dál jste se mohli dočíst, že "Nakonec, v posledním záblesku, se zhroutila i sama Hora Osudu. Všichni v Minas Tirith to zděšeně sledovali. Lidé i elfové. Aragorn tam stál s otevřenou pusou a pozoroval zkázu Gondoru. Nikdo nebyl mocen slova." Prsten má zřejmě netušené možnosti.

Další samostatnou kapitolou jsou nepřístojná slova. Máme tu epické vyprávění o tom, jak Pipina nese Černý jezdec do Mordoru. Jako paprsek naděje v černotě okolního zla přilétá Ariham. A co ten vznešený orel udělal? "Zaregistroval Smíška". Pak emotivní scéna, kdy se Smíšek trápí kvůli umírajícímu Pipinovi a přitom ho to "neuvěřitelně štve" případně je potom "úplně vyřízený" a kdyby mu Aragorn řekl, že je Pipin mrtvý "úplně by ho to rozhodilo".

Ale Černý jezdec zřejmě není žádné ořezávátko, když se Pipin musel vyvlíknout z jeho "obětí" aby mohl skočit dolů. Ale na druhou stranu zřejmě, na rozdíl od Smíška, nemá, co se objímání týče, nadlidské schopnosti. V původní verzi totiž byl Pipin v Hoře osudu zachycen tak, že se Smíšek naklonil (jo, jako při té obrovské rychlosti kdy se řítili do lávy), chytil Pipina za pas a strhl ho k sobě. A to prosím bez vážnějšího zranění a dokonce i bez mohutného upevnění na orlových zádech. I když, to zranění tu asi nějaké bylo. Pipinovo zranění. To byl vážně oříšek. V původní verzi měl mít zlomená žebra, ale potom, co se ukázalo, že jak jsem to popsala (Aragorn ho pořád převrací, převazuje mu obvazy a promasírovává to), to vypadalo, že se zřejmě všichni ze všech sil snaží, aby mu ta žebra zlomená i zůstala, musela jsem to nakonec změnit na to odření . A odmítla jsem tam dát infekci, protože bych se asi musela propadnout hanbou, kdyby to četla Clarissa (ona pochopí).

Ale Smíšek má kromě úžasné schopnosti zachytit v střemhlavém pádu na zádech velkého orla svého, zřejmě docela těžkého, bratrance, i spoustu jiných skvělých vlastností. Například mu stačí jediný pohled na bezvědomého Pipina a pozná, že umírá. A to prosím stojí asi dva metry od něj.

A když se Pipin konečně probudí, je dost vyřízený. Horko těžko mluví a jen chytnout Smíška za ruku ho stojí většinu sil. Ale pak ho klidně umlčí tím, že mu prostě položí ruku na pusu. Zřejmě druhý dech…

Totéž se ale rozhodně nedá říct o Aragornovi. Mám dojem, že když jsem psala tohle, zřejmě jsem musela být opravdu hodně mimo: "Aragorn něco zamumlal a rychle vyběhl ven. Musel pryč. Ještě chvíli a rozplakal by se. Smíškova beznaděj a neústupnost ho hluboce zasáhly. Věděl, že musí pryč z toho pokoje nebo se rozbrečí. Poprvé, po sedmdesáti letech." Ehm… bez komentáře.

Ale naprostá koruna všeho je tohle (hobiti se vrátili do Kraje) : "Zbývalo už jen jediné, pořádně svůj návrat oslavit. A nebyli by to hobiti, kdyby neslavili pěkně tiše, v hospodě, u pinty dobrého piva a s mírně melancholickou náladou při vzpomínkách na přestálé útrapy."

Absolutně netuším, jak jsem mohla napsat něco TAKOVÉHO. Rosana při čtení tohohle padla smíchy a pak se mě zeptala, jestli jsem to provozovala vážně…

To by bylo asi tak všechno. A co vy? Jaké jste vy objevili chyby ve svých starých povídkách?