28/07/2016

Jak se dělají rozhovory

Už jsme tu měli článek o tom, kterak se dělá Semenáček. Tak proč nenavázat rozhovory. Zajímalo vás někdy, co všechno stojí za tím jedním krátkým článkem a videem? Zde můžete tajemství odhalit.


1. Domluvení si termínu
Jedna z daleka nejsložitějších věcí. Vzhledem k tomu, že téměř všichni respondenti jsou prací povinní, mají čas většinou tak od pěti. A vzhledem k tomu, že moji rodiče jsou paranoidní, musím já být doma tak do půl osmé. Což je dost neslučitelné když si ještě připočtete fakt, že většina lidí se chce scházet na místech dosti daleko od mého bydliště (například v jisté vsi u Prahy, kam jezdí snad jenom vlaky). Víkendy pak mají ten háček, že málokdy se to sejde abychom měli čas všichni. A připočtěme k tomu že Pomněnka je z Brna a bylo by fajn brát ji občas na rozhovor s sebou a na žaludeční vředy máte jak zaděláno.

2. Domluvení si místa
Jak nám Aho v jednom dlouhém meilu poté, co si poslechl první nahrávku sdělil, nejlepší by bylo nahrávat v nějaké zvukotěsné místnosti. Bez ruchů okolí. Bez letadel, aut a želv. Jop. Takové lehce proveditelné. Už se snažíme Aha trochu méně zlobit a nahrávat vážně někde na vhodném místě, ale pardon, když sedíte v bytě, šťastni že jste v bytě a ne na Náměstí Míru, a přitom vám za hodinu vám kolem okna přeletí tak tři letadla, začínáte poněkud ztrácet trpělivost. Nakonec se nám ale přeci jen nejvíc osvědčil právě byt či auto. Problém s prvním jsou ovšem ony letadla a pak taky samotné umístění bytu (který málokdy bývá přesně uprostřed cesty mezi mým a Pollyiným bydlištěm, jak by nám asi vyhovoval nejvíce). A problém s druhým ošklivé pohledy kolemjdoucích.

3. Otázky
Už mám v počítači složku s nějakými základními otázkami (dokonce i rozdělenými na dvě oddělení pokud se bavíme se ženou či mužem - for je v tom, že musíte pokaždé změnit koncovku :-) ) a tak je to trochu jednodušší. Ale stejně, vzhledem k tomu, že málokdy se nám podaří domluvit si rozhovor s nějakým předstihem (většinou to vypadá tak, že v neděli oznámím, že ve čtvrtek je domluvený rozhovor tam a tam s tím a tím), máme poněkud časový problém. Otázky vymýšlíme všichni čtyři, většinou to vypadá tak, že určím závazný termín, do kterého mi ostatní mají své návrhy poslat.
Druhé kolo pak je dát ony otázky dohromady a poslat je Daniele. Ta je zkoukne a pošle zpátky s vtipnými komentáři a vysvětlivkami. Je zajímavé, kolik se hobit dozví věcí...
Pak už je pošlu samotným dotazovaným, aby se mohli psychicky připravit.
Ještě dodám, vzhledem k časovému presu většinou už nestíhám (či se mi nechce) otázky logicky seřadit. Třídím je na místě. Před rozhovorem se omluvím, sednu si do koutka, vezmu si papír a tužku a zuřivě je začnu přpisovat, přeškrtávat, dávat k nim šipečky a vysvětlovátka. Polly z toho šílí.

4. Ráno před srazem
Narozdíl od Polly, která většinou vypadá, že nadšením vybuchne, já jsem relativně v klidu. U mě to začíná až později. Rychle vytisknout otázky, napsat Polly ať vezme diktafon a psychicky se připravit na celé vyučování před světem pro hrdiny.

5. Sraz
Emotivní vítání, hledání vhodného místa a pomalé oťukávání, jestli diktafon vytáhnout teď nebo až za chvíli. Vždycky mě dostane, jak moc sdílní lidé jsou, když mají dojem, že je ta malá černá věc vypnutá a uklizená bezpečně v batohu... :-)

6. Rozhovor
Samotný rozhovor bývá různorodý. S Božou jsme se vyhřívali na sluníčku na náměstí Míru, s Fallon budili všechny okolospící, s Ahem se vměstnávali do jednoho malého auta, s Doubravkou mrzli v restauraci a s Elsou a Bardětem jsme se smáli u nich doma (a jedli, Elsa mimochodem umí bezvadné tousty, vážně doporučujeme).
Všechno doplňované nevázaným povídáním, když přístroj konečně vypneme. To zpravidla bývá zajímavější. Ale také osobnější.

7. Zpracování
Samotné zpracování je asi jobovka největší. Tady na tomto místě by bylo záhodno vyzdvihnout práci Polly a Tani. Zejména Polly totiž je hlavní "přepisovač" nahrávek. Víte, jak je u každé nahrávky její text hezky přepsaný? No, tak přesně to je práce Polly, která nad tím tak +- 4 hodiny sedí, pouští si nahrávku pořád dokola a přepisuje z ní slovo od slova. To je... obdivuhodná práce. Absolutně si nedkážu představit, že bych to měla takhle dělat. Takže rozhodně hlavním hrdinou celých rozhovorů je Polly. A Aho. Protože Ahovi se posílá nahrávka a on ji pak stříhá, mixuje či co, a dodává k tomu obrázky. Výsledek pak posílá na schválení jednak nám a jednak dotazovanému. Dle jeho přání pak uděláme změny a můžeme přistoupit k vydání.

8. Vydání
Vydávání je vždycky docela makačka na bednu. Musíme si domluvit jeden den, kdy my ráno vydáme článek bez videa, Aho vydá na Písních video, pošle nám echo, my k článku přidáme odkaz a... hotovo. Po několika týdnech usilovné zákulisní práce jsme konečně to dvacetiminutové video a tří stránkový článek vydali. Ať žijem!

24/07/2016

Zloděj u draka

Těch změn už proběhlo opravdu dost. A mezi nimi jste se mohli dozvědět o jakési "nové éře" nahrávek. Ne, že by byly dokonalé a bezchybné, to rozhodně netvrdíme. Ale už byly opravdu potřeba. protože za tu dobu, co písničky vznikly se několikrát třeba upravoval text a taky se změnila naše interpretace dané písničky. Písničky si totiž často žijí svým vlastním životem a třeba až po nějakém čase hobit pozná, že tam něco nesedí a bylo by fajn to trošku předělat. A protože mít v článku divnou starou nahrávku a nový text bylo opravdu divné (ale nikdo si toho nevšiml :-D), dáme to do pořádku tak, že nové nahrávky budou mít u sebe nový text a nový článek, starý článek se starou nahrávkou zase zpátky dostane starý text a zůstane ležet v archivu (v rubrice - autorské písničky - staré verze). Takže se do budoucna můžete pomalu těšit na přezpívané staré písničky. Možná vás některé změny překvapí, některé možná ani neodhalíte..

Písnička se váže ke scéně, kdy Bilbo Pytlík z Kraje stojí osamocený před obrovitým drakem Šmakem a hledá Arcikam pro který ho Thorin Pavéza poslal.
A dokonce se nám povedlo poprosit (nebo přemluvit) Irith, aby také nakreslila nějaký obrázek. A po nějaké době se opravdu odhodlala a nakreslila tohle dokonalé dračí oko i s hobitkem přímo na míru této písničce:





Zloděj u draka

Text: Irith, Polly
Melodie: Bedna od whisky - Miki Rivola


1. Jsem na trpaslíky už děsně naštvaný,
kvůli nim tu stojím, v jeskyni špinavý.
Stojím s malou dušičkou, přede mnou strašný drak,
ten prstýnek co nosím, ukrývá mě snad.

R: Tak vezmi si ten kámen, ať Thorin nečeká,
jsou dlouhý schody k východu a štreka daleká.
Však říkám ti to rovnou, nedojdeš až tam,
jakmile tě zahlídnu, tak tě rozsekám!

2. Kdybys jsi se hochu, lupičem nechtěl zvát,
nemusel jsi dneska před drakem Šmakem stát.
Moh' si ve Dnu Pytle tu svoji pintu pít,
nemusel jsi dneska s trpajzlíky hnít.

R:

3. Sehnat trpaslíkům to zlato kradený,
vrátil bych se domů, k mý noře poklidný
vrátil bych se domů a žil tam šťastně dál,
kouřit klidně dýmku, to bych si hrozně přál.

R:

4. Když jsem získal zlato, v jeskyni jsem si žil
tu mě tenhle zloděj, ze spaní vyrušil.
Zatracenou smůlu máš, to je ale pech,
ačkoli nic nevidím, prozradil tě dech!

R
:
5. Až vezmeš si ten kalich, jak se to dělává,
k útěku ti zůstane jen šance mrňavá.
Jenom šance mrňavá a nebo hroznej žár,
má to smutnej konec, to si nečekal!

R: Tak vem si ten Arcikam ať Thorin nečeká,
jsou dlouhý schody k východu a štreka daleká.
Však říkám ti to rovnou, nedojdeš až tam,
jakmile tě zahlídnu…



20/07/2016

Jak se dělají změny

Je neuvěřitelné, když se podíváme zpět, jak moc jsme se za ty roky změnily. Jak moc se změnil Mittalmar. Ale protože jde většinou o dlouhodobé, nenápadné posuny, říkaly jsme si, že by bylo fajn alespoň ty nejdůležitější připomenout.

Článek vydáváme u příležitosti nového velkého milníku - nových a plně modernizovaných rozcestníků. První bod textu tedy bude zejména o nich.

Ale ještě než se ponoříte do čtení, pár informačních věcí. Od 22.7 do 6.8 jsme všichni čtyři na táboře (a ještě k tomu na tom samém). Články tedy přednastavené budou, ale komentáře rozhodně nečekejte.



1. Rozcestníky

Jak jsme byli nadšení, když jsme udělaly ty první! Živě si pamatuji na bezmezné zoufalství, když jsem na chalupě s nefunkčním internetem hledala, jak se ta zatracená věc dělá. Jak jsem prolézala návody, nechápala a nakonec s obrovskou hrdostí vypustila do světa Pollyiny rozcestníky z fotek z Pána Prstenů a Hobita. To bylo někdy 2014, tuším, o prázdninách někdy touhle dobou. No a skoro přesně po dvou letech máme rozcestníky zbrusu nové. Samotná výroba zabrala snad půl roku a vrchovatou měrou se na nich podílela Polly a Tani. Ony nakreslily všechny rozcestníky, Polly je pak upravovala v grafických editorech a psala na ně názvy. Onen font je oficiální font Ringbearer a dá se zdarma stáhnout. Obrázky jsou potom made in Mittalmar, pastelky a papír, spoustu trpělivosti a dobarvování (protože ty první byly dost nevýrazné).

Pomněnka si mezitím vytvořila jakousi mapu, mapu blogu, jak, kde a co nainstalovat, aby to fungovalo. Zabralo to celou A3.

A pak se s Polly rozhodly během pár dnů kompletně překopat celý blog a rubriky, přesunout a roztřídit skoro čtyři sta článků.

Dá se říct, že jediný, kdo se na tom nepodílel vůbec nijak (kromě rýpání a pár dobrých rad) jsem byla já. Ale je to velice příjemná změna, zvlášť, když já s těmihle Sauronovy vynálezy vážně neumím a mám k nim dosti specifický vztah pán a sluha (ale občas není jasné kdo je kdo).


2. Zdroje

Zdroje a autorská práva jsou něco, co jsme do loňského podzimu absolutně neřešily. A cože se na podzim stalo? Přišla Pomněnka. Přišla Pomněnka, prohlásila, že obrázky máme strašně špatně ozdrojované a že takto to prostě nejde. Následovala větrná smršť vonící po malých modrých potočních květinkách. Pomněnka do VŠECH starých článků ke VŠEM obrázkům dohledala a přidala zdroje. Upozorňuji, že k dnešnímu dni máme 379 vydaných článků. A pak je špatná, že toho dělá málo…


3. Písničky

Dalším obrovským bodem jsou písničky. Původně jsme skládaly v lavici, při hodinách, tajně. Ano, to děláme pořád. Ovšem teď nově také upravujeme staré texty, přeskládáváme a zuřivě přepisujeme. Když si vzpomenu, s jakým opovržením se díváme na písničky, na které jsme byly tenkrát tak hrdé…

S tím se pojí i vyšší ambice. Předtím jsme byly rády za známou melodii a vlastní text. Teď už pomalu najíždíme i na vlastní melodie. Zatím se nám celkem dobře osvědčila metoda Irith a Polly složí text a Polly hudbu. Máme tři písničky. Dvě úplně hotové i s hudbou ale zatím bez úpravy. Náš nejnovější vynález se totiž zve "nehraje jenom kytara". Už jsme upgradovali na kytaru, flétnu a vlnky (co jsou vlnky je naše výrobní tajemství. Pokud ho chcete znát, budeme o tom mluvit na příští Oslavě zničení Prstenu na našem předpokládaném vystoupení :-) ). Ovšem na autorské písničky tohle samozřejmě nestačí. Zatím poslední slovo k nahrávce u té první je kytara, harfa a housle. Teď ještě najít někoho, kdo by byl ochoten na ty housle zahrát…

Ta třetí písnička má zatím jenom text. Ale až doděláme pásmo Hobita, což bude pásmo druhé a poslední (nedostatek vhodných adeptů z písňového, ale i příběhového žánru), zkusíme na našich vlastních písničkách zapracovat víc.


4. Nahrávky

Věc související. Když se podíváte na "nahrávky v průběhu času" je to vážně sranda. Na začátku nahrávané na mobil ve školní koupelně, jen zpěv. Pak nahrávané na mobil a s kytarou. Ovšem jak nahrávané. Většinou to zpívala Polly. Zalezla si doma do pokoje, vzala si mikinu s kapucou, naklonila se pusou přímo nad mobil, kytaru dala co nejdále a začala nahrávat… kupodivu to většinou dopadalo relativně dobře (takto jsou nahrané snad všechny písničky až do letošního ledna). A byla i slyšet!

A jak to vypadá teď? Nahrává se na diktafon patřící Falešnému Společenstvu (ale pššt, oni to tuším ještě neví…), nahrává se až trojhlas, nahrává se několikrát a stříhá se to, je to i s kytarou, flétnou a vlnkami… prostě těžce profesionální. Jen to pak strááááášně trvá (jedna písnička se nahrává klidně desetkrát).


5. Reportáže

Tady se jedná především o délku. Původně byly moje reportáže na jeden až dva díly. Reportáž ze čtrnácti dní ze Skotska byla na dva články( i s fotkama). Pak se délka postupně prodlužovala. V současnosti jsem na začátku čtvrtého dne Ravenny a na sedmé stránce A4 ve wordu, velikost písma 12, řádkování bez meze, bez fotek. Slušný.


6. Vlastní tvorba

I tady se udál jistý posun. U mě ve věci povídek, u Polly hlavně u obrázků. Nedávno mi vyprávěla, jak našla doma svůj první obrázek Pipina, první Středozemský obrázek, který kdy kreslila. A jak je strašný. A to si naprosto přesně pamatuji, jak tehdy na něj byla hrdá a jakákoliv kritika ji hrozně mrzela. Ale u mě je to stejné. Když si vezmu, že jsem mohla být pyšná na Levanduli a veškeré "dobré rady" odmítala… Takový je asi život. Pomněnka už se také rozepisuje. Má rozdělané dvě Středozemské povídky, to je víc než za rok předtím. A píše i Tani. Ač je hluboce přesvědčená o své neschopnosti v tomto oboru, její povídky jsou vážně dobré a zase úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí.

Ale postupně se začínáme rozkoukávat i dál. Pomněnka začala kreslit, já také a navíc jsem, na což jsem hrdá (schválně jak mi to bude připadat za tři roky) napsala báseň. O Mordoru.


7. Vzhled blogu

Kde jsou ty časy, kdy jsme měly design vytvořený s vypětím všech sil za několik hodin u mě doma. Kde jsou ty časy, kdy tu bylo veselé kulaté bezpatkové písmo. Po několika dotazech, jestli se nehodláme zprofesionálnit, jsme požádali Clarissu a Jeremiáše o vytvoření nového designu. Nakonec jsme vybrali ten Jeremiášův. A ten máme dodnes. Snad jediné co zůstalo ze starého designu, je ten obrázek úplně nahoře.

Ohledně designu se ale točí hodně zajímavostí a perliček. Například ona hobití barevnost. Myslíte si, že byla zamýšlená? Ani vidět ani slyšet, původně měl být blog modrý, zelená byla zvolená kvůli tomu velkému obrázku nahoře a žlutá se nám k tomu prostě hodila. I takové jsou cesty hobití.

8. Povědomí
Tady je na čase zmínit naši informovanost. Protože ta udělala opravdu velký skok. Jen pro představu. Když jsme blog zaládaly tak jsme kupříkladu nevěděly že hobití barva jsou žlutá a zelená. Nevěděly o hobitech a Středozemi skoro vůbec, absolutně nic, možná pár základních věcí, ale nic víc. Polly si kupříkladu pletla Saurona a Sarumana...
Pak se to pomalu začalo lepšit.
Blog založen v březnu. V říjnu jsem zjistila, že existoval nějaký Loto Pytlík ze Sáčkova.
V prosinci, že existuje nějaký TolkienCon.
Na jaře jsme s velkou slávou objevily Tolkien Gate Way, Thain's Book , Atlas Středozemě a další...
V dubnu jsem objevila, že existují Radostiny a Rádovští.
V březnu Pomněnka objevila, že existujeme a začala se zajímat o hobity.
O prázdninách, jsme s velkou slávou odhalily existenci Písní Středozemě...
Postupně jsme objevovaly kouzlo Prologu PP a Dodatků Návratu krále.
Nutno dodat, že Tani měla veškerá vědomosti už hodně dlouho.
Na začátku jsme byly hodně zoufalé. A teď?
Polly už si Sarumana a Saurona téměř neplete a je fakt odborník v Rodokomenech. Zeptejte se jí na kteréhokoliv hobita a fakt ho zařadí. A strašně se lepší v písničkách, jako že fakt hodně.
Já překládám Tolkienovy dopisy a píšu Hobitosloví. Tak třeba, víte, jak fungují u hobitů příjmení? Jakým systémem se dávají? Hmmm...
Pomněnka si dělá hobití pokoj a chce mít hobití svatbu.
A Tani? Tani se tak sžila s Frodem, že její hlavní přání je přežít.
No nejsme dobré?! Ale ty začátky...

9. Anonymita
Tady jsem také udělaly velký posun. Velkým dobrodružstvím "zůčastněme se Na Hobita v kostýmech a neprozraďme nikomu své jméno" přes Aredheliny pokoutné průzkumy mého meilu a hledání mého pravého jména, přes zoufalé řešení, jak zamazat obličeje u fotek našich kostýmů, přes opatrné sdělování adresy na Radostiny, zveřejňování všech fotek z akcí až po uvedení adresy na Semenáček (ale ta přesto není moje chi chi). Byly jsme snad první kdo zveřejnil svou podobu (i když u jména vede Jeremiáš). Ještě teď si pamatuju to dobrodružství, když jsem tajně objevovala Jeremiášovo jméno... A jak to ze mě Aredhel páčila, ochotná udělat téměř cokoliv aby se ho dozvěděla... Kde jsou ty časy.

10. Grafika
Věc maličko související se vzhledem blogu. Dříve jsme se vším chodili za Jeremiášem. Se vším. Teď už Polly zvládá téměř cokoliv, přidáním nové rubriky počínaje a vytvořením loga Semenáčku konče. S tím souvisí i videa. Dříve přehršle obrázků bez uvedení čehokoliv, teď jeden autorský obrázek a pečlivé uvedení veškerých zdrojů a autorství. Polly už dokonce stříhá ten Novorokový "film". Začínáme se těžce osamostatňovat... Za chvíli budeme tvořit designy na objednávku... :-)

Tohle rozhodně není všechno, ale snad alespoň ty největší a základní změny. Bylo to velké dobrodružství a doufáme, že to dobrodružství ještě bude.

Tolkienovské akce

TolkienCon 2018 - upoutávka
Radostiny 2017 - I. část, II. část
Oslava vykvetení mallornu 2017 - I. část, II. část
Novorok 2017
Volání Rádovských 2016 - I. část, II. část
Oslava zničení Prstenu 2017 - info, reportáž
Oslava Vykvetení mallornu 2016 - I. část, II. část, III. část
Tábor Vlaštovky 2016 - I. část, II. část, III. část, IV. část
Oslava zničení Prstenu 2016 - Info, I. část, II. část
Bilbovky - I. část, II. část
Brány léta - I. část, II. část

Výlety a zájezdy


Skotsko 2017 - píše Třezalka


Irith v Ravenně aneb Když se hobitomaniak vypraví do Minas Tirith



Irsko aneb Když se hobitomaniaci vypraví na ostrovy

Japonsko

Irith na Šumavě aneb Když se hobitomaniak vypraví na hory







Irith a Polly v Praze aneb Když se hobitomaniaci nevypraví za hranice

Irith a Polly na prázdninách aneb hobitomaniaci nepotřebují jít za hranice


Irith na exkurzi aneb Hobitomaniaka se neodváží pustit za hranice


Irith v Bretani aneb Hobitomaniak opět za hranicemi


Irith ve Skotsku aneb Když se hobitomaniak vypraví za hranice

Jednorázové povídky

Drabble


Jednorázové

Rozcestník - Projekty

Středozemské poznávačky 1, 2, 3, 4, 5, výsledky

Quentaro

Blog pro Neviditelné pisálky

Adresář

Ennorath










Překlady

Let me say

Anglické povídky o Smíškovi s Pipem od Titany z dnes již zrušené stránky Let me say
Upozornění: V povídkách je mírný slash. Ale jsou vážně dobře napsané.


Trilogie Prokletí:

Rozcestník - Povídky




Rozcestník - Písničky



Rozcestník - Obrázky




Rozcestník - Reportáže




Rozcestník - Odkazy




16/07/2016

Středozemské úvahy - Neschopnost vladyků Kraje

Toto má být první z mých "teoretických úvah". Proč v uvozovkách? Protože úvahy mi nikdy moc nešly. Ale teoretické to snad je. Moc praxe tam nenajdete. Jedná se o malé zamyšlení nad některými problémy a zajímavými otázkami vyskytujícími se v Pánovi Prstenů. Jedná se jen o mé dohady a teorie a jsem plně přístupná diskuzím. Takže prosím, pokud budete mít o věci jakýkoliv názor, napište to do komentářů.

A o čem si budeme povídat dneska? O neschopnosti vladyků Kraje.


Prvním vladykou Kraje byl po pádu Severního království ustanoven Radda z Blat. Ten založil vladykovskou linii Starorádů a jeho potomci tento titul nosili po několik generací. Vladyka Kraje měl být faktickou hlavou Kraje, předsedou Krajového sněmu, kapitánem Krajové hotovosti a Zbrojného hobitstva. Je ovšem řečeno, že sněmy a hotovosti se scházely jen v časech krize a ty už nenastávaly, takže vladyctví bylo jen čestnou hodností. To ano, ale… ať se na to dívám z jakékoliv strany, vyplývá mi, že právě v těch časech krize se vladykové ukázali jako mimořádně neschopní. A nebo ne?


Dvanáctý vladyka Kraje, Gorhendad Starorád, překročil řeku Brandyvínu i se svým lidem se na jejím druhém břehu usadil, ustanovil ji za vlastní, samostatnou zemičku jménem Rádovsko, změnil si příjmení na Brandorád a založil rod Pánů Rádovska.

Nepřijde vám na tom něco minimálně zvláštní? Hobit, který měl být hlavou Kraje v časech krize, který měl velet jakési hobití domobraně, se prostě sebral, odešel za řeku a založil si vlastní panství. Mám dojem, že dneska se tomu říká vlastizrada. Takže nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že Gorhendad nebyl zrovna úplně vladyka snů.

I když na druhou stranu, nevíme, co ho k tomu vedlo, že. Ale stejně, vlastizrada je snad nejhorší možný zločin…

Jisté je, že úřad vladyků kraje přešel na Isumbrase Brala. Přešel. Nezdá se vám to slovo trochu zvláštní? Proč zrovna Isumbras? Je několik možností. Gorhendad se mohl svého titulu vzdát a Krajový sněm pak zvolil nového vladyku a novou vládnoucí dynastii. Ale že by zvolili někoho úplně cizího? Že by se Gorhendad odstěhoval s celou svojí rodinou a nebyl tak nikdo, kdo by po něm titul zdědil? A vůbec, titul přešel na Isumbrase. Ono slovo, přešel, naznačuje spíše něco jiného. Mohl být Isumbras jeho mladší příbuzný? Mladší bratr či něco podobného? To by totiž odpovídalo nejvíce.

Stejně jako Vítkovci si rozdělili panství a růži, Starorádi si mohli rozdělit Kraj. Starší rodová větev se odstěhovala za řeku a přijala jméno Brandorádi, mladší rodová větev přejala titul vladyků a jméno Bralové. Toto je jen moje teorie, ničím nepotvrzená.

A ještě jedna zajímavá teorie. Samotné jméno, Took. V západštině to znělo Tûk. Což, jak Tolkien sám upozorňuje, pochází z welšského Tūca, což označuje typ meče. Takové Bralovské. Zároveň se dozvídáme, že jméno Tolkien, podle profesorovy tety, pochází ze slova Tollkühn, což byl přídomek Tolkienova předka, George von Hohenzollern, který bojoval po boku rakouského vévody při tureckém obléhání Vídně 1529. Projevoval prý obzvláštní statečnost, když vedl neoficiální útok do tureckých řad a ukořistil sultánovu vlajku. Proto dostal onu přezdívku Tollkühn, což znamená lehkovážný, neuvážený či hloupě riskující. Tato rodina měla prý rovněž vznešené předky z kruhů francouzské šlechty. Že by ekvivalent vílí nevěsty? Mohl se tak Tolkien považovat za jednoho ze slavné rodiny Bralů?

Toť k oficiálním zdrojům. Ale protože Tolkienem vymyšlená jména měla málokdy jen jeden význam a jednu souvislost, nemusí to být všechno. A hlavně, Tollkühn, Tūca či Tûk neodpovídá významem pozdějšímu jménu Bralovské rodiny tak jak ho známe, Took. Samozřejmě, mohla to být zkomolenina, ale když si to přeložíte doslova, vyjde vám bral či vzal. Nemohlo by to být od toho, že Isumbras si "vzal" titul vladyky od Gorhendada? Tohle je také moje teorie, ale zdá se mi velice pravděpodobná. Uznávám, s tématem to moc nesouvisí, ale přišlo mi to dost zajímavé.

Ale posuňme se dále. Isumbras Bral převzal, ať už jakýmkoliv způsobem, titul vladyky Kraje a rodina Bralů ho pak držela až do současnosti Pána Prstenů. Ale osvědčili se?

Roku 2747 Bandobras Bral porazil útok skřetů v bitvě na Zelených polích. Ale byl Bučivoj vladykou? Ani tehdy, ani potom. V době bitvy byl kapitánem Krajové hotovosti a Zbrojného hobitstva Isumbras III. Jeho prvorozený syn se jmenoval Ferumbras II. A přesto bitvu vybojoval mladší syn vladyky. Další selhání vladyků?

Ale celé to mohlo mít i jiný důvod. Jednak fakt, že Bučivoj byl nejvyšší a nejsilnější hobit v dějinách. Byl tak vysoký že mohl jezdit na koni a… zkuste někomu urazit palicí hlavu tak, aby odlétla sto metrů... Nebo možná fakt, že Bučivoj byl prostě při ruce. Je řečeno, že založil rod Severních Bralů z Dlouhé Stráně. Což je velice blízko Zelených polí. Možná prostě jen byl dostatečně blízko a měl dostatečnou autoritu na to, aby zakročil místo vladyky. Ale stejně, v první opravdové bitvě vybojované v hranicích Kraje se kapitán Krajové hotovosti nijak neosvědčil.

Případ Ferumbrase III., vladyky, který se fakticky stal vladykou až po podivné smrti své velice… emancipované matky, je jedno velké selhání samo o sobě. Co by se stalo, kdyby v té době skřeti napadli Kraj? Vyjela by do bitvy Tlustá Lalia? Nebo její neschopný syn, který, i když fakticky vladyka, stále obýval staromládenecký pokojík ve Velkých Pelouších a nechával o všem rozhodovat dominantní matku? Co si budeme povídat, v historii se mnohokrát vyskytli neschopní vládci, takže Ferumbras nebude žádnou výjimkou. Ale možná je více než dobře, že byl Kraj tak pečlivě střežen hraničáři.

Když se Loto Pytlík ze Sáčkova prohlásil Šéfem Kraje, co udělal tehdejší vladyka Paladin Bral? Prohlásil, že jestli má někdo právo na to zvát se "Šéfem" je to on a opevnil Bralsko. Nemilosrdně ze svého rodového území vyhnal všechny Siláky, několik jich nechal zabít a nikdo se pak neodvážil na Bralsko sáhnout. Ale bylo to správně? Neměl by se spíše snažit osvobodit celý Kraj? Nebyla právě tohle situace, kdy měl vladyka zasáhnout? Paladin neudělal vůbec nic. A přitom stačilo maličko. Jak se ukázalo později, hobiti byli více než schopní ubránit se sami, jen potřebovali pobídku.

Musel zasáhnout až Paladinův syn. Opět neplnil funkci vladyky samotný vladyka, ale jeho syn. Je snad jediný důvod, který by Paladinovo počínání vysvětloval. Strach o životy vlastního lidu (i když, vezměme si, že svému synovi dal na požádání stovku Bralů ať je vede do bitvy…) ale především věk a vychování. Paladin byl sedlák, nikdy nepočítal s tím, že by se mohl stát vladykou. Hlavou Bralovy rodiny a tím i vladykou se stal ve věku 82 let. Těžko můžete od někoho takového očekávat obdivuhodné vůdčí schopnosti. Když Loto obsadil Kraj a odehrála se bitva u Povodí, bylo mu 85.

Obecně Bitvě o Povodí, respektive Pipinově a Smíškově úžasnému návratu k rodině ("Ahoj tati, tak jsem se po roce vrátil, málem jsem několikrát zemřel, zalehl mě skřet, způsobil jsem smrt Gandalfa a vybavoval se se samotným Sauronem, no ale už jsem zpátky. Tak mi prosímtě dej asi stvoku hobitů, jdu dobývat Kraj. Jo a mimochodem, hodlám jít bydlet se svým bratrancem a mimochodem budoucím Pánem Rádovska do Studánek, to je takový maličký pelouch někde na hranicích Rádovska u Starého hvozdu. Taky tě rád vidím tak čau."), se budu věnovat v některé další "úvaze", abych u téhle neodbíhala od tématu.

Jistě, na druhou stranu musím říct že tu byli i velice schopní vladykové. Hrdomír Hloubil, který nechal vybudoval Velké Pelouchy. Gerontius Bral, velmi dobrý přítel Gandalfa, hobit, který se kdy dožil vůbec největšího věku bez použití kouzelného Prstenu. Peregrin Bral, rádce Severního království a vítěz Bitvy u Povodí, a další, třeba onen Pipinův potomek, který nechal pořídit v Gondoru nejslavnější opis Červené knihy. Ale obecně je obdicuhodné, jak moc vladykové Kraje selhávali právě v případech, které se plně dotýkaly jejich funcí.

Děkuji za Vaší pozornost a netrpělivě čekám na Vaše názory a (snad) diskuzi pod článkem.

12/07/2016

Tolkienův dopis č.27

Stalo se, že jsme konečně objevila volně přístupné Tolkienovy dopisy. A samozřejmě jsem hbitě začala pátrat po dopisech zajímajících se o hobity. Existují dva takové. Dopis č. 27 a dopis č. 214. Takže jsem se vrhla na překlad. Ta dvacet sedmička je krátká a celkem jednoduchá, takže tu zveřejním už teď. Na tomto místě bych chtěla poděkovat zejména Daniele Binderové, která mi dělala cosi jako beta-reading.
Dopis pojednává o vzhledu hobitů. Kdo jste byli na přednášce na Conu, dost jsem se tam na něj odkazovala.
Přeji příjemné počtení.
Všechny obrázky jsou autorským dílem J.R.R.Tolkiena.

Houghton - Miffin Company, 1938

Bojím se, že pokud budete potřebovat kresby hobitů z různých úhlů pohledu, musím tento úkol přenechat někomu, kdo umí kreslit. Moje vlastní obrázky jsou značně nespolehlivým vodítkem - mluvím kupříkladu o obrázku pana Pytlíka v kapitolách VI a XII. Pokud vám ale stačí základní rysy hobitů, podívejte se na ten podivný obrázek v kapitole IX.



Já sám kreslím do značné míry lidskou postavu, opravdu lidskou, ne něco jako "pohádkového králíka", jak si hobity s oblibou představuje několik mých britských recenzentů. Tedy, já kreslím lidskou postavu s kulatým bříškem a krátkýma nohama. Kulatá, usměvavá tvář, uši jen lehce zašpičatělé a "elfí", vlasy krátké a kudrnaté (hnědé). Nohy od kotníku dolů porostlé hnědou chlupatou srstí. Co se oblečení týče, tak to budou zelené sametové krátké kalhoty, červená nebo žlutá vesta, hnědý či zelený kabát, zlaté (či měděné) knoflíky, tmavě zelená kapuce a plášť (patřící původně trpaslíkovi).

Skutečná velikost - důležitá jen pokud jsou na obrázku i jiné předměty -je řekněme tři stopy nebo tři stopy a šest palců. Hobit před hromadou zlata při rozhovoru se Šmakem v kapitole XII je samozřejmě příliš velký (a navíc je obtloustlý na špatných místech. Ale na druhou stranu, on je vlastně v jiném obrázku nebo "průmětu", protože je pro draka neviditelný, čemuž děti snadno porozumí.


V textu nenajdete zmínku o tom, že by hobit dostal boty. Ale měla by tam být! Při mnoha revizích textu se mi tak nějak stalo, že mi utekla zmínka, že Bilbo v Roklince obutý byl, ale při cestě domů (po návštěvě Roklinky) skončil znovu bosý. Ovšem bosé nohy a chlupatá chodidla jsou tak či tak znakem pravého hobitství a tak by měl být (kromě speciálních případů) zpodobňován bosý.

08/07/2016

Radostiny

Slovo Radostiny pro nás, prvních šest, navždycky zůstane něčím zvláštním. Něčím neobvyklým, jakýmsi cukrovím, které jste kdysi ochutnali a po kterém jste se mohli utlouct, ale už jste ho pak nikdy nenašli a ta chuť vám zůstala navždy ztracená. Něco co bylo a už nikdy nebude. A proč? Čím to bylo tak zvláštní? Poprvé. To zvláštní slovo, značící začátek nového příběhu a konec toho starého. A na Radostinách jeden takový velký příběh také začal. Příběh přátelství a lásky, která může překonat obrovské vzdálenosti, těžké problémy a nemoci a, řekněme, vážné sociální pochybení jednoho člena. Příběh pojednávající o výstupu na horu na Bilbovkách, kdy, když jeden z účastníků nemohl, ho ostatní nahoru prostě vynesli, příběh společných zpráv na skypu a řešení všech našich MPP (Malých Plyšových Problémů), příběh o telefonátech v půl čtvrté v noci a příběh toho, že když si to opravdu moc přejete, vaše přání se vždycky vyplní.


Na Radostinách byl položený základní kámen uskupení později známého jako Společenstvo Mittalmar. Jak to definovala Pomněnka Mittalmar.blog.cz je prostě stránka. Jakýsi zeleno-žlutý shluk jedniček a nul. Ale Mittalmar je něco jiného. Uskupení, organizace, vědomí… Je to něco víc, Něco co sice ony jedničky a nuly potřebuje a skrz ně se může prezentovat (a má je rádo), ale není to určující. Je to něco, co vzniklo právě na Radostinách.

Proč vlastně tyhle, na nás dost netypické široké poetické vykecávací úvody delší než článek sám? Na Mittalmaru se snažíme "názorové" články co možná nejvíce krotit. Ale občas se vyskytne vhodná příležitost tak proč ji nevzít za pačesy, že?

Radostiny byl začátkem. Kdy příběh skončí a jak, je ve hvězdách. Ale důležité, to důležité na tom je to, že ať se stane cokoliv, Radostiny, Bilbovky, Rádovští, Novorok a další krásné chvíle se už odstát nemohou. Vždycky tam budou.

A proto Vás vyzývám. Chyťte svou příležitost za pačesy. Žijte! Nepromarňujte ani chvilku! Nezáleží na budoucnosti, nezáleží na minulosti, záleží na tom, co je teď. Žijte své životy! Nemá smysl truchlit nad tím, co se mohlo stát a nestalo, či co se stát nemělo a přesto to proběhlo. Užívejte světa právě teď a tady. Najděte si svoje Společenstvo, uspořádejte svoje Radostiny a začněte psát vlastní velký příběh.

Co jsme byli my? Parta puberťáků, ztracenců odsouzených vrstevníky, šikanovaných zoufalců neschopných žít v realitě. Udělali jsme si realitu vlastní, jinou. Co záleží na tom, že stále nejsme schopni žít v té opravdové? Dokud máme v srdci svůj svět pro hrdiny, jakákoliv realita se může jít vycpat. A tady kolem nás je spoustu takových, lidiček s hlavou v oblacích přesvědčených o tom, že se na kruté realitě nic nezmění. Ne, nezmění. To jen vy se můžete změnit. Ve světe pro hrdiny hledat odvahu žít vlastní životy. Protože o to jde. Všechny příběhy nekončí vždy zle. Některé mají konce dobré. A některé konce se mohou ještě měnit. Jde jen o to chtít. A začít psát příběh vlastní, nový. Příběh hrdiny, který se rozhodl změnit svět. Protože my jsme se rozhodli. A svět změnili. Minimálně ten náš, náš malý zelenožlutý svět jménem Mittalmar.

Není to tak těžké. Jde jen o to vykročit ze dveří a cesta vás pak sama dovede až ke konci. Udělejte si vlastní Radostiny a staňte se součástí světa pro hrdiny, světa kde všechno je možné, když se opravdu chce.

Ale je to těžké. Víme, jak moc to může být těžké. A proto bychom Vám zkusili trochu pomoci. Na jedné stránce kdysi existoval adresář "LOTRů". Lidí, příznivců Tolkiena. Tento seznam měl za úkol ukázat všem malým opuštěným hobitům přesvědčeným o své izolovanosti, že kolem nich jsou i další. Další lidé, možná v téže městě, v téže ulici. Jak říkal Boža, může se stát, že dva bloky od vás bydlí člověk, který by mohl být váš nejlepší kámoš, velký příznivce Tolkiena a Středozemě, ale vy se s ním nikdy nepotkáte, nikdy se o jeho existenci nedozvíte. A aby se tohle nestávalo tak často, by mohl dokázat i náš seznam. Kdo chcete, kdo si přejete vstoupit do světa pro hrdiny, zašlete nám své jméno (myslíme tím samozřejmě přezdívku), město kde bydlíte či kde se často vyskytujete (např. chalupa u babičky) a nějaký kontakt na vás, nejlépe mail. My to zveřejníme na speciálně vytvořeném seznamu, kde se budou jednotliví lidé postupně vpisovat.

Nejste sami. A možná budete překvapení tím, kolik nás je. Jen o sobě navzájem nevíme.

04/07/2016

Středozemská sbírka - Polly

Musím uznat, že přijít se svou sbírkou po Irith je jaksi… zahanbující. Jelikož snad ani není možné toho mít tolik. Ale což, to se zvládne.
Snažila jsem se do toho zahrnout to, co prošlo mým výběrem o Středozemských věcech, občas jsem byla hodně na vážkách, ale nakonec z toho vylezlo tohle.

A ještě taková zajímavost, když jsem si to všechno naskládala na postel a snažila se to nějak tematicky rozřadit. Po celém odpoledni jsem to zase uklidila na původní místo a těšila se, že už to mám všechno vyfocené a stačí to jen popsat. Chi. Stačilo se jít navečeřet a zjistila jsem, že jsem zapomněla kšiltovku. A o den později jsem si vzpomněla ještě na druhé vydání Hobita… Ale bylo to jediné štěstí, že jsem to musela fotit znovu, protože během tří dnů od focení se moje sbírka rozrostla ještě o dvě věci. A jednu takovou větší mám vyhlídnutou do budoucna. Takže už jen tento přírůstek ukazuje, že tohle určitě není všechno, co se u mě doma dá k Tolkienovi, hobitům nebo Středozemi najít.



První dvě věci si vysloužily samostatnou fotku a to hlavně z toho důvodu, že jsou dost nepřenosné. Mám je totiž nalepené na zdi a jsem nesmírně ráda, že tam drží, takže jsem si netroufla je sundávat a přenášet.




Konkrétně je to hobit rodokmen v celé své kráse a velikosti. Nachází se nad palandou, kde pro něj bylo jediné příhodné místo v celém mém pokoji. Občas jsem si zahrávala s myšlenkou, že bych spávala na vrchní posteli vedle něj, abych si ho zblízka prohlížela každou noc. Tenhle nápad mě ale opustil velmi brzy a to tehdy, co jsem ten rodokmen během čtrnácti dnů musela dvakrát lepit znova, protože se uprostřed nestřeženého okamžiku prostě zřítil.




Tohle vzniklo na loňské Radostiny a je to jakýsi soupis hobitího písma. Tehdy jsem to na poslední chvíli dodělávala, abych to tam mohla taky dovézt, jelikož, tuším Pomněnka, se na té akci chtěla naučit hobití písmo. No, co myslíte, nezbyl na to čas. Ale abeceda mi zůstala a využila jsem ji potom i do elfohobitího koutku.
Vpravo dole můžete vidět kousíček diplomu z šifrovacího závodu Prahou plnou strašidel, kde jsem s jednou holkou získala druhé místo, proto tedy diplom. Ale o umístění nejde, jde spíše o to, které jméno nám přineslo úspěch, bila jsem se dlouho, ale nakonec to ze strany té holky prošlo a fakt jsme se mohli jmenovat Třetí snídaně.




To jsou moje kostýmy. Respektive, dva celé hobití outfity. Doufám, že do tábora jich seženu víc, ale zatím to čítá toto. Dvoje kalhoty, tři košile, plášť, dvě vesty a jeden úplně dokonalý zelený kabát, který jsem si prostě musela pořídit. I když ve filmu ho má Smíšek delší a málo vlaje… Ale i tak je dokonalý!
Plus ještě něco - na plášti můžete vidět jeho obvyklou výzdobu - lórienský lístek a brož Mittalmaru.
A v hnědé vestičce se v kapse nachází speciální věcička. Zlaté hodinky, které opravdu ukazují čas. Pokud je tedy nezapomenu natáhnout.





Toto je určitě něco, co je s Tolkienem nerozlučně spjato. Jeho knihy.
Hned v nalevo v první řadě seshora je přesně to vydání Hobita, kvůli kterému jsem to přefocovala. Přivezla jsem si ho z Japonska z Tokia, kde jsme se dostali do knihkupectví a ono tam na mě tak nějak vykouklo. Neodolala jsem… Je anglicky a nemůžu se dočkat, až se kdy budu cítit dost jazykově zdatná, abych se necítila blbě, při jeho čtení. Nebo až budu tu českou verzi umět dostatečně nazpaměť, abych se v té angličtině neztrácela.
Dále se můžu pochlubit ilustrovaným vydáním trilogie a Silmarillionu (tím, že ho mám doma na poličce, jsem už na té správné cestě k tomu, abych si ho někdy přečetla...). Hobita mám v trochu jiném vydání, protože to stejné, jako ve kterém mám ty ostatní, se nám nikde nepodařilo sehnat… Tato knihy se ke mně dostaly a nedávno, během posledního roku a to tak, že jsem mamku prosila, aby mi pomohla najít ta, které jsme někde doma zaručeně měli mít. No, nikde tu nebyly… Jako jakési odškodnění za to, že jsem tak dlouho žádnou knihu od Tolkiena doma neměla, jsem pak dostala to krásně ilustrované vydání.
Ve druhé řadě je Tolkienův svět, Hobití sillmarillion od Irith i s věnováním. Takové to, co jen malilinko vykukuje je 50 Great irish drinking songs - zpěvník irských písniček, odkud odjinud než z Irska už ho budu mít skoro rok a ještě jsem se jimi všemi neprokousala. Vedle zpěvník Písně ze Středozemě, co jsem dostala k Vánocům, taky skvělý klenot, díky němuž objevuju písničky, o kterých jsem neměla ani tušení. Zelená knížečka je od Doubravky - Tanec v hvozdu, plná krásných provozek a taktéž s věnováním. Od Laisi z papírkové buchty knížka První krůčky v elfím světě - vybrala jsem si ji hlavně proto, že jsem tam viděla quenyu, která se bude hodit na tábor. No a druhou řadu uzavírá Svět J.R.R.Tolkiena, kniha plná nádherných ilustrací legendária, které si prohlížím, když dochází inspirace.
V dolní řadě už se schovávají dvě malé knížečky - Tolkien kniha kvízů, kde je opravdu hodně takových zajímavých testů a spoustu odpovědí z toho naprosto netuším. Průvodce světem J. R. R. Tolkiena je zase taková příručka vysvětlující různá hesla a jména z Tolkienových děl. Beru ji jako jakýsi přehled, který by mi čistě teoreticky mohl pomoct až budu čistě teoreticky louskat Silmarillion.




Další víceméně oficiální hromádka. Tady budu trošku hodně přeskakovat z jedné věci na druhou, aby v tom byl nějaký systém ohledně spojitosti mezi věcmi a abych na nic nezapomněla. Já vím, je to napsané opravdu hodně zmateně, omlouvám se.
Plakát na promítání Společenstva Prstenu v O2 areně v Praze (uprostřed horní řady). /plně nalevo se stejným vzhledem se skrývá jakýsi program toho koncertu. Předražená brožurka, ve které se dá dočíst něco o dirigentovi, sólistech a podobně. Jsou v ní nějaké zajímavé věci a hezké obrázky. Vpravo vepředu to nažloutlé je lístek z koncertu. Těšte se na reportáž, bude to stát za to!
Ta hromada papírů za lístkem z koncertu se ke mně dostala po koncertu od Laisi (ještě jednou díky!), prý je to zdarma ke stažení kdesi na nějaké stránce. Ale tehdy, když Laisi pronesla, že buď si to vezmu, nebo to vyhodí, bylo jasné, že to u mě zůstane. A co to vlastně je? Jsou to převážně chorály k filmům a jejich překlad, prostě to, co ve filmu slyšíme všichni na pozadí, ale nikdo tomu nerozumí. A že tam zpívají o fakt zajímavých věcech! A pak je tam i spousta dalších podobných zajímavých informací.
Uprostřed zadní řady se vyskytuje loňská pozvánka na Radostniny, pracně vyráběná a zapomenutá, takže ji před tehdejšími Radostinami nikdo neviděl…Vedle toho plakátu na koncert jsou dva tematické pohledy jako dárešek od Pomněnky.
Ty tři A5 sešítky jsou z Oslavy zničení Prstenu zpěvníky Flight of the noldor - skvělý praktický suvenýr.
A vlevo vepředu je vstupenka na koncert v Salmovské kavárně, můj přepis nápisu z miláška, tabulka na psaní tengwar od Quena u které pořád nevím, jestli ji používá i Laisi, a jmenovka z posledního Tolkienconu.




Nalevo opřenou o skříň vidíte map Kraje, která tady rozhodně nemohla chybět. Vedle ní je obrázek od Tani, který jsem dostala na Nostě, má představovat Smíška ve spíži (kde jinde by taky hobit trávil svůj čas, že?)
Ve druhé řadě je velký obrázek s omalovánkou Smíška od Pomněnky, tu jsem dostala v prvním dopise, který mi poslala. Na té omalovánce leží malinký kulatý zelený znak Radostin a ten obdélníček je PFko od Šárky. Napravo od toho zeleně popsaná věc je návštěvní pergamen, který byl v noře v elfohobitím koutku, takže máme důkaz, že se do naší nory přišel podívat i samotný Thranduil! Obrázek Dna Pytle je od Šárky, jak jinak. Dostali jsme dvě nory na tři hobity, takže to dopadlo tak, že jednu si uzurpovala Irith a my s Pomněnkou jsme si ji oskenovaly, načež jedna ta kopie se ztratila…To šikmo je Botanika - aneb poukázka na dárek od Irith za minulé prázdniny.
A když vezmeme zbytek jako pomyslnou třetí řadu… vlevo přání k Vánocům od Irith, potom obrázek hobita ze Dne hobitů 2015, obaly na dárky - dva od Pomněnky s krásným věnováním, ten se žlutou vestou je od Irith, Dokonalý obrázek mě a Irith jako Smíška a Pipina od Šárky podle fotky z Radostin, seznam semínka, která jsem pronášela na Nostě (to se schovává pod tím žlutým Mkem, kulaté dveře od nory jsou věnování k rohu, který jsem dostala na Volání Rádovských od zbytku společenstva, i když jsem v tu dobu neměla ani narozeniny ani svátek. Prostě proto, že Smíšek měl roh a na Volání Rádovských by to nemělo chybět. Žlté desky zcela narcisticky schovávají sbírku mých obrázků, protože těch je taky celá řádka, ale nechtěla jsem je vystavovat všechny (velká část je totiž kdesi v hlubinách galerie). A poslední věc z tohoto obrázku je dračí hra od Agnes.




Tenhle snímek je trochu prázdnější, ale na ty předchozí už se mi to nějak nevešlo…
Obrázek Staty od Tani z TolkienConu a mapa Dna Pytle. No a samozřejmě filmová trilogie, která tu nesmí chybět.




Tohle je zrovna ta část, kam toho přibylo od prvního focení nejvíc.
Velká červená krabice je středozemská hra, která se ke mně dostala ze skauta se slovy "nevím, kdo jiný by ji hrál". Je to něco na způsob dračáku, ale potupně přiznávám, že ještě jsem to ani já nehrála…
Černá kšiltovka Hobbit se ke mně dostala také vtipným způsobem. Tehdy jsme šli se školou na druhého Hobita a s Irith jsme si dohromady koupily v kině takové to nechutné menu jako bublinkový nápoj a popcorn. No a ono bylo nějak se slevou, pokud bychom si k tomu vzali tu kšiltovku. Tak jsem si ji vzala. Tehdy jsme ještě neměly ani blog a ani jsme se o PP moc nezajímaly, pamatuju si, jak se mi Irith smála, že si beru takovouhle blbost a fakt si ji chci nechat.
Před kšiltovkou stojí tři malé bílé oškubané stromečky Gondoru, tmavě zelený je od Irith, druhý tuším jako dárešek a třetí (ten světlezelený) je samovýroba.
Velká dřevená miska se lžící je právě první přírůstek, dorazil den po původním focení. Je hlavně na tábor, ale používat ji budu nejspíš i na ostatní akce, kam bude potřeba tahat s sebou nádobí. No a abychom si na táboře všechny ty dřevené misky nepopletli, mám na ní vygravírováno (ne, netužím přesně co to je… asi prostě vyraženo) Smíšek. Eratický hrnek se žlutou vestou od Irith už asi znáte.
Krabička sirek z Nosty s motivem elfích vysokých oken, jiné verze lórienského lístku (sem patří ještě jedna, ale tu si zrovna odvezla Pomněnka, proto není na fotce.
Zelený mittalmarovský penál od Terky Trpaslíka, který jste měli tu čest poznat už v tagu Já obrazem, plnicí pero s obrázkem Galadriel dovezené z opravdového novozélandského Hobitína - strýček jedné kamarádky tam jel, tak jsem ji poprosila o suvenýr. Roh z Volání Rádovských (zmiňovaný už u přáníčka ve tvaru nory) s krásným koženým závěsníkem.

A třetí pomyslná řada: dva váčky na peníze - jeden ručně vyráběný, druhý pro parádu. Věřím, že všichni poznáte který je který. Další verze lórienského lístku a to naše první, z fimo hmoty, kterou se mi podařilo přelomit (je to patrné na fotce). Dýmka, opravdová dýmka jako dárek od Pomněnky. Laegovo CD K vašim službám a zatím nejčerstvější úlovek - irská flétna, kterou jsem si pořídila jako dárek za vysvědčení.