Životopis Bilba Pytlíka, hobita, díky němuž to všechno celé začalo.
Bilbo Pytlík
Bilbo Pytlík se narodil 22. září 2890 Třetího Věku v Hobitíně. Jeho otec byl Bungo Pytlík (1246-1326) a matka Beladona Bralová(1252-1334). Po svém otci zdědil vzhled, klidné vystupování i nechuť k dobrodružství, ale po své matce dostal i něco Bralovského. Touhu po hrdinství, dalekých cestách a pokladech. Toto jeho druhé dědictví se ale projevilo až mnohem později a až do svých 50 narozenin vystupoval jako pravý Pytlík. Jako dítě na něj měl ale velký vliv čaroděj Gandalf a je možné, že ten v něm už kdysi dávno zažehl tu první jiskřičku Bralovského dědictví. Po smrti svých rodičů zdědil Dno Pytle-luxusní noru, kterou nechal pan Bungo Pylík pro svoji manželku částečně za její peníze postavit, a žil si tak spokojeně a klidně, jak to jen hobit dokáže.
To se ale změnilo, když Gandalf "náhodou" zavítal do Hobitína, "omylem" narazil právě na Bilba a "jen tak mezi řečí" se zmínil o tom, že potřebuje někoho, kdo by se zůčastnil jistého dobrodružství. Bilbo to samozřejmě odmítl, ale nakonec se do konverzace tak zamotal, že pozval Gandalfa na odpolední čaj. Čaroděj pozvání přijal a další den dorazil nejen on, ale i třináct trpaslíků, kterým chtěl Bilba představit a nabídnout jim ho jako lupiče na jejich cestu za zabitím draka Šmaka a získání pokladu, který jim Šmak před dávnými časy uloupil. Těmi trpaslíky byli: Oin, Gloin, Dori, Nori, Ori, Balin, Dvalin, Bifur, Bofur, Bombur, Kili, Fili a samozřejmě vůdce celé družiny, sám velký Thorin Pavéza.
Trpaslíci v Hobití noře zůstali na večeři, vyprávěli o svém úkolu i o zničení Ereboru a krutostech, které napáchal Šmak. Překvapený a trochu zděšený hobit v ten moment ani netušil, že se jej čaroděj Gandalf snaží přimět k tomu, aby se přidal ke skupině jako lupič a pomohl trpaslíkům vydobýt své vlastnické postavení. Samozřejmě, že samotní trpaslíci s tím zpočátku nesouhlasili, neboť nemohli ručit za jeho bezpečí a na první pohled se zdálo, že se bez nich ani na okamžik neobejde. Pak se ale v Bilbovi poprvé projevila Bralovská krev a on souhlasil a stal se čtrnáctým členem společnosti.
Druhý den, se Bilbo probudil sám. Na krbové římse však ležel vzkaz, že na něj trpaslíci čekají v hostinci u Zeleného Draka. Bilbo okamžitě vyběhl na cestu. Dohonil trpaslíky na poslední chvíli. Dali mu poníka a všech patnáct, i s Gandalfem jich vyjelo na cestu. Cestovali osamělou zemí a cesta byla docela příjemná, až se po přibližně jednom měsíci cesty Gandalf náhle vytratil. Když byl Gandalf pryč, celá trpasličí skupina jednala, tak jak mohla a vzhledem k tomu, že jedné deštivé noci nebyli schopni vytvořit oheň, byl hobit Balinem poslán na průzkum, protože nedaleko trpaslíci spatřili světlo, ale nebyli si jistí, jestli to není nebezpečné. Když na místo dorazil, spatřil kolem velikánského ohně z bukových polen tři ohromné zlobry. V ten moment si usmyslel, že by měl co nejrychleji něco podniknout. Mohl se tedy vrátit zpět do tábora a varovat své přátele, ale on se rozhodl, aby dostál svému jménu, provést nějaký pořádný lupičský kousek.
Po delší době přemítání se tkak odhodlal prohledat zlobrům kapsy a zaměřil se na jednoho z nich, kterému z kalhot čouhal zrádný kožený měšec. To se mu bohužel nepovedlo tak jak plánoval a naneštěstí byl zlobry zajat. Potom zlobři zajali i trpaslíky, kteří se plížili na mýtinu, zjistit, co se Bilbovi stalo. Naštěstí se v tu chvíli vrátil Gandalf, chytře zlobry rozhádal a ti se hádali tak zuřivě, že zapomněli na úsvit a sluneční světlo je proměnilo v kámen. Trpaslíci i Bilbo byli volní.
Potom našli kousek odtamtud i zlobří jeskyni, kde nalezli mezi jinými mnoha poklady i dva ztracené meče Glamdring a Orkrist , které si vzali Gandalf a Thorin. Dokonce zde byl nalezen i malý perořízek zvaný Žihadlo, který si vzal vyděšený hobit. Nebyl delší než nůž malé velikosti, ale pro Bilba byl velmi lehký, ostrý a dostatečně dlouhý. Ke všemu měl, stejně jako všechny zbraně ukované elfy (takže i jako Glamdring a Orkrist) tu výhodu, že zaplál modrým světlem pokaždé, když byli nablízku skřeti.
Podařilo se jim dojet do Roklinky, k elfům. V předvečer letního slunovratu si Elrond (půlelf a pán Roklinky, nositel jednoho z elfích Prstenů) prohlédl oba nalezené elfské meče (Glamdring a Orkrist) a přečetl Měsíční runy na mapě Osamělé hory (Thorinovo dědictví), které se objevují jen přesně v ten den, kdy byly napsány. Zněly: "Postav se k šedému kameni, až zaťuká drozd a zapadající slunce posledním paprskem Durinova dne ukáže na klíčovou dírku."
Dalšího rána se Společnost rozhodla opustit Roklinku a na Elrondovu radu se vydali tou nejbezpečnější cestou přes Mlžné Hory. Během bouřlivé noci se celá skupina ukryla v suché jeskyni, kde všichni usnuli, a přepadli je skřeti. Naštěstí se Bilbo vzbudil včas a výkřikem varoval Gandalfa, který tak jako jediný nebyl zajat.
Skřeti trpaslíky a hobita dovedli do středu skřetí říše. Zde byli všichni postaveni před velkého skřeta, který si všiml Thorinova meče Orkristu, což ho velmi popudilo a chtěl je všechny nechat zabít. Naštěstí přišel Gandalf opět v tu pravou chvíli, aby trpaslíky a Bilba zachránil, a pomohl jim utéct. Bilbo byl moc pomalý a proto ho nesl Dori, který ho ale v jedné tmavé chodbě upustil.
Bilbo se probral až když všichni už byli pryč. Byl sám ve tmě. Rozhodl se tedy, že se vydá chodbou a třeba najde východ. Při tápání ve tmě nalezl zlatý Prsten, a zastrčil si ho do kapsičky u vesty. Po dlouhém putování temnými chodbami přišel k Jezeru, kde sídlilo slizké, odporné a zrádné stvoření, zvané Glum. Ten nejdříve chtěl Bilba sežrat, ale lekl se Žihadla a rozhodl se, že si hobita pro jistotu neznepřátelí tak rychle, alespoň dokud nezjistí, nakolik je nebezpečný a hlavně jedlý. Proto si vymyslel hru na hádanky, ve které se stal sázkou samotný hobitův život. Pokud by Bilbo vyhrál, mohl v bezpečí opustit Glumovu jeskyni a Glum by mu ukázal cestu ven, v opačném případě by musel Glumovi dovolit, aby jej zardousil a snědl. S tím nakonec Bilbo souhlasil, neboť neviděl jiné východisko. Po sérii otázek nakonec Bilbo vyhrál jen díky náhodě, protože začal přemýšlet nahlas a sám sebe se tázal, "co že to mám vlastně v kapse?"
Glum si tento dotaz spletl s otázkou, čehož Bilbo využil, protože ho žádná hádanka nenapadala. Glum to samozřejmě neuhodl. Bilbo po něm chtěl, aby splnil svůj slib, ale Glum se vymlouval a vytáčel. Měl tajný plán vzít si svůj Prstýnek, který ho učiní neviditelným a zardousit Bilba. Pak ale Glum zjistil, že Prsten ztratila a došlo mu, co má Bilbo v kapse. Navzdory slibu se na Bilba vrhl s jediným úmyslem- zabít toho, kdo mu vzal jeho miláška. Bilbo se vyděšeně rozeběhl pryč a Glum za ním. Na půl cesty ale hobit upadl, Prsten se mu navlékl na prst a on zmizel. Glum ho přešel a mířil k východu, protože očekával, že Bilbo se v podzemí vyzná a svou neznalost jen předstíral, aby mu mohl sebrat Prsten.
Po odhalení báječné schopnosti Prstenu zneviditelňovat, jen Bilbo sledoval Gluma, který ho sám odvedl k východu. Ale zastavil se ve dveřích a Bilbo neměl jinou šanci, než ho bud zabít, nebo přeskočit. Přiložil mu tedy Žihadlo na krk, avšak pohled na Gluma, který plakal v nejasném očekávání neviditelného nebezpečí, v něm vyvolal zvláštní pocit lítosti, kterou ještě nikdy nepocítil. Zamyslel se a nechal Gluma žít. To bohužel nevyřešilo jeho problém, neboť se onen tvor pořád nacházel ve dveřích, které byly jeho jediným východiskem z této situace. Nakonec sebral poslední zbytek odvahy a přeskočil ho.
Potom se mu podařilo najít rpaslíky a Gandalfa a jeho reputace ohromně vzrostla, protože se k nim díky prstenu přiblížil naprosto nepozorovatelně. Zanedlouho poté byla celá Thorinova společnost ohrožena Vrrky, které překvapili na jejich tajném shromáždišti, kde se radili se skřety, jak nejlépe zaútočit na lidské sedláky v údolí. Vrrci a skřeti je chtěli zabít, ale trpaslíci vylezli na strom a skřety odráželi. Gandalf dostal spásný nápad a začal po Vrrcích metat zapálené šišky, které Vrrkům zapalovaly kožichy. Ale skřeti nakonec přihrnuly hořící šišky ke stromu a rozhodli se, že trpaslíky upálí. Naštěstí Thorinovu družinu zachránil král orlů Gwahir a odnesl je do bezpečí, na skalní vyvýšeninu.
Po sestupu ze skalní vyvýšeniny (Carrocku) postupovali stále níže, až narazili na Meddědův Sál. Zde se setkali se starým příslušníkem rasy Kožoměnců, Gandalfovým přítelem, který je celkem přívětivě uvítal a pozval na večeři. Skupina se v jeho domě rozhodla strávit noc. Medděd se v noci někam vypařil a trpaslíci viděli jen obrovského medvěda (Medděd se měnil na medvěda), který obchází kolem statku a hlídá.
Třetího dne se Medděd vrátil, skupině daroval koně, zbraně a zásoby, přičemž je vypravil na cestu. Skupina šla další tři dny, dokud nedošla na kraj Temného Hvozdu. V ten okamžik se Gandalf musel odloučit od celé výpravy, což Bilba velmi zarmoutilo. Trpaslíci tedy putovali dál Temným hvozdem pěšky, bez čaroděje a bez naděje.
Po mnoha dnech putování se Bilbo s trpaslíky dostal k řece Enchanted, kde nalezli loďku. Fili zde použil svůj železný hák, aby loď zachytil a přitáhl ji na svou stranu břehu. Přeplavili se, ale Bombur spadl do vody a usnul hlubokým spánkem. Trpaslíci ho museli dále nést. Zásoby jim už ubývaly a východ z lesa stále nebylo vidět a tak Bilba požádali, aby vylezl na jeden strom a rozhlédl se z výšky, jestli neuvidí konec lesa.
Bilbo bohužel nezpozoroval nic jiného, než stromy a stromy (nešikovně si totiž zvolil strom v malém údolíčku, takže vlastně viděl jen stromy v údolí. Ve skutečnosti nebyl konec lesa moc daleko. Trpaslíci se nakonec vzdali naděje, rozdělali oheň a rozhodli se v lese opět přečkat noc. V tu chvíli však byli "vyrušeni" neznámými světýlky a vůni pečeně, která je přilákala až ke skupině lesních elfů, kteří pořádali nějakou slavnost. Několikrát si s elfy pokusili promluvit, ale ti jim vždy zmizeli. Bilbo byl omráčen pavoukem a trpaslíci ho opět ztratili.
O něco později se Bilbo probudil, právě včas, aby se mohl bránit a pavouka zabil. Zjistil, že všichni trpaslíci byli napadeni pavouky, omráčeni a zavěšeni v pavoučích sítích. Při jejich záchraně Bilbo využil Prsten, odlákal pavouky a osvobodil trpaslíky. Když se pavouci navrátili zpět, všichni trpaslíci byli volní a schopní bojovat. Svedli s pavouky bitvu, která se obešla bez vážných zranění.
Ale trpaslíci byli poté zajati elfy, kteří je zavřeli do svých kobek do té doby, dokud jim neřeknou, kam jdou a co tam budou dělat. Jediný Bilbo vyklouzl a díky Prstenu zůstal volný.
Hobit vymyslel plán, jak trpaslíky osvobodit. Ukradl opilému komorníkovi klíče a odemkl s nimi zámky cel. Schovali se do sudů a spustili se v nich na řeku, po které odpluli pryč ze zajetí.
Po dosažení nejbližšího vhodného místa se trpaslíci dostali ze sudů. A pokračovali do Jezerního města, kde se jim dostalo celkem vřelého přivítání (Samotným starostou byli přizváni ke svátečním oslavám). Dostali poníky, zásoby a pokračovali v cestě k Osamělé hoře.
Dorazili tam skoro přesně v Dúrinův den, otevřeli tajné dveře a pronikli do hory. Bilbo byl poslán na průzkum, aby zjistil, jestli je drak ještě naživu.
Drak naživu byl, ale spal a Bilbo tak mohl celkem nerušeně sejít do síně s pokladem. Ukradl odtamtud jako pravý lupič jeden pohár a vrátil se zpátky k trpaslíkům. Drak to ale zjistil, začal zuřit a chtěl trpaslíky najít a sežrat. Trpaslíci se ukryli do tunelu za tajnými dveřmi a drak je tam uzavřel. Zůstali tam tedy trčet, jen s malými zásobami a se zuřivým drakem za zády.
Bilbo nakonec přišel s nápadem, jak se z této bezvýchodné situace dostat pryč. Rozhodl se proplížit zpět do síně pod horou, kde by se pokusil s drakem promluvit a najít jeho slabinu. Trpaslíci souhlasili a Bilbo se vydal na cestu. Bilbo narazil na Šmaka, který s ním začal mluvit a snažil se zjistit, kdo Bilbo je (byl neviditelný), odkud a s kým přišel a kdo mu pomohl. Bilbo ho ale přechytračil a přesvědčil ho, aby mu ukázal svou slabinu, malou lysou jamku v jinak dokonalém pancíři. Naneštěstí utrousil jednu nešťastnou poznámku, která Draka v tu chvíli rozběsnila a jen velmi těžko se mu podařilo uniknout. Když se dostal z doupěte, svěřil se drozdovi, který zprávu dopravil Bardu Lučištníkovi, z Jezerního města. Drak uhodl, že trpaslíkům pomáhali Jezerní lidé a rozhodl se je potrestat. Rozletěl se tedy na Esgaroth.
Drakovi se postavil Bard (Budoucí Král Dolu), kterému se donesla (od starého drozda) zpráva o Drakově slabině. Zasáhl draka Černým šípem přímo do nechráněné jamky na hrudi a drak zemřel, ani nestačil Esgaroth úplně zničit.
Mezitím se tedy Bilbo a trpaslíci rozhodli prohlédnout si všechno to bohatství, které jim od této chvíle zcela náleželo. Bilbo našel překrásný klenot a uvědomil si, že se jedná o onen slavný Arcikam . Nepředal jej však thorinovi, ale nechal si ho a nikomu o něm neřekl. Thorin ho později obdaroval překrásnou košilí z Mithrilu , což byla první odměna za jeho oddané služby.
Ale pak Thorin zjistil, že není sám, kdo se o poklad zajímá. K hoře vytáhl Thranduil, spojil se s lidmi z Jezerního města a žádal podíl pokladu.
Thorin to odmítl a Bradovi i Thranduilovi se vysmál. Později poslal jednoho z havranů ke svému synovci Dainovi, pánovi Železných Hor, který mu měl přijít na pomoc. Jezerní lidé a elfové Horu oblehli a žádali po Thorinovi podíl pokladu, jinak ho vyhladoví. Thorin se s trpaslíky opevnil v Hoře a čekal na Daina.
Bilbo se ale začal bát případné války mezi všemi národy, a tak předal arcikam Bardovi, aby jím Thorina vydíral a zabránil válce. Thorin Bilba zavrhl a málem ho za zradu zabil, ale nakonec ho jen nechal odejít. Bilbo ale dosáhl přece jen svého, neboť byl Thorin ochoten jednat s Bardem a Thranduilem. Do toho naneštěstí přišel Dain ze Železných Hor, spolu s armádou trpaslíků, na pomoc Thorinovi. Bard nechtěl armádu pustit až do Ereboru, neboť by to znamenalo dlouhé a velmi nepříjemné pozdější obléhání.
O Hoře a zabití Šmaka se ale dozvěděla i armáda skřetů a vrrků, kteří na Horu zaútočili. Trpaslíci, elfové a lidé byli nuceni sjednat spojenectví a spojit se proti skřetům. Takže nakonec Bilbův zoufalý nápad s Arcikamem přišel vniveč a nakonec se stejně strhla bitva. Bitva Pěti Armád. Bilbo si navlékl Prsten a rozhodl se bojovat po boku krále elfů. Vše vypadalo ztracené, ale pak jim na pomoc přišel Medděd a nakonec orli, na které upozornil právě Bilbo. S jejich pomocí bitvu vyhráli.
V této bitvě padlo za oběť mnoho Biblových přátel, mezi které patřil například i Thorin, jenž ho před střetem prohlásil za zrádce. S ním zemřeli i Kili a Fili. Thorin si krátce před smrtí nechal zavolat Bilba a Gandalfa (který se mezitím objevil, i když do bojů moc nezasáhl), odpustil hobitovi a poděkoval mu za všechny jeho skutky. Pak v poklidu umřel. Vítězná strana si mezi sebe rozdělila poklad a Bilbo svůj vlastní podíl vyměnil s Bardem, který mu navrátil Arcikam, jenž Bilbo přiložil do Thorinovi hrobky.
Navzdory tomu, že propadla celá část jeho odměny, se mu i přesto dostalo bohaté náhrady, kterou nakonec zavrhl. Spokojil se pouze s malým obnosem (dvěma truhlicemi stříbra a zlata), který si sebou mohl odnést do Kraje. I Thranduil jej nakonec obdaroval stříbrným náhrdelníkem s perlami, přičemž hobita označil ctihodným titulem - Přítelem Elfů. Spolu s Gandalfem se vydal zpět, domů (2942, tedy rok po svém odchodu). I když si Bilbo a jeho výprava prošla mnohými nebezpečenstvími, to nejsmutnější mělo teprve následovat. V Kraji zjistil, že jej hobiti prohlásili za mrtvého a jeho dům vložili do aukce, nakonec jim to Bilbo překazil, smrtelně urazil Pytlíky ze Sáčkova, kteří si na jeho věci brousili zuby a vrátil se zpět, ke svému Pytlíkovskému já. Jeho Bralovská strana si dala na dlouhý čas dovolenou.
Bilbo žil v oblasti zdraví a pohodlí. Po dobrodružné výpravě jej začali jeho sousedé považovat za ještě většího podivína, než býval. Kamarádil se totiž s trpaslíky, stýkal se s elfy a několikrát ho navštívili moc divní lidé (v roce 2949 ho navštěvuje Gandalf a Balin). Ale jemu to nevadilo. Žil sám, v luxusu a bylo mu dobře. Po pár letech přijal do svého domu svého malého synovce jménem Frodo Pytlík, ze kterého vykonal svého nástupce a dědice (Frodovi zemřeli rodiče). Žil daleko déle, než je u hobitů normální a vůbec nestárl, protože mu stáří oddaloval Prsten. Začal psát Červenou knihu, záznam svého dobrodružství.
Roku 3001 Třetího Věku pořádal ohromnou narozeninovou oslavu 111. narozenin, která se měla stát jeho SBOHEM. Tu noc se jako jediný ze všech nositelů Prstenu dokázal odprostit od jeho moci a dobrovolně se jej vzdát (což bylo opravdu pozoruhodné). Nechal prsten Frodovi a na Gandalfovu radu odešel do Roklinky.
Svůj život v Roklince tedy strávil velmi příjemně. Jedl, spal, psal poezii, pracoval na svých pamětech. Dokonce napsal knihu s názvem "Překlady z elfštiny", které tvořili základ toho, co je dnes známé jako Silmarillion. Ale protože už neměl Prsten, stáří ho dohonilo.
Dva roky po porážce Saurona mu byla udělena výsada odjet s elfy, Gandalfem a svým synovcem Frodem na Západ, do Valinoru. To se mělo stát poctou za jeho neobyčejné skutky ve prospěch celé Středozemě. Tehdy slavil 131. narozeniny a stal se nejstarším hobitem v historii celé Středozemě. O jeho dalších osudech není nic známo, ale nepochybuji, že ještě zažil spoustu dobrodružství a nakonec vůbec nelitoval, že se vydal na tak ztřeštěnou a hlavně dobrodružnou výpravu se skoro jistou smrtí a ani jediným čistým kapesníkem.
