Životopis Froda Pytlíka.
Frodo Pytlík
Frodo Pytlík se narodil 22. září roku 2968 a stal se tak jediným potomkem Primule Brandorádové a Droga Pytlíka. V Hobitíne nebyl sňatek brán moc dobře, vždycky o Rádovských říkali, že jsou divní.
V dvanácti letech o své rodiče nešťastnou náhodou přišel, když se společně utopili na lodičce. Jejich zahynutí však obepínají tenká, avšak hustá lanka tajemství a neobjasněnosti. Nikdy se nezjistilo, jak se tak vlastně stalo. Někteří říkali, že Primule Droga strčila a on ji stáhl s sebou, někteří se zase dohadovali o možnosti nadměrné váhy pana Droga která měla způsobit potopení lodičky. Nicméně se všichni shodli, že lodičky jsou zrádné tak jako tak.
Frodo byl tedy jako sirotek vychováván svými příbuznými v Rádovsku. Když mu bylo 21, adoptoval ho jeho prastrýc Bilbo Pytlík a odvedl k sobě do Dna Pytle.
Mezi jeho nejlepší kamarády patřil rozhodně Smělmír Brandorád, svými kamarády oslovován Smíšek (který mu byl pravděpodobně nejbližší). Pak také Peregrin Bral, kterému se říkalo Pipin, někdy dokonce i Pip, pak Cvali Bulva a Folko Bulík.
Často se s nimi toulal po Kraji, ale spíše chodil sám a hledal elfy.
Dobrodružství začalo vlastně už 22. září roku 3001, kdy Bilbo slavil své 111. narozeniny a Frodo dosáhl plnoletosti, toť věk 33 let. Bilba přepadl neklid a na radu Gandalfa Šedého, potulného čaroděje, se vydával do Roklinky k elfům a neochotně zanechal Prsten Frodovi na starost.
Gandalf pak Froda několikrát navštívil a pověděl mu o Prstenu a Stínu na východě.
Roku 3018 ho Gandalf v září poslal na cestu do Roklinky - cestu za zničením Prstenu. Frodo vyšel spolu se Samem Křepelkou, Pipinem a Smíškem. Naplánovali to tak, aby to vypadalo, že se pan Pytlík stěhuje do Studánek v Rádovsku, ale ve skutečnosti tajně přes Starý hvozd odešli z Kraje. Ve Starém hvizdě hobiti prožili dobrodružství s Dědkem Vrbákem, který je málem zabil, ovšem Frodo proklouzl jeho kouzlu a přivedl pomoc - Toma Bombadila. Později je Tom zachránil také u Mohylových duchů, kde ovšem opět své řáele vytáhl z bryndy Frodo, který procitl ze zakletí a zahnal Mohylového ducha, stvůru, která se půlčíky chystala zabít.
Hobiti došlido Hůrky, kde se měli sejít s Gandalfem. Gandalf však byl v tu dobu zaneprázdněn, takže nemohl dorazit na místo setkání. Místo toho na ně nechal čekat hraničáře Aragorna. Hobiti ncizinci zpočátku nevěří, ale když je Aragorn zachrání před Jezdci, konečně mu (a na základě Gandalfova dopisu) uvěřili. Aragorn je odvedl na cestu do Roklinky. Jejich cedta Divočinou byla drsná a plná much a bažin. Na vrchu Větrově skupinku přepadli Černí jezdci a Froda smrtelně ranili do levého ramene. Na pomoc jim přijel elf Glorfindel, Aragorn tedy Froda naložil na jeho kně a ve chvíli, dky se jezdci znovu objevili, ho poslal napřed do Roklinky. U Brodů však Jezdci půlčíka dohonili. Díky poslednímu vzepjetí sil dokázal Frodo zůstat při vědomí a přízrakům unikl. Nazgůlové byli smeteni řekou a Frodo v Roklince vyléčen.
Rána se ovšem nikdy nezahojila a na výročí Větrova se vždy znovu rozbolela. V Roklince také koala Elrondova rada. Té se zúčastnilo mnoho elfů, mezi nimi Legolas, syn Thranduila, krále Lesních elfů. Pak také Gimli, syn Glóina, jako zástupce trpaslíků; z Gondoru Boromir, syn Denethora, který plnil funkci správce Minas Tirith; poté samozřejmě Aragorn, syn Arathorna, Gandalf Šedý a pozván byl také Frodo, jako nositel Prstenu.
Na Elrondově radě vzniklo takzvané Společenstvo Prstenu, v němž je Gandalf, Aragorn, Boromir, Legolas, Gimli a Frodo. Elrond povolil i účast Sama a nakonec ještě po dlouhé diskuzi Pipina a Smíška.
Společenstvo putovalo Cesmínií, kde jediné, co jim bránilo v cestě byl strašný vítr. Po neúspěšném pokusu přejít Caradhras se ponořilo no dolů Morie. Tam bylo Společníci napadeni skřety a děsivým Balrogem, což Gandalf odnesl životem a spadl i se stvůrou do temnoty. Společenstvo pokračovalo Poté přicházejí do Lórienu, kde je paní Galadriel obdarovala. Frodo dostal lahvičku se světlem Eärendilovy hvězdy, které mělo být světlem v temných místech, až zhasnou všechna ostatní světla. Také ho Galadriel přivedla ke svému Zrcadlu, kde hobit spatřil vidinu Sauronova oka.
Společenstvo úpokračovalo dále po řece Anduině. Tam, u Raurorských vodopádů se mělo rozhodnout, kam půjde družina dál. Frodo si vyžádal čas na rozhodnutí a odešel sám do lesa. Ale Boromir, posedlý Prstenem, ho sledoval a napadl. Frodo mu vyklouzl, nasadil si Prsten a vystoupil na vrchol prastarého kopce, kde měl další vidinu Saurona a Temný pán byl jen kousíček od odhalení identity Nositele Prstenu.
Frodo, vyplašen Boromirovým pádem, se rozhodl jít do Mordoru sám. Záměr mu ovšem překazl jeho věrný sluha Sam, který šel s ním. Hobiti byli neustále sledováni Glumem, podivným stvořením, které Prsten ovládl. Hobiti si toho byli vědomi, na Smeagola si počíhali a zajali. Glum se stal jejich průvodcem a slib, že je dovede do Mordoru, splnil. Ale před Černou bránou zjistli, že tahle cesta není možná. Volí tedy okliku, vedoucí přes průsmyk u věže Minas Morgul.
V Ithilienu byli zajati Faramirem, bratrem Boromira, který je zavedl do tajného útočiště. Sam Faramirovi omylem prozradil účel jejich cesty, ale Faramir se ukázal jako silnější než jeho bratr a Froda nechal jít. Glum začal uvažvat o zradě, ovšem opravdu se jí dopustil až kvůli Samovi, který v něm nedokázal vidět dobrou stránku. Glum tedy Froda zavedl po tajných schodech s úmyslem předhodit ho své kamarádce - pavoučici Odule.
V Cirith Ungol byl Frodo pavoučicí napadnut a otráven. Sam ho, v domnění že je mrtvý, zanechal na místě a vydal se splnit poslání sám. O svém omylu se dozvěděl, když vyslchl rozhovor skupinky skřetů. Frodo nebyl mrtvý, jen otrávený. Sam se rozhodl, že ho zachrání. Vypravil se za ním do věže Cirith Ungol a opravdu ho vysvobodil. Vrátil Frodovi Prsten, sehnal mu skřetí oblečení a společně se vydali na poslední úsek cesty - do Mordoru. Cestou byli začleneni do oddílu skřetů putujích do bitvy u Morgulské brány, ale podařilo se jim uniknout. Frodo však začal slábnout a na konci se držel na nohou jen silou vůle. Byl neustále pronásledován přízrakem oka bez víčka a Prsten byl těžší a těžší. Jen se Samovou pomocí se jim podařilo dostat se až k Hoře Osudu. Frodo byl na konci svých fyzických i psychických sil a jen díky Samově vytrvalosti se dokázal dostat až k vstupu do Orodruiny.
Tam ale přišla další krize. Frodo byl naprosto ovlivněn krásou a mocí Prstenu a rozhodl se, že si Prsten nechá.
V tuto chvíli došlo na Gandalfova slova. "Glum ještě sehraje svoji úlohu." Glum se objevil, aby znovu získal svého miláška. V potyčce s Frodem ukousl půlčíkovi Prst, ale sám spadl do ohně Hory Osudu a tak Prsten zničil. Hora se zhroutila, ale Frodo a Sam vyvázli, odneseni orlem.
V Ithilienu jim byl vzdám hold a zůstali v Gondoru ještě rok, než se vypravili zpátky domů. Po cestě potkali Sarumana, který je infomroval, že ne vše je tak, jak si vysnili. A opravdu, V Kraji se zabydlel Saruman a přetvořil ho k obrazu svému. Čtyři hobiti ovšem zorganizovali odpor a čaroděje svrhli. Frodo se bojů nezúčastnil, dohlížel jen an to, aby bylo ušetřeno co nejvíc životů. Dokonce chtěl nechat Sarumana jít, ten se ho ovšem pokusil zabít a sám skončil bodnut dýkou Červivce.
Frodo se stal zástupcem starosty, ale ve svém úřadu nic moc nevykonal. Čím dál víc ci uvědomoval jak moc je raněn, dýkou, sosákem, touhou po Prstenu. Roku 1421 se rozhodl opustit Středozem v elfí lodi plující na západ. Tajně, spolu se Samem odjel do Šedých přístavů, kde na něj čekal Bilbo, Gandalf, Elrond ale i Smíšek a Pipin, které Gandalf zavolal. Frodo se s nimi rozloučil, svou Červenou knihu i Dno Pytle odkázal Samovi a opustil Středozem navždy.
Froda mám ráda :P
OdpovědětVymazat