28/09/2018

Náušnice

Když máte o sedm let mladšího sourozence, je občas poměrně obtížné dokázat se v zájmech střetnout a bavit se tak, aby to vyhovovalo oběma. A o to těžší je něco společně tvořit. Avšak stalo se, že Irith a Falko doopravdy našly něco, co mohou dělat spolu. A jsou to náušnice.
Falko velmi ráda vyrábí šperky z korálků, ale nebaví jí vymýšlet si vlastní "design". A já to mám naopak. Není tedy nic jednoduššího, než začít spolupracovat.
A proto jsme obě rády, že Vám můžeme představit kolekce náušnic z korálků, jejichž návrhy z většiny kreslila Irith a poté dle návrhů vyráběla Falko.




První kolekce je "Potterovská". Falko miluje Harryho Pottera a proto jsme se rozhodly udělat náušnice, ladící k jednotlivým kolejím. Tyto náušnice vznikly jako úplně první, to první odpoledne, kdy jsme si spolu sedly a začaly zkoušet nové možnosti, jak ještě můžete ohnout drátek a připevnit korálek, aby to vůbec drželo.

Nebelvír

Zmijozel

Havraspár

Mrzimor

Dále Falko vytvořila kolekci ročních období. Ty jsou čistě její tvorba, bez mého přispění.

Jaro (nebo též pro Vánu)

Léto (nebo též Hobití)

Podzim (nebo též pro Nessu)

Zima (nebo též pro Elbereth)

A dále tak nějak průběžně tvoříme "Středozemskou" kolekci.

Gondorské

Náušnice pro Este

Dvojice "nebeských" náušnic - plod Laurelinu a květ Telperionu

Náušnice pro Uinen

Náušnice pro Yavannu (ano, nenapadlo nás jak lépe znázornit Yavannu než dvojšroubovicí DNA)

Jak se Vám líbí naše náušnice? Vzali byste si je na sebe? A máte nějaké jiné nápady a tipy? Nebojte se a pište!

24/09/2018

Pod vývěsní tabulí

Zazněl tady hlas, který si přál více povídek. Ale protože povídka není něco, co vznikne z hodiny na hodinu, řekli jsme si, že nejdřív zkusíme prohrabat šuplíky, jestli něco nenajdeme. A opravdu, jednu povídku jsme našli. Je od Polly a nazývá se Pod vývěsní tabulí.

Pozn. - Po domluvě měníme vydávání článků. Trochu zvolníme a nově budeme vydávat jednou za čtyři dny (nikoliv za tři). Znáte to, stáří, škola, povinnosti... zkrátka je toho moc a je nutné zpomalit.



Pod vývěsní tabulí

V místnosti byl čirý ruch, ale to ho netrápilo. Ba naopak, zahrnovalo ho to neskonalým štěstím. Vždycky, když jdou dobře obchody, tak je důvod k úsměvu. A v zimě o to víc.


Lidé zdaleka se chodili k nim do hospody ohřát. Ale ovšem, že nejenom lidi, ale také hobiti, trpaslíci a všudypřítomní hraničáři. Skoro se netrhly dveře, až byla kvůli tomu v místnosti taková zima, že se všichni natlačili ke krbu. A to nejenom kvůli tomu, aby si poslechli nějaký příběh, co hraničáři vyprávěli.


Museli narazit ten večer už třetí sud a zábava ještě zdaleka nebyla u konce. Někteří hosté se v koutě rozohnili natolik, že poskakovali po stole a hlasitě si prozpěvovali. Hezkých pár džbánků jim otupilo hudební sluch, ale také sluchové buňky, takže se ani v nejmenším nenechali rozptylovat tím, že není vůbec poznat, jaký popěvek měli původně na mysli.


Přejel očima lokál plný lidí, svoji největší chloubu. Když hostinec od otce přebíral, trochu se bál, jestli ho dokáže udržet. Jestli nebude prodělávat. A jestli udělá všechna rozhodnutí správně. Takový perspektivní podnik s sebou nese kromě spousty výhod i všelijaká rizika. Úspěch vždycky visí na vlásku. Ale jemu se ten vlásek nepřetrhl. A dlouho ještě nepřetrhne. Dokázal podnik podržet na úrovni a možná ji ještě zvýšit. Velká křižovatka, kde se stýkali poutníci ze všech možných světových stran, levné, pohodlné pokoje, občerstvení, snídaně, večeře. A hlavně to pivo - prvotřídní! Na tom si zakládal snad ze všeho nejvíc. Vždyť také trvalo, než našel toho správného dodavatele!


Vtom si při několikátém přelešťování půllitrů všiml, že na něj od krbu mávají. Načepoval jim tedy čtyři korbele a automatickým pohybem je položil na stůl.


Vracel se za pult, když do něj někdo vrazil. Sklonil hlavy a spatřil svoji malou dcerku.
"Tati, tati, pojď se podívat ven! To musíš vidět!"
"Víš, že musím pracovat… Rád bych se šel s tebou projít, ale mám tady obchody, víš?" trochu se ostýchal. Ano, děti… nerozumí obchodům, nerozumí práci a tomu, jak těžké je si udržet zákazníky a jak snadno o ně lze přijít.
"Tatínku, vždyť jsi pracoval včera a předevčírem. A dnes celý večer. Tohle musíš vidět, je to důležité!" Děvčátko se nenechalo snadno odbýt, tahalo otce za šos kabátu a z jejího hlasu ta naléhavost jen čišela.


Tak se stalo, že otec podlehl. Nedokázal své malé dcerce, svému druhému štěstí, cokoliv odepřít. Ještě se ale pečlivě rozhlédl po lokálu, jestli nevyžaduje jeho pozornost i někdo jiný, a pak svolil.
"Tak dobrá, ale jen na chvilinku. Brzy musím být zase zpátky."
Děvčátku se rozzářily oči, roztančila se po místnosti a odhopkala ke dveřím. Otec ji následoval a cestou jen houkl na svou ženu, aby to na chvíli vzala za něj.


"Tak cos mi chtěla ukázat?" zeptal se maličké, když spolu stáli pod stříškou u vchodu.
"Ty to nevidíš? Vždyť sněží! Konečně sněží!" Radovalo se děvčátko a tančilo mezi poletujícími vločkami. Pak k němu přiběhla, čapla ho za ruku a vytáhla ho doprostřed ulice.
Tak tam tak společně skotačili a prožívali svůj okamžik štěstí, ten okamžik, který patřil jen jim dvěma. A z nebe se pomalu snášely lehounké sněhové vločky, jež zahalovaly celý svět pod bělostnou přikrývku.

20/09/2018

Studujeme v Brně a další informace

Všeho moc škodí ale jednou za čas se takové informační články zkrátka hodí. Co se tedy u nás za těch několik měsíců přihodilo, jaké změny a novinky čekají nás i vás a co se vůbec dít bude?

POZOR - Změna času Dne hobitů. Do Liliové čajovny se prosím dostavte až ve tři, nikoliv ve dvě.
POZOR PODRUHÉ - V sobotu je taktéž uzávěrka soutěže O Gondorský semenáček a tedy nejvyšší čas přihlásit se!!!


Zdárně jsme odmaturovaly (Irith a Polly) a dostaly se na vysoké školy. Krizový středoškolský rok je tedy za námi, nastávají další krizové roky vysokoškolského studia. Doufejme ale, že zvěsti o studentských aktivitách jsou pravdivé, a bude to dobré.

To ale také znamená, že odjíždíme studovat do Brna. Od čehož se odvíjí i alespoň částečné přesunutí některých našich akcí, které se možná uskuteční.
Jste tady někdo z Brna? Toto je totiž ideální příležitost poznat někoho nového... Brňáci, hlašte se!
Pokud jste pražští a Vaše srdce se právě zachvělo smutkem nad naší ztrátou, nebojte. Alespoň Irith se plánuje do Prahy každý víkend vracet, kdyby už nic jiného, tak zde má rodinu a přítele...
A ještě, kdybyste také někdo věděl o nějakých larpových tréninzích v Brně, Irith bude velmi šťastná, pokud jí dáte tip...

Co se blogu týče, je v plánu menší změna designu, ale nic neslibujeme, neb nevíme, kdy a jak se k tomu dostaneme. Změna designu ale proběhla u jiné stránky, o čemž bude řeč v dalších článcích, máte se na co těšit.

A jaké plánujeme články? Podzim bude zasvěcen reportážím, těšit se můžete na reportáž ze Slovinska vol.2 (aneb. přechod hor), z Holandska (na kole), z autentické hobití svatby, kterou jsme v srpnu slavili (a to hned v několika článcích, neb to stálo za to) a doufejme i na reporty z Bilbovek a Dne hobitů. V nejbližší době by měl vyjít i další Středozemský rozhovor. Po úspěchu není vyloučen ani pokračování "bulvárního" článku Eldamar. A říkaly jsme si, že by nebylo od věci vydat nějaký souhrnný článek O nás. Aktuálně nic takového neexistuje a Vy, naši čtenáři, vlastně o nás, o autorech Mittalmaru, nic nevíte. Což by možná bylo dobré změnit.
A ozvaly se tu i hlasy toužící po nějakých nových povídkách, tak třeba se zde objeví něco z tohoto soudku...

Doufáme, že nám zůstanete nakloněni i nadále a budete tento blog pravidelně otevírat a číst články, které zde zveřejňujeme. Protože především pro Vás to všechno děláme. A stejně jako Vás (snad) potěší každý další text, každý další obrázek, tak my jsme rádi za každý komentář. Právě ty nám dávají důvod, proč pokračovat, proč psát, proč tvořit. Každého autora potěší zpětná vazba na jeho dílo :-)

Zatím se s Vámi loučí a na další shledání se těší,
autorky blogu Mittalmar

17/09/2018

Eldamar

Možná jste na internetu už kdysi narazili na středozemský bulvár. My jsme na našich stránkách na apríla jednou vydali hobití bulvární plátek (k přečtení zde). Ale co takhle něco na vyšší úrovni?




Na googlu jsou různě k najití titulní stránky bulvárních časopisů zabývajících se šokujícím životem elfích celebrit. Eružel, pouze v angličtině. Irith to nedalo a rozhodla se, že bychom udělali konečně i něco českého.

Napřed jsme tedy v rámci pracovní stáže v naší redakci načerpali inspiraci v zahraničí:



A pak už jen stačilo vyhrabat špínu na příslušníky vznešené rasy a Polly se zhostila grafické podoby.

Tady tedy přichází naše titulní stránka prvního, podzimního čísla, revolučního bulvárního plátku Eldamar. Neváhejte a začtěte se do titulků na první straně, abyste zjistili, o kterých kauzách musíte zjistit první poslední. Bez našeho časopisu již nikdy váš život nebude kompletní...


13/09/2018

Sedm kamenů - 2. část

Přichází druhá část scénáře Radostinové hry.


Ar-Pharazon - Númenor

- hrdý, pyšný, tvrdohlavý
- přesvědčený o vině a zkaženosti Valar
- dotčený z pádu Númenoru


Můj ostrov byl potopen, ale tvář světa nezůstala nezměněna a již můžete znovu vstoupit na zemi, jež se nazývala Ellenou. Že to byl ostrov poznáte už jen podle úzkého průlivu, který musíte překonat. Vykročte a přejděte na zemi, která bývala hrdou Andúnne!

Že jste vstoupili správně, vidíte již teď. Na stavbě před vámi uvidíte můj znak. Jaký to je? slunce

Pokračujte po cestě pořád rovně dál, vlevo od vás bude zurčet voda. Až dojdete k tabuli. Lidští archeologové si něvěděli s potopením Númenoru rady a nazvali můj ostrov úplně jinak. Jak se teď tato cesta nazývá? Procházka po dně pravěkého moře

Ano, byl na dně moře. Hrozná byla zkáza Númenoru, ostrova, který vládl všem. Valar jsou krutí. Můj poradce měl pravdu, když mluvil o jejich zášti a závisti. Záviděli mi mou moc, báli se, že bych je mohl svrhnout z jejich prohnilých trůnů a proto přivodili zkázu. Vy však pokračujte dále, až dojdete k místu označenému jako Černý lom.

Lom, odkud jsme brali kámen na stavby hrobek dávných králů i na stavbu chrámu se stříbrnou střechou. A vy hledejte, hledejte pod jedním z kamenů to, co vám napoví kam dál. Númenor je rozsáhlý a čas ho změnil. Ani já už nevím, kam. Musíte najít mé město. Ale kudy k němu? Řeknu vám to, ale nejdřív musíte složit báseň na mou velikost. Za každou sloku vám více přiblížím, o který kámen se jedná.

Kámen u pařezu.

Vedle něj se nachází štětka lesní.

Pokračujte po cetě dál k trůnu, na který Númenorští králové usedali, když se dívali do kraje. Je dřevěný a časem ztratil své ozdoby. Ale přesto, usedněte na něj, vlevo od vás se nachází strom, který milovala samotná Míriel, poslední z Númenorských královen. Až se pokocháte výhledem, pokračujte po cestě dále až k rozcestí.

Vedle vás se nachází tabule, pokračujte tak, jak vám ukazuje šipka na ní. Až uvidíte rozvaliny Anúminasu, mého zlatého města. Vidíte, co zbylo z jeho obrovitých věží a kupolí? Co zpupní Valar, střežící si svou nesmrtelnost udělali městu, které mělo vládnout světu?! Pomořte se do bídy, projděte tím, co bylo středem světa!!!

Vyjděte z města zpět, jděte kolem smrku a po cestě dál. U pole žluté barvy, u plodiny, pěstované mým nástupcem hledejte kámen, jeden z artefaktů, které ten zrádce Elendil nestihl ukrást. Míriel, když prchala před hněvem vod, ho vzala a schovala ke kořenům svého nejoblíbenějšího stromu, ten, jako vše ostatní, zašel ve vodách moře, ale jeho semena zakořenila a později vyrostla na jeho místě. Stromu stejného druhu, jaký vysadila u mého trůnu.


Maeglin - Gondolin

- zahořklý ale napravený pobytem v Mandosu, lituje svých činů a kaje se


Dejte se po cestě směrem doprava. Kolem sebe vidíte, jak i po tolika letech zůstal Gondolin rozvrácený, jaké zlo tady je, prach, špína a hluk. Není se kde ukrýt, Morgothovi pomocníci jsou všude. Přijdete na místo, kde se cesta rozšiřuje. Vlevo od vás je několik velkých kamenů. Kolik? 9

Ano. Pokračujte po cestě dál, až uvidíte, že cesta je přehrazena a uzavřena. Do Gondolinu nebylo snadné proniknout i když z jeho slavných sedmi bran nezůstala stát žádná. Kolika bílými pruhy je vám vstup zapovězen? 4

Pokračujte dále, přejděte mostek a za ním sestupte po schodech dolů.

Vlevo a vpravo od sebe uvidíte dva tunely, kde dříve stávaly Gondolinské brány. Zamiřte do toho nalevo a hledejte, jak se dostat dál. Já už vám víc neřeknu, už jednou se mi to nevyplatilo!

V druhém tunelu jsou ve zdi kulaté otvory, trubky. V z nich se nachází části zprávy, jak najít Gondolin.

Vyjděte z tunelu, kde kdysi stávalo sedm bran, druhou stranou, před vámi se rozkládá údolí Gondolinu. Pohlédněte doleva. Uvidíte tam statný doubek. Na něm je ukrytu poselství, jak najít Idrilin tunel.

Hledejte tunel, tunel, který nechala Idril vybudovat ve své moudrosti. Tunel se však zbortil, když byl Gondolin ničen ohněm a žárem Morgothových vojsk. Prolezte zbytkem Idrilina tunelu a přijdete na místo, kde Idril s Tuorem a Earendilem byli nuceni odhodit část svých věcí, když v hrůze prchali. Idril zde ukryla i Elessar, drahý kámen zelené barvy. Najdete ho pod kameny v kořenech hrušně, která je jen pár metrů vlevo od zborceného východu z tunelu.

Dejte se malou cestičkou vlevo, tudy, kudy prchali utečenci orlí stezkou. Jděte pěšinou, až pohlédnete na obrovitý lom, dejte se doleva po jeho straně, budete procházet místy, kde hrdinný Glorfindel bojoval s balrogem a svrhl ho do propasti. Pokračujte cestičkou, protáhněte se křovím a jděte více doleva, až se ocitnete na známé bílé cestě. Kolem ohrady s koňmi se vrátíte zpět k Ar-Pharazonovu městu.



Daeron - Beren a Lúthien

- arogantní celebrita
- přesvědčen o vlastní genialitě


Hledal jsem ji, dlouho. Hledal jsem ji všude a nakonec jsem ji nalezl. Avšak nenašel jsem už to, v co jsem doufal. Našel jsem jen jejich hrob. Vy musíte jít v mých stopách, budete hledat stejně jako já. Legendy pravily, že jsem se ztratil kdesi u jezer. Ano, očím eldar jsem se možná ztratil, nikdo mě už nespatřil. Ale já tu stále byl a doufal. Poselství, kam máte jít, naleznete, stejně jako já jsem nalezl radu srdci blízkou a přesto tak bolavou, v tůních. Jsou tu tři tůně, v každé naleznete část zprávy.

Jděte po cestě směrem na jihovýchod, až dojdete ke studánce.

U studánky jsem nalezl na chvíli odpočinek a její voda odplavila část mého žalu. Kolik žulových tesaných schodů ke studánce vede? 4

Pokračujte po cestě dál ve směru cesty. Po pravé straně minete několik břízek, nahloučených u sebe. Připomínaly mi Luthien a její družky, když tančily za zvuku mé píšťaly. Kolik jich je? 5

Dívejte se po levé straně. Uvidíte mohutný kaštan a za ním v lese za potokem vyšlapané cestičky. Jděte ještě několik kroků rovně a pak se podívejte doprava. Vidíte v lese ty dvě budky? Sídlili v nich slavíci, kteří neopustili Melianinu dceru ani, když sídlila se smrtelníkem na Tor-Galenu. Jděte k nim a na spojnici mezi nimi naleznete poselství, které mi konečně řeklo, kde Luthien najdu. Možná bych raději nevěděl.

Vraťte se ke kaštanu, překonejte řeku, která ostrov odděluje, dejte se podél proudu potoka po jeho levé straně, po cestě minete klády, nevydávejte se cestou nahoru podél nich, ale pokračujte podél potoka. Vpravo minete hromadu chroští. Pak se dejte cestou doleva, nahoru. Dorazíte k Tor-Galenu, kde naleznete náhrobek Tinúviel a Erchaniona.

Nacházíte se v místě, kde žili a kde spočinuli dva z největších hrdinů prvního věku. Jistě chápete, proč si vybrali zrovna toto místo. Odlesk Luthieniny krásy v něm zůstává podnes. Až se vynadíváte, otočte se k náhrobku zády a čelem ke směru, odkud jste přišli. Před vámi bude ve výšce položen velký kmen. U něj vede cesta doprava nahoru. Dejte se po ní, stoupejte stále vzhůru, pořád výš, až vylezete nahoře na louce.



Legolas - Aragorn

- truchlí nad zkázou města

Napněte svůj zrak, pokud ho máte alespoň tak ostrý jako já, zahlédnete vpravo od sebe na okraji srázu cedule, vydejte se k nim.

Nacházíte se na místě, kde kdysi stávalo Minas Tirith, Bílé město a poslední připomínka slávy starých Númenorojců. Město mnoha bran a věží, město kde stál bílý strom, město, kde kraloval můj přítel Ellesar. Z Minas Tirith zbyly jen trosky, které vaši pozdější archeologové nedokázali dobře určit. Ale tradice zůstala, podívejte se do dálky před sebe, jistě vidíte jiné město, velké město, které vzniklo později na dohled od citadely. Město sta věží.

Došli jste k cedulím? Spočítejte, kolik barevných čtverců se znaky vašich cest se na nich nachází 2x žlutá 1xnaučná

Vím, kam můj přítel uschoval Barahirův prsten. Nachází se na dobře střeženém místě, místě, které pro svou výhodnou polohu bylo dříve pokladnicí. Ale cesta k němu je dlouhá. Zde se dejte vyšlapanou cestičkou doleva. V dálce u hrany lesa uvidíte další tabuli. K ní míříte.

Ceduli si přečtěte a řekněte, proč se tomuto městu, podle vašeho učení hradišti, mohlo říkat Bílé město, proč bílé? protože bylo postavené z opuky

Dejte se doprava, až po 40 krocích vlevo uvidíte výrazný dub. Dub, který jsem znal jako žalud, snad Stromovous ho daroval králi. Dnes už je velký a moudrý, snad v jeho koruně naleznete odpověď na otázky, které vás trápí.

Pokračujte po cestě dále na severovýchod. Až přijdete k hradbě lesa a cesta se bude stáčet doleva, vy se podél hradby dejte doprava, dojděte až k ceduli pojmenované jako "přírodní rezervace", od ní poté přímo dolů na okraj srázu.

Někde pod vámi se nachází jeskyně, kde Barahirův prsten nalézá místo svého spočinutí. Ale je obtížné se k ní dostat a cesta není jednoduchá. Nechoďte k ní naslepo, srázy jsou strmé a skály ostré. Musíte se rozdělit. Pohlédněte napravo. Vidíte na ostrohu velkou ceduli? Je to ta, u které jste počítali značky. Někdo z vás se k ní vrátí, uvidí odtamtud jeskyni více než dobře. Ten pak musí ostatní navigovat, radit jim, kam a jak mají jít. K tomu nechť vám dopomáhají vaše podivné přístroje, napájené silou zvanou elektřina.



Finduilas - Túrin

- uvědomuje si Túrinovy chyby, ale miluje ho tak moc, že je pro něj ochotná udělat cokoliv, přeje si pro něj jen to dobré


Pamatuji si přesně, jak jsem se s ním setkala poprvé. Hrdý muž, vysoký a černovlasý. S bílou tváří a šedýma očima. Tak krásný, krásnější než jakýkoliv elf, kterého jsem viděla. Oni… (rozbrečí se) ano, říkají že jsem zradila slib, že jsem zaprodala lásku jinému. Že jsem Gwindora podvedla, krutě mu vrazila dýku do zad. Ale pochopte to, mé srdce nemohlo jinak. Nemohla jsem si poručit on… Byl tak krásný… (a něco v tomto stylu)

Z Nargothrondu, kam přišel, nyní zbývají jen trosky. Dračí dech spálil vše. Před sebou vidíte poslední bílou stěnu mého města a dílo toho, kterého jsem milovala. Ohromný most, jak úžasný byl, když si v radě prosadil své, jak hrdý byl, když mu dílo rostlo pod rukama.

Zde, zde mě zajali skřeti. Svázali a vedli pryč. Smáli se, když mi strhávali šaty a rvali vlasy, otřásali se hnusným smíchem, když vytáhli bič, aby nás vězně popohnali k rychlejšímu kroku. Cesta byla strastiplná, pořád nahoru, po nekonečných schodech až k jakési odporné skřetí napodobenině lampy, tam, kde schody končily.

Prosila jsem ho a volala. Doufala, že přijde a zachrání mě. Ale on stál, tam kde předtím já a dračí kletba ovládla i jeho. Stál na mostě s… kolik měl ten most svislých krátkých příček na zábradlí? 14

Túrin tudy procházel a pak zde žil, v lesích s Halethiným lidem. Zde potkal svou sestru a oženil se s ní. A tam, tam, když se dáte cestou doprava, vystoupáte na hranu srázu, kde svedl svůj souboj s drakem a kde skončil život on i jeho sestra. Vystoupejte na samý vrcholek srázu, k mohyly Narn-i-Húrin.

Já ho chránila, celou dobu jsem byla s ním a snažila se vést jeho kroky. Však sudba byla zlá a temnota příliš velká na to, aby jí pronikla láska elfí dívky. Ani nevěděl, co všechno jsem pro něj obětovala, tušil jen, že mé mohyle se skřeti vyhýbali a že si z nějakého důvodu drak vybral k přeplazení se zrovna toto místo, mezi tolika jinými… Pod pařezem na vrcholku výběžku naleznete zprávu, kudy máte jít, abyste nalezli to, co hledáte. Mohylu elfí princezny.

Odpověď nalezneš v koruně této borovice

Dejte se cestou k rozcestí, u skřetí lampy. Tam se obraťte na cestu doprava, směrem na jih. Dojdete až k plotu, podél něj se dejte vlevo a vyhlížejte po levé straně mohylu. Čas uplynul a z mohyly té, která milovala až za hrob, se stal památník a z něho pomník. Však ano, on je opravdu tím, co hledáte.


Konec

Přijde první skupina se stromem, předá ho. Lorien ho vezme a obřadně postaví na zem.

"Nyní může být korunován král!"

Objeví se Irith jako král, Lorien jí položí na hlavu korunu a korunuje právoplatným králem. Král se otočí a poděkuje jim.

Král: "Edain jsou zachráněni. Sedm kamenů se našlo a s nimi i bílý strom. Byl korunován král a s jeho vládou nastane mír a blahobyt. Slavte a radujte se, lidstvo je zachráněno, Valar se nad vámi slitovali a dali Druhorozeným ještě jednu šanci."

Konec hry.

Řešení mapy (povšimněte si vybraných souhvězdí :-))

A - Húrinovci - Herkules

B - Gondolin - Hadonoš

C - Aragorn - Severní koruna

D - Lidé - Štír

E - Beren a Luthien - Malý medvěd

F - Earendil - Labuť

G - Númenor - Vodnář


10/09/2018

Sedm kamenů - 1. část

Něco málo o letošní Radostinového hře jste se mohli dozvědět z šifrovací soutěže, která zde na blogu probíhala a do které byly použity právě šifry ze hry. Teď přišel čas na jakousi reportáž. Vzhledem ke složitosti hry jsem se ale rozhodla reportáž vytvořit z herního scénáře, doplněným o fotky a postřehy. Tato "reportáž" bude mít z důvodu rozsahu dva díly.
Jedná se o poupravený herní scénář takový, jaký ho měly k dispozici cp.

Herní mechanismus je vysvětlem ve scénáři jako takovém. Kurzívou jsou uvedeny zprávy, které hráči hledali v terénu (a dalo jim to mnohdy zabrat :-) ). Tučně jsou uvedeny odpovědi na otázky.
Cp byly Irith s Tani. Tani hrála Loriena a všechny postavy, Irith se zhostila role průvodce - Maiar snů a později korunovaného krále.



Začátek

Skupina přijde na místo. Tani se odběhne převléknout za Loriena. Irith je usadí.

Irith: "Oči se vám pomalu začínají klížit, slunce příjemně hřeje a vy cítíte, že se propadáte do snu…"

Tani (jako Lorien) - nahlas a velitelsky - "Otevřete oči!"

"Vítejte, poutníci. Jsem Irmo Lorien, pán spánku a snu a přivedl jsem vás sem, na Cestu snu, místo mezi Valinorem a Středozemí, abychom si mohli promluvit. Od posledního vítězství nad Temnotou už uplynuly celé dva věky. Jak vidíte, svět už se zase začíná propadat stínu. Dva věky minuly a na Ardě snad již není nikdo Věrný, nikdo, kdo by věřil. Elfové, trpaslíci i skřeti jsou dávno mrtvi nebo pryč a nezůstal nikdo, kdo by pamatoval. Přišla vláda lidí, vláda dětí slunce, ale není to taková vláda, jaká by měla být. Jistě i vy cítíte Morgothovy temné spáry, které svět dusí a svírají. Lidé propadli stínu. Bratr vraždí bratra a syn otce. Lidé ve své pýše ničí samotné základy země, zapomínají staré úmluvy a slova věrnost a čest v jejich srdcích již nemají místo. Tvrdí, že se neklaní žádnému bohu, ale my vidíme, že slouží Morgothovi. Vidíme a obáváme se toho, co by mohlo přijít.

A proto se Soudný kruh Valar rozhodl lidstvu uštědřit pohromu, ránu, která je přivede zpět na správnou stezku. Ránu, která zničí všechny, kteří se ve své pýše nazývají pány tvorstva." (Dramatická pauza, Irmo zvedá ruce, gestikuluje, oči mu planou…)

"Ale jsou tací, kteří si nepřejí zkázu lidstva. Kteří plakali nad potopením Númenoru a nechtějí, aby Edain postihl další takový osud. Ne všichni z králů a královen si přejí zničení. A proto se Valar rozhodli dát lidstvu poslední šanci. Poslední možnost, jak se zachránit. Byli jste vybráni Vy, poslední z věrných, poslední, kdo ještě ctí staré pořádky a úmluvy. Poslední, kdo vědí a pamatují si. Nezbyl nikdo jiný. Pokud se této šance nechopíte Vy, upadne celý rod Druhorozených do zkázy a záhuby.

Ne všichni z králů a královen si přejí vaše zničení, ale jsou ve většině. Vaším úkolem bude přesvědčit je, že Edain si zaslouží ještě jednu šanci. Musíte si vzpomenout na dávné příběhy z minulosti, na slávu a statečnost dětí slunce a ukázat, že lidé nejsou zcela ztracení. Že hrdinství a slitování měli v jejich srdcích místo tehdy, stejně jako teď."

Pokynem ruky zavolá druhou postavu, Maiar snů (Irith).


Maia: "Vzpomeňte si na starou říkanku:

Vysoké lodě, vysocí králové, třikrát tři, copak si přivezli z tonoucí země po moři? Sedm hvězd, sedm kamenů a strom bělostný.

Doba králů minula ale ještě tu je, poslední z linie Elendilovy, poslední, kdo může sjednotit Středozem, přinést mír a zachránit Edain. Ale bílý strom, znak králů, je ztracený a nikdo neví, kde teď roste. Vaším úkolem bude následovat říkanku. Najít sedm kamenů, sedm připomínek hrdinských činů vašich předků, s jejich pomocí najít sedm hvězd a nakonec nalézti i Bílý strom. Jen když ten objevíte, bude se moci Nástupce vrátit na svůj právoplatný trůn, Valar se nad vámi slitují a lidský rod bude zachráněn.

Budete se muset rozdělit na dvě skupiny. Tvář světa se totiž změnila natolik, že již není možné nalézt místa ze starých příběhů jen tak. Mnoho z nich se změnilo k nepoznání, z mnoha krásných měst zbyly jen ruiny, dávné řeky už netečou svými koryty a samotné základy světa byly pozměněny a zprohýbány. Vy se tak budete muset rozdělit na dvě skupiny.

Jedna se vrátí do Středozemě a bude hledat a nalézat oněch sedm dávných kamenů. A druhá bude pokračovat s mým pánem, Lorienem Cestou snů do Valinoru, kde se pokusí nalézt ty, kteří byli dávným příběhům přítomni, promluvit s nimi a z jejich rad vyčíst, kde se kameny nalézají."

Lorien : "Kdo z vás se vrátí nazpět, bude bloudit po tváři Země a pokusí se najít Kameny?"

(Přihlásí se první skupinka.)

Lorien: "Vám dávám mapu. Svět se změnil a není tak podle starých map možno najít správná místa. Vašim úkolem bude navštívit následujících sedm míst, kde se odehrávaly příběhy vašich předků:

- Údolí, kde Finrod Felagund kdysi nalezl Beorův lid a ty z Edain, kteří se dokázali odprostit od Temnoty a přešli na Západ do Středozemě.

- Zbytek ostrova, kde kdysi žili Beren s Luthien, smrtelník a krásná elfí paní, kteří vyrvali silmaril samotnému Morgothovi.

- Tol Morwen a náhrobek rodu Húrinova. Náhrobek Túrina Turambara, prokletého v Sudbě, který zabil strašlivého Glaurunga.

- Zbytky slovutného Gondolinu, kde byl uzavřen druhý slavný svazek mezi edain a eldar. Kde Tuor pojal za manželku Idril a z jejich spojeí vyšla nová hvězda.

- Nan Tathren, Vrbovou zemi, kam se uchýlili uprchlíci ze ztraceného Gondolinu a kde žil Earendil mořeplavec, naděje a vyslanec lidí i elfů, ten, který jediný mohl mluvit za oba rody, doplul do Valinoru a prosil za osudy obou.

- Trosky Númenoru, který dlouhé věky spočíval na dně moře. Poslední pozůstatky Eleny, ostrova hvězdy. Zvané Adúne či Númenor. Ostrova rodu Elrosova, který padl do stínu.

- Ruiny Minas Tirith, města, kde byl korunován poslední velký král mezi lidmi, který na dlouhé a dlouhé věky započal vládu míru a blahobytu. Místo, kde na trůn usedl Aragorn II.


Mapa je jen přibližná, kam přesně máte jít a co máte dělat, to musí zjistit druhá skupina. Vaše technologie Edain je již natolik pokročilá, že se jistě dokážete hlasem spojit i na velké vzdálenosti. Až podle pokynů dojdete na místo, musíte tam najít onen hledaný kámen. Ale který to má být? To se také musíte dozvědět jinde a od někoho jiného."


Maia: "Ať teď předstoupí druhá skupina. Skupina těch, kteří půjdou Cestou snů do Valinoru a pokusí se rozplést zamotaná vlákna minulosti."


(Předstoupí druhá skupina.)


Vy budete dovedeni do Valinoru. Průvodce Vám budu dělat já, Maia snů, protože můj pán Lorien musí dohlížet na své zahrady a vyslána jsem tedy byla já. Již víte, slova kterých starých příběhů budete hledat. Budete mít možnost požádat vždy o setkání s jedním pamětníkem starobylých událostí. Z rozhovoru s ním pak budete muset zjistit, kde přesně se uložení Kamene nachází. Toto budete muset sdělit první skupině. Až zjistíte, co a kde hledáte a první skupina Kámen opravdu nalezne, budete muset najít Hvězdu, ke kameni se vztahující. Bude přímo u Kamene, poznáte to. Vám dávám tento list" - dá druhé skupině hvězdnou mapu apod. "První skupina bude mít za úkol popsat vám Hvězdu, kterou nalezla na Kameni. Vy pomocí tohoto klíče najdete, o kterou hvězdu se jedná, a z ní pak snadno odečtete první indicii, kde roste poslední semenáček Bílého stromu.


Lorien: "Těchto kamenů a hvězd je sedm. Až objevíte všechny kameny, měli byste mít sestaveny souřadnice, kde se nachází Bílý strom. Úkolem první skupiny bude tento strom najít a přinést sem."


Maia: "Druhá skupino, váš úkol ale nebude tak jednoduchý. Nebude vám řečeno, kterého pamětníka dávných událostí máte oslovit ani jaký kámen hledáte. Obdržíte vždy zašifrovaný list. Po jeho rozluštění zjistíte, koho máte požádat o rozhovor. Až mi toto jméno sdělíte, já budu moci dotyčného požádat, aby přišel, navštívil Vás a promluvil s Vámi. Taktéž dostanete hádanku. Její odpovědí je kámen, který hledáte."


Lorien: "Důležitou věcí taktéž je, že se musíte vždy domluvit, který dávný příběh se pokusíte rozplést. Aby první i druhá skupina byly sladěné a nestalo se, že první skupina bude hledat ztracený Gondolin a druhá skupina přitom bude řešit události příběhu Túrina Turambara. Po dotazech budete mít prostor domluvit se, v jakém pořadí půjdete a budete kameny hledat. Toto jest váš úkol."


Lorien pokyne: "Odveď prosím první skupinu po Cestě snů zpět do Středozemě."


Finrod - Počátek

- laskavý
- mluví o utrpení lidí
- mluví o pokažení lidí

Vaše cesta začíná tam, kde železné stroje přejíždějí přes cestu. Nad vámi se klene most, na němž najdete letopočet, kdy byl postaven.

Před sebou vidíte rozcestí. Nachází se v údolí, kde jsem poprvé nalezl předky Edain. Vysíleni dlouhou cestou odpočívali ukryti před zraky služebníků Temnoty a v jejich srdcích stále planula jiskřička naděje, již téměř udušená dlouhým utrpením.

Přišel jsem za nimi v noci a sám. Vedlo mě k nim srdce a letmý záblesk myšlenky. Všichni spali, s očima zavřenýma. Tiše oddechovali, když jsem mezi nimi procházel. Uchopil jsem harfu, která tam ležela. Hrubá, dřevěná harfa, která se ale rozezněla mnohými tony, když mi bylo dáno dotknout se strun.



Říká se, že ve vodě se stále nachází ozvěna hudby Ainur. Možná že i vy naleznete otisk mé hudby ve vodě. Vidíte potok, plynoucí kolem obrovité, téměř suché vrby? Ponořte se do jeho hlubin, ponořte se do dvou temných otvorů, kterými potok protéká, a hledejte. Snad vám má hudba napoví, co dál.


Pokračujte cestou na jihozápad. Po pravé straně uvidíte několik vrb. Hledejte v koruně jedné z nich.


Předci lidí museli při své cestě na západ překonat hory a mnohé horské průsmyky. Tvář země se od té doby změnila a hory zmenšily, ale přesto povede vaše další cesta do kopce podél skalky. Pokračujte několik metrů v zadaném směru, poté pokračujte cestou vlevo nahoru (v dnešních časech označená zeleným znamením).

Na rozcestí se nacházíte, říkáte. Neznám ty země, nebyl jsem tam, slyšel jsem však mnohá vyprávění od Beora a jeho druhů. I oni bloudili a hledali cestu, i oni se mnohokrát nacházeli na rozcestích. Řekněte, vlevo od sebe vidíte ceduli, jaké má číslo?

Ano, pokračujte dále cestou doleva a jděte tak dlouho, dokud neuvidíte po pravé straně velkou žlutou ceduli s obrázky nějakých zvláštních věcí, které vy, Edain, tak často používáte, když se chcete někam dostat a nemáte koně.

Ale lidé si tenkrát museli pozorně všímat věcí okolo sebe. Všude na ně číhalo nebezpečí a Morgothova mysl neusínala. Po cestě z rozcestí sem jste minuli ještě jednu ceduli. Co na ní bylo napsáno?

Pokračujte dále po této cestě, až dojdete k domu se zelenou střechou. Je na něm napsané číslo, jaké číslo to je?

Vidíte, kraj temní a vy se blížíte k místu, kde Morgoth nechal stavět svůj dům. K místu, odkud jen ti nejstatečnější dokázali odejít, dostat se pryč a vytěsnit ze svých myslí vzpomínku na černou temnotu a zářivého boha, který v ní přebýval. V zahradě vpravo od vás vidíte podobiznu Utumna a jakousi podivnou postavu východních krajů, která se po žebříku drápe do koruny stromu. Snad východňan, v hrůze prchající před tím, jehož jméno přestalo být vyslovováno? Jakou má východňan barvu oblečení?

Pokračujte dále. Cesta temní a vy před sebou vidíte rozvaliny toho, o čem jsem já slyšel jen vyprávět. Zbytky strašlivého Domu, místa hrůzy a utrpení, místa zkažení lidí, místo počátku vaší zkázy. Hledejte červené kameny, barvou se lišící od ostatních. Jeden z nich je ten, který hledáte.


Elwing - Earendil

- nesnáší Feanorovce
- hrdá


K tomu, abyste mohli najít, pochopit co hledáte, musíte projít stezku vody, stezku vod Sirionu, v jejímž ústí našel můj manžel svůj domov, v jejímž ústí jsem porodila naše dva krásné syny a v jejímž ústí mnozí z našeho lidu nalezli svou smrt.

Vaše cesta počítá ve Vrbové zemi, Nan Tathren, kde Earendil a lid uprchlý z krásného Gondolinu našel na chvíli odpočinek a klid. Cítíte klid a pohodu této země? Kolem vás se tyčí staleté vrby a v jejích útrobách snad naleznete část poselství Earendilova. Vždyť vše, co se stalo je vryté v zemi a vrby nezapomínají, nezapomínají na žal, který zde skrápěl zemi, nezapomínají ani na hvězdu mého muže, když poprvé prozářila jejich koruny.

Mnohé, co bylo, už není a i Sirion změnil svůj tok. Musíte pokračovat proti proudu až k obrovitému mostu.

Dejte se po velké cestě doleva. Stoupejte do kopce, vždyť ani cesta z Nan Tathren k ústí Sirionu jistě nebyla lehká. Běžte až nahoru.

Kterou cestou se teď dát? Nevím, vzpomínám, co mi můj muž říkal? Snad… po cestě nahoru jste minuli ceduli, kde byl název místa, kolem kterého procházíte. Byly to tři slova, mezi prvním a druhým byla pomlčka. Jak se ono místo nazývá? Opatřilka - Červený lom

Ano, jistě, už vím! Dejte se doleva, pokračujte cestou dolů, až před sebou uvidíte tok řeky. Tok Sirionu, který se právě zde vléval do moře. Ano, shlížíte na náš domov, místo, kde jsme tak šťastně žili. Kde jsem se vdala, kde jsem porodila syny. A kde jsem se musela dívat na prolévanou krev vrahů, kteří přišli pro to, co mí prarodiče vynesli za cenu obrovské bolesti z Morgothovy pevnosti. A právě zde schoval můj muž věc, kterou hledáte. Říční perla, jakých najdete tisíce. Však tuto darovala Idril její teta, Earwen z Alqualonde, šperk, který Idril nosila na své bílé hrudi a který darovala při narození svému synovi. Perlu naleznete tam, kam padla, když naše město vydrancovali Feanorovi synové (stranou: budiž věčně prokleti!). Naleznete ji tam, kde se perly nachází. V řece.

Chce po nich vyobrazení svého muže a svých synů (druhá skupinka kreslí obrazy)

V řece pod dřevěným mostem.

V řece pod kamenem.

Na kámen ukazuje spletenec kořenů.

07/09/2018

Slovinsko 2018 - 2.část

Druhá část mé reportáže z krajů Slovinských.


4. den úterý 10.7.2018

Na programu dne byla Vintgarská dolina, jezero Bled a Bohinjsko jezero.

První zastávkou ovšem byly dvě ze staveb známého slovinského architekta (který je ale proslulý spíše u nás) Josipa Plečnika.

Napřed dva pavilonky v Begunje, u místního blázince (dříve kláštera). Brezjanka a Jožamurka, dva pavilonky pro řádové sestry, dvě kapličky, dva architektonické skvosty, dnešní dobou už notně poničené.



V Kamniku jsme navštívili kostel, kde Plečnik vytvářel kapli a pak vylezli na místní ruiny hradu s kostelíkem. Kaple byla klasicky Plečnikovská a krásná. K hradu se pak vztahovala jakási podivná pověst o Veronice, zakleté komtese, která byla zlá a tak se napůl proměnila v hada. Ať už jsme se snažili, jak jsme chtěli, nepodařilo se nám z brožury vyčíst, cože má udělat její zachránce, aby jí dostal ji za ženu a její poklad k tomu. Mluvilo se tam něco o borové kolébce a lískovém prutu, ale v jakém (a jestli vůbec) vztahu k čemukoliv či sobě navzájem si tyto dvě rekvizity stojí, to jsme zkrátka nevykoumali.

(Kostelík)

(Kamnik)



Vintgarská dolina - UNESCO narvané až po strop turisty. Představte si něco jako větší, čistší a modrou Vydru, kdy je přístup na chodníček kolem ní zpoplatněn a plný lidí. Kaňon řeky je ale opravdu nádherný a řeka samotná samozřejmě též. Modrá voda, peřeje, bílá pěna a obrovité kameny.



Došli jsme až k vodopádu, ke kterému jsme sestoupili, zaáchali si a stejnou cestou se byli nuceni vrátit zpět, neb polovina výpravy bojkotovala vyzkoušení druhé cesty vrchem. Jak později jeden člen výpravy poznamenal, celá cesta by byla dokonalá k vytvoření sociologicko-psychologické studie na téma, proč mají lidé tendenci zastavovat a fotit v nejužších místech celé stezky…


Co se ale musí nechat je, že tu všude bylo až neuvěřitelně čisto (jako v celém Slovinsku) žádné odpadky, petflašky a vajgly. Pangejty byly čisté, ve vodě jsem za celou dobu zahlédla jen jeden pomeranč a celkově se tu lidé ke krajině chovají mnohem slušněji než u nás.


Bled - Místní metropole a lázeňské město s poměrně specifickým jezerem, do něhož vstup stojí šest euro, je díky termálním pramenům celoročně vyhřívané a nachází se na něm takový romantický ostrov s kostelem, který prý ale není nic moc. Nicméně představa faráře, jak každou neděli vesluje na ostrov a zpět, aby odsloužil mši, stojí za to…


Do vody jsme nevlezli díky její ceně i faktu, že asi pět minut po tomto rozhodnutí začalo šíleně pršet. Tak jsme si jen dali mstní specialitu, kremšnitu. Což je listové těsto s pudinkem a šlehačkou, je to strašně dobré a my si až do konce nedokázali zapamatovat, jak se to jmenuje a zásadně tomu říkali kramle…

Bohinjsko jezero - Jezero kousek od Bledu, tentokrát neplacené. Jako první jsme navštívili románský kostel sv. Jana Křtitele, opět s freskovou výzdobou. Zajímavostí může být vyobrazení zpívajícího sboru, kdy někteří zpěváci měli na krku několik boulí, které jsme vyhodnotili jako volata způsobená nedostatkem jodu, a někteří šilhali.





V jezeře - opět modrém, čistém a úžasně průzračném jsme se vykoupali. Potápění ve Slovinských jezerech je docela zážitek, roste tam úžasně velké rostlinstvo :-)


Následovala už jen kratší kolem procházka kolem jezera, které jsme ovšem nestihli obejít celé a byl čas vrátit se zpět. Při procházce se opět ukázala další z nejen Slovinských specialit. Absence normálních map, kdy se, pokud se toužíte někam dostat, musíte na cestu zkrátka zeptat místních, kteří anglicky neumí a zbývá vám jen jakási pochybná panslovanština.

5. den středa 11.7.2018

Protože dnes předpověď věštila deště (a kupodivu se trefila), rozhodli jsme se zrealizovat program spíše vnitřního rázu. A to návštěvu dvou jeskyní. Postojne jamy a Predjamy.

Postojna jama - Jeskyně, snad nejnavštěvovanější ze Slovinských podzemních klenotů. Turistické centrum tentokrát bylo opravdu velkorysé, se spoustou krámků a restaurací. Naštěstí jsme vychytali čas tak, že se tam mnoho lidstva ještě nerojilo a byl tam relativně klid. Mělo být hůř.

Část rodiny se okamžitě odebrala do nejpodezřelejšího obchodu v okolí, nabízejícího šperky. Tam jsme se poflakovali asi tak půl hodiny, než měla začít prohlídka. Po vyslechnutí všelijakých ochů a áchů nad vystavenými exponáty jsem byla otázána, jestli bych něco nechtěla. Neomylně jsem ukázala na metrovou vápencovou desku se zkamenělými amonity. Nekoupili mi jí. Fňuk. Ale kdybyste náhodou někdo nevěděl, co mi dát k narozeninám, ta deska tam jistě stále ještě čeká…

Na samotnou prohlídku jsme opět byli rozděleni do skupin a postupně vpouštěni dovnitř. Postojna jama má takové nadstandart vybavení 1+1. Ke každému štípnutému lístku ještě obdržíte pár blesků od fotografa na číhané, který fotí každého, kdo projde. Co s těmi fotkami dělá, mi bylo dáno odhalit až později. U východu je totiž nástěnka s těmito fotkami, kde se můžete najít, fotku zaplatit a odnést. Docela by mě zajímalo, co by jim na to řeklo GDPR… Zvláštní bylo, že tam byly fotky nás všech kromě mého táty. Asi se někomu tak líbil, že si ho odnesl…

Po absolvování celé procedury jsme byli usazeni do vláčku. Já si nemůžu pomoct, ale celou dobu mi na mysli tanuly hororové obrázky z koncentráku v Osvětimi…

Nicméně vláček byl hodný a provezl nás jeskyněmi. Jen byl docela rychlý, takže šance na nějakou větší prohlídku nulová. Vysazeni jsme byli kdesi uprostřed skály, kde jsme na další část prohlídky už šli po svých. Průvodkyně tentokrát anglicky uměla perfektně, takže jsme se o reáliích zde cosi dozvěděli. Nejkrásnější byl asi soubor tří jeskyní - Brčkové, Bílé a Červené, pojmenovaných kupodivu dle přítomné výzdoby a barvy.





Na závěr pěší prohlídky jsme se mohli podívat na macaráty. Taková růžová ještěrka (nebo, spíše, mlok) s keříčkovitými žábrami, která je slovinským endemitem a je z mnoha hledisek poměrně dost zajímavá.

V koncertní síni bylo řečeno, že kdo chce, může něco zazpívat. Naše spojené rodiny prohlásily, že tohle je tak trpasličí, že musí pět jedině nejznámější trpasličí šlágr všech dob a tak se jeskyně rozduněly souzvukem "Zlato, zlato, zlato…"

Ven nás opět vyvezl vláček, prohlídku jsme ale tentokrát zakončili u ponorné řeky s vestavěným jezem.

Predjama - Druhá z jeskyní je taková high-level jeskyně. Obsahuje totiž vestavěný hrad. Predjamský hrad, zbudovaný na konci třináctého století a prakticky dokonalá, nedobytná stavba. Na prohlídku jsme byli vybaveni průvodcem v češtině ve vysílačce a vyrazili jsme. Hrad byl nesmírně zajímavý, rozlehlá, impozantní stavba, dokonalé propojení skály a zdiva, s geniální polohou (vlastní zdroje vody z jeskyní, tajné stezky v podzemním labyrintu chodeb, kudy se dalo vyjít na povrch a zajistit zásobování i neméně důležitý fakt, že hrad je vlastně ze tří stran neprostupně chráněn samotným skalním masivem.


Nejslavnějším obyvatelem, jak jsme byli vzděláni, byl loupeživý rytíř Erasmus, spojenec Matyáše Korvína proti císaři. Po ročním obléhání (kdy se proslavil tím, že ve chvíli, kdy se nepřátelé snažili o vyhladovění, na ně dolů z hradeb házel čerstvé třešně) byl nakonec zabit na záchodě, a to sestřelením záchodu dělovou koulí. Z toho záchodu je tu málem památník.



Nicméně mě tento incident nevyhnutelně přivádí na myšlenku, že takové záchody jsou vlastně až smrtelně nebezpečná záležitost, když se podíváme kupříkladu na naše vlastní dějiny…

Co mě dále překvapuje je obecná fascinace lidí mučírnami. Co se všem na tom tak líbí? Tady se tím zabývala poměrně značná část prohlídky…

Na konec dne jsme jeli do Lipice, podívat se na koně.


6. den čtvrtek 12.7.2018 -

Po celých dvou a půl hodinách cesty jsme konečně dorazili do Logarského údolí, národního parku a našeho cíle. Krásné údolí uprostřed hor, na jehož konci se nachází vodopád, ke kterému neodvratně míří všechny stezky vyznačené (nebo ve většině případů spíše nevyznačené) na jakési pochybné turistické mapě, kterou obdržíte v infocentru.

Místní naučné stezky zdatně sekundují mapám a tak se na ceduli můžete dočíst, že se v lese máte chovat tiše, že je nutno se o les starat a že se z něj získává dřevo…


Cestou jsme několikrát překročili vyschlou řeku. Bílé kameny, propletence kmenů a větví, no nádhera. Asi kilometr před vodopádem se v řece konečně začala objevovat dokonce i voda. Kdo by to byl řekl. Nicméně já a pár odvážných se mnou jsme zamířili po cestě řeky. Nakonec jsem zůstala sama, ostatní to vzdali po cestě a já zbytek cesty šťastně přeskakovala tůně, drápala se vzhůru po kamenech a sklouzávala po padlých kmenech. Může mi sloužit ke cti, že jsem sklouzla do vody jen jednou, a to proto, že jsem podcenila kluzkost kamenů. Asi až dvacet metrů před koncem, před vodopádem, jsem si uvědomila, že asi jsem v NP… Ale nikdo se na nic neptal a nikoho jsem, vynořujíc se z koryta řeky, nepřekvapila.

Následně jsme se opět rozdělili na dvě tradiční skupiny (kromě toho, že s mojí skupinou šel i Třezalčin táta). Jedna skupina se pomalým krokem vrátila zpátky, šla muchlovat ovce a shánět něco dobrého k snědku a druhá skupina se vydala po kamzičí stezce kolem vodopádu dobýt jeho pramen.








Asi dvacet metrů pod pramenem jsme narazili na odpočívající skupinku několika dospělých a asi tří dětí včetně přibližně pětileté holčičky. Když jsem procházela kolem, jeden ze členů skupinky se po mně otočil a zahlásil "Hele, ta holka má na sobě tričko s Pánem prstenů!" Přitakala jsem, že to poznal správně. Dotyčný, ze šoku, že mu rozumím, málem spadl z kamene, na kterém seděl. Nicméně nakonec jsme se domluvili, že nikdo jiný než Češi sem prostě neleze, a ještě nám poradili, kudy k pramenu.

Zpáteční cesta byla poněkud treková, neb jsme šli svahem s polomem. Zpátky v cíli jsme vyzvedli první skupinu a zamířili k ubytování.

7. den pátek 13.7.2018

Poslední den naší cesty. O sobotě, kdy jsme se odebrali do Lublaně, kde jsme já s tátou nasedli do autobusu směr Praha, a zbytek pokračoval do Chorvatska, mluvit nebudu.

(Pár ukázek z Lublaně)


(Trojmostí)


(Socha na dračím mostě. K nim se váže pověst, že draci začnou vrtět ocasy, kdykoliv po mostě přejde panna nebo panic.)

Na programu byl NP Triglaw. První zastávkou byl jakýsi skanzen. Skanzen, to zde znamenalo jeden zachovaný statek a kolem alpské městečko s již zmíněnými deseti second-handy. Muzeum v domečku bylo zajímavé, obsahovalo i chlapíka, který nás tam provázek a dával nám ve slovinštině výklad. Znalci pak mohli zajásat nad faktem, že stodola byla postavena nad chlívky. Rychle jsme si ještě prošli městečko a zamířili dál.

(Kranjska gora)


Cestu na vrchol vybudovali ruští zajatci a jimi postavená je i dřevěná kaplička, naše další pocestná zastávka. Typicky ruský vzor.


Nahoře jsme si prošli část stezek po NP Triglaw. První skupina si šla mazlit ovce, druhá zamířila na suťové pole a dál. Díky místním abnormalitám v počasí jsme si nakonec mohli v červenci v nějakých 30° ve stínu sáhnout na sníh a zkoulovat se. Zajímavější byla cesta zpět, kdy jsme se já a Třezalčin táta rozhodli vyzkoušet novou stezku. Málem jsme bídně zhynuli v kleči a kamení, ale nakonec se zadařilo a cestu jsme našli.


(Skalní okno)

(Sedlo Vršič)






(Sníh)

Poslední zastávkou ještě bylo městečko Škofja Loka, obsahující krásné, malované domy a kostel s lampami od Plečnika.





A to byl konec naší cesty po Slovinsku. Snad se mi povedlo tuto poněkud neznámou evropskou zemičku trochu popsat a odhalit její krásy.




(A nakonec ukázka květinového věnečku, utkaného v NP Triglaw i s jeho majitelkou)