Rok se s rokem sešel a už je to opět tady. Je tu 28. březen (3 dny po zničení Prstenu... taky jsme si to mohli naplánovat chytřeji) a s ním i narozeniny blogu Mittalmar. Tentokrát už druhé.
A proto Vás bude, stejně jako loni, čekat takový výčet toho nejdůležitějšího, co se za uplynulý rok stalo.
(obrázek od Clarissy)
První článek nového roku, a zároveň poslední toho minulého byl tématický, tedy oslava Prvního roku na blogerském nebi. A s tím i výčet všeho základního z roku uplynulého. A poslední článek měsíce března pak bylo oznámení o vydání Hobitího Silmarillionu. Následovala bombardace mých kamarádů tímhle pseudodílkem, kupčení s posledními výtisky a zoufalé vymýšlení originálních věnování. Mimochodem, tato knížečka je asi sběratelský unikát, protože vám můžu slíbit, že už nikdy nevyjde. A proč? Čtěte a uvidíte dál.
Duben se nesl ve znamení povídek z Let-me-say. Na tomto místě děkujeme Jeremiášovi, který pro nás ony povídky z hlubin již zrušeného blogu vyhrabal (och jak úžasné, mít za kamaráda ajťáka). Ovšem první článek v tomto měsíci byl z úplně jiného soudku. A to ze soudku aprílového. Tedy 10 důvodů proč milovat Legolase . Tenhle článek nám mimochodem dělá pěknou paseku, protože jen velmi malá část čtenářů si všimla data, u kterého byl vydaný a už se nám několikrát stalo, že za námi přišly delegace s očima navrh hlavy, že u nás našly fakt divný článek a že to musí být omyl... A aby těch výročních a zvláštních dat nebylo málo, nesmíme zapomínat na Pollyinu povídku Velikonoce. U povídek se ještě zastavíme. Protože v dubnu také byla vydána povídka Aurewen. Tohle je skoro zakletý text. Většina lidí ví že je, ví dokonce i o čem přibližně je, ale na jméno si nevzpomíná snad nikdo... a to jsem na to hezky elfské pojmenování byla tak hrdá... A druhá, tentokrát ne povídka nýbrž drabble Temný pán. Klasický záporák s neklasickými problémy... Ale Mittalmar není jen o povídkách. Je také o písničkách. A právě dvě z nich, Orthank a Tři prstýnky byly vydané v tomto měsíci. Mimochodem, poslední dobou jsme se vrhli na jakýsi betareading a úpravu našich starších písniček. Protože zejména Orthank je vážně katastrofa... A nezapomínejme na naše oblíbené Tolkienistické postřehy. Tedy článek s postřehy poeticky nazvaný Tři stromy a jedna lama. Duben se také nesl ve znamení předzvěstí něčeho velkého. Kapitolových povídek s hobitkami jako hlavními postavami. A proto musely přijít i dva vysvětlovací články, jak to tak vlastně těmi hobitkami (možná) bylo - Diamanta a Estella. A zakončeme nějakou akcí. V dubnu se totiž konala úžasná Oslava zničení Prstenu.
A jak se to mělo s ostatními blogery? Duben byl i měsíc velkých loučení a velkých vítání. Protože Aredhel a Šárka oznámily, že se svými blogy končí. To pro nás byla rána, ale naštěstí se nám je povedlo ubrečet a ony neskončily (a styďe se, že jste někdy chtěly). Zároveň blogový svět opustil druhý Jeremiášův blog Anekron 2 s poetickým článkem, že zde stvořil své životní dílo, nic lepšího už nebude a on odchází. Budiž nám uklidněním, že mu to vydrželo přesně půl roku. Přiznejte se, kdo jste to čekal? A to velké vítání? V dubnu totiž na náš blog zavítal človíček s přezdívkou Illienel. Ač můj první dojem z ní nebyl nijak slavný (zahájila tím, že mi naprosto zkritizovala povídku), rychle jsem názor přehodnotila. A jak to dopadlo? Dočtete se v září :-) Ale protože na tomto místě, stejně jako loni, chci zmíněným blogerům napsat i jakési malé poděkování, tak tedy, milý Same! Jsme opravdu moc rádi, že s námi jsi. Ty totiž představuješ ten nutný protipol, který chudák Delfi nikdy nepředstavovala a který je pro tak rozáshlou činnost, jaké se teď Mittalmar věnuje, naprosto nutný. Jsi náš skvělý, úžasný, statečný kuchař a věrný kamarád a měli bychom ti na kolenou děkovat, že máme tu čest se s tebou vídat, s tebou se smát a s tebou vytvářet nové, krásné věci.
A ještě jeden človíček, se tady (ne)objevil. Třezalka, neboli náš Gandalf. Třezalko, ač Tě znám opravdu dlouho, nevím, co říct. Nikdy jsem nemohla tvrdit, že bych ti rozuměla, teď skoro ještě méně než kdy dřív. Ale to vůbec nevadí. Co jiného má Gandalf být než tajemný a pro obyčejné hobity nepochopitelný. Jsi jako ta tichá voda, co břehy mele a jsem ráda, že tě mohu zvát svým kamarádem.
Měsíc se přehoupl a přišel květen. Asi nejvíce článků si v pátém měsíci roku zabrala moje kapitolová povídka Láska voní Levandulí. Tato... romantická kapitolovka má zároveň i jedno velké prvenství. Je to moje úplně první hobití povídka. Úplně. Napsaná ještě před Osudovou chybou a vším ostatním (taky podle toho vypadá). Takže i když by se dala považovat za jedno z mých nejslabších "děl" přesto má něco do sebe a své hrdé místo zde na Mittalmaru. Z obrázkové kategorie nezapomínejme na Pollyiny Pokusy s vodou a Hobitek pod dvěma stromy. Většina z těch krásných obrázků bylo vytvořeno pro projekt Ilustrace. Ještě že onen projekt je, jinak by třeba Stromovous zůstal navždy bez ztvárnění. Z kategorii písní můžeme prezentovat Vyjedli, vyjedli, písničku z příběhu Hobita. To je mimochodem jedna z těch mála, co prošly revizí nezměněny. A nezapomínejme na Středozemské odkazy a úkazy. Tedy jakýsi článek se snahou představit světu všechna vtipná, zajímavá či jinak ojedinělá nablogová Tolkienistická dílka, která jsme za dobu svého působení zde našli. Jen doplním, že článek bude pod Samovým vedením průběžně aktualizován. V jednorázových povídkách se tentokrát angažovala Delfi a to Blonďatým překupníkem. A co se cestování a našich slavných reportáží týče, v tomto měsíci jste si mohli vychutnat hned dvě různé reportáže. Jedno o tom, kterak se získává podpis Kořena a druhou co se stane, když Saramír pro nás všechny naplánuje výlet za hranice (na tomto místě asi musím zmínit, že Saramír se nás lekl a už s námi Braly jezdit mírně řečeno odmítá. A ještě zmíním, že jsme první, u koho se lekl on nás a ne my jeho, zatím to dle Smíška bylo vždy naopak). A posledním článkem měsíce byla Historie, taková prognoza, jak to bude s mým Hobitoslovím dále.
Poslední měsíc školního roku pro nás nebyl zrovna šťastný. Jak někde podotkla Polly, náš vzrostlý les napadl kůrovec (ve skutečnosti klíšťata) a skácel co se dalo. Jedním z nejdůležitějších článků tohoto měsíce tak byl Útlum. Oznámení, že sice nekončíme, ale že musíme zvolnit tempo a vydávat články ob dva dny a ne ob den. Jinak se dovydala Levandule a začala se vydávat jiná kapitolová povídka. Povídka, kterou mám ze všech svých kapitolovek nejraději - Vyděděná. Příběh Estelly Bulvové v ne úplně vesele hobitích barvách. Jednorázové povídky pak reprezentuje povídka Neštěstí. Povídání o Frodově tragédii, kdy přišel o oba rodiče, sepsaný na přání pro Pomněnku. Abychom si po této smutné události trochu osladili život, šli jsme do Čokolády. Aneb kterak se dva hobiti vypraví do továrny na čokoládu :-) Náladu nám ovšem hbitě znovu zkazil tok času. Tok času, který zasáhl i sira Chritophera Lee, představitele Sarumana. No a protože Svět potřebuje padouchy, napsali jsme jakési rozloučení i my. Náladu nedokázaly spravit ani dne písničky. Musím jít do Mordoru a Koláč. I když to byly písničky dosti speciální. Napsané během jednoho (!) loučení s maturanty, přičemž ten recept na výrobu koláče na melodii plnou krve a války. No kvalitka.
Červenec se nesl ve znamení prvních společných akcí a jejich reportážních pokračování s nádechem Stínadel. Ta nejdůležitější akce byly samozřejmě Radostiny. První vícedenní akce, kde se sešli zakládající členové budoucího Společenstva Mittalmar, sešli se na vlastní triko a zjistili, že jim to klape. Byla to úžasná akce, i když mi bylo po většinu doby dost zle. I přesto jsem moc ráda, že jsem tam mohla být. Druhá důležitá akce byl historický první Blogerský sraz. Zde jsme se také seznámili s Tani, tedy naším Frodíkem. Drahý Frodo, ani nevíš, jak moc je mi líto, kolikrát jsem se v tobě spletla, ale doufám, že Ti to někdy dokážu vynahradit. Kreslíš opravdu nádherně a neboj, jsi ten nejlepší Frodo Pytlík, jakého jsme si jen mohli přát. My všichni z Mittalmaru jsem moc rádi, že tu s námi jsi a doufáme, že Ty též nebudeš litovat.
Článek, na který nemůžeme zapomínat je návod, jak si vyrobit vlastní Oslavu. Protože je vážně trapné, jak se nejmenované bytosti vymlouvají ze všech akcí, že je to prý moc daleko a přitom odmítají uspořádat vlastní akci (i když poslední dobou už se v tomto ohledu maličko zlepšili). No a poslední i když možná nejdůležitější článek měsíce? První vlaštovka Hobitosloví, mého chystaného veledíla.
A první vlaštovka mi poslouží jako oslí můstek k srpnové akci Brány léta, organizované Laisi Finwen. Mně a Aredhel se totiž dostalo té cti, že jsme se jí mohli rovněž zúčastnit. No a ač na to reportáž možná nevypadá, byla to totálně dokonalá akce, kde jsme potkali spoustu zajímavých a důležitých lidiček. První, koho musím zmínit je samozřejmě samotná Laisi. Vím, že si tohle nepřečteš, ale přesto bych Ti chtěla moc poděkovat za... příležitost. Za příležitost zažít to, co jsem nikdy nemohla - tábory, kde všechno funguje, nikdo se nikomu neposmívá, všichni spolupracují a je to prostě fajn. Děkuji Ti za nás všechny. Finrode, úžasný malý elfe. Bojuješ za práva špičatouché rasy a to se Ti daří. Díky Tobě (a Aredhel) jsme byli už před dluhou dobou nuceni svůj názor na elfy trochu (hodně) poupravit a zásluhy patří Tobě. Jsi moc fajn elfíče, jsme rádi, že se s tebou můžeme kamarádit a přejeme Ti hlavně hodně vytrvalosti a trpělivosti. Když si něco opravdu moc přeješ, splní se to. Poslední koho zmíním jmenovitě bude Terka Trpaslík. Ostatní totiž ještě nemám tu čest moc znát a proto si s poděkováním pro ně ještě počkám. Milý Gimli, neumím si představit větší protiklad Pomněnky než tebe, ale co ostatně je Smíšek vzhledem ke mně, než jeden velký protiklad? Jsi úžasná trpaslice (ano, Jeremiáši, trpaslice) se skvělým smyslem pro humor a neuvěřitelným... fyzickým potenciálem. Prostě takový hyperaktivní trpaslík, metající salta kudy jde :-) Věz, že Ty máš zde též své nezastupitelné místo a za to Ti děkujeme.
Kromě Vyděděné pak v srpnu vyšlo jen pár dalších článků. Jedním z nich je Falco Peregrine, neboli taková malá oslava jistých narozenin, na které jsme minule zapomněli. A ty další dva články byly čistě písničkářské. Vznešeně trhlé Půl palce čtverečního, dvojče Koláče. A totálně trhlé Hobití lidovky. Ale aby ta dobrá nálada nevydržela dlouho, přišlo v srpnu i jedno loučení. Kiwi se rozhodla skončit s blogem. Budiž nám uklidněním, že si po půl roce založila blog nový, ovšem již ne Tolkienovský.
Školní rok započal a s ním i hektické září. Bylo konečně dovydaná Vyděděná, ale první článek byla oblíbená Výzva k 22. září. Jako loni, i tento rok jsme se rozhodli Den všeh hobitstva oslavit ve velkém stylu. Další velká akce byl i Poslední koncert hlasů Středozemě. Akce, kdy jsme si sbalili saky paky a na víkend odjeli do Krumlova, poslechnout si Středozemské písničky. Pro někoho to může znít jako čiré blíznovství, pro nás to byl skvělý zážitek. Zde také blog, tak říkajíc, dosáhl nové úrovně. Aho nás požádal, jestli si může dát odkaz na Mittalmar na stránku Písní Středozemě. Asi si dovedete představit jak moc jsme z toho byli šoklí. Nadšením jsem mu to byla schopná jen mlčky odkývat a vzpamatovávala jsem se celý večer. No a spolupráce pokračuje, takže se dá říct, že tento den byl jeden z nepřelomovějších dnů Mittalmaru. Ale protože Krumlov je přeci jen relativně blízko, nemůže chybět reportáž z místa vzdálenějšího - Šumavy. K písňičkovému standartu se v tento měsíc může přidat Slizký Smeagol a Samova ukolébavka. To první je dosti vtipný popis Bilbova nalezení Prstenu a Samova ukolébavka je parafráze Bláznové ukolébavky, zasazené do hobitího prostředí.
Dlouho tu nebyly obrázky, což? Tak snad to vynahradí Smíškova Jarní procházka. Ano, vydané v září... No a protože 22. září je pro nás hobity den vskutku významný, museli jsme ho uctít speciálním článkem - mým líčením pátrání po předobrazu Smělmíra Brandoráda. Po zakladateli Bretoňského království, Conanu Meriadocovi. A ještě jedna velice důležitá věc. Jíťa obnovila svůj blog Ernil i Pheriannath! Nejlepší zpráva měsíce.
Říjen se nesl v duchu jedné Velké změny. Delfi totiž z Mittalmaru definitivně odešla. Ale když Frodo odpluje do Valinoru, stále nám ještě zbývá Sam, že? A protože Mittalmar je prostě blog pro tři, s nadšením jsme přijali Pomněnku jako třetího do party. A musím říct, že jsme udělali více než dobře. Pro Pomněnku, našeho Sama, byla ostatně napsána i Smíškova povídka Velký, široký a bystrozraký - poněkud upravené podání tradiční pohádky. Když už jsme u těch povídek, nesmím zapomenout na můj Tanec mezi kapkami deště. Další hobití romance, tentokrát ovšem v poněkud neobvyklém duchu. A mám dojem, že se jako příběh "Kterak Pipin k Diamantě přišel" ujala ze všech mých verzí nejvíc. A poslední povídka, abychom se nesli v duchu tří, je Pohádka o půlčících. Poněkud nehobitsky drsná povídka o kdysi prosperujícím hobitím nárůdku, žijícím na břehu jisté velké řeky. No nehodí se to k těm Dušičkám naprosto bezvadně? U prozy ještě chvíli zůstaneme. Nebyli bychom to my, kdybychom nezveřejnili nějakou pěknou reportáž. Jednak samozřejmě reportáž z úžasného Dne hobitů (kde se k nám na Mittalmar Sam oficiálně přidal). No a nezapomínejme na Smíškovu obdivuhodnou, monstrozní reportáž z Japonska. Tato má celkem šest částí (1,2,3,4,5,6). Tu trpělivost, jakou musela Polly dát napsat takhle obsáhlý cestopis... neuvěřitelné. Ač o japonských Příslovích tam toho Polly moc nepsala, vynahradil to článek ze začátku měsíce. Tradiční příslovi v ne sice japonském, nýbrž hobitím podání... no odolejte. A jako loni, i tento rok byl vyhlášen projekt Vánoce ve Středozemi. Nejdřív úvodním článkem a pak Kalendářem. Tyto Vánoce měly obměnu, že si autoři volili postavy, o nichž chtějí psát sami. projet určitě chystáme zrealizovat i příští rok, aby taky ne, kdy už se některé postavy rezervovaly dopředu... No a čím jiným říjen ukončit, než Posledním sbohem? Přebásnění Last Goodbye, vzniklé na Radostinách. Lidi, je to jeden z nejkrásnějších dárků, jaký jsem kdy dostala...
V listopadu dobíhaly reportáže z Japonska. Předposlední měsíc v roce byl obecně dost reportážový. Mluvím samozřejmě o mé reportáži z Irska. Nebo o tom, jak jsme se s Polly v rámci školní ekurze vypravily na Zelený ostrov za kelty, norami a platany. A nezapomínejme na oblíbené Postřehy, kterých bylo V Irsku více než dost. V Irsku jsme nabraly mimo jiné i značnou dávku inspirace, která dala vzniknout i Mírně nevydařenému aprílu. Dokonalá povídečka na dlouhé listopadové večery :-) Druhou povídku, kterou musím zmínit je Zrcadlo. Moje historicky první (a pravděpodobně poslední) slashová povídka. I když z toho slashe je tam jedna jediná pusa. I když nevím, nakolik u čtenářů zabodovala povídka nebo následná diskuze proč nemůžu vystát Sama/Froda. Z písňového minima byla vydána Thorinova smrt na melodii Mongomery. To sice byla jediná písnička, ale ne jediné hlasové dílo. Uskutečnila se totiž památná akce Volání Rádovských (reportáž byla zveřejněna až později) a na ní jsme kromě nazpívání Thorinovy smrti namluvili (Ne)Přátele. Tedy naší první společnou "audiopovídku". Kromě mého výpadku tiskárny (ano, tiskárny) se to i docela povedlo, ne? A z úplně jiného soudku. Pamatujete si na Hobití Historii a na Conana Meriadoca? Tento měsíc byla vydána další část mého pátrání - povídání o Estelle. A musíme zmínit samozřejmě i nové přírustky do našeho blogového společenství. A tím jsou úžasní Fantasyologové. Skupinka nadšenců a navíc velice šikovných nadšenců. Milí fantasáci, jsme doopravdy rádi, že máme tu čest být tady s Vámi. Vaše nadšení, odhodlání a ... jak to říct... umění, může být vzorem pro nás, i všechny ostatní.
Prosinec byl zasvěcen Vánocům ve Středozemi. Neslo se to v pohodovější náladě než loni, což bylo způsobené především tím, že všichni své povídky dodávali celkem včas. Ještě jednou tímto všem autorům děkujeme a těšíme se na příští rok!
Ale protože prosinec má víc, než 24 dní, byly nějaké články vydané i potom. A tím je i Společenstvo Mittalmar. Poněkud emotivní článek o tom, kterak se parta puberťáku definitivně zcvokla. Jinak Společenstvo Mittalmar celkem pohodově vegetí dál a vypadá to, že v tomto ohledu se nás ještě jen tak nezbavíte :-). No a protože náš Sam se po čtvrt roce konečně rozjel, mohli jsme vydat dlouho očekávanou reportáž z Bilbovek. Aneb, jak se stalo, že naše avizované Společenstvo Mittalmar v nekompletní soustavě vyhrálo celodenní Stopovačku a soutěž o Bilba. A nesmíme zapomenout na Pozvánku na elfohobití koutek. Ano, přátelé a kamarádi. Z návrhů se stala skutečnost a my jsme se spolu s Laisi Finwen stali spoluorganizátory elfohobitího koutku na Conu. Děkujeme, Laisi, za příležitost, doufáme, že jsme se jí zhostili se ctí a že příští rok to budeme moci zkusit zase :-) No a tradiční úkol "silvestrovská povídka" tentokrát naplnil text se jménem Oslava roku. No, mohlo to dopadnout hůř ale myslím, že se celkem líbilo.
Nový rok jsme zahájili, opět již tradičně, PF. Tentokrát z dílny mojí a Falkovy. A řeknu vám, že jsme focením tohoto strávili celé jedno odpoledne. No a protože akce je nutno neustále připomínát, byl vydán i článek s poetickým názvem Elfohobití koutek podruhé. Zde jsme veřejnost ujistili v našem snažení a předložili předběžný program (který se nám nakonec kupoivu podařilo téměř dodržet). Když už jsme u těch akcí, protože intervaly mezi akcí a reportáží se neustále prodlužují, byla v lednu vydána repotáž z listopadového Volání Rádovských. Ale nutno říct, že i kdyby byla vydána v červenci, ničemu by to neuškodilo. Tak skvělou akci, jako byla tahle, je nutno si připomínat stále. Zvlášť, když jsme tam měli tu čest mít soukromý Doubravčin koncert :-). Na Rádovských jsme taky poprvé vyzkoušeli hru zvanou lístečkovaná. A co z toho vyšlo, se můžete dočíst zde. A protože naše oblíbené Postřehy byly dlouho v odmlčení, v lednu jsme doplnili i tento rest o několik nových obrázků. Písničky byly v prvním měsíci tohoto roku zastoupeny Starým příběhem, předělávkou na, kupodivu, Starý příběh. Dalo nám to zabrat, ale stálo to za to :-). No a protože leden byl ale měsíc převážně psací, nesmíme zapomenout ani na to kvantum povídek. První z nich byl Faramir. Taková hra se jmény, na kterou jsem měla nápad už dlouho, jen ještě čekala na zpracování. A druhá povídka daleko temnější Vládcové. Vládcové jsou pokračování (Ne)přátel i když je to hodně volné pokračování. No a co se nestalo. Ihned po zveřejnění se objevilo spousta hlasů "napiš pokračování". No a protože svůj závazek nenapsaní seguelu k (Ne)přátelům jsem již úspěšně porušila, nemůžu vyloučit že k Vládcům nějaký ten preguel bude též :-). No a poslední povídka se nesla zase v úplně jiném duchu. Staré schody jsou totiž spíše detektivkou, než čímkoliv jiným. A nezapomínejme ani na úžasný Novorok. V lednu se nám tady také objevil jeden človíček. Respektive se objevil jeho druhý a téměř zapomenutý blog. Ano, mluvím o Jeremiáši a jeho slibu, že Anekron 2 už nikdo nikdy neuvidí. Ale z popela oheň znovu vzplane, že?
Únor byl velice plodným měsícem. Začala zde vycházet kapitolovka Láska chutná po jablkách, pokračování Levandule. Tentokrát méně zamilované a víc humorné. A z reportážového minima se nesmí zapomenout na reportáž z Tolkien Conu. Tentokrát ve třech Jednáních. Letošní Con byl naprosto úžasný. Elfohobití koutek zabodoval na plné čáře a musím říct, že oproti roku minulému se mi to líbilo o 100% víc. Kdo nepřijel, rozhodně zaváhal a měl by zpytovat své svědomí, že přišel o tak úžasnou akci. Tento měsíc byl vydán též historický článek o Pipinovcích, předobrazu Peregrinu Bralovi v díle mistra Tolkiena. Zatím poslední, třeba časem přibydou další. No a nesmíme zapomínat na mluvené slovo. To zastupovala nahraná Prvosenka. Nahrávali jsme ji na Novoroku a řeknu vám, bylo to něco Ale lepší Valentýnský čláenk si nejde představit. No ale audio nemusí být jenom mluvené. Proto písnička Elbereth Gilthoniel. Předělávka na Morituri de Salutant a jedna z našich nejpovedenějších. A poslední, důležitý článek. V únoru jsme totiž rozjeli naši vlastní Tolkienistickou soutěž O Gondorský semenáček. Propozice najdete zde. Snad se nám první ročník vydaří, musíme jen doufat. Rozhodně se těšíme na Vaše příspěvky a doufáme, že na nás nezapomenete!
A poslední měsíc, březen. Zde proběhla naše historicky druhá Oslava zničení Prstenu. Druhá a velice úspěšná. Jisté je, že kdo se nedostavil, doopravdy zaváhal (Jeremiáši...). Přišel o náš historický první veřejný "koncert" a mnoho dalšího, včetně zuřivé debaty o filozofii s Velkým Člověkem. No ale protože reportáž bude až později, museli jste se vy, čtenáři Mittalmaru spokojit s mým líčením hry jménem Dračí doupě. Super hra se spoustou vtipných hlášek a hlavně horami a horami jídla. Mimo to už bylo článků pomálu. Vycházela kapitolovka Láska chutná po jablkách. Mimo to jste se ovšem mohli pokochat obrázkovm článkem Lučním kvítím - Pollyinou sbírkou rostlinných obrázků kreslených na skautském táboře. Poté jsme ještě stihli zavzpomínat v den zničení Prstenu a společně s dalšími blogy vydat článek ohledně akce Tolkien reading day A poslední důležitý článek je oznámení o našem novém projektu. Aneb kterak jsme se stali Reportéry Rádia Středozem. Z původního nápadu udělat psané rozhovory s některými osobnostmi české Tolkienistické scény se stal projekt mluveného slova pro Rádio Středozem. Projekt nahrávek rozhovorů s takovými jako je Daniela Binderová, Katka Schwarzerová a další. Práce se nám zatím daří, nikdo nás neodbyl a doufejme, že to dopadne podle plánu.
A koho jsme v článcích nezmínili ale přesto si zde zaslouží místo? No samozřejmě všichni z Písní Středozemě, především Aho a Daniela, protože, upřímně, si absolutně nedovedu představit, jak jsme vůbec mohli žít, než jsme Vás poznali. Děkujeme Tobě, Aho za veškerou podporu, pomoc a neúnavné hobití nadšení pro Mittalmar a nás malé hobity a děkujeme i Tobě, Danielo, za pomoc a hlavně radu.
Doubravko, byla jsi první z "velkých osobností" se kterými jsme se opravdu nějak seznámili a přijala jsi nás lépe, než jsme doufali. Děkujeme i Tobě. Za písničky, za texty, za všechno.
A naposled jmenujme Zurga, čili Velkého člověka. A proč? Protože jsme až po roce zjistily, že je vlastně fajn, že se s ním dá bavit a že je prostě skvělý (a obětavě nosí nechodící hobity dolů z Hory Osudu). Takže díky i Tobě, kdyby jen pro jednu věc tak pro to, že jsi byl první, koho jsme tenkrát našli (či kdo našel nás).
A pár čísel- nejkomentovanějším článkem se stávají Vánoce ve Středozemi s celkovým počtem 28 komentářů. O tři komentáře méně pak má První rok na blogerském nebi a na třetím místě je Výzva k 22. září.
Nejplodnějším měsícem byl prosinec s 28 články a co se článků týče tak nejhorší bylo září s pouhými 9 články. Počet článků se oproti loňskému roku snížil, průměr za měsíc bylo místo 16 článků 11, což je způsobeno změnou frekvence vydávání (a díky za to). Celkem bylo letos vydáno 155 článků, oproti přechozím 191. Nejnavštěvovanější den byl 20.3.2016 s celkem 56 návštěvníky. Dvakrát se dokonce stalo (2.7.2015 a 15.10.2015), že na náš blog nezavítal vůbec nikdo.
A jak to bude dál? Blog na hřebík zatím opravdu pověsit nehodláme, máme Semenáček, Rozhovory a spoustu dalších nadějných vyhlídek. Doufáme, že na tento zelený blog zavítáte i příští rok a pro ten letošní se s vámi loučí,
Irith Zimostrázová, Polly Pantolflíčková a Pomněnka Brandorádová
Svíčky jsou sfouknuty, ještě poslední zamavání a těšíme se na příště! Ahooooooj!!!
(Obrázek od Šárky z Radostin)
(mittalmar v plném složení)
