Kili a Fili

Delfiina povídka na dva obecně nejoblíbenější trpaslíky. A pozor, první detektivka letošních Vánoc!

(Zdroj obrázku)

---

Celá Středozemě se těšila na Vánoce. Celý Kraj, Rohan, Gondor, Lórien, Jezerní Město a dokonce i Dol. Tam žili trpaslíci.

Kili a jeho mladší bratr Fili se radovali z nastávajících Vánoc stejně jako každý jiný trpaslík, jenže letos byly takové zvláštní Vánoce. Sice napadl sníh, což je v Dolu dost nevídaná věc, která se děje maximálně jednou za padesát let, ale byl tu jeden problém. Jeden veliký problém. Tak veliký, že když novinu Fili uslyšel, málem se rozbrečel.

Na Vánoce má přijet jejich strýc Edot Chuchvalec. Což je hobit. A trpaslíci věděli, co to znamená. Třeba že jim rozryje celou zahradu při hledání bršlice kozí nohy nebo se bude snažit zasadit jabloň. Nutno říct, že to vlastně ani nebyl strýc, jen se mu tak říkalo. Ve skutečnosti s rodinou Filiho a Kiliho neměl vůbec nic společného a nikdo vlastně nevěděl, jak se o ní dozvěděl.

Bylo dost zvláštní, že se rodina trpaslíků kamarádila s hobitem, protože hobiti po jiných rasách nepátrali, protože byli moc líní a trpaslíci také ne, na to se chovali moc jako ignoranti. Ale tento si očividně našel cestu a s trpaslíky se znal.

"Hola hola, Fiki a Kiki!" zvolal, když přijel.

Kili nasupeně nakrčil nos. "Jsme Kili a Fili. Právě jsi mi řekl jménem mé sestřenice."

Hned, jak Filimu padl zrak na Edota, zjistil, že se vůbec nezměnil. Stále nosil příšerné tmavě modré kalhoty, a bílou vestu s peprmintovou košilí a stále nebyl obutý.

Jinak by se tvář Edota Chuchvalce dala přirovnat k dýni - velikostí i barvou - na kterou někdo přilepil propisovací pero právě na místo, kde by se měl nacházet nos. Jeho vlasy vypadaly jako zplstnatělá hříva obzvlášť staré kozy. (Nebo obzvlášť starého Kozka.)

Strýc se k nim neuvěřitelně rychlým způsobem nakvartýroval a Fili a Kili si řekli, že bude nejlepší, když si půjdou po svých. A vzhledem k tomu, že byl sníh...

"Pomož mi vyválet tu třetí kouli! Nějak jsem se tu zasek'!" zavolal Fili na Kiliho, když se ocitl v ďolíku údolí, ze kterého se závažím těžkého mokrého sněhu nemohl ven.

"Běžím!" zařval Kili, ale uklouzl a za chvilku už se vezl z kopce dolů hlavou napřed a nabíral tak silnou vrstvu sněhu, takže to vypadalo, že vynalezl novou hru jménem "Sněžný pluh". Řítil se neovladatelnou rychlostí směrem k Filimu, načež měl v úmyslu zakřičet hlasité: "Pozóór!", které ale v důsledku úst pod úrovní sněhu vyznělo jako: "Chobóót!" a podkosil Filimu nohy, který jakýmsi neuvěřitelným způsobem přepadl přes Kiliho.

"Bezvadný. Opravdu paráda", sekal úsečně Fili, když se oprašoval od sněhu. "Táta nás zabije." řekl a podíval se na Kiliho vražedným pohledem. Kili naklonil hlavu ke straně a podíval se na Filiho způsobem `a la štěně, které loudí piškot.

"Doděláme sněhuláka, co ty na to?" Fili byl poražený. "Fajn."

Dostavili sněhuláka a těšili se na to, až ho další den vyzdobí a budou si s ním užívat všelijaké legrácky.

Svítalo. Fili se probudil a okamžitě si vzpomněl na sněhuláka. Zacloumal starším bratrem.

"Kili vstávat, už svítá!"

Nic.

"Dělej, proč spíš tak dlouho!"

Nic.

"U VŠECH VOUSŮ, PŘIJELI STRAŠLIVĚ RŮŽOVÉ SESTŘENICE!!!"

To zafungovalo jako klakson.

"Cože, cože, kde, ať jdou ty příšery pryč!" Kili byl naprosto vzhůru. Na zemi se válel jeho bratr a šíleně se smál. "Nachytal, nachytal, nachytal!"

"To jsou fóry, zabručel si Kili pod nos, ale už se oblékal, že půjdou dozdobit sněhuláka. Přišli ven a na horizontu hledali svého sněžného muže. Ale nic.

Přišli na místo, kde stál a našli jen hromadu sněhu.

"Kili?" začal natahovat Fili, jakoby tomu ani nemohl uvěřit, "někdo nám ho...zbořil. Rozmašíroval. Rozpucoval na maděru. To ne." Fili byl neskonale smutný, ale Kili, který byl trochu jiné povahy, začal brunátnět.

"Ne, klídek, uklidni se, to bude dobrý-"

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁRRRRRRRRRRRRRRRGGGGGGGGGHHHHHHHHH!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"

Sněhuláka postavili znovu. Ráno byl zbořený. A znovu. Pryč. Postavený. Zbořený. Postavený. Zbořený. Postavený. Zbořený.

Jednoho dne se Fili posadil trucovitě do sněhu. "Už mě to nebaví."

"Kdybysme tak aspoň věděli, kdo to dělá. Já bych ho nakopl do nejtmavější-"

"Klid!"

"Já jsem úplně klidnej! A víš co, já-" Najednou bylo ticho.

Fili se ohlédl. "Co, co bys?" V Kiliho očích se náhle vyobrazilo poznání. Jakoby pochopil.

"Co, co?" ptal se Fili.

"Na to existují dvě odpovědi. Buď Nechtěj vědět! anebo...." ...dramatická pauza...

"Mandarinka!" zakřičel a utíkal pryč.

Fili se za ním rozeběhl. "Počkej! Kam se zase ženeš, počkej na mě!" Kili se nezastavil, ale přešel z běhu do svižného kroku.

"Vzpomněl jsem si na Lotiho a Pontu. Jejich otec má přece takovou tu úchylku, žehlídkuje ve dne v noci. Asi je paranoidní nebo co. Ale to je jedno", mávl rukou Kili a udýchaně mluvil dál. "Určitě musel něco vidět."

Fili popřemýšlel. "Nebude za to něco chtít?"

"Mám sebou skořicové sušenky."

"Co jste viděl?"

"No, to už si nevzpomínám..."

"Máme sebou sušenky, dáte si?"

"Počkat, najednou se mi to vybavilo, viděl jsem jakousi kudrnatou kštici. A dlouhá chodidla. Tybláho, kdo ty sušenky dělal? Jsou vynikající."

Fili a Kili spěchali domů a plánovali si, co přesně řeknou strýci Edotovi. Ale když dorazili k domovu, uviděli trpaslíky s čepičkami a na nich bambulky, jejichž špičky blikaly modrou barvou.

Najednou se k nim přiřítil otec.

"Strýce Edota zavřeli!"

Poznámka pod čarou, která pod čarou není.

Edot Chuchvalec byl ve skutečnosti masový vrah, který se převlékal za hobita, aby působil roztomileji. Své oběti obvykle vraždil 20 let poté, co je poznal, aby si na ně zvykl a stačil je začít nenávidět. Zavřeli ho na doživotí, ale Fili a Kili si řekli, že si s ním přece jen užili docela dost legrace a taky se naučili perfektně stavět sněhuláky, takže ho osvobodili.

Avšak cestou zpátky se přes něj přehnalo stádo koz, (o kterých nikdo netuší, odkud se vzalo) a docela ho pošlapalo.