Gandalf

Na pořadu dneška je Gandalf. Úžasnou povídku napsala Šárk . Této povídky si (bez urážky vy všichni ostatní) vážíme možná nejvíce, protože Šárka normálně vůbec nepíše a tato povídka je tedy absolutní unikát. Naproti tomu ale naprosto úchvatně maluje a pokud jste ještě na její blog nenarazili. je vaší občanskou (a uměleckou) povinností tam zajít.

I přes to, co Šárka napsala na konci si provozujeme, že se jí povídka velice povedla a její talent tedy zřejmě není pouze malířský :-)

Plus ještě jedna poznámka. Boromir nepřišel. Ano Kiwi, vím, že jsi se omlouvala a slibovala jsi, že to pošleš co nejdřív. Vážíme si toho, jen jsem Ti neodepisovala proto, že už teď jsem se Irith (s jejím svolením samozřejmě) nabourala do emailu. A poté, co si přečtu její poštu už mi přišlo jako hrdelní zločin na ni odpovídat...

A tak jsem se rozhodla rezignovat. Vzhledem k tomu, že se nám to tu začíná trochu bortit, tak ty problematické postavy v tuto chvíli prostě přeskočíme a vydáme je, až budou. Omlouváme se za ty zmatky, ale co jiného byste taky čekali od čtyř malých hobitů .

(Zdroj obrázku)

---

Nastalo ráno Vánočního dne a Gandalf procitnul ze spánku pod teplou duchnou. Na nohou měl navlečeny tlusté ponožky z lamí vlny od paní Galadriel, která jakožto babička na plný úvazek upletla již desítky párů podobných fuseklí. Na boku každé ponožky se na šedém podkladu skvělo růžové srdíčko. Gandalf se pousmál, když si vzpomněl, jak kdysi na Vánoce ponožky dostal darem a jak z té levé (protože levá je od srdíčka), vytáhnul nenápadný vzkaz v sindarštině. Stálo na něm: "Stejně by nám to neklapalo, huňáči." Tehdy mu ten kousek papíru takřka zlomil srdce. A i když už se ty časy ztrácely kdesi v mlhavém oparu, Gandalf si na Lorienskou paní vzpomněl vždycky, když k ponožkám přivoněl…

Se zaujetím přistoupil k oknu a sledoval sněhové vločky snášející se z bílé oblohy. V Železném pase nebýval sníh tak obvyklý, pročež čaroděj vytáhnul ruku z okna, nechal si na ni dopadnout několik vloček a než roztály, pozorně si prohlížel jejich šesterečnou strukturu. 'Jak mohl vůbec Morgoth nechtě vytvořit něco tak pěkného?' říkal si v duchu.
"Větráš!" upozornil Gandalfa přicházející Saruman, který si všimnul, že velké okno zůstalo otevřeno dokořán.
"Ach…Pravda." Uvědomil si Gandalf a raději si zapálil sváteční dávku Krajského tabáku.
"Smrdíš." Zašklebil se opět Saruman.
"O co jde, Sarumane? Jsou vánoce!" zamhouřil čaroděj své moudré zraky při pohledu na čaroděje ještě o krapet mocnějšího, který se zrovna necítil ve své kůži.
"Víš, prostě…Máš něco, co moc chci. Moc a moc a moc. A ty dobře víš, oč jde. "
Gandalfovi se zatmělo před očima. Tak už na něj došlo. Na prsten. Eru ví, jakým způsobem se Saruman doslechl, že o jeho pohybech něco tuší právě Gandalf, ale nyní je šedý čaroděj v pasti, oblečen jen do pyžama a vlněných ponožek a nemůže utéct."
"Ale Sarumane moudrý, o tom jsme se přeci už bavili. Kdybych o nějakém heliu věděl, či dokonce ho měl u sebe, dal bych ti ho už dávno." Snažil se Gandalf zachránit svou kůži
"Jen nedělej, že nevíš, o čem je řeč."
"Nu dobrá. Jenže já o tom opravdu nevím víc, než ty. A i kdybych to měl, museli bychom nejdříve udělat poradu a rozhodnout se, co s tím."
"Poradu? Proč poradu? Je to přeci jen mezi námi dvěma. A protože jsou Vánoce, mohl bys mi to prostě dát. A na všechny ostatní spory bych prostě…zapomněl."
"Ale já nic nemám. Podívej se mi do očí, že ti nelžu."
"Lžeš. Nebo si myslíš, že jsem slepý? Vždyť to máš na nohou!"
A Gandalfovi očividně spadl ze srdce celý Taniquetil. Teprve nyní mu došlo, že i Saruman se kdysi rovněž zakoukal do lady Galadriel. Posadil se zpět na postel, s pečlivostí si sundal vlněné ponožky a předal je bílému čaroději.
"Máš pravdu, tak lehce tě neoklamu, ty stará vojno." Usmál se Olorin.
'Stejně jsou děravé a smrdí.' řekl si v duchu.
S ponožkami se sice loučil nerad, ale ve srovnání s tím, jak lehce z této situace vyváznul, zdála se tato ztráta býti mizivou.
"Tak veselé Vánoce!" Popřál mu Saruman, poskakuje.
"Veselé Vánoce." Opětoval Gandalf s viditelnou úlevou. Stejně neměl pro Sarumana žádný dárek.
*

Dodatek: Vím, že mi psaní nikdy nešlo a že mám radši zůstat u obrázků a že je tahle povídka možná dětinská. Ale projekt děvčat z Mittalmaru prostě nejde odmítnout! Takže přeju všem krásné přípravy na svátky a úspěšné shánění dárků!