Galadriel

Malá Galadriel oslavila pravděpodobně nejdůležitější Vánoce ve svém životě. Ale z dárku zatím moc nadšená není....

Super zlomyslná povídka, od naší blogové Galadriel.

(Toto je cosi, co se pokusila stvořit Irith, ano, cosi je správné slovo)

---

Celá místnost byla provoněná jehličím a vůní svíček. Valinor zdobily krásné ozdoby, hrála hudba a veselilo se. Byly Vánoce.

Přišly sem s příchodem elfů do Amanu a rychle se rozšířily. Yavanna sice reptala kvůli stromům, které elfové pokáceli na vánoční stromky, ale tahle stížnost byla milostivě přeslechnuta a z Vánoc se stala jedna z nejočekávanějších událostí vůbec. Obzvlášť pro děti.

"Co je to?" Malá Galadriel se nedůvěřivě zadívala na dárek před sebou. Červený papír byl převázaný rudou stuhou a na lístku bylo napsáno její jméno.

"Rozbal to a uvidíš," usmála se na ni její matka.

Malá elfka se znovu podívala na balík před sebou. Ne, že by se jí nelíbil. Ale byl měkký. Měkké nebyly dobré, to ví přece každý!

"Tak to rozbal!" pobízeli ji její bratři.

Galadriel si přitáhla velký balík k sobě a rozvázala stuhu. Pak sundala papír. Ukázalo se, že dárek není měkký. Měkké byly vycpávky, které ho chránily před rozbitím.

S tímto znovu nabitým vzrušením odstranila vycpávky. I tak ale nad výsledkem musela povytáhnout obočí.

"Škopek?"

"Žádný škopek," opravil ji její otec. "Ale zrcadlo. Zrcadlo Galadriel," dodal s úsměvem.

"Aha. A kde to má sklo?"

"To není obyčejné zrcadlo," řekla její matka tajemně. "Tohle zrcadlo zjevuje mnohé věci. Věci, které byly, které jsou a… některé, které teprve budou.

Malá elfka i tak nebyla přesvědčená. Vůbec nechápala, k čemu jí tenhle škopek, tedy zrcadlo, bude.

Labutí panna z Alquallondë byla ale moudrá žena.