Nenápadní

Dneska je 31. prosinec a tedy Silvestr a ani my při slavení tohohle "svátku" nemůžeme zůstat pozadu. A Nový rok oslavíme, jak jinak, než povídkou.

Takže tady máte pěkně ulítlou Silvestrovskou povídku. Vše co mě napadalo bylo totiž vážné a smutné a to se na dnešek nehodí, takže nakonec zvolena osvědčená varianta "psaní jak provozky plynou".

Omlouvám se siru Terry Pratchettovi za vykradení jedné jeho písně, ale kdy ono se to tam tak hodilo....

Tak si ten Silvestr pořádně užijte!

---

Nenápadní

"Mistře Elronde, myslíte, že je opravdu dobrý nápad vyrážet už teď? Den po Vánocích? Nebylo by lepší počkat a vyrazit až v novém roce?" zeptal se Gandalf opatrně.

Elrond vypadal, že o tom vážně přemýšlí. Měl podlý plán vyhnat družinu na cestu už teď. Jednak chtěl Aragorna držet od Arwen pro jistotu co nejdál a jednak mu už jedny svátky s nimi stačily. Nevěděl, jak by přežil ještě oslavy Nového roku.

"No tak, je hrozná zima. A jaký to má smysl vyrážet ve starém roce?" pokračoval Gandalf dál.

Elrond začínal váhat. Přeci jen měl Gandalf pravdu. Nebylo by hezké, vyhánět je takhle rychle. Možná by si je tu ještě chvíli měl nechat…

"Určitě bude lepší počkat tady. Budou oslavy. Jídlo, pití, ohňostroje a tak," dodával Aragorn.

Elrond prudce zbledl. "Oh…oh…ohňostroje?! Ven!! Okamžitě ven!! Všech devět!!!" zařval a chytil se za srdce.

"Žádné ohnostroje! Nikdy! Ať okamžitě odejdou! Evakuace!" slyšelo Společenstvo jeho slábnoucí vyděšený křik, když se o překot hnalo pryč od Roklinky.

"Co se tak rozčiluje? Vždyť to bylo jen pár rachejtlí," podivil se nahlas Smíšek, když se konečně zastavili.

"A taky petardy…" dodal Pipin. "A nezapomeň tu várku vánočních ohňostrojů od minula… a týden před tím to bylo zase požární cvičení!"

"Jistě Pipine. Ale nechápu, proč se tak rozčiluje," pokrčil rameny Smíšek.

Odpovědělo mu sedm vražedných pohledů.

Šel jsem na výzvědy. V mysli mi roste stín a hrozba. Vrátím se zítra ráno. Pokračujte dál.

G

PS: Snažte se udržet alespoň trochu nenápadnost.

Aragorn překvapeně přečetl lístek papíru, který jim Gandalf nechal u své přikrývky.

Ten poslední vzkaz moc nechápal. Vždyť byli celou dobu tišší jako myšky! A taky mu nedávala smysl celá Gandalfova výprava. Co musel tak nutně zařídit?

Odpověď bohužel přišla už někdy k večeru.

"Nemohli byste být trochu zticha, prosím! Takhle nás uslyší až v Mordoru. Jestliže máme jít tajně a nenápadně, nemůžete dělat takový rámus!" zoufale šeptal Aragorn a snažil se autoritativně zapůsobit na hobity.

Nedařilo se mu to. Společenstvo stálo uprostřed víceméně holé planiny, absolutně nekryté, kde zvuk byl slyšet hrozně daleko a sebemenší pohyb zaznamenal každý dobrý stopař i o pět mílí dál. Hobitům to ale bylo jedno. Zřejmě se rozhodli řádně oslavit příchod Nového roku. Nezáleželo, že slavili v pustině, za zády měli Černé jezdce, vrrrky a skřety. Hlavně když se nový rok důkladně přivítá.

"Půjdem spolu do Mordoru

důdlaj důdlaj důdlajdá,

Prstýnku, milášku, já tě budu nosívati,

Prstýnku, milášku, já tě budu nosívat!"

Řval Frodo zcela nelogicky vánoční koledu, zatímco Sam mu dělal hudební doprovod na své kastroly.

Pipin se Smíškem jim přizvukovali a refrén dolaďovali záchvaty smíchu. Bylo to velice efektní.

Po třetím zopakování celé písně si hobiti vylezli na nejvyšší kámen v okolí a začali synchronně tancovat kankán. To, že občas některý z nich sletěl dolů, zřejmě nikomu nevadilo.

Aragornovi bylo jasné, že jsou hobiti opilí na mol, minimálně Frodo se Samem. Musel s tím něco udělat. Odmítal se tahat po divočině s opilými hobity. Raději zjistí, co se stalo, aby mohl příště opilosti zabránit.

"Co jste jim dali?" výhružně se zeptal Pipina, když mu zmíněný hobit žuchl po jedné obtížnější kreaci k nohám.

Pipin se uličnicky ušklíbl. "Nechtěj vědět!"

Aragorn ho šokovaně pustil a sledoval jak se půlčík za stálých výkřiků "Ať žije Nový rok!" vydrápal zpátky na kámen.

Hraničář si ale stejně nedokázal dost správně představit, co vlastně chtěl slyšet. Tady totiž nebylo absolutně nic, čím by se hobiti mohli opít. Poslední pivo pili před čtvrt rokem v Hůrce a poslední víno před šesti dny v Roklince. A ani jedním neopijete hobita.

"No tak, lidi…"začal Frodo.

"…elfové…"doplnil Sam.

"…trpaslíci…"přidal se Pipin.

"…neurčití míšenci mezi tímto…" dodal Smíšek.

"...zkuste se taky trochu uvolnit. Pojďte slavit s námi, je přece Nový rok!" dokončil Frodo.

"Ne ne ne! Okamžitě toho nechte, takhle nás najdou!" rval si vousy Aragorn. Bylo mu to houby platné.

Pipin se Smíškem se vrhli na rozpačitého Boromira a snažili se ho donutit, aby tancoval s nimi, zatímco Frodo se Samem zapáleně přesvědčovali Gimliho, ať jim zazpívá nějakou hezkou novoroční písničku.

Legolase si, k jeho velkému rozhořčení, zřejmě nikdo nevšímal, tak si prostě dřepl do trávy a začal se dívat na hvězdičky. Mezitím to hobiti značně rozjeli.

Aragornovi pomalu začínalo docházet, proč je Gandalf tak ve spěchu opustil a jaký stín a hrozba mu v mysli rostly. Tohle bylo vážně strašné. Až se Gandalf vrátí, pěkně mu spočítá, že prchl a nechal mu tohle na krku. Najednou dostal Aragorn nápad.

"Dobrá dobrá dobrá!" zvolal. "Fajn, když chcete slavit, dobře. Ale slaví se nejen tancem," podíval se na Boromira, který se právě snažil tancovat valčík s oběma bratranci najednou, "zpěvem," pohled mu zabloudil ke Gimlimu, který rozjařenému Frodovi po velkém úspěchu počtvrté zpíval refrén oblíbeného trpasličího evergreenu Zlato (Zlato, zlato, zlato, zlato, zlato, zlato… občas vhodné proložit výkřikem Další zlato!), " a poezií," zaměřil svůj pohled na Legolase, který, z nedostatku pozornosti, začal skládat báseň na téma Mé opomenuté a často přehlížené já. "Taky se hrají hry. Co si třeba něco zahrát?"

Všeobecný frmol náhle ustal. Upřelo se k němu sedm zaujatých pohledů. Všeobecný frmol náhle znovu začal. Sedm úst začalo mluvit jedno přes druhé a hádat se, co si zahrají.

"Co takhle Já jsem nikdy…?"navrhl hraničář nakonec.

Že to byl špatný nápad, bylo Aragornovi jasné od začátku. Jednak neznal pravidla v této společnosti absolutně nikdo a tak si jich museli půlku vymyslet a jednak si budoucí král Gondoru až teď uvědomil, co to bude za průšvih, až vyjdou na světlo všechny ty dávno zapomenuté skandály. Naštěstí skončili po prvních pěti minutách, protože nikdo nedokázal přijít na nic, co by Smíšek s Pipem nedělali.

Následovala hra na slepou bábu. Ta byla zrušena poté, co si Legolas začal stěžovat, že hobiti a Gimli mají vzhledem ke své nížce nepopiratelnou výhodu.

Nakonec tedy zůstali u klasické chovávané. Pykal Gimli. Schovávaná byl dobrý tah. Jednak se všichni snažili, aby je nebylo vidět a jednak byli potichu, takže nebezpečí akutního prozrazení bylo zažehnáno.

První byl objeven Boromir. Nedal si totiž vysvětlit, že schovat se za svým kulatým štítem není úplně to ono, zvlášť když se o něj v pravidelných intervalech bude flákat do brady a řvát.

Jako druhý byl nalezen Legolas, který naivně věřil, že hradba z koz je dobrá zástěna.

Ale pak už to bylo horší. Po deseti minutách usilovného hledání našel Gimli Sama, který se zřejmě snažil zasadit. Bohužel si na to vybral dosti kamenitý podklad.

Dalších deset minut a nic. Frodo se objevil až poté, kdy Gimli jasným hlasem prohlásil, že je zakázáno používat kouzelné Prsteny k zneviditelňování.

Zbývali oba bratranci a hraničář.

Gimli už začínal být vážně zoufalý, prohledal, co se dalo a nic. Celkem chápal, že nenašel Aragorna. Ten byl neviditelný i bez Prstenu, ale půlčíci…

Gimli bohužel v zápalu hledání jaksi podcenil čas. Blížila se půlnoc.

"Ne! Ne to ne!"

Ozval se zoufalý výkřik a zdánlivě odnikud se vynořil Aragorn a se zoufalým výrazem ve tváři se hnal kamsi dozadu.

"Ne! Jen to ne! Prosím, odhalí nás!" ječel v běhu.

Ale bylo už pozdě. Pipin se Smíškem odpálili první novoroční rachejtli.

(Zdroj obrázku)