Na Hobita v kostýmech

Vylíčení událostí včerejšího dne i událostí, které tomuto dni předcházely. Podobné články naleznete i na Anekronu a Cinealtonu.

Opět budu psát v mužském rodě, protože jsem byl za hobita a prostě to k tomu patří. Fotky asi později, když nějaké seženeme.

---

Začalo, začalo to už někdy na začátku Světna (září), když jsme vůbec zaregistrovali, že bychom na akci jménem Hobit v kostýmech mohli jít. Následovalo úmorné, tříměsíční dohadování s našimi rodiči, i s ostatními, nám spřízněními potencionálními účastníky této akce, kdy, jak, proč, v kolik a jestli vůbec tam půjdeme. Nakonec, především díky obětavé Yavanně, jsme mohli na poslední z výše zmíněných otázek odpovědět kladně. Nastalo netrpělivé čekání na lístky. Ono je to dost blbé, když vám půlka Středozemě dva měsíce čeká, až bude konečně zahájena registrace a ta samozřejmě vypukne v tu nejméně očekávanou dobu. Ale opět díky Yavanně jsme to stihli včas a Smíšek nám zabral místa. Proč zabral dvousedadlo, nevím. Ukázalo se to jako špatný tah. Ale co, hlavně že něco zabral. Během nějakých tří hodin byl sál kompletně vyprodaný. Obětavá Rosana to potom zaplatila. Už zbývalo jen počkat na termín třináctého Přednovoroku(prosinec), kdy se měla celá akce konat.

Následovaly, bum bum, rány osudu. Nejdříve oznámení, že od 10 do 16 jede naše třída na lyžák. Ten jsme tedy odpískali s tím, že Hobit je důležitější. Ale Frodo nám tam odjel. Málem se zhroutil, když jsme mu oznámili, že se plácat na sněhu nejdeme a raději jdeme poznat elfy.

Pak následoval Paladin s Rosanou, kteří mi oznámili, že třináctého nutně musíme odjet za Adalgrimem a Sedmikráskou (moji prarodiče). Po řadě projevů, jak je to hrozně nespravedlivé, že o mojí akci věděli tři měsíce dopředu, tak proč teď najednou jedeme pryč, se dohodlo, že k nim pojedeme už ve Velik (pátek) a v Hvězdci(sobota) se vrátíme do Bralova Městce. Další problém. Jak se dostanu na místo? Smíšek mi našel trasu s tím, že mě po cestě vyzvedne (abych se nebál), ale to neřešilo otázku oblečení. Minimálně on by tam zmrznul. Nakonec se to vyvrbilo samo. Paladin svolil, že si s Rosanou vezmeme poníka (on a Falko měli od Aadalgrima odjíždět o den později) a oni se vrátí olifantem. Takže jsem se znovu domluvil se Smíškem, že ho vyzvedneme a poníkem přepravíme až ke kinu.

Nebudu teď vykládat o mých zážitcích od Adalgrima a Sedmikrásky a přesunu se rovnou do Bralova Městce.

Domů jsme přijeli ve čtyři a odjíždět se mělo v půl šesté. Začal jsem být neuvěřitelně nervozní, že to nestihnu. Výsledek byl, že jsem se za a) nebyl schopen navečeřet za b) nebyl schopen dělat cokoliv a za c) neustále psal Smíškovi. Nicméně hodina H (jako Hobit) se přiblížila a my s mírným zpožděním vyklusali pro Smíška. Cestou mi Rosana oznámila, že poníkovi svítí na uzdě takové divné tlačítko, které znamená "okamžitě poníka zastavte a opatrně ho odvěďte k nejbližšímu zvěrolékaři". To už jsem byl tak vystresovaný, že jsem si celou cestu víceméně potichu opakoval "jeď poníku, jeď jeď poníku". Načež Rosana oznámila, že jsme se ztratili. To bylo padesát (na šest). Nicméně jsme do Brandova nakonec trefili a v šest Smíška vyzvedli. Smíšek nám oznámil, že pravděpodobně trefí. To už jsem málem omdlel, takže mě musel celou cestu držet za ruku, zatímco jsem ho peskoval, ať si proboha sundá ty ponožky, které mu z mně neznámého důvodu narvala Esmeralda (mně se Rosana narvala také…). Ale trefili jsme. Rosana nás z poníka vysadila a my se jali hledat vchod do kina.

Sraz byl u magických, samopohybovacích schodů, takže jsme k nim po chvilce záchvatů smíchu, ztracení, vrážení do jiných bytostí a opětovnému najití se, došli. Nikdo tam nebyl. Pak jsme si uvědomili, že pod námi je ještě jedno patro s magickými schody a nad námi další tři. Odpohybovali jsme se dolů. Dole na nás vybafla Galadriel i se svými rodiči. Po opatrném představení se a ujištění, že to vážně je Galadriel (neměla škopek) a my jsme vážně dva trhlí bratranci, nám ji její rodiče nechali na milost a nemilost a odešli. Začali jsme si povídat a vyrazili znovu o patro výše. Tam jsme narazili na Yavannu. Naštěstí byla díky všudypřítomnému ovoci dost nepřehlédnutelná. Bouřlivě jsme se přivítali (Galadriel s mírným odstupem) a jali jsme se čekat na Aredhel a Thranduila. Mezitím kolem nás prošlo spousta Thranduilů i s kořeny, jeden černokněžný král Angmaru, Gandalf, hobit, kterého jsme se zeptali, jestli náhodou není Frodo, načež nás seřval, že je Bilbo až jsme ho my seřvali, že má být Frodo, protože nám aktuálně chybí Frodo, a spousta skřetů, u kterých se Smíšek bál, aby nás neodnesli. Ujistil jsem ho, že by nás zcela jistě neunesli. Po chvíli jsme zpozorovali kousek dál stojící Aredhel. Další přivítání. Už chyběl jen Kořen. Vzhledem k tomu, že jsme nikdo netušili, jak má vypadat, co má mít na sobě apod. jsme se jen navzájem ujišťovali, že určitě přijde. Galadriel se rozhodla převléknout. Já se svým bratrancem jsme jen tak neurčitě poskakovali okolo a neustále mluvili, takže se nás ostatní začali bát. Pak se konečně objevil Kořen. Ale bez kořene. A bez lamy. Jako jo, lamu bychom mu i odpustili (asi by s ní neprošel dveřmi), ale ten kořen…. za co tedy šel nám zůstává záhadou, vypadalo to na červeno černé nesmírně obrovské cosi. Neměli jsme odvahu se zeptat. Ale konečně jsme byli všichni, takže jsme vyrazili do šaten. Cestou nám Aredhel řekla, že vypadáme a chováme se přesně tak, jak si představovala a že pořád hrozně mluvíme. Začali jsme tedy raději rozebírat magické schody.

Akce šatna dopadla v pohodě, znovu jsme se všichni seskupili a šli jsme si pro lístky. Yavanna se tam s námi rozloučila, že jí čekají i jiné povinnosti, než tři elfové (bez škopku a kořene) a dva hobiti. Tak jsme osaměli. Smíškovi se podařilo vystrašit sám sebe, protože v davu zahlédl hobita se žlutou vestou, načež se na něj vrhl a zcela vážně se ho zeptal "Jseš já?" hobit zdrhl. Pak šel Smíšek s Galadriel vyzvednout lístky. Vrátil se už jenom Smíšek. Ztratil ji. Galadriel se naštěstí po chvíli našla a mohlo se pokračovat. Těsně před začátkem filmu jsme se my hobiti a Aredhel vydali na záchod. Aby bylo jasno, na kšandy příště kašlu. Jsou úplně nanic. Nicméně jsme na záchodě našli hned tři škopky, o čemž jsme museli okamžitě zpravit Galadriel. Odmítla si jeden odšroubovat a vzít. Místo toho jsme se Smíškem začali vytvářet plány, jak nejefektivněji získat kořen a vysadit ho Kořenovi na hlavu (na což bychom si pravděpodobně museli vzít štafle). No nic, už byl začátek a tak jsme se rozešli a zamířili na svá sedadla.

To, že sedíme v řadě, kde obvykle sedají zamilované páry, nám došlo poté, co si vedle nás sedl Sragorn s Narwe. Ale Sragorn vypadal jak já, nebýt toho divného přívěsku na krku. Po čtvrt hodině čekání a proslovu film začal. Nemám rád Narwe. V půlce nás okřikla, ať jsme zticha. A to jsme jen komentovali kozy. Pak už jsme pro jistotu zticha byli a chechtali se jen potichu. Recenzi filmu tady asi vypisovat nebudu, od toho je tu Kořen, Galadriel, Yavanna a velice pravděpodobně i Aredhel. A naše hlášky? Bylo jich docela dost, asi je nedám dohromady.

Tak třeba naše teorie, proč ani ve filmu neměl Kořen kořen. Protože lama. Zemřela mu tam lama a ztrátu dvou svých milovaných by prostě neunesl.

Thorin se svými trpaslíky konečně vyráží do boje: "Teda, těch je!".

Dain nadává elfům a jezdí kolem nich na takovém tom praseti. Je vidět, jak trpaslíků je přibližně pětkrát méně než elfů: "Tak to určitě vyhrají. Elfové umřou smíchy".

Po skončení (my si pečlivě počkali až na Last Goodbye) jsme zjistili, že neumíme chodit a synchronně spadli ze schodů. Před výlezem jsme našli všechny tři elfy. Začali jsme si povídat o filmu a trousit se do šatny. Po nějaké době si pro Galadriel přišli rodiče, takže jsme se museli rozloučit. Pak odešel i Kořen a my osaměli s Aredhel. Ale víte co? Aredhel mi řekla, že vypadám roztomile! Odteď je definitivně moje nejoblíbenější elfka.

Nicméně jsme se k východu obrátili i my tři poslední. Na schodech nás ještě dohonila Yavanna a dala nám každému figurku hrušky a ať jí dáme taky Kořenovi. Smíšek se jal stíhat Kořena. Vrátil se totálně mrtvý, že ho nestihl a tu hrušku mi narval. Vyšli jsme ven. Tam jsme opět nějakou dobu rozprávěli s Aredhel načež jsme se rozloučili a došli k Rosaně, která tam už na nás čekala. Její dotaz, proč se proboha před chvílí Smíšek vyřítil ze dveří, zařval "Kořene!" a zase zapadl dovnitř, musel kvůli mému záchvatu smíchu osvětlit můj bratranec. Cesta domů v pohodě. Poník fungoval, jen jsme se s Rosanou už zase ztratili. Do postele padl už totálně vyřízený hobit.

Celá akce se nám hrozně líbila a jsme rádi, že jsme mohli poznat Galadriel, Kořena, Aredhel a Yavannu v jejich pravé podobě. Sice se nás všichni zřejmě začali docela bát, ale s tím se holt počítá. Asi nejvíce jsme vystrašili Kořena s Galadriel, protože zřejmě správně usoudili, že jsme oba introverti. To jsme, ale introvert+introvert=extrovert :-).

Doufám, že se uvidíme také na Tolkienconu!

Mimochodem, Kořene, tu hrušku pro tebe ještě pořád mám. Takže buď ti to předám někdy (třeba na tom Conu) nebo mi pošli adresu a já ti to pošlu poštou.

Žijte blaze!

Peregrin Bral