Z deníčku nazgůlky aneb nazgůlové byli taky puberťačky

Dneska pro vás máme velmi nečekanou povídku o Nazghůlovi...ehm, vlastně Nazghůlce a její zimní příhodě od Rylandy (Kiwi). Dle slov autorky je povídka parodií na My Immortal. Přeji veselé počtení. :-)

(Obrázek neodpovídá obsahu povídky, ale musela jsme ho sem dát. Jak často narazíte na vánočního Nazghůla?)

---

23. prosince

Milý deníčku!

Dnes se mi stalo něco fakt hrozně moc divného, a zatímco Ti tohle píšu, stále ještě jsem plná zmatení Třesou se mně prsty tak, že mi dokonce upadává můj skvělej goffáckej černej lak.

Začalo to úplně nevinně. Zrovna jsem byla se svojí partou chytat toho otravnýho červa, co vzal našemu kápovi jakousi drogu. No jo, to je tak, když se Sauron stane dealerem. Chudáci my to za něj musíme žehlit, poněvadž on je naprosto neschopný! Ale to nikomu radši neříkej. Samozřejmě jsem u toho nadávala jako vždy.

No prostě jsme byli na Větrově, to je tam, jak jsme se tam tenkrát ztřískali i se Sarumanem, pamatuješ? Náš boss zrovna chtěl jednou provždy zapíchnout toho škvora (myslím, že se jmenuje Frodo), a bylo to celý děsně dramatický a goffický. No a právě akorát do toho nejnapínavějšího mi zazvonil Palantír! Chápeš to? Děsnej trapas! Málem jsem ronila krvavý slzy. A ještě k tomu mám na vyzvánění Jingle Bells! Asi by mě bývali zapíchli místo toho hobita, kdyby se nepřiřítil ten týpek Aragorn, co ho tak žerou naše spolužačky.

Vůbec jsem ho tam nečekala, a Ty víš, že vždycky, když mě něco takhle vyděsí, tak že zrudnu. A ne, nečervenala jsem se proto, že tam byl Aragorn! To ani malinko! To je spíš pravděpodobnější, že jsem se červenala z toho ohně, páč mi podpálil můj úžasnej goffáckej pláštík (už jsem mu to odpustila).

Celá udivená jsem upalovala pryč. Někde v lese jsem ale zakopla kousíček před mým černým metalovým goffáckým koněm. No a jak jsem padala, tak najednou pode mnou nebyla zem, ale hluboká černá díra, černější než nejčernějšejší metal, kterej znám!

V tu ránu jsem se octla na nějaké pevné betonové půdě. Už jsem nehořela, ale mý černý (i ty síťovaný) hadry na mě stále ještě doutnaly, ale protože to vypadalo celkem goficky, tak jsem to nechala plavat.

Ukázalo se, že sem na jakýmsi fakt divným místě. Bylo to něco jako město, ale hodně divný město. Všude svítily barevná světélka a padal ten hnusnej bílej sníh. Kolem mě chodili lidi v divnejch hadrech, a v rukách nosily barevný tašky či různý balíky. Hrálo tam něco, čemu se říká koledy a veprostřed takovýho plácku, na jehož kraji jsem stála, rostl velikej smrk, kterej byl ověšenej jakýmasi blikátkama.

Byla jsem zmatená a tak jsem ronila krvavý slzy. Nikdo si mě moc nevšímal, jen sem tam za mnou přišel nějakej divnej člověk, co si ke mně stoupl a ukázal mi takový svítivý zrcátko, na kterým když se zmáčkne čudlík, tak to blýskne. Jeden mi řek něco v tom smyslu, že děkuje za skvělý selfíčko, a že mám bezva kostým.

Tipuju, že selfíčko je druh nějaké nemoci, ale co je kostým nemám nejmenší potuchy.

Pak vše konečně nabralo lepší spád. Kolem šla skupinka goffickejch lidí a jak mě uviděli, přihnali se za mnou. Nejdřív mě okukovali a sahali na můj pláštík, načež mě zvolili za svého vůdce. Doteď to moc nechápu. Říkali něco ve smyslu, že jsem nejlepší metalhead co kdy viděli. Pak mi pouštěli svoje metalový skupiny, a řeknu Ti, že některý byly dokonce lepší jak Mrtvý Skřeti, a to je co říct. Každopádně zítra spolu budeme slavit ty nejmetalovější váncoe. Váncoe jsou prý svátky metalu, tak už se moc těším. Jen mi chybí Aragorn. Doufám, že se máš dobře. A taky doufám, že se o toho Froda postarali. Jo a vyřiď tomu skurutovi, že mu tesákuju za to černý krajkovaný tričko.

Xoxoxo

Tvoje nejvíc černá goffická Nazgůlka!

P.S.: Ty blýskavý zrdcátka jsou jejich palantíry.

P.P.S.: Mám novou kamarádku, jmenuje se Ebony.