Rodinná sešlost

Dnes je tu další povídka z Jeremiášova pera a s ní samozřejmě i autorský komentář...

Říká se, že opakovaný vtip už není vtipem, ale já si rád namlouvám, že u vánočních povídek Faramira a Boromira to tak docela neplatí. Přesto jsem tentokrát zvolil mírně atypickou zápletku, která mi však umožnila rozvinout peripetie obou bratrů, jak se patří. Připomenu, že série o dvou gondorských bratrech se zrodila minulý rok skrze Pro Gondor!, pokračovala Pollyiným příspěvkem Faramir a byla zakončena následujícím Boromirem. Tedy až do teď, protože dnes budeme pokračovat!

(Autor obrázku - Aragonia)

---

Exploze vržené petardy Faramirovi vehnala pískání do uší.

Vrhl se za polorozbořenou stěnu jednoho z Osgiliathských paláců a stihl se za ní skrýt jen moment předtím, než rachejtle odpálená z protějšího břehu Anduiny prolétla okolo.

Na nábřeží přirazila výsadková loď a vyrojili se z ní skřeti s červenými čepičkami na hlavách. Každé z jejich krutých kopí zdobila snítka jmelí a na okovaných botách jim zvonily rolničky. Správcův syn protočil panenky a nasadil šíp na tětivu.

"Támhle je!" zaskřehotal náhle jeden z útočníků.

Faramir se vrhl dopředu v předpisově provedeném kotoulu a sněhové koule se neškodně rozplácly o zeď za jeho zády. Sauronovi služebníci se ale nevzdávali - na Vánoce fasovali erární palčáky jako pozornost od Temného pána už minulý rok, takže se jejich úspěchy v koulování dramaticky vylepšily. Než se stačil hraničář nadát, přesně mířená střela mu vyrazila luk z rukou.

"A teď ho nakrmíme sněhem a přilepíme mu jazyk k zábradlí!" zasvítila vůdci skřetů očka, když pozvedl řádně uplácanou ledovku.

Faramir se skrčil a zakryl si obličej. Koule zasvištěla vzduchem.

"Buch!" narazila na dřevo.

Tupý zvuk donutil hraničáře otevřít oči. Boromir udeřil štítem o zeď a setřásl z něj nalepený sníh. "Potíže, malý bratře?" otázal se vesele.

Skřeti se rozběhli do útoku. Starší správcův syn se ohnal levou rukou a hrana štítu přerazila útočící rampouch. Tasil meč a jeho plochou stranou udeřil do obličeje útočníka ověšeného náhrdelníky z perníčků.

"Dost lajdácky nazdobený," zhodnotil a trhnutím si jeden hodil přímo do pusy. "Ale recept jste už trošičku vylepšili."

"To dělá ten krysí tuk," zašklebil se skřet zlomek sekundy předtím, než mu ciferník srovnala Faramirova bota. Boromir vyprskl drobky.

"Dělá si srandu, bratře," smetl dalšímu protivníkovi hraničář čerstvě napadaný prašan přímo do očí. "Všechno to peče certifikovaný podnik na Orodruině. Sauron posílá rok co rok dárkové perníčky svým spojencům, takže kvalita musí být bezchybná."

"Však já myšlel polevu," zašišlal knokautovaný nepřítel skrze vyražené zuby. Boromir jej překročil a mocnou ranou rozlomil skřetí štít ve tvaru vánoční hvězdy. Sauronových služebníků bylo příliš mnoho a začali zahánět oba bratry do úzkých.

"Chlapi, pojďte lít olovo!" ozvalo se náhle ze zadních řad a tlak protivníků mírně opadl. Hlouček skřetů si čapl k řece a o boj už nadále nejevili zájem. "Já si mezitím rozkrojím pár jablíček," pravil Boromir pochmurně mezi dvěma ranami a sehnul se před deštěm vržených špiček, které mohly svou nebezpečně ostrou nádherou raději zdobit některý stromeček.

Do zad jej zastudila zeď. Byli v pasti.

"Berte je!" křikl vůdce skřetů a Boromir už nestihl včas zareagovat. Hbití nepřátelé jej vmžiku omotali papírovými řetězy a lépe se nevedlo ani jeho bratrovi. Jeden mimořádně drzý nepřítel se mu dokonce odvážil pověsit baňku na ucho.

"Uděláme z nich hnojivo pod vánoční stromeček!" zaječel kdosi vítězně.

Ozvalo se mohutné zarachocení a nedaleká věž se zhroutila do sebe. Skřeti i oba bratři sebou trhli. Na místě, kde ještě před okamžikem stála solidní zeď, se náhle objevilo cosi těžko popsatelného. Jednalo se vlastně o širokou rouru, k níž byla jakýmsi komplikovaným systémem připojena čtveřice mohutných konstrukcí, připomínajících křeččí kolotoč. V nich stáli v pozoru připraveni gondorští vojáci.

"Na můj rozkaz," ozval se zpoza podivné konstrukce známý hlas, "do útoku!"

Vojáci v kolotočích se dali do trysku a ozvalo se temné hučení.

"K zemi!" zařval Boromir a strhl svého bratra s sebou.

Z masivní trubky se vyhrnula hotová lavina sněhu a ledových úlomků, která doslova a do písmene spláchla celou skřetí kohortu. Mohutná vlna se řítila směrem ke břehům řeky, strhla hlouček fanoušků lití olova a rozlila se po palubě jejich chatrné lodi. Na tu ale byla podobná zátěž příliš velká a začala se zvolna potápět. Gondorští vojáci začali nadšeně křičet a třískat kopími do štítů.

"Tuk netuk," vyhrabal Boromir ze sněhu nakousnutý perníček, "vlastně vůbec nechutná špatně."

Faramir protočil panenky.

"Co má tohle znamenat?" láteřil hlas, který už oba před chvílí zaslechli. "Kdo povolil výkvětu pěchoty stavbu sněhuláků? Proč trubači a bubeníci nacvičují koledy? A jak jste se mohli vydat na průzkum nábřeží bez doprovodu?"

"Taky tě rádi vidíme, tati," zakousl se starší správcův syn do zmrzlého pečiva. "Nechceš taky kousek? Letos jsou s krysím tukem."

"Ani trochu mě nezajímá Sauronova limitovaná edice kolekcí," padl na oprašující se bratry stín. "Zato bych rád slyšel odpovědi na svoje otázky."

"Co to u valinorské předvánoční diskotéky vůbec je?" naklonil se Faramir, aby přes svého otce lépe viděl na podivný přístroj, který odpravil naráz celý šik skřetů.

"Jenom taková drobnost," ušklíbl se Denethor. "Trpaslíci z Ereboru ji měli minulý rok po sezóně ve slevě. Používají ji pro umělé zasněžování Osamělé hory v letních měsících, aby neztratila tu správnou cool image. K pohonu používáme brance z Dol Amrothu."

"Proč zrovna odtamtud?" zajímalo Boromira.

"Mají trošku elfí náturu," objasnil správce. "A armádní sklady zase přehršel salátu. Jsou placeni v hlávkách za hodinu. Ale nejel jsem sem rovnou z adventního koncertu v Minas Tirith, abych se bavil o trpasličích blbinkách."

"A proč tedy? Abychom byli alespoň projednou na Vánoce spolu?" zeptal se Faramir.

"Nenech se vysmát. Potřeboval bych jednu dost specifickou ozdobu na stromeček."

***

"Víš jistě, že bude tady?"

"Jasně," zvedl Denethor lampión a osvětlil s jeho pomocí úzkou podzemní chodbu. "Bádal jsem v kronikách už od Mikuláše."

Boromir vešel první s rukou na meči. Za ním kráčel jeho otec a malý průvod uzavíral Faramir, který svůj luk v podzemí skryl do toulce. Při napadení by mu byl v úzkých prostorách k ničemu.

"Brácha!" křikl na něj Boromir přes rameno. "Ještě k tomu tvému dnešnímu průzkumu!"

"No? O co jde?"

"Já vím, že jsi hogo fogo hraničář a kdesi cosi," křikl starší bratr. "Jenomže ten tvůj šedozelený hadr je ti v zimě k ničemu. Nehledě na to, že ve sněhu zanecháváš stopy."

Faramir zaúpěl. Už mu došlo, proč ho skřeti objevili tak snadno. A on si myslel, že bývá Boromir někdy natvrdlý.

Cestu celé skupince přehradily mohutné dveře.

Boromir se nadechl a s rozběhem do nich vrazil ramenem. Nic se nestalo. Vykřikl a pokusil se je rozrazit mocným kopnutím, ale docílil jen pronikavé bolesti v prstech.

"Ehm, já mám samozřejmě klíče," zacinkal mu Denethor u uší malým svazečkem. Jeho syn po něm vrhl bolestný pohled a Faramir se stranou uculil. Svět byl přeci jen zatím v pořádku.

Zámek zarachotil a křídla dveří se rozevřela.

"Je tady!" vydechl správce.

Na podstavci uprostřed kruhové síně napůl pohřbené pod sutinami ležel osgiliathský palantír.

"Co to tady je?" ukázal Boromir stranou.

Ležela tam hromádka vybledlého, zteřelého šatstva, které možná bylo kdysi dávno červené, skrovná hromádka kostí a roztrhaný pytel.

"Chudák," politoval mrtvého Faramir. "Trosky musely zavalit krb a on už nedokázal uniknout."

"Bývala to pěkná vánoční tradice," kývl jeho otec a přešel k Vidoucímu kameni. Pohladil jeho lesklý povrch.

"Jakápak vánoční tradice," zaklapaly kostlivé čelisti. V prázdných očních důlcích zasvítily plameny a zpola zplesnivělá pazoura se sevřela okolo polorozpadlého pytle. "Sám Temný pán mě poslal uchvátit palantír dříve, než jeho jednotky udeřily na město. Teď můžu dokončit svůj úkol!" Omotal si práchnivý plnovous okolo krku, aby nepřekážel.

Denethor hmátl po kameni a oheň zaplál. Kužílky františka, kterých si návštěvníci prve nevšimli, začaly vonět. Dým stoupal a zahaloval jejich nepřítele démonickým příkrovem. Pytel odlétl stranou a v rukou nemrtvého se zčistajasna objevila opakovací kuše.

"K zemi!" zařval Boromir a zakryl bratra štítem.

Prskající a hvízdající vánoční šipky proťaly vzduch a zaduněly o dřevo, až kapitán zavrávoral. Koutkem oka zahlédl, jak se jeho otec vrhá za podstavec a v patách mu kámen trhají miniaturní výbuchy vražedných projektilů. Pak kuše zacvakala naprázdno a nepřítel se natáhl pro další zásobník. Boromir už na nic nečekal.

"Gondor!" zařval tak hlasitě, až Faramir bezmála vyskočil z kůže a vrhl se do útoku.

Nemrtvý mu s rozmachem mrštil kuši přímo pod nohy a Boromir hodil dokonalou tlamu, takže se jeho bratr musel chtě nechtě rozesmát.

"Chceš palantír? Tak chytej!" křikl Denethor a leštěná koule zasvištěla vzduchem.

Protivník sebou trhl, ale skrze dým z františka postřehl hrozbu až příliš pozdě. Krční páteř zapraskala a vysušená hlava spadla nemrtvému z ramen. Zastavila se až u Faramira a zakoulela očima. Hraničář ji z chutí nakopl.

Bezhlavé torzo sáhlo kamsi mezi červené hadry a vytáhlo mikulášskou berlu. Stačilo pootočení a nevinně vypadající předmět se rozpadl na dvě dlouhé rukojeti, z nichž čouhala vražedně vypadající ostří. Pak se nepřítel zkrátka a jednoduše roztočil jako krvelačná káča. "Myslíte, že potřebuji hlavu, abych vás všechny pozabíjel?" ozvalo se odněkud z kouře trochu přidušeně.

Boromir se skokem přenesl přes podstavec, za kterým se skrýval jeho otec a jediným výpadem nepřítele proklál. Ten si z toho ale pranic nedělal, zatočil čepelemi a vyrazil kapitánovi jeho meč z ruky. Ten se snažil krýt štítem, ale jeho nepřítel jej snadno odpáčil stranou.

Faramir konečně v dýmu nahmatal uraženou hlavu.

"Pusť mě, hlupáku!" zaskřehotala, když ji zvedl za vousy.

"Tati!" zařval hraničář na správce. "Hoď mi nějakou pořádnou petardu!"

"Cože?"

"Petardu! Každý přece ví, že jsi neuvěřitelný pyroman!"

Denethor se chystal protestovat, ale zoufalý výkřik jeho staršího syna ho probral. Hmátl do kapsy a mrštil po Faramirovi objemný váleček.

"Kouříte?" zvedl hraničář olezlou hlavu a nacpal jí petardu do chřtánu, načež přidržel doutnák nad hořícím františkem. "Neměl byste. Hobití zlozvyky někdy škodí zdraví."

Mocný kop, kterých se dnes Faramir nedokázal nabažit, odeslal hlavu vstříc jejímu tělu, které se zrovna chystalo proměnit Boromira v gondorský špíz.

Ozvala se exploze a mozkovna nemrtvého se rozstříkla na cosi, co ze všeho nejvíc připomínalo černého kubu. Jeho torzo se bezvládně zhroutilo k zemi.

"Ta tvoje pyrotechnika tě jednou zabije," upozornil Faramir otce. "Dávej si pozor, abys mě nevzal s sebou."

"Jak jsi na to přišel, malý bratře? Že nebude fungovat se zničenou hlavou?"

"Každý nemrtvý přece může být poražen, když zasáhneš mozek," uculil se hraničář. "Tedy samozřejmě až na Přízraky," dodal, "ti byli kdysi Dúnadanskými pány. A ti, jak známo, žádný mozek nemají."

***

Boromir podal svému bratrovi kalíšek punče, který donesl z vánočního trhu.

"Pít alkohol ve službě je přísně zakázáno," ozval se Denethor, aniž by se ke svým synům obtěžoval otočit. "Stejně jako pořádání neschválených sbírek," zpražil pohledem vojáka v papírové koruně, který kolem prošel s chrastící kasičkou.

"A jíst můžeme?" zeptal se jízlivě Faramir během rozbalování vánočky.

"Výjimečně. Dneska slavíme," pozvedl správce s úsměvem Vidoucí kámen.

"Jo, slavíme, jenomže každý něco trochu jiného," rýpl si Boromir. "To budeš celé Vánoce jenom čumět do palantíru, tati?"

"Vždyť mě jenom zajímalo, co dávají," bránil se jeho otec. Odložil kouli z černého skla na kámen.

Přes Anduinu k nim doléhal opilý zpěv koled v podání skřetů, kteří to letos zase přehnali s denaturákem a vzniklá atmosféra otrlému správci přes všechnu nerudnost skoro vháněla slzy do očí. Jsou Vánoce, povzdychl si nakonec a otočil se ke svým synům. Alespoň jednou za rok si i já můžu dovolit trochu sentimentu.

Palantír na kameni osiřel, když se tři muži vydali ke gondorskému ležení.

Voda zašplouchala a vynořila se z ní kostnatá, přikrčená postava. Rozhlédla se okolo a popadla černou kouli, aby s její pomocí utloukla mrskajícího se kapra.

"Co to tady vidíme, milášku?" otázala se a zvedla si Vidoucí kámen k velkým zvědavým očím.

"Jíšt še to nedá, kapříška š tím utlučeme," pokrčila rameny a plácla s rybou na podkladový kámen.

Hluboko uvnitř palantíru zaplanul oheň.

"Veselé Vánoce," zaduněla Glumovou lebení Sauronova slova.

"Šťaštný a vešelý," prskl bez zájmu přikrčený tvor. "Taky tak šám na Štědrý večer?"

"Jo. Saruman už dlouho nezavolal," zaznělo z hlasu Temného pána trpké zklamání. "A ty?"

"Však Šauron ví," upřel Glum do palantíru svá bledá kukadla. "Šauron ví, jak šmutné Vánoce bez miláška."

Švihl Vidoucím kamenem a kapr se konečně přestal mrskat.

"Tak se měj," snažilo se Oko proniknout skrze špínu, která na palantíru ulpěla. "A díky za pokec."

"Rádo še štalo, milášku," zamumlal Glum, který byl kdysi dávno slušně vychovaný. Vidoucí kámen potemněl.

"Není dobroušký, není miloušký a kapra už šme zabili," přemítal nahlas kostnatý tvor. "Škaredý šutrák." Rozmáchl se a mrštil neocenitelný elfský výtvor daleko do řeky. Potom sám s rybou v zubech skočil do proudu a černé vody se za ním zavřely.