Poprvé a Naposled

A je to tu! Historicky druhá zveřejněná a zatím nejdelší povídka (první byla halfdrabble :D) od našeho skvělého elfa Finroda. :-) Přiznávám, že ve věku, kdy má Finrod zmáknutý Silmarillion a začíná psát povídky jsem já o Tolkienovi ještě ani nevěděla. Takže mu vážně fandím. V jeho dnešní povídce se podíváme k jedné elfí rodině, která má pět dětí, z nichž dvě tu mezi námi přebývají na blogu. ;-) Ano, jedná se o rodinu Finarfina. A co nám k povídce řekne autor?

No abych se vykecal. Pro lidi co to budou číst chápejte, že nejsem dlouho blogerem a že jsem dlouho nic nepsal. Tak ale teď k povídce.

Ještě pár věcí. Rozhodl jsem se dát Vánoce jako Velké slavnosti Valar.

Přeji vám pěkné čtení! :-)

---

Valinorem začala prosvítat silnější a zlatější záře stromů. Cesty Valmaru byly prázdné a posmutnělé, ale ve vzduchu se vznášela nádherná atmosféra, z níž bylo cítit něco výjimečného a velmi magického.

Zatím Melkor seděl na vrcholku hory a čekal, než se Ungoliant vyškrábe za ním. Sledoval Valmar. Byl tak krásný. Světlo ze stromů ho naplňovala skvostnou září, která v sobě nesla něco kouzelného. Trochu ve své mysli zapochyboval, zda není přeci jenom chyba ničit něco tak krásného a vzácného. Jenže to už se Ungoliant vyškrábala nahoru, takže se všechny jeho pochybnosti rozplynuly v prach.

Earwen z Alqualonde se dívala z okna na zahradu, kde si hrály její děti. Jak krásný pohled. To však ještě nevěděla, co přijde dál. O chvíli později přišel Finarfin. Tvářil se velmi unaveně a smutně. Hned poznala, co se stalo, už to dlouho předvídala. Mezi ním a Fëanorem to už nějakou dobu vřelo. Radši to ale přešla a na nic se ho neptala. Nechtěla otevírat velké rány, které byly horší než zranění tělesná. Raději mu řekla, ať jí pomůže přichystat slavnostní večeři. Na stůl nanosili spoustu dobrých věcí, od nejsladších mrkví přes nejlepší druhy chlebů až po nejskvělejší medy ze zahrad Yavanny.

Usedli ke stolu. Byli sami. Většina elfů oslavovala s Valar. Jednou si ale chtěli užít oslavu pouze v rodinném kruhu. Začali slavit. Nejdříve vyslali modlitbu Iluvatarovi, ve které děkovali za vše dobré, co se stalo v době před slavností. Potom začali zpívat písně o vodě a o stromech, co rostou do výše a září jako drahé kameny s vlastním světlem. Nakonec se dali do jídla.

Náhle se setmělo. Všechno upadlo do tmy. Do strašné tmy. Odlehčenou atmosféru vyměnil strach. Hrozný a temný strach.

"Finarfine, co se děje?" zeptala se ustaraně Earwen.

"Nevím. Ale není to dobré. Tohle se nemělo stát," odpověděl Finarfin.

"Mami, já se bojím," řekl Orodreth.

"Finrode, jdi s bratry a sestřičkou do vašeho pokoje. My zjistíme, co se děje," řekl Finarfin.

Zatímco Finrod, Galadriel, Angrod a Aegnor zalezli do svého pokojíku, celí vystrašení z toho, co se děje, Earwen s Finarfinem vzali pochodeň z měděného držátka a vyšli ven do ulic. Všude kolem slyšeli mnoho hlasů a viděli mnoho tváří. Ve všech byl strach. Ten strašný strach, který poznali naposledy ve Středozemi. Všichni se ptali, co se děje.

Náhle někdo v davu vykřikl: "Stromy jsou zničeny!"

V tu chvíli všechno utichlo. Jako by jim někdo vrazil dýku do zad. Všemi projela vlna paniky, bolesti, strachu a beznaděje. Byl to strašný pocit. Jako by vám někdo vyrval důležitou část těla.

Zatím u Finarfina doma.

"Aegnore, kam zmizela Galadriel?" zeptal se Finrod svého bratra.

"Jak to mám vědět?" odpověděl Aegnor.

"Galadriel?!" zvolali sourozenci sborem.

"Kam pro Iluvatara zmizela?"

"Chi chi," ozvala se odkudsi Galadriel.

"Huuuuuuuuuf," zaznělo od všech čtyř.

"Kde jsi, ty zlobivé elfátko?" snažil se vylákat sestřičku z úkrytu Finrod.

"Hledej a nalezneš," odpověděla Galadriel.

"A mám tě!" zvolal náhle Orodreth.

"Nevíte, proč je taková tma?" zeptal se Angrod.

"Nevím, snad to zjistí rodiče," odpověděl mu Finrod.

"Chce se mi čučet do škopku," pronesl Sauron.

"Co???????" ozvalo se pět nechápavých a zděšených hlasů.

"Jejda, zlá doba, tak se mějte," zaznělo od Saurona.

"Co to bylo?" zeptala se Galadriel.

"Nevím, ale nechme to být," řekl jí na to Finrod. :D (No počkej, tos neměl říkat.)

V tu chvíli se otevřely dveře.

"Mami, tati, už jste doma? ptali se všichni.

"Ano. Víme co se stalo. Stromy jsou mrtvé." odpověděl jim Finarfin.

Po této zprávě děti seběhly po schodech z prvního patra a vrhly se k rodičům. Všechny to velmi ranilo. Každý si to nesl do konce svého života.

Rasy Středozemě, co jste tohle dočetly. Mějte hezké Vánoce.

Namárie

(obrázek je od Finroda)