Sarumanova koleda

Co nám k dnešní povídce řekne její autor - Jeremiáš?

Původně jsem měl v plánu sepsat něco podobného loňské Sarumanově povídce, ale jednak by to napodruhé už asi nebylo ono a za druhé jsem chtěl trošku uctít památku Christophera Leeho a jeho mimořádného talentu pro hraní záporných postav. Takže přestože toto dílo obsahuje několik referencí k minulé povídce, její jádro jsem pojal jako vlastní verzi jednoho známého vánočního příběhu.

(Zdroj obrázku)

---

"Čiňte se, mí služebníci," rozléhal se Sarumanův hlas do těch nejtemnějších hlubin Železného pasu. "Očekávám, že do příštího rána budou v areálu vykáceny všechny zbylé stromy. Jako spojenec jsem Temného pána ujistil, že své závazky splníme na sto padesát procent."

"Můj pane," ozval se nesměle jeden ze skřetích pracovníků: "nemohlo by to dnes stačit jen na sto devětačtyřicet?"

Čaroděj se otočil a zpražil opovážlivce zničujícím pohledem. "A to z jakého důvodu, mohu-li se zeptat?"

"Víte," nenechal se skřet snadno odradit: "dnes je Štědrý den a mnozí z nás by rádi strávili alespoň chvilku se svými malými skřeťaty."

"Vánoce," protáhl Saruman, "Vánoce jsou ztráta času! Buďte rádi, že můžete trávit čas produktivní prací pro světlejší zítřky světového skřetstva! Vaše děti vám za to jednou ještě poděkují. Krom toho, blíží se konec roku a každé zdržení může ohrozit časový plán."

S těmi slovy se čaroděj otočil a vydal se směrem k Orthanku.

"Humbuk," bručel si pod vousy a nasadil svou charakteristicky zachmuřenou tvář.

"Pane Sarumane! Pane Sarumane!" dolehl k němu hrdelní křik.

Vládce Železného pasu se zastavil.

"Přispějte prosím, na hladové vrrky!" rozdrmolil se skurut, mávaje plechovou kasičkou. "Za vaše peníze zřídíme nový útulek a případnou darovanou končetinu svépomocí zpracujeme na chutnou krmi. Dopřejte zvířátkům hezké Vánoce!"

"Hezké Vánoce dopřeji darmožroutům vašeho ražení, pokud mi okamžitě nezmizíte z očí!" rozkřikl se čaroděj na celou skupinku. "Nepřejte si mě, pokud vás ještě jednou načapám při podobném žebrání. Nakrmíte pak své miláčky vlastním masem, holoto!"

Už notně vzteklý rozrazil Saruman vrata Orthanku a pospíchal do svých komnat. Cestou však skoro vrazil do Grímy Červivce, který se zrovna pokoušel vyleštit Palantír k ještě dokonalejšímu lesku.

"Pořádně přitlač," neopomenul čaroděj svého služebníka upozornit. "Nebo si ještě bude Temný pán myslet, že nad tím svačím. Ale toto? No co to je!?"

Gríma otočil hlavu inkriminovaným směrem.

"Dovolil jsem si zapálit svíčku, pane," vysvětlil. "Už se smráká a špatně na práci vidím."

"Takové plýtvání!" málem se chytil za hlavu čaroděj. "Cožpak nevíš, že energiemi se musí šetřit? Od chvíle, kdy nám skrz to kácení flóry uletěly včely, nám dochází vosk! Čím myslíš, že budeme svítit příští rok?"

"Třeba pochodněmi?"

"Pochodně stojí dřevo," pronesl Saruman ledovým hlasem. "A. Smůlu."

Hrábl po svíčce a rychlým pohybem ji zhasil. "Drž se schváleného týdenního limitu."

"Ale ten vyčerpám za jediný večer!" protestoval Červivec.

"To je už ovšem tvůj problém," konstatoval čaroděj. "Za co tě platím?"

Opatrně položil svíci zpět do krabice a pro jistotu si zastrčil do kapsy opodál ležící křesadlo. Příležitost dělá zloděje a on hodlal celý ten vánoční humbuk raději prospat, takže nemohl Grímu neustále kontrolovat.

Zavřel dveře a odložil si hůl do stojanu na deštníky. Pak přešel k prosté posteli, nasadil si bílou čepičku s bambulkou a vklouzl pod peřinu.

Už se ho skoro zmocňoval spánek, když náhle ucítil čísi přítomnost. Vyskočil na nohy a podezřívavě se rozhlédl okolo. "Je tady někdo?" zeptal se.

"To jsem jenom já," ozval se odnikud tichý hlas.

"Já? Jako kdo?" přimhouřil oči Saruman a udělal krok směrem ke své holi.

Náhle ho uviděl. Na stěně, ozářené světlem hvězd, se rýsoval stín, který nikdo nevrhal. Nabral tvar vysoké, rohaté postavy s černými křídly, která na čaroděje shlížela.

"Gothmog," zašeptal Saruman.

"Podívej, já si na tohle noční strašení moc nepotrpím," nahnul nečekaný host hlavu. "Přišel jsem ti poradit jako pobočník Temného pána pobočníkovi Temného pána, jestli mi rozumíš."

"Aha. Ovšem," kývl čaroděj a posadil se zpátky na postel.

"Heleď, zkrátím to, protože je zbytečný, abychom tím strávili celou noc, co říkáš? Tak za prvý, pracovní morálka. Nevěřil bys tomu, ale osmihodinová pracovní doba vůbec není špatný nápad, protože odpočatí a relaxovaní služebníci jsou o dost výkonnější."

Saruman zamrkal. Z takového úhlu nad tím nikdy nepřemýšlel.

"Pak je tu PR. Myslíš, že bude chtít někdo pracovat ve válečné mašinérii, když mu neukážeš alespoň trošku přívětivější tvář? Pro začátek popřemýšlej třeba o placené dovolené. Hodilo by se taky čas od času přispět něco na charitu, protože si tak tvoje firma citelně vylepší image."

"Jasný," pokýval hlavou čaroděj, kterému z toho šla natolik hlava kolem, že úplně zapomněl na své obvyklé humbuk.

"No a do třetice, popřemýšlej nad nějakými mimořádnými odměnami pro zasloužilé zaměstnance. Takoví lidé jsou nesmírně cenní a musíš si je krapet pojistit, aby nepřeběhli ke konkurenci."

Stín na stěně roztáhl křídla. "No a to je asi tak všechno. Já už pomalu půjdu. Snad ti získané vědomosti poslouží k budování lidštějšího a produktivnějšího zla. Zatím se měj!"

***

Saruman procitl, až když se do jeho postele opřely první sluneční paprsky. Na okamžik zauvažoval, zda byl jeho noční host skutečný, či zda se jednalo pouze o mimořádně živý sen. Nakonec usoudil, že na tom vlastně vůbec nezáleží.

Energickými kroky scházel ze schodů a do rytmu si přitom hvízdal.

"Pane, to není tak, jak si myslíte!" vyjekl Červivec, kterého čaroděj nachytal při skládání polínek do krbu.

"A proč by ne?" podivil se Saruman. "No a co, že nám dochází dřevo? Až nebude čím topit, pokácíme třeba celý Fangorn!"

Gríma na něj překvapeně pohlédl, ale jeho pán si to už rázoval ven z Orthanku. Přímo před vraty narazil na skupinku skurutů s pokladničkou, kteří, jakmile ho jen zahlédli, propadli panice.

"Ale copak? Sbírka na hladové vrrky? Tak to by se slušelo trošku přispět!" zahalekal čaroděj a vysypal do plechové nádoby celý měšec. "Až dobijeme Edoras, nezapomeňte se připomenout! Už delší dobu plánuji udělat z Meduseldu psinec!"

S těmi slovy zanechal vyjevené skuruty jejich úžasu a vydal se na obchůzku dřevorubeckých prací.

"Pane, prosím, račte nás nevykuchat a nenabodnout na kůl, mi ten poslední strom do minutky pokácíme," dušoval se jako o život skřetí předák. Ještě včera by mu také o život šlo, ale dnešní Saruman se vyznačoval až podezřelou shovívavostí.

"Pokácet?" zakroutil hlavou. "Ale pročpak? Ozdobit a pověsit světýlka! A potom máte až do zítřka volno. Běda jak někoho uvidím pracovat bez povolení!" zahrozil čaroděj.

Potom se vydal zpátky do věže, sepsat několika známým nějaké to veselé vánoční přání.