Čím se zdobí stromečky

O tom, jaký vkus má Yavanna v otázce vánoční výzdoby a čím ozdobit vaše stromečky, pokud chcete být středozemsky styloví a nepohoršovat mocné Valar, vám v dnešní povídce povypráví Šárka. A protože ji všichni známe především jako velmi talentovanou malířku, nebude samozřejmě chybět ani obrázek. :-)

P.S. Pro ty, kdo se u včerejší povídky vyznali ze své nedočkavosti a opakovaného aktualizování stránek s cílem objevit novou povídku mám malou nápovědu. Časy zveřejňování povídek v letošním ročníku Vánoc ve Středozemi mají jistou téměř matematickou pravidelnost. Stačí přijít na to jakou (je to hobitsky prosté) a budete přesně vědět, v kolik hodin očekávat který článek. :-)

---

…Yavannina cesta vedla skrz velkoměsto. Kde se vzala, tu se vzala, ocitla se na náměstí s čerstvě ozdobeným vánočním stromkem. Přejezdy tramvají a kolem plynoucí davy ji mírně rušily v tichých úvahách, nenechala se však odradit a plně odhodlána k výzkumu zimních tradic na planetě Zemi pokračovala ve svém bádání. Už mnohokrát předtím nad lidskými zvyklostmi žasla. Vánoce se však zdály být tou naprosto nejbizarnější dobou. Lidé si sice ustavičně stěžovali na krátké dny, blátivé cesty, ruch a shon, finanční tíseň i nedostatek času, zároveň však v očích mnoha, a nejen těch nejmenších, hořely radostné jiskřičky. To se Yavanně zamlouvalo. Na Vánočních svátcích bylo něco útulného, hřejivého, voňavého. S oblibou Valië procházela vánočními tržišti a obdivovala výtvory lidských rukou, jakých by často ani její choť nebyl schopen. Na druhou stranu se musela vždy pousmát nad prachbídnou obratností uměleckých stánkových kovářů: mohli by se od Aulëho ještě hodně naučit. V takových chvílích se Yavanna těšila domů, na své pláně a pastviny a na společenství Valar. Zajisté jí mnohé zážitky nebudou s to uvěřit…
Vánoční stromečky. Jak prazvláštní vynález! Proč, a kde se vlastně vzaly? Eružel, Yavanna nerozuměla. Stála u jednoho z mnoha, který měl zrovna zdobit exteriér stanice Anděl. Inu, zdobit. Lidé byli schopni na jejích výtvorech provést neskutečné transformace. Tak za prvé: ty ohyzdné plody. Jak člověk přiměl smrk, aby plodil velké červené, modré, či zlaté báně, které se lesknou a nevkusně ruší pohled na rostlinu? Upřímně, Valië měla podezření, že je tam lidé dodávají nějak sekundárně, protože takovou hrůzu by strom nikdy neurodil. Stejně jako ty všelijaké barevné trichomy a huňaté visící provazce. Na druhou stranu - ta malá světýlka, která se aktivují v nočních hodinách, by se Vardě velmi líbila. Máloco se lidem tak zdařilo. S čím ale Yavanna neměla strpení, byla světýlka barevná. A také ta veliká, děsivá napodobenina hvězdy, čnící vždy z vrcholu stromu. To vše naopak působilo jako výsměch královně Valar. Jako by její světla byla málo zajímavá, málo pestrá. A ta hvězda na vrcholku navíc většinou ani nesvítila. Nakonec pak samotný strom. Zde Yavannu zabolela duše nejvíce, když objevila, že zhruba každý desátý stromeček není ze dřeva, ale z jakéhosi levného polymeru, z umělé hmoty. Taková urážka! Taková nehoráznost! Některé tyto nezdařilé umělotiny nabývaly dokonale konických tvarů a byly přesně pravidelně ověšeny směšnými ozdobami.
Když se Yavanna nabažila kýčovitého nevkusu, zahnula do jedné z bočních uliček. Tu ji alespoň neokukovali kolemjdoucí tolik, jako předtím (kvůli jejímu až příliš lehkému oděvu). Jak tak vzpomínala na své milované Dva stromy a poté děti jejich plodů a jejich nástupce, ucítila známou vůni. V oné uličce stály v řadě za sebou jedličky, borovice, smrčky a douglasky, a pryskyřice z opodál ležícího ořezaného větvoví naplňovala vzduch libými esencemi. Yavanna se zaradovala. Každý z těch stromečků se zdál býti vkusně ozdoben, aniž by na každé jeho větvičce musely viset desítky bání a hvězd. Jeden z nich nesl na sobě kulaté křížaly, další kolečka a srdíčka z pomerančové kůry. Na třetím visely vystřihávané dečky a vločky z papíru, na dalším svíčky, ještě neohořelé. Na pátý někdo navěsil slaměné ornamenty, šestý kvetl sušenou černuchou, suchokvětem, řebříčkem a židovskou třešní. U posledního zrovna stála skupinka dětí, které jej strojily do barevných papírových ozdob, které samy vyrobily ve školce. Jaká krása!
Bohyně počkala, až se město vylidní a usne. Poté se dala do tichounkého zpěvu. Zpod dlažebních kostek si cestu na svět našel osmý strom v řadě. Když vyrost do výšky těch ostatních, dozrály na něm sladké červené plody. Se svítáním strom objevili kosi, dlaskové a vrabci. Přilétali k němu a někteří se krmili plody a semínky.
"Tohle město si zaslouží něco hezkého." pomyslela si Yavanna a konečně se vydala na dlouhou cestu domů.

*Maličká rekapitulace vánočních ozdob. Osobně miluji, když je přírodnina ozdobena přírodninou, ale klidně i skleněnými baňkami, a popravdě barevná i oranžová světýlka zbožňuju. Co mě trochu děsí, jsou plastové oškubané zelené kužely, pokryté řadami plastových baněk a plastových řetězů. Autenticky naprosto miluju pokusy dětí ze školek zdobit stromečky - většinou to dopadá velmi krásně. A čím zdobíme doma? Jednak papírovými hvězdičkami, které vyráběl táta asi před dvaceti lety. Pak slaměnými kolečky, červenými dřevěnými panáčky, čokokolekcí, barevnými světýlky, ozdůbkami, co jsme s bráchou vyráběli jako malí, a pak jednotlivými kousky narůzno posbíraných předmětů. Skleněné baňky nám zbyly asi tři - každý rok jednu rozbijeme…Zní to jako dobrý mišmaš, ale mě se výsledek vždycky neskutečně líbí. J A jak vypadá váš stromeček?