Máme tu poslední večer před Štědrým dnem. Taky vám to tak hrozně rychle uteklo? A sníh pořád nikde...Ale neozufejte, když není bílo za oknem, bude alespoň v dnešní povídce. :-) Irith nám v ní povypráví o tom, co jedné zimy prožili hobití bratři Marko a Blanko. Ano, ocitáme se v dávné hobití historii...Přeji vám pěkné čtení. :-)
Trmácení, plahočení, závratě. Sníh, sníh všude. Promrzlé nohy, omotané hadry. Bílá temnota. Může být temnota bílá? T-E-M-N-O-T-A. Tma. Měla by být tmavá, ne? Černá? Půlčík se skepticky rozhlédl kolem. Nikdy neviděl temnější temnotu než tuhle zářivě bílou sněhovou planinu.
"Snííííh," protáhl pomalu a poslouchal, jak s sebou postava před ním škubla.
"Co jsi říkal?"
"Je tu sníh!"
Marko se na svého bratra zkoumavě zadíval. "Nemáš horečku? Říkáš nesmysly. Nechceš se vrátit?"
Blanko rázně zavrtěl hlavou. Byl v pořádku, že ano?
"Už tam musíme být."
Marko se usmál. Ano, za chvíli už tam budou. V té zemi, co o ní vyprávěli elfové. Krásné, neobydlené zemi, kam budou moci oba půlčíci přivést hobity ze značně přelidněné Hůrky. Zemi, kde budou konečně moci žít v míru a dostatku, bez neustálých hádek s Velkými lidmi a utíkáním. V zemi, kde na ně dlouhé zlé prsty Východu nedosáhnou.
Ale asi nebyl nejlepší nápad vyrazit na průzkum uprostřed zimy. Avšak… kdy jindy? Situace už byla kritická. Ta divná přepadení a krádeže. Plíživý strach a podezírání. Ne, bude lépe, když dají svým lidem naději co možná nejdříve.
"Blanko, celý se třeseš, opravdu…?"
Hobit zatnul zuby. "Ještě se vyšplháme na támhleten vršek a rozhlédneme se. Když nic nenajdeme, půjdeme zpátky," prohlásil Blanko a pevně se podíval na bratra.
Půlčíci začali šplhat do svahu. Blanko se zapotácel a sklouzl o kousek níž. Marko mu odhodlaně nabídnul ruku a vytáhl ho nahoru. Blanko se o bratra vděčně opřel.
A pak… pohlédli do ráje.
Dva bratři stáli vedle sebe, ruku v ruce a na čisté, bílé kopečky Kraje se pomalu snášel sníh.
Obrázek je od Polly
Doháním resty . Atmosféru se Markovi a Blankovi vybudovat podařilo, Kraj byl úspěšně založen
OdpovědětVymazatZ názvu na mě dýchá těžká inspirace, nebo ne?
OdpovědětVymazatTedy, kdo by to řekl, že na hranicích Kraje jsou takové kruté zimy. Chudáci malí hobiti (a to je ještě čeká cesta zpátky)! Myslím, že tvůj Marko a Blanko zdaleka překonávají všechno, co bych kdy mohla vytvořit já...
Ten obrázek je krásný, takový magický...
[2]:No jo.
OdpovědětVymazatAle no tak, ta tvoje poslední hobití povídka byla tak dokonalá... To dáš!
To je krásné :) Navíc Blanko je takové, no..bílé jméno, takže mu ta bílá temnota padne. A Pollyin obrázek ještě vylepšuje roztomilé představy o dvou utrmácených Hobitech, kteří šplhají po Eriadorských Řípech.
OdpovědětVymazat