Jak to tehdy bylo

Velmi originální a vtipnou povídkou o tom, jak to dopadá, když žádáte Melkora o Múzu, o skřetících a Vánocích v Morii nám napsala Mexafell. Doporučuji se pohodlně usadit a... dobře se bavte! :-)

(Autoři obrázku: Greg a Tim Hildebrandtové)

---

"Kurnik! Mám skluz u Mittalmarek. Melkora musím akorát už jenom vybarvit, pavouci jsou načrtlí, ale co s těma skřetama? Sákra!" Nervózně poťukávám prsty do hrany stolu. "Co jsem si to na sebe ušil za bič..." Otevřu Word a čekám. Na co? Jéjda, to kdybych tušil. Netuším. "Melkore, za co mě trestáš? Já to slíbil! Sliby by se měly plnit. A hele, nakreslil jsem tě celkem hezky, ne? To mi nemůžeš nějak pomoct? Třeba mi sem nějakýho toho skřetíka poslat, nebo nevím?!" Mnu si kořen nosu a přemýšlím. Usilovně přemýšlím. Pustím si písničku a bloumám dál. Už dohrála. Pustím další a tupě čučím do Microsoftu.

"Hele, kdy myslíš, že si nás konečně všimne?" ozve se za mnou.

"To nevím, ale doufám, že brzo. Tahle písnička mi leze na nervy," odpoví mu druhý hlas.

Překvapeně, možná až vylekaně se otočím. Na mojí posteli sedí dva skřeti. Sekyru a jakýsi meč mají způsobně položené na kolenou. Dívají se na mě a klinkají nohama. Sem tam. Sem tam. Co mi na těch skřetích nohách nesedí. "To jsou moje a máminy bačkory!"

"Tak to se jaksi... eh, omlouváme." sundávají pantofle.

"Víte co, radši si je nechte, ještě byste tu natlapali," odbývám to. "Děkuji Melkore. I když, tak doslovně jsem to asi nemyslel. Stačilo by, abys poslal Múzu, aby mě políbila."

"Jo vlastně, na to jsem zapomněl!" plácne se větší skřet prackou do čela. A už si to ke mně šupačí. Než jsem se stačil vzpamatovat, na tváři mi přistála pusa. Jen to mlasklo. Fujtajbl!

"Za co to bylo?!" zamračeně si šudlám poslintanou tvář.

"Přál sis to. Jmenuji se Muza. Tady tohle," šprtnul do svého (očividně) přítele, "je Krývl."

"Aha..." tupé čučení mne ale neopustilo.

"Tak, co jsi chtěl?" Krývl si poposedne na posteli. Na povlečení zůstane špinavý flek.

"Mnom. Asi bychom mohli začít s tím, odkud jste a jak se v tom vašem regionu slaví Vánoce, protože právě o tom musím psát."

"My jsme z Morie. A o těch Vánocích bys chtěl slyšet co?"

"No, můj milý kultivovaný skřete, super by bylo, kdyby sis vzpomněl na nějakou zábavnou historku, která se ti někdy o Vánocích stala."

Muza našpulil tlamisko a Krývl se začal dloubat v nose. "Co třeba tu, jak jsme si chtěli dát rybu, ale pro celou kolonii nějaká špunťa co se tam placatí v nějaké podzemní řece byla málo, tak jsme chtěli chytit toho chapadlatce před bránou," rozpovídal se nakonec Krývl.

"To že nám sežral náčelníka a asi dvacet dalších ani moc nevadilo. Horší bylo, že jsme předtím probudili Barloga, aby nám ji upekl," chechtal se Muza.

"To, že jsme ho probudili, ještě tak hrozný nebylo. Horší bylo, že jsme s ním museli oslavovat."

"Ale to ještě nebyla taková hrůza. To špatný na tom bylo, že si přál novej bič a my žádný v jeho rozměrech jaksi neměli," neustále ho odbýval Muza.

"A proto jsme mu museli zpívat koledy, aby usnul a nepodpálil nám to tam. Když se Balrog naštve, hoří i šutr," uzavřel Krývl pištivým chechotem.

"Jen škoda, že jsme všechny trpaslíky spotřebovali už tehdy, když jsme se snažili slavit poprvé."

"Jaj, to bylo ale dávno..."

"Moment! Moment! Moment! Nestačím zapisovat!" snažím se je zarazit. Povedlo se mi to. "Hele, hoši. Já to tady nějak hezky zformuluju do příběhu a vy mi tu zatím v tichosti počkáte. Ano?" Otočil jsem se zpět k monitoru počítače a po kratším přemýšlení začal do klávesnice vyťukávat první slova a věty. Sem tam jsem se zarazil, prokřupal si prsty a přečetl si svůj výtvor. Plynule jsem navázal na poslední větu a skřetí vyprávění uzavřel. Tečkou. "Tak, hotovo. Co tam máte dál?" Obrátím se na skřetíky. Nikde nikdo. "Krývle? Muzo?" Nic. Ani se nerozloučili. Jen na prostěradle zůstaly dva špinavé fleky. A bačkory nevrátili, parchanti!

24.12.

-někde v dolech v Morii-

Dva skřeti si to hrnuli k Barlogovi šťastně rozcapenému u jakési haluze, která sloužila jako provizorní vánoční stromeček. Jeden v rukou měl šedé páskové pantofle a druhý růžové bačkůrky s hlavou králíčka jako bambulkou na špičce.

Oba sborově hulákali: "A nezapomeň poděkovat Ježíškovi, Balrogu!"