Jakým dárkem se Aule pokusí usmířit si Yavannu a co pěkného pro něj vymyslí ona? To se dočtete v dnešní povídce od Šárky.
Aule
Aulë už od začátku doufal, že u Nejvyššího si to nějak vyžehlí. A když už zdvihal paži s kladivem, aby připravil sedm otců trpaslíků o všechny známky života, přál si v duchu, aby alespoň jeden z těch malých roztomilých fousáčů nějak uskočil bokem tak, aby si toho Eru nevšiml a Aulë by tak mohl čistým svědomím říct, že udělal všechno podle příkazu, a přeci se jeho nové plemeno má k životu. Na poslední chvíli se naštěstí příkaz změnil. Trpasličí plemeno přežilo ve všech kusech a brzy po svém probuzení začalo pilně vyskakovat z děr v zemi.
Eru se o trpaslíky více nestaral. Ne viditelně. Zato existovala bytost, která jich už od začátku měla plné zuby. Samozřejmě Yavanna. Aule kolem ní chodil tak tiše, jak to jen otec trpaslíků dovede, mluvil s ní málo, nebo vůbec, a přinést jí květiny? Yavanně? Pche! A přeci pořád nevěděl, co udělal tak špatného, když přivedl k životu vlastní národ. Až tu a tam Yavanna naznačila, že se doslechla, jak budou trpaslíci ničit její výtvory, příliš nemít v lásce stromy a rostlinstvo a chovat se právě tak neotesaně, jako jejich stvořitel na velkých hostinách. V nešťastné chvilce jí pak Aulë připomněl, že Edain taky nebudou žádní svatoušci a že prý zničí víc lesů, než trpaslíci...Olej do ohně. Oheň na střeše. Voda do kyseliny. Všechno špatně.
Až tu se přiblížilo období pokoje a darů. Aulë se chytil příležitosti. Musel vymyslet něco opravdu překrásného, co by družku potěšilo. A ouha, tuny zlata i platiny se vršily za jeho zády a pořád nepřicházela ta správná inspirace. Z posledních sil se pokusil zrealizovat svůj poslední zoufalý nápad, pak za sebou zavřel dveře, uhasil ohně a odpočíval. Hlavou se mu honily všechny možné scénáře, když si představoval, do jakých částí těla ho Yavanna tou nádherou praští, až ji dostane. Co naplat, víc už nesvede.
Nechtěl tam, ale musel. "Drahá, to je pro Tebe."
"Co to je?" Podivila se Valie
"Ouu! Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla. Děkuju, děkuju moc!"
A v dlaních držela to, čemu se dnes říká pouštní nebo kamenná růže. Nevybarvila se sice rudě, jak si Aulë přál, ani plátky neodpovídaly vzoru, ale to v ten moment vůbec nebylo důležité, když se růže líbila Yavanně.
A co dostal Aulë od Yavanny? Yavanna často obdivovala všechny ty rudé třpytivé krystalky z Aulëho dílny, a tak dostala vlastně docela podobný nápad. Dala rudou barvu mnoha rostlinám své vinné révy a vytvořila celou vinici s rudými plody, které když se leskly ve světle stromů, byly podobny granátům nebo rubínům. Nejen že se Aulë rovněž cítil dojat, ale tohle červené víno, jářku, to mu chutnalo ještě víc, než to bílé.
Eru se o trpaslíky více nestaral. Ne viditelně. Zato existovala bytost, která jich už od začátku měla plné zuby. Samozřejmě Yavanna. Aule kolem ní chodil tak tiše, jak to jen otec trpaslíků dovede, mluvil s ní málo, nebo vůbec, a přinést jí květiny? Yavanně? Pche! A přeci pořád nevěděl, co udělal tak špatného, když přivedl k životu vlastní národ. Až tu a tam Yavanna naznačila, že se doslechla, jak budou trpaslíci ničit její výtvory, příliš nemít v lásce stromy a rostlinstvo a chovat se právě tak neotesaně, jako jejich stvořitel na velkých hostinách. V nešťastné chvilce jí pak Aulë připomněl, že Edain taky nebudou žádní svatoušci a že prý zničí víc lesů, než trpaslíci...Olej do ohně. Oheň na střeše. Voda do kyseliny. Všechno špatně.
Až tu se přiblížilo období pokoje a darů. Aulë se chytil příležitosti. Musel vymyslet něco opravdu překrásného, co by družku potěšilo. A ouha, tuny zlata i platiny se vršily za jeho zády a pořád nepřicházela ta správná inspirace. Z posledních sil se pokusil zrealizovat svůj poslední zoufalý nápad, pak za sebou zavřel dveře, uhasil ohně a odpočíval. Hlavou se mu honily všechny možné scénáře, když si představoval, do jakých částí těla ho Yavanna tou nádherou praští, až ji dostane. Co naplat, víc už nesvede.
Nechtěl tam, ale musel. "Drahá, to je pro Tebe."
"Co to je?" Podivila se Valie
"Ouu! Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla. Děkuju, děkuju moc!"
A v dlaních držela to, čemu se dnes říká pouštní nebo kamenná růže. Nevybarvila se sice rudě, jak si Aulë přál, ani plátky neodpovídaly vzoru, ale to v ten moment vůbec nebylo důležité, když se růže líbila Yavanně.
A co dostal Aulë od Yavanny? Yavanna často obdivovala všechny ty rudé třpytivé krystalky z Aulëho dílny, a tak dostala vlastně docela podobný nápad. Dala rudou barvu mnoha rostlinám své vinné révy a vytvořila celou vinici s rudými plody, které když se leskly ve světle stromů, byly podobny granátům nebo rubínům. Nejen že se Aulë rovněž cítil dojat, ale tohle červené víno, jářku, to mu chutnalo ještě víc, než to bílé.
Hej! To je trochu krutá pomsta, ne? Já vím že jsem to poslala pozdě, a nenapsala žádný komentář, ale seděla jsem 10h v autobuse s omezeným přpojením na wifinu a takhle vyzradit (i když očekávatelný) konec hned na začátku je docela zrada. :-S
OdpovědětVymazat[1]: Opraveno, snad nám bude odpuštěno.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji moc :)
OdpovědětVymazat[1]: Tak tohle si beru osobně.
OdpovědětVymazatTen název byl tak dokonale poetický a krásný. No fňuk!
Já jsem to přečetl i s tím neplánovaným úvodem a musím říct, že i tak jsem si povídku krásně užil! Pěkný nápad, dát druhému co je mu nejbližší a zanechat v tom to nejlepší ze sebe.
OdpovědětVymazatA roztomilí fousáči!Super!
Mně se ten úvod líbil, byl poetický a krásný, nic neprozrazoval, naopak probouzel zvědavost :)
OdpovědětVymazatjestli to vyznělo moc útočně, stydím se
OdpovědětVymazatA děkuji
Taky bych si mohla radši přečíst další povídky :)
Héj, já si chci taky přečíst krutě poetický úvod. Nedal by se připsat na závěr? Olej do ohně... XDJe to krásné - nemůžu si pomoct, ale prostě mám rád povídky, ve kterých to s páry dopadá dobře.
OdpovědětVymazatA ta pouštní růže je super nápad, kéž bych měl ve vymýšlení dárků stejnou fantasii, jako Aulë.
Jo a taky se mi líbí, že ve výsledku nebyla důležitá dokonalost dárku, ale to, že udělal radost.Šárko, mě se Tvoje články líbí v tom, že mě často nutí něco nového si zjistit. Skoro vždycky tam najdu něco, co neznám.
[7]: Neboj A jestli to moje vyznělo uraženě, omlouvám se. S ironií to se mnou jde z kopce [8]: Šárka snad přivře všechna ošiška ale bylo to "O růži v kameni a granátech v bobulích"
OdpovědětVymazatVoda do kyseliny. Moje nejoblíbenější část!
OdpovědětVymazatA jsem to jenom já, komu ten úplný začátek připadá extrémně dojemný?
Myslím, že Aulë a Yavanna jsou můj oblíbený pár, v tvém podání tedy určitě - úplně jiní a přitom nejlepší a nejroztomilejší spolu.
A taky jsem se dozvěděla, co je pouštní růže! Mám to asi stejně jako Neklan...
To je milé.
OdpovědětVymazat"Olej do ohně, oheň na střeše, voda do kyseliny" je fakt vtipné. A líbí se mi originální nápad s dárky.