18/12/2016

Spiknutí na ledě

Milé hobitstvo, vážené elfstvo, ctěné lidstvo, trpaslisctvo a všichni ostatní pocestní i náhodní kolemjdoucí!
Dnes je mimořádný den, neboť náš milovaný Frodo Pytlík, naše drahá Tani, dovršuje věku 18 let a překračuje tak práh lidské dospělosti (na tu hobití si ještě pár let počká). Tímto Ti, Tani, jménem celého mittalmarstva přeji krásné narozeniny a ať je Tvůj život krásný jako sen, plný Středozemě a nevšedních zážitků. Máme Tě moc rádi.
A teď pár slov k povídce. Kdysi sis ode mě přála příběh o Frodovi a Samovi, pohodový, s dobrým koncem, který by se odehrál v době před Bilbovým zmizením a odchodem z Kraje. Snad jsem Ti touto narozeninovou povídkou Tvé přání alespoň trošičku splnila. Povídka se mi nakonec, jak už to tak u mě bývá, vymkla z rukou a psala se jak ona sama chtěla, takže jsem byla velmi zvědavá, co z ní vyleze a o čem nakonc bude. No, snad Tě výsledek alespoň trochu potěší a omluvíte Ty, i čtenáři Mittalmaru, případné kanonické nesrovnalosti či nezodpovězené otázky. Ani autor sám někdy neví vše. :-) Přeji příjemné čtení!

P. S. Malá poznámka k ději pro ty kdo se tolik neorientují: V době, kdy se příběh odehrává, je Bilbovi 99 let, Frodovi 23 a Samovi 11. Sam má 5 sourozenců, nejstaršímu Peckovi je v povídce 26 let, Halfredovi 22, Sedmikráse 19, Máje 15 a nejladší Mochničce 8 let. Smíšek s Pipem se v mém příběh neobjevují, ale pro představu - Smíškovi bylo v té době 9 let a Pip ještě nosil plíny (byl mu jeden rok).



Frodo si vzal z mísy na stole poslední kousek výtečného cukroví paní Křepelkové, honem ho strčil celé do pusy, aby měl volné ruce, natáhl si čepici, oblékl zimní kabát a vyšel ven z nory. Bilbo jel na trh koupit kapra a Frodo měl za úkol sehnat pár větviček chvojí, aby si trošku vyzdobili a provoněli noru.
Byl to skoro dva roky, co se z Rádovska přestěhoval ke svému strýci do Západní čtvrtky. Pro mladého Froda to byla velká změna, ale rychle si zvykl a cítil se tu jako doma. Jen si občas říkal, že by nebylo špatné, kdyby tu bylo víc mladších hobitů, aby měl občas nějakou kamarádskou společnost. Ale protože to byl nezvykle hloubavý, tichý a uzavřený hobit, zas tak moc mu to nevadilo. Většinu času trávil čtením knih nebo touláním se venku. Znal už okolí Hobitína a nejbližších vesnic zpaměti a často podnikal osamělé výpravy i do vzdálenějších částí Kraje. To se mu teď velmi hodilo, protože díky tomu moc dobře věděl, kde najít vhodné jehličí na vánoční výzdobu.
Bylo už po poledni, když Frodo procházel Povodím, vracejíce se do Hobitína. Nesl plný košík čerstvého chvojí a ještě trochu malých borových šišek. Rád je věšel na vánoční stromek - dělávali to tak jeho příbuzní v Rádovsku a Frodo si s sebou tento zvyk přinesl i do Dna pytle. Jehličí krásně vonělo a on už si představoval, jak sedí v teplé noře a popíjí punč. V tom se zastavil. Něco upoutalo jeho pozornost. Nebo spíš někdo. Na povodském rybníce se pohybovali dva malí hobiti a jeden větší - chlapec asi Frodova věku. V tom poznal mladšího z hobitů. Byl to on, kdo včera donesl do Dna pytle mísu cukroví se slovy: "Maminka to posílá panu Bilbovi a mladému panu Frodovi a nechává pozdravovat". Jedenáctiletý Sam Křepelka. Ta malá hobitka bude asi Mochnička, blesklo Pytlíkovi hlavou. Nemohlo jí být víc než deset. Staršího z dětí nepoznal, ale podle podoby hádal, že bude taky Křepelkovic. Navíc - málokdo z hobitů chodil bruslit na rybník. Jak o tom Frodo přemýšlel, tak v celém okolí byly asi tyhle děti spolu s ním jediné, které se nebály vody. Tím, že žil řadu let v Rádovsku a jeho maminka byla Brandorádová, nepřišlo na tom Frodovi nic divného, ale zdejší hobiti se ani k zamrzlé vodě nepřbližovali, pokud nemuseli a bruslení tak rozhodně nepatřilo mezi jejich oblíbené kratochvíle. Vlastně se divil, že je Kmotr nechává, aby něco takového dělali. Jak je to doopravdy však zjistil vzápětí, když na něj Sam zavolal:
"Dobrý den, pane Frodo, nepovíte to na nás prosím tatínkovi, že ne?"
Na to oslovený hobit se zájmem sešel k rybníku. Bruslaři mezi tím přijeli ke břehu. Frodo je ted viděl zblízka. Větší hobit mu podával ruku.
"Dobrý den, pane Frodo, vy si mě asi nepamatujete, já jsem Halfred Křepelka. Byl jsem u vás minulý rok párkrát vypomáhat na vinici. Náš táta pracuje u pana Bilba jako zahradník."
Frodo zapátral v paměti a usmál se. Ano, minulý rok byla mimořádná úroda hroznů a Kmotr požádal Bilba, aby si mohl na sklizeň přivést pomocníky. Měl s sebou tehdy dva starší hochy a jedno děvče. Musely to být Kmotrovy děti. Matně si vybavil i Halfredovu tvář. Potřásl si s hobitem rukou.
"Tohle je můj bratr Samvěd a nejmladší z nás, Mochnička."
Malá hobitka se při vyslovení svého jména ošila a stydlivě se chytla Halfredovy ruky.
"Ještě máme staršího bratra Pecků a dvě sestry, Sedmikrásu a Máju. Jindy chodíme na rybník všichni, ale Pecků jel dneska s tátou pro dřevo a větší holky pomáhají mamince s cukrovím." Frodo si vzpomněl na mísu dobrot, teď už snězených, kterou jim včera přinesl Sam.
"Pane Frodo, viďte, že na nás neřeknete tatínkovi, že jsme byli bruslit?" vyhrkl najednou malý Samvěd a zrudl.
"My totiž na rybník nesmíme, víte. Táta nám to zakázal, protože se prý pro rozumné hobity takové taškařice nehodí a že by se nám mohlo něco stát. Jenže…když nás to tolik baví! A Halfred slíbil, že nás s Mochničkou naučí nějaké další kousky. A dává na nás pozor, abychom nejezdili na tenký led ani si nenatloukli. Nepovíte to?" dořekl Sam skoro jedním dechem a upřel na Froda tázavý a prosebný pohled.
Frodo se rozesmál. Halfred se na něj podíval s rozpačitým úsměvem.
"Pane Frodo, omlouvám se za Sama, on…" - Frodo ho však přerušil.
"To je dobrý. Řekl to náhodou moc dobře. Já vás určitě Kmotrovi neprozradím. Nevím, proč se většina hobitů bojí vody, v Rádovsku, kde jsem žil, se běžně chodí rybařit, na lodičky a koupat se. Když jsem byl malý, tak mě maminka taky učila bruslit a měl jsem to moc ráda. Ale pak...už jsem bruslit nemohl," dodal se stopou smutku v hlase.
"Jestli umíte bruslit, mohl byste chodit někdy na rybník s námi!" zvolala nadšeně malá Mochnička, která se během jejich povídání přestala stydět a teď jí očka jen zářila při pomyšlení na to, že by mohli mít v této zakázané, ale lákavé disciplíně nového komplice. Frodo pro ni sice pořád byl "pan Frodo Pytlík", ale když ho viděla ve společnosti jejího skoro stejně velkého staršího bratra, připadal jí najednou mnohem méně jako vzácný pán a více jako velkej kamarád.
Frodo nejistě pohlédl na Halfreda, ale ten, když postřehl, že má mladý Pytlík o bruslení zájem, jen spokojeně pokýval hlavou na souhlas.
"Bude nám potěšením, chcete-li se k nám přidat," dodal povzbudivě.
"Já už ale nemám brusle," zazněla lítostivá odpověď a Frodův pohled sklouzl na věcičky, které měli hobiti přivázané k nohám. Podivoval se, odkud vůbec tito hobiti o vynálezu jako jsou brusle a o bruslení vědí. Opravdu to nebyla obvyklá hobití kratochvíle, a pokud se Frodo nemýlil, nikde v Kraji se brusle nevyráběly. Kdo chtěl bruslit, musel tušit, jak vypadají a vyrobit si je sám, což by ale pro šikovné hobití ruce znalé řemesel, nemusel být problém. Frodo znal bruslení od své maminky, která je znala od své a ta je znala, jak jinak, než od Gandalfa. Ten prý kdysi tuto podivnou věc daroval třem dcerám Starého Brala a naučil je, jak se na nich jezdí (což bylo s podivem jak dokázal, nikdo si nedovedl představit starého čaroděje na bruslích). Mirabelka Bralové pak toto umění předala i svým dětem, a nechala jim vyrobit brusle u nejlepšího kováře v Bralově Městci. Tak se naučila bruslit Frodova maminka Primule. Když však Frodo ve 12 letech o své rodiče při nehodě na lodičkách přišel, ujal se ho Primulin bratr. Rorimak a jeho žena Menegilda se o svého synovce příliš báli a nechtěli ho na led pouštět. Za čas byly navíc Frodovi brusličky od jeho maminky malé a nové nikdy nedostal. Tak se stalo, že dlouhá léta na bruslích nestál. A mimo Rádovsko se s touto zábavou zatím u nikoho nesetkal. Odkud mohly znát bruslení a výrobu bruslí Křepelkovic děti? Že by Bilbo?
"My vám půjčíme brusle od Pecka, jemu už byly malé, tak má teď druhé, a nebo vyrobíme další. Pecek má kamaráda kováře, nějak to zařídíme." Halfred se přátelsky díval na Froda a čekal na jeho odpověď.
"To by bylo výborné. Děkuji," řekl Frodo a vděčně se usmál.
Spojenectví bylo uzavřeno.
Domluvili se, že se příští den po svačině sejdou u lavičky pod starou třešní a zkusí, jestli Frodovi budou Peckovy staré brusle nebo jestli bude potřeba vyrobit nové. Frodo jim poděkoval a vzkázal paní Křepelkové a Sedmikrásce s Májou uznání a pochvalu za výborné cukroví. Napadlo ho, že by možná mohli někdy pozvat Křepelkovic děti na návštěvu, třeba o svátcích, aby u nich bylo trochu veselo. Jistě by si taky rádi poslechli nějaký z Bilbových příběhů, které Frodovi za dlouhých zimních večerů vyprávěl. Nevěděl sice, co by na to řekl Kmotr, který Bilba považoval za starého podivína, i když ho měl rád, ale třeba by to šlo. Umínil si, že až se vrátí domů, tak si o tom se strýčkem promluví. Popadl košík s chvojím, rozloučil se s Halfredem, Samem a Mochničkou a zamířil k Hobitínu. Měl příjemné tušení, že letošní Vánoce budou ještě příjemnější a veselejší, než ty minulé.

2 komentáře:

  1. Tak zaprvé: Tani, všechno nejlepší ke krásným (určitě) osmnáctým narozeninám, ať jsi šťastná, milášek tě příliš netrápí, spíž nikdy není prázdná a chlupy na nohou uspokojivě rostou! Doufám, že byl dnešek jenom pozitivní!
    A za druhé: Pomněnko, zdá se mi to, nebo se neustále zlepšuješ a zlepšuješ? Tvoje povídky se vždycky vyznačovaly tím, že z nich dýchala atmosféra domova, míru a harmonie, ideálního života... ale tahle teda všechny předchozí překonává (aspoň podle mě). Moc díky za ni! Nejenže jsi nám dopřála krásný a poklidný kraj, šťastného Froda nacházejícího nové přátele a spoustu skvělé vánoční atmosféry, ale podařilo se ti také vymanit Samovy sourozence ze stínu anonymity, a to jsem si nesmírně užila. Jestli mám něco na hobitích povídkám ráda, tak to, jak téměř každá vezme nějaké jméno z rodokmenu a dá mu tvář, příběh, pocity... díky, bylo to krásné.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, Pomněnko, za hrozně milou povídku se skvělou myšlenkou i za předhled věku a příbuznosti hobitů - ten se vždycky hodí :)Velmi opožděně velmi všechno nejlepší Tani!!!Rybníky jsou prý vynálezem nás obyvatel ČR. Zajímalo by mě, jeslti o nich p.Tolkien věděl. Ale pokud se někde ve Středozemi vyskytovaly, pak určitě v Kraji.Bruslící Gandalf je výborný. Nebyl dokonce součástí jedné z várek lístečkové hry? :)

    OdpovědětVymazat