Bílá rada

Tradiční Silevstrovská trhlá povídka. Tentokrát o tom, kterak kdysi bílý čaroděj naštval Bílou radu a kterak se mu to Bílá rada rozhodla oplatit... při oslavách Nového roku.

Pořádně si Silvestra užijte!

---

Saruman měl intenzivní pocit, že Bílá Rada by měla být od toho, aby se radila. Že by měla dělat důležitá rozhodnutí, řídit svět a tak nějak prostě působit staře a moudře. Ne že by někteří její účastníci staře nepůsobili. Elrondovi začalo lupat v kolenou a Gandalf, když chtěl, působil tak staře, že by se nad tím pozastavil i paleolog. S tou moudrostí už to ale bylo horší.

"Přátelé, přátelé, uklidněte se, měli bychom se poradit. Prsten byl, dle mých spolehlivých zpráv, odnesen do moře. Nemá tedy smysl se o něj dále starat. Navrhuji…," nikdy mu ale nebylo souzeno doříct, co měl na mysli.

"Už nikdy, nikdy ho neurazíš! Takové chování si vyprošuju!" ječel Radagast a mával kolem sebe poněkud vyjukaným krtkem. "Je to naprosto způsobilý člen mé domácnosti a proto…"

"Tak odvolej, co jsi řekl o mé mamince!" Elrondovy vlasy se samým vztekem zapletly do tak kompaktních útvarů, že se bude mít Arwen se svým hřebenem dost co ohánět, aby Elronda ještě někdy upravila do stavu "shlédnuti bezpečno".

"Vždyť jsi ji ani neznal, nevíš, jaká byla," snažila se zetě uklidnit lady Galadriel.

Elrond se na ni zamračil. "To je diskriminace…" začal huhlat.

Všichni s sebou trhli. Ozvala se rána. Kousek od nich stál očouzený Gandalf a bez úspěchu se potýkal s již druhou rachejtlí.

"Ti to nehoří, co?" ušklíbl se Saruman. "Dochází ti asi oheň, měl bys navštívit nějakého Balroga, aby ti připálil." Nikdy si nedokázal odpustit Olorina trochu popíchnout, aby si o sobě moc nemyslel. Poslední dobou měl totiž Saruman nepříjemný pocit, co se okolí jeho roucha týkalo. Zdálo se mu to, nebo začal Gandalf opravdu trochu bělat? Ale ne, to určitě bude strachy, řekl sám sobě a nasadil pohrdlivý úšklebek na takové úrovni, že by se za něj ani Thranduil nestyděl.

"To budou oslavy Novoroku, starý brachu. Jakpak se bude hobitům líbit, až zjistí, že ani ohňostroje vyčarovat neumíš? Stárneš nám, za chvíli už nebudeš ani pouťový kouzelník…," rýpal Curunír víc a víc. Jo, tohle ho fakt bavilo.

"Oslavy Novoroku? To mi budeš říkat ty, kdo se na minulé oslavě nového roku zlil tak, že ani nedokázal sejít schody a spadl do kotle s punčem? To mi budeš říkat ty, kdo vypálil půlku lesa jen proto, že si na těch novoročních rachejtlích nedokázal přečíst návod k použití? A," Gandalf se k němu spiklenecky naklonil. "Jakpak to ve skutečnosti bylo s tím koncertem na Anduině, no?"

"Ale aspoň jsme to pořádně rozjeli! Podívej se na Galadriel a její elfí písně. Pche, elfí písně. A ani sklenka něčeho pikantnějšího!"

"Co ti vadí na elfích písních? Je to důstojné! Krásné!" otočila se k němu Galadriel a v očích jí žhnulo.

"A už jsi někdy poslouchala svého muže, když zpívá?"

"Nebudeš urážet mého tchána!" řval Elrond.

"Ale copak, pán je nějak zatížený na rodinu?" ušklíbl se Saruman.

"A vůbec, moje ohňostroje jsou skvělé!" pokoušel se Gandalf vrátit k původnímu tématu.

"Jsou ubohé!" prskl Saruman.

Hádali se ještě dlouho. A Bílá Rada se již nikdy více nesešla.

Gandalf si promnul ruce. Tolik let musel čekat, tolik let. Ale teď, teď nadchází čas pomsty. Konečně Sarumanovi ukáže, zač je toho ohňostroj. Gandalf se pokusil ďábelsky zachechtat. Ale inu, když se pokoušíte ďábelsky zachechtat, zatímco kouříte dýmku, zákonitě z toho vyjde jen jakési kašlání.

Gandalf stočil koně k Orthanku. Po tolika letech se mu konečně podařilo schrastit skupinku hobitů a donutit je jít na cestu. Spokojeně pokýval hlavou, vybral si dobrý materiál. Frodo byl klasickým zástupcem tragického hrdiny, ideální na odvedení pozornosti. Ti dva mladší zase měli správné… předpoklady (Gandalf se slzou něhy v oku vzpomínal na jejich krádeže rachejtlí) a díky Samovi je i možné, že se dostanou dále než za hranice Kraje. Jo, Gandalf mohl být na sebe pyšný. Čas odplaty nastal.

Elrond si promnul ruce. Sám měl s Curunírem nějaké nevyřízené účty, co se babičky z pátého kolene týkalo a bylo jasné, že čas pomsty přišel. A bude to dnes! Elrond ke skupince hobitů přidal dalších pět individuí a tím jejich ničivou sílu ještě umocnil. Saruman se měl čeho bát.

Galadriel si promnula ruce. Sarumana nikdy neměla ráda a v žaludku jí pořád ještě ležely ty jeho žvásty o elfích písních. Tuhle Oslavu Nového roku mu pořádně zavaří! K tomuto důvodu vybrala několik dokonalých lodí, nezničitelné meče a dýky a jeden luk. Sice netušila, čím by jejímu plánu mohl prospět pramen vlasů, ale dobře, s nutnými ztrátami je třeba počítat. Galadriel se napřímila. Po zuby ozbrojená družina právě vyrážela na cestu.

A Sarumanovi nezbylo nic jiného, než se zabarikádovat ve věži a sledovat, jak tlupa stromů vedených dvěma nejpyrotechničtějšími hobity demoluje jeho zásobu ohňostrojů. A punče. A guláše. A všechny jeho girlandy.