24/12/2016

O vzniku světa

Irith, Polly, Pomněnka, Tani a vlastně ceĺý Mittalmar Vám přeje Veselé Vánoce!!



Říká se, že všechny světy jsou navzájem propojeny a že každé naše rozhodnutí rozevře nohavice historie a v jiných vesmírech se vše děje jinak. Také se říká, že mávnutí motýlích křídel může na druhé straně světa způsobit zemětřesení. A nakonec se praví, že myšlenka se nedá zastavit, že neviditelně putuje vesmírem a pokud je opravdu silná, někde se uchytí.

A myšlenka Vánoc silná byla. A tak putovala. A putovala, až se uchytila. A tato myšlenka měla opravdu štěstí, protože se uchytila v mysli tak nezměrně velké a mocné, že se to ani slovem vyzdvihnout nedalo.

Byl Eru, Jediný který se v Ardě nazývá Iluvátar. A ten řekl "Budiž světlo" a zapálil prskavku. Obyčejnou, levnou prskavku.

Ale protože nechtěl slavit sám, stvořil Ainur, zástup který bude slavit s ním. Prskavka hořela, jiskřila a… ano, prskala a svým světlem odhalovala zástupy postav. Vzduchem se linula lehce pikantní vůně připálené pryskyřice a, z nějakého neznámého důvodu, i vůně purpury.

A Ainur začali zpívat.

Koledu.

Eru dirigoval a hlasy Ainur pěly první píseň. Píseň o zimě aniž by nějakou poznali, o rodině aniž by tušili co to je, nebo o dárcích, aniž by nějaký dostali. Ale to vše je mělo ještě čekat, to vše mělo ještě přijít.

Potřikráte pěly zástupy Ainur a potřikráte byla jejich hudba stržena v disharmonii Melkora, který nikdy neměl hudební sluch a neuměl zpívat čistě, ač se o to snažil.

Eru ukončil Hudbu jedním jediným akordem. Pohled jeho očí byl strašný, ale brzy se upokojil. Byl čas rozbalovat dárky.

Pod Vánočním jehličnanem ale ležel jen jeden jediný dar. Ainur ho obestoupili a rozbalili. A před nimi se otevřela vidina světa, světa takového, jak ho stvořili.

A Eru se konečně usmál, konečně měl s kým slavit Vánoce a i když nikdo nedokázal obsáhnout celou myslí jeho plány, bylo jasné, že už nikdy nebude sám. A že Vánoce budou.

Nasadil si červenou čepičku a pravil něco, co Ainur znělo jako "Ea! Ať ty věci jsou."

Málokterá elfí pověst se zmiňuje o tom, co ve skutečnosti řekl.

"Veselé Vánoce!"

4 komentáře:

  1. Krásný Vánoce, Mittalmaři! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, jo Irith, tvoje povídky prostě nikdy nezklamou. Zvlášť ty vánoční.
    Je to kratičké, ale dokonalé. Smála jsem se u levné prskavky, Melkorova hudebního sluchu, na konci... Ale tahle věta mě dojala: "Píseň o zimě aniž by nějakou poznali, o rodině aniž by tušili co to je, nebo o dárcích, aniž by nějaký dostali." Nevím, jak se ti to povedlo, ale je to tak. Málem jsem zaslzela. Zkrátka a dobře: geniální.
    Opožděné veselé Vánoce všem mým hobitům a mockrát Vám děkuju za krásný rok na blogu i všude jinde.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještěže jsem ti čmajzla Tolkiena, co? :)
    Příběh je vyprávěn takovým roztomilým vážným tónem, který tomu dodává tu správnou dávku humoru. Úplně tě vidím vyprávět na Vlaštovce u stolu nějaké zážitky z předešlého dne
    ...Ano, historie je často (prý)jedna velká demagogie.Silmarillion nevyjímaje

    OdpovědětVymazat
  4. Jo a vždycky když rozkliknu mittalmar v posledních dnech a vidím nápis "O vzniku světa", automaticky se mi tam dosadí "O vzniku světa přirozeným výběrem".

    OdpovědětVymazat