Kolik stačí ke štěstí

I letos nám Jeremiáš poslal pokračováním svých povídek o Sarumanovi. A ani tentokrát to bílý čaroděj nemá ve svém životě jednoduché... Naštěstí však na světě existují i nějací ti schopní posluhovači, kteří se snaží co to jde svého pána potěšit.

---

Obrázek nakreslil DavidDeb

"Utekl mi!"

Saruman rázoval po svém rozlehlém pokoji v nejvyšším patře Orthanku a rozzlobeně potřásal hlavou. "Prostě mi utekl. Skočil na orla a zmizel."

Čaroděj nakrčil obočí a protáhl tvář do opovržlivého úšklebku. "Beztak šel žalovat Elrondovi nebo Galadriel. Když nemá za zadkem ty špičatouché nafintěnce, sám si nic nedovolí. To bylo brblání, že se v Dol Gulduru skrývá Temný pán! Nakonec je přesvědčil, dědek plesnivá. Dřív, než jsem mohl celou záležitost řádně prošetřit."

Pohlédl do tupé tváře jednoho ze skurutů, kteří střežili jeho osobní komnaty.

"Na co se díváš?" vyštěkl. "Běž raději zkontrolovat, jestli mi něco nedošlo. Před Vánoci to bývá samý dárek a blahopřání."

Mávnutím ruky skřeta propustil a přešel k oknu, které mu odkrývalo výhled na rozlehlé rohanské pláně. Země, které mu dost možná budou už brzy říkat pane.

"Gandalf," procedil skrz zuby jako kletbu.

"Zásilka dýmkového koření z Kraje," zahlaholil skurut od prahu. Čaroděj zakoulel očima a hněv se v něm opět rozhořel.

"Ne tak nahlas, hlupáku! Za chvíli se každý skřetí klevetník dozví, že kouřím a pak to v zápalu boje vyslepičí někomu z Bílé rady. Jak k tomu přijdu, když už nebudu moci vyčinit Gandalfovi za jeho nezřízený zlozvyk a Radagastovi za náklonnost k houbičkám? Moje jediná kratochvíle přijde vniveč!"

Strážce měl aspoň tolik slušnosti, že se zatvářil provinile. "Bedýnky jsem nechal uskladnit ve vaší osobní spižírně poblíž základů Orthanku," pokusil se napravit si reputaci. "Žádný hobití omezenec už na ně nikdy pracku nepoloží," nadul se.

Saruman mávl rukou. "Ještě něco?"

Skurut viditelně znervózněl a pokusil se uhnout pohledem. "Máte naplánovaný hovor s Temným pánem," vysoukal ze sebe nakonec.

Čaroděj svěsil hlavu. Konverzace se Sauronem byla pokaždé nesmírně vyčerpávající. Pán prstenů si nikdy nedokázal odpustit svůj žhnoucí spořič palantíru a rádobyděsivé syčení, dokonce ani, když na rutinní bázi instruoval svého spojence. Saruman pochopitelně věděl, že má Temný pán jistou reputaci, které musí dostát, celá záležitost jej však ani přesto nepřestávala iritovat.

"Ven," přikázal čaroděj. Strážci s třeskotem sklapli podpatky okovaných bot a vypochodovali z místnosti.

Starý Istari vytáhl svou hůl z kumbálu na košťata a vydal se k nočnímu stolku, na němž přechovával jedno drahé, naleštěné těžítko. Jeho pohled ale padl na prázdné dřevo.

"Glaurungova bulvo!" zanadával. Úplně zapomněl, že palantír onehdy přenesl do trůnního sálu, kde přijímal toho syčáka Gandalfa.

Vydal se po schodech dolů a proklínal každý krok. Koridory Orthanku byly v prosinci řádně vymrzlé a v jeho věku mu už drastické změny nadmořských výšek příliš neprospívaly. Minimálně tedy co se týče kloubů.

Trpce si uvědomil, že Sauronovi jeho teatrální vystupování nemá co vyčítat. Sám totiž nedávno zvolil pro přijetí kolegy čaroděje temný a nepohodlný trůn v sále s nadměrným počtem dveří, jen aby Gandalf neviděl jeho povlečení s malými balrogy hrajícími si na pískovišti a králičí papuče. Nebo tajné zásoby dýmkového koření, když na to přijde.

Konečně dospěl ke dveřím a myšlenkou je rozrazil dokořán, přičemž skoro připlácl ke zdi nebohou skřetí uklízečku. Rychle se klidila z cesty, ale Saruman mohl opět nadávat jenom sám sobě. Osobně ji totiž pověřil, aby před každou konverzací s Temným pánem pořádně přeleštila povrch palantíru aby Sauron viděl, že se na něm nešetří. Jakmile skřetice zmizela, čaroděj veřeje zase zavřel - či spíš vztekle přibouchl, protože mentální příkazy reflektovaly jeho aktuální náladu.

"Nemůžeššš ssse ssskrýt," zasyčel palantír. V jeho hlubinách zahořel malý plamének a vmžiku vyplnil celý vnitřek nablýskané koule. "Vidím tě."

"Je to vidoucí kámen," uchýlil se Saruman k hořkému sarkasmu. "Bylo by mnohem divnější, kdybys mě neviděl."

"Possstav mi armádu hodnou Mordoru!" nevšímal si ho Temný pán.

"To jsme probírali v říjnu, když jsem ti volal, že mi zdrhl Gandalf," usadil ho čaroděj. Trvalo mu měsíc, než se odhodlal přiznat to svému šéfovi a i po dalších dvou ho Olórinovo zmizení pořád žralo.

Oko překvapeně zamrkalo.

"Eh," začal Sauron a pak se opravil. "Eh, chtěl jsssem říci."

Saruman zdvořile pokýval.

"Každopádně, Vessselé Vánoce," popřál Temný pán. "Letosss je budu ssslavit ssse sssvými nessschopnými ssslužebníky z řad Prssstenových přízraků. Elrond sss tím šššpinavým dědkem mi je ssspláchli."

"To už jsi taky říkal v říjnu," neodpustil si Saruman rýpnutí.

"Promiň, mám toho dossst na práci v possslední době," zakoulelo se žhnoucí oko v palantíru. "Ale už jsssem sssi vzpomněl, co jsssem chtěl!" dodal vítězoslavně. "Začni chyssstat sssvé vojsssko na příššští rok do války. Musssíššš rozdrtit Rohan, aby ssse mi nepletl do cesssty když budu ničit Minasss Tirith."

"Jako by se stalo," uklonil se čaroděj, nadšený, že se mu konečně něco povedlo. "Už na tom pracuji."

"To rád ssslyššším. Dohlédni prosssím, aby ssstejně tvrdě pracovali i tví ssslužebníci," neodpustil si Sauron mentorskou poznámku.

"Tuhle se mi jednou o Vánocích zjevil Gothmog a vysvětlil mi, jak budovat lidštější a produktivnější zlo," zamrkal Saruman. "Mluvil o osmihodinové pracovní době a placených dovolených."

"Gothmog byl vždycky idiot," stáhla se hořící bulva

do úzké škvírky. "Myssslel sssi, že bude drsssnější Melkorův possskok než já, Sssauron! Na jeho rady ssse vykašššli."

Čaroděj pokrčil rameny, očividně nepřesvědčen. "Ještě něco?"

"Possstav mi armádu -" Temný pán se zarazil. "Jsssem už vážně přepracovaný. To už bude všššechno, musssím teď vyrazit na každoroční benefiční metalový koncert na Orodruině. Pche, osssmihodinová pracovní doba! Pche, dovolená!"

Sauronův hlas se vytratil do ztracena. V hlubinách palantíru se rozsvítil nápis Ohodnoťte prosím kvalitu hovoru, ale čaroděj si ho nevšímal. Naleštěnou kouli si strčil pod paži a psychicky se připravil na martyrium, které ho čeká na ledovém schodišti.

Když konečně otevřel dveře svého pokoje (protentokrát raději rukou), nemohl uvěřit vlastním očím. V krbu vesele plápolal oheň, místností voněla purpura a na plotně se vařil punč.

"Zdravím, můj pane," zahlaholil na uvítanou Gríma Červivec, který jedinkrát za celý rok nevypadal, jako by spolkl leklou rybu. "Dovolil jsem si přichystat vaši oblíbenou lenošku."

"Já si tě nezasloužím," vděčně na něj pohlédl čaroděj a uvelebil se na přistaveném kusu nábytku. "Každý pán zla by si zasloužil tak dobře vychovaného, spolehlivého a přívětivého poskoka!"

Gríma se zapýřil a ihned přešel do spikleneckého tónu. "Je mým nejvyšším potěšením informovat vás, že je král Théoden již plně ve vaší moci. V Edorasu letos nebudou mít zrovna nejveselejší Vánoce."

"Hned je na Ardě hezčeji," pochvaloval si Saruman a usrkl z podaného šálku. Červivec mu úslužně podal svazek Angmarské cvičebnice pokročilé temné magie a ustoupil diskrétně do pozadí.

"Ach, mé oblíbené večerní čtivo," kochal se čaroděj mimořádně povedenými iluminacemi balrogů, upírů a vlkodlaků. Jeho zrak však náhle padl na velice zajímavou pasáž textu. Sarumanova tvář se počala rozjasňovat víc a víc, jak louskal slovo za slovem.

"Grímo, seber nějakému skřetovi buben," přikázal. "Potkáme se na vrcholu Orthanku."

Služebník odspěchal. Saruman do sebe nalil zbytek hřejivé tekutiny a pak pomalu vystoupal oněch posledních několik schodů na střechu svého domova. Tmavomodrá vánoční Středozem ho přivítala tisícerými odlesky sněhu a vzdálenou ozvěnou skurutích koled. Daleko na východě se blýskaly osamocené rudé záblesky ze svahů Amon Amarth. Přepracovaný Sauron si koncert evidentně užíval.

Gríma náhle stál vedle čaroděje, s bubnem po ruce.

"Budeš mi udávat rytmus," objasnil mu Saruman. "Potřebuji si nacvičit jedno pěvecké číslo."

Pohlédl na Caradhras, který se tyčil na obzoru, temný a hrozivý, jak jej kdysi sám Morgoth vyzdvihl coby hradbu proti Valar. V srdci té hory dosud doutnala zloba. Postačí trošku rozfoukat dosud žhavé uhlíky a vyšlehne plamen.

Čaroděj se otočil ke Grímovi. "Už jsem dlouho v quenijštině nezpíval," objasnil mu. "Omlouvám se, pokud to bude znít falešně."

Obrátil tvář zpět k temnému obzoru a na rtech mu zahrál lišácký úsměv. Rohanskou bránu má pevně pod kontrolou a Gandalf zajisté nebude takový blázen, aby zkusil cestu přes morijské doly. Pro jistotu ještě vyšle nějaké ty krebainy, ale další cesta Prstenu jistě povede po svazích Mlžných hor. A právě tehdy dostane on, Saruman, možnost ukázat tomu senilnímu fanouškovi hobitů, zač je toho loket.