Hry

Vánoční svátky tráví každý po svém...Jak to dopadne, když jeden z nejosamělejších tvorů Středozemě zatouží zahrát si o vátcích nějaké hry, se dozvíte v dnešní povídce, kterou pro nás napsala Terka. Toho si velice považujeme, protože Terka je jednou z nejvytíženějších osob, jaké známe a už delší dobu se psaní povídek z časových důvodů nevěnuje. Dnešní povídka je tedy o to vzácnější. :-)

---

Hry

"Milášššku, je tu taková nuda, co kdybychom si něco zahráli?"

Prsten mlčel, ostatně tak jako obvykle posledních kdovíkolik let, dávno ztratil pojem o čase. Glumovi se ale zdálo, že souhlasí. Podrbal se na olysalé hlavě a spíše sám sebe se zeptal: "No jo, ale jakou hru bychom si mohli zahrát?" Bezradně se rozhlížel po vlhké podzemní díře, která byla jeho soukromým královstvím.

První, co ho napadlo, byla pochopitelně hra na schovávanou, ale… hrůzou mu přejel mráz po zádech, až v páteři zapraskalo. Co kdyby se Prsten schoval doopravdy? Láskyplně se zahleděl na zlatý kroužek a zašeptal: "Nikdy Tě neopustím, Miláššku."

Na babu zavrhl okamžitě, protože Prsten postrádal nožičky. A Glum tu stejně neměl šátek na převázání očí.

Rozmrzele poslouchal odkapávání kapek vody z krápníků. Krapet monotónní, ovšem inspirovalo ho to ke hře na počítání. Schválně, kdo napočítá víc kápnutí?

"Milášššku, tahle hra Tě nebaví?" posmutněle se zeptal Glum, když zjistil, že Prsten hru bojkotuje ještě před jejím začátkem. "Nebo neumíš počítat?"

Jeho úvahy přerušily zdáli doléhající kroky. Další neopatrný skřetíšššek! Když se svačina tak ochotně nabízí, je čas na občerstvovací pauzu. Malé skřítě sotva stihlo zapištět, když se zelenkavé oči blýskly pár centimetrů od něj a pokusilo se utéct, ale hubený tvor byl nečekaně rychlý, když šlo o jídlo, a za okamžik už spokojeně ohlodával - kostišky! "Zahrajeme si kostky, Milášššku!"

Dobrá nálada ho přešla, jakmile si vzpomněl, že Prsten neumí počítat. "Až si vzpomenu, jaká čísla přijdou po desítkách, tak Tě počítat naučím," ochotně sliboval, a už ho i napadlo, jakou hru si zahrají.

Spokojeně si pohvizdoval, zatímco kamenem otloukával kosti do požadovaných tvarů… tedy, znělo to spíš jako šumění větru, vezmeme-li v úvahu počet Glumových zbylých zubů. Do šesti ještě uměl.

Nepříjemné skřípavé vrzání provázelo šutr ryjící do plochého kamene herní desku. Glum pak na mě hrdě vystavil své kostěné figurky. Nerozlišovaly sice černou a bílou, ale to nevadilo, protože v tom šeru byl Glum rád, že vůbec viděl, kde stojí. Barvy tedy rozlišoval ta, že bílé figury měly na podstavci vyrytý kruh, tedy symbol pro Prsten.

"Miláššku, teď si zahrajeme šachy," zasyčel spokojeně, jako už dlouho ne. Hrdě položil prsten na druhou stranu šachovnice a dodal: "Začínáš." A čekal. A čekal.

O půl hodiny později tmavou jeskyní zaznělo posmutnělé a zklamané: "Milášššku, asi si nezahrajeme… zapomněli jsssme pravidla…"