Doručovací služba Arien

V dnešní povídce od Verči se podíváme za jednou velmi známou Maiou, která, jak se zdá, může mít občas na práci i jiné věci, než brázdit oblohu ve sluneční lodičce... :-)

---

Doručovací služba Arien

Úsvit

Jedna kapka. Druhá kapka. Třetí kapka. Stejně jako ostatní dopadala na klenbu plnou mraků a odpuzovala tmu svou září. Arien se naposledy ohlédla a sledovala vzdálenou siluetu Fos Almiru, který nechala za sebou. Obracejíce svůj pohled zpátky vpřed, lokna dlouhá jako paprsek jí spadla do klína a rozplynula se ve větru. Prosvěcovala a rozháněla mraky.

Brzy pod sebou Arien spatřila první známky země a zazářila ještě jasněji. Dnes byl speciální den pro obyvatele Ardy. Někde hluboko pod ní, kde stromy vypadaly jako tečky na bílém sněhovém plátně a zmrzlé, klikaté řeky zrcadlily její plamen, právě vstávali první nedočkavci. Děti, které bděly celou noc. Starostové hobitích osad, kteří museli zajistit poslední přípravy na tento významný den. Od teplých punčoch až po dlouhou vánoční štolu. Ne zřídka se stávalo, že se dotyčný starosta osobně postaral o zkrácení štoly, která by se dle jeho mínění nemusela na tác vejít. Docházelo tak většinou k tomu, že se štola na tác vešla průměrně třikrát, a tak se hned ráno napekla pro jistotu další.

Se vším všudy zkrátka končila zima.

Arien se při tom pohledu chtělo smát a bezmyšlenkovitě kolem ní vyšlehly do výše žhnoucí plameny. Rychle chytila okraj svého vozu a vedla jej pomalu vzhůru. Pro ni tento den nebyl tak význačný. I tak by byla nerada, kdyby kvůli ní roztál nějaký sněhový skřetulák.

Narovnala svůj vůz a držela výšku. I přes své nutkání rozžehnout oblohu se držela zpět. Dnes neměla moc času. Den byl krátký a země pod ní příliš promrzlá, aby se mohla rychle přiblížit.

Ne, dnes měla ještě jednu práci, připomněla si a hmátla do přihrádky po své levé ruce.

Poledne

Na malou chvilku něco cítila na konečcích prstů. Zmateně se podívala do přihrádky. Nebylo tam nic než hromádka uhlově černého popela.

Zarazila se a chvilku jev sledovala.

Aule u ní jako každý rok zanechal dárky, které měla rozdat. Včetně jejich seznamu. Který letos. Napsal. Na papír.

Arien zchladla a zahleděla se vpřed na svou cestu. Načež určitě zaklela něco nepěkného na Auleho adresu.

Dárky byly uloženy bezpečně u ní, v tu chvíli ale naprosto netušila, kam má jednotlivé dárky doručit. Přemýšlela o návratu. Proč by přece nemohla posunout Slunovrat o jeden den? O tom ji ale Vána už poučovala. Pokud odloží Slunovrat jednou, už jej bude odkládat pořád, říkávala. Ne, Arien nemohla otočit svůj vůz a vrátit se pro instrukce. Musela se s tím vypořádat po svém.

Pohlédla na dárky a potom zpět dolů na města pod sebou. Doufala, že si ještě pamatovala, co komu rozdávala minulý rok.

Arien zazářila, rozžehla Sluneční vůz a popohnala ho kupředu. Naváděla ho k prvnímu cíli své cesty, k Hobitínu. Již z dálky byly vidět první komíny.

Soumrak

Obloha se za Arien uzavírala a tmavla. Šedavé, chmurné barvy na nebi se proplétaly s ohněm a pomalu získavaly převahu. Svět za ní chladnul.

I Arien se měnila. Nabývala jiné podoby, prodlužovala se a smršťovala, pálila, hořela a plápolala. Ohnivá schránka se rozplývala a zase nabývala tvar. Ve chvíli, kdy Arien dorazila do Valinoru už schránka zmizela úplně a ohnivá Maia stála před Auleho kovárnou s jedním posledním dárkem. Držela jej přehozený přes rameno s odhodlaným výrazem ve tváři.

V tento moment už možná poslední obyvatelé Středozemě končí se svou večeří a rozbalují dárky. Arien, ačkoliv to byl tentokrát úkol těžší, hřálo u srdce. Středozemě se v mnohém nezměnila, a tak rozdala mimo jiné i mnoho prstenů. Sauron dostal hned dvacet takových, každý na jeden prst, které uměly měnit barvu podle nálady. Arien mohla jen doufat, že dárek doručila správné osobě.

Položila Auleho dárek na zem a oddychla si. Byl těžký. Taktéž to byl jediný dárek, u kterého si Arien byla jistá, že ho doručí správně. Protože za způsobené zmatky si ho zasloužil.

Arien se spokojeně usmála a odhodila prázdný pytel před Auleho dveře. Zevnitř se ozýval lomoz, padající náčiní, a rozrušené výkřiky. Zpod dveří sálalo příjemné teplo.

Naposledy se otočila a akorát stihla spatřit, jak jedno z oken Auleho dílny vyletělo do povětří. Z prázdného otvoru začaly lítat jiskry, které vytvářely ve vzduchu fantastické obrazce.

Uvnitř dílny něco nahlas vybouchlo, až se otřásly dveře v pantech.

Možná mu nakonec neměla tu ohňostrojovou pyrotechniku sypat dovnitř komínem.