Dnes měla původně vyjít povídka o sedláku Červíkovi od Pomněnky. Nečekaně nám však přistála v e-mailu nenahlášená povídka, která je vskutku jednou z nejoriginálnějších, jaké jsme tu zatím v rámci Vánoc ve Středozemi měli. A protože Pomněnka jako obvykle nestíhá uvést svou povídku do stav, kdy by s ní byla spokojená (a sama se k tomu přiznává), dáme dnes přednost překvapení od Hvitsymre a sedláka Červíka schováme na později. Přejeme příjemné čtení! :-)
Byl dobře vychovaný. Napřed zaklepal, než vstoupil. Ale přesto se stal nezvaným hostem, neboť odpovědi na své klepání se nedočkal. Hobit, kterého se rozhodl navštívit, spal již příliš tvrdě.
Jako každý sen, zrodil se v propasti u okraje světa. V trhlině, o které nikdo netuší, zda má dna. A jeho černá křídla posetá hromadou drobných šupinek ho nesla stejně rychle, jako se pohybují světem myšlenky. Aby za svůj krátký život, který skončí s vycházejícím sluncem, stihl navštívit alespoň jednoho spáče.
Třepetal se v jeho mysli a pohlcoval okolní světlo. Byl noční můrou a tak se taky podle toho choval. Začal jemně. Vypustil kousek beztvaré černé hmoty a čekal, jak se uchytí.
Jenže to, co se stalo, nečekal. Z jeho temné nicoty se během chvilky stala skupinka milých enťat. Přidal tedy zvuk. Zvuk tahající za uši, kvílení spojené s výkřiky. Chceš enťata dobrá, máš je mít, ale zvykej si, že to nemusí být milý tvorové.
Spáčova mysl však byla odolná. Tóny, které enťata vydávala, skutečně nebyly libozvučné. Přesto z nich šlo jakési nepopiratelné nadšení. Byly to skřeky radostné. A jakási vlezlá melodie téměř vybízela, aby se každý přidal.
Co se to děje? Sen byl zaražený. Takhle se mysl normálně nechová. Přemýšlel. Hledal ve svých vzpomínkách. Ve vzpomínkách, které mají všechny sny společné, aby měly vůbec nějakou šanci v tom nespočtu zvláštních myslí, které navštěvovaly. A pak mu to došlo. Vánoce. Ano, nepochopitelné veselí spojené s halekáním písní, kterým se říká koledy. Noční můra každé noční můry, dalo by se říct.
Co teď? Ještě chvíli vedl svou malou válku. Ale mysl byla nezlomná. A tak nakonec seděla všechna jeho enťata v lese u stromečku, dávala si dárky a společně užívala svátků.
Přišlo ráno. Život každého snu byl u konce, ale půlčík se probudil s dobrou náladou. Jak by taky ne. Brambory jsou dávno sklizené. Pod střechou má zdravou rodinu a dnes je Štědrý den.
Od dveří kuchyně se line vůně cukroví a u stropu je zavěšený stromek. Každý mu radostně přeje dobré ráno. Půjdu na chvíli ven, omluví se ještě.
Šel cestou, kudy chodíval, když byl malý. Ne daleko, jen na kraj lesa, a tam se usadil u jedličky. Z oblohy se k převelikému údivu sypal sníh. Neví, jak dlouho tam seděl, ale když se rozhlédl, zjistil, že není sám. Kolem bylo několik nově vyrostlých stromků.
Žádné komentáře:
Okomentovat