První Slunovrat ve Valinoru a co z toho vzešlo II. - Aule

Další kapitola. Tentokrát vyprávěna z pohledu Auleho.

Kdo si vsadí, jak to celé skončí?

---

I. Aule

Každý máme v manželství nějaké problémy. Trucování ve formě stromu, sestrojování organických inteligencí na truc, však to známe. Ale nutno říct, že zrovna já bych těch problémů měl mnohem méně, kdyby Manwemu ten nápad s oslavou Slunovratu a dárky někdo rozmluvil.

Nejdříve to začalo jako náš klasický manželský spor. Yavanna, ještě trochu rozhozená ze smrti Laurelinu a Telperionu nabyla podezření, že jsme se rozhodli vyhladit její drahé stromy z povrchu zemského a vykročila na válečnou stezku ve snaze zabránit komukoliv uříznout cokoliv jakémukoliv stromu. Takže moje pece zase skončily bez dříví. Ono je to poněkud frustrující. Popadnete sekeru, vyrazíte do lesa, vyhlédnete si pěknou jedli, která, až se podetne, nařeže a naseká, vám vydrží na den dva určitě, napřáhnete se a… místo jedle tam stojí vaše vlastní žena, vyčítavě se na vás dívá velkýma, zelenýma očima a nesouhlasně kroutí hlavou.

Mělo být hůře.

To když si konečně uvědomila, že stromům nikdo ubližovat nehodlá a dá se to udělat jinak. Já mám trpělivost jak hora, ale co je moc, to je moc. Mám dojem, že na mou milovanou přišlo jaro nebo co. Nová míza do žil, celá rozkvetla a tak dále. Začalo to výzdobou.

Doteď nechápu, jak mohla Varda s plným vědomím schválit všechny nápady mé ženy, ale princip "jedna za všechny, všichni za jednu" platí mezi zástupkyněmi něžného pohlaví všude, i u Valar. Stejně mám podezření, že se tajně schází nad poháry a debatují, čí muž je horší a kdo co zase udělal. Ještě aby si spolu chodily vybírat šaty k Vaire, to by tak chybělo.

Na živých stromech nechala vyrašit jakési červené a zlatavé kulaté plody, hodovní tabule pokryla cesmínovými věnci, do kterých nainstalovala svíčky. Moje svíčky. Snažil jsem se taktně poukázat na to, že si nemyslím, že je dobrý nápad mít v blízkosti Tulkase a suchých věnců otevřený oheň, ale prohlásila, že jsem horká hlava a že zbytečně zveličuji problém. No dobře. Já za ty rostliny truchlit nebudu.

Pak přišlo mrkání a smutné pohledy. "Drahý, pomůžeš mi vykovat nějaké pěkné svícínky?" všimněte si prosím toho slova pomůžeš. A "Miláčku, že se mnou rozvěsíš tyhle ozdoby? Slunovrat je už zítra a musí být všechno nachystané". Nebo nejoblíbenější "Aule, jsem strašně unavená, myslíš, že bys to mohl udělat za mě?" Ach jo. Co bych neudělal pro výhled několika týdnů harmonického soužití a milé, hodné a přítulné ženy, která se poprvé za poslední rok vyhrabe z depresí a nebude mít tendence trávit týdny ve formě smuteční vrby. Jo a taky mám pak vyhlídku, že si konečně budu moci bezpečně dojít do lesa pro dřevo do pecí, aniž bych se musel bát vyčítavého pohledu zelených očí.

Aspoň že já dárky řešit nemusím. Prostě všem něco vykovu a bude, tak, jaképak s tím cavyky. Má milovaná dostane nějaký hezký prstýnek, Vaire dám nové pletací jehlice, Námo mluvil něco o tom, že by potřeboval opravit nějaké panty na bráně Mandosu a Ulmovi zhotovím nějaké žezlo nebo tak. Je veřejným tajemstvím, že pořád mluví s těmi, co odešli a potřebuje u toho vypadat aspoň trochu majestátně. Udělám mu trojzubec, to tu ještě nebylo. Jediný problém je Manwe. Vážně netuším, co dát ke Slunovratu Manwemu.