Dnešní povídku napsala Istiä. Jejím hrdinou je fiktivní postava Umlauta Rúmiliona. Je tu prý jistá inspirace Irithiným elfem Cirkumflexem (povídka ZDE). Pokud budete mít k dnešní trochu neobvyklé povídce nějaké dotazy, autorka vám je ráda zodpoví v komentářích. :-)
Pousmál se. Jako vždycky. I když si na to zvykl, nepřestávalo ho fascinovat, kolik povyku jsou studenti schopni ztropit kvůli jedné malicherné známce. Všechno to bylo pomíjivé, a přesto si přál, aby mohl žít okamžikem, nevědět, co ho čeká, jako oni, jako on kdysi dávno, před tak dlouhou dobou. Když mu v očích zářily odlesky světýlek vánočního stromečku a on, oslněn, si vybavil Blaženou říši ve světle dvou stromů, stříbrného a zlatého, jako těch vzácných papírků, zdobících oříšky na stromečku. Tehdy měl svět ještě své barvy a světlo, hvězdy se na něj z oblohy usmívaly a on musel všechno prozkoumat, dupnout do každé louže, podepsat se na všechny stěny svého pokoje, dokonce i na strop...
"Na všechny, dokonce i na strop. Poměr stupňovací," zamumlal. Uvědomil si to a projelo jím ledové zachvění. Musí se víc ovládat. Možná je to tím, že si nedávno musel opět změnit rodný list i ostatní dokumenty, aby nebyl patrný rozdíl mezi jeho vzhledem a uvedeným věkem. Často přemýšlel, jestli jsou všichni slepí. Jak je možné, že nepoznají, že nepřečtou okamžitě v jeho smutném úsměvu, že se stejným vědoucím výrazem opravoval písemky jejich předkům už před stovkami let. Zdá se však, že se osvědčilo staré známé pravidlo, že co lidé nechtějí vidět, to nevidí. Apaticky pohlédl z okna. Jeden z posledních žlutohnědých listopadových opozdilců se právě snášel na školní hřiště. Obdivoval houževnatost, se kterou se listy držely, alespoň do doby, než ji musel vyvinout sám. Pak už je jen litoval.
"… Pak už je jen litoval." Dopsala tečku. Nenápadně zaklapla bloček a chystala se ho ukrýt do tašky, když si uvědomila, že jí někdo zaujatě hledí přes rameno. Ohlédla se a zčervenala. Začala si připravovat stovky výmluv.
Pobaveně se na ni usmál. A než nechal svou tvář opět ztuhnout do nezúčastněného výrazu, téměř neznatelně na ni mrkl.
Žádné komentáře:
Okomentovat