První Slunovrat ve Valinoru a co z toho vzešlo III. - Mandos

Zaujalo vás Irithino vyprávění o tom, jak probíhaly první slunovratové oslavy ve Valinoru? Pokud ano, můžete se dnes nadšeně vrhnout do čtení o tom, jak vypadaly svátky v očích Náma a také si udělat vlastní názor na otázku, zda má nebo nemá Mandos smysl pro humor. Přejeme zábavné a poučené čtení. ;-)

---

Říká se o mne, že prý postrádám smysl pro humor, ale vězte, že o této sváteční hostině jsem decentně nadzvedl koutky úst rozhodně více než jednou. Ponejprve, když naše milá Yavanna chtěla zavést novou tradici. Jmelí zavěšené od stropu v ní mělo symbolizovat jakési svolení políbit neprovdanou ženu. Ona dívka ale musela, jistě, stát přímo pod onou přírodninou. Byla to zajímavá tradice, kterou zejména mladší dívky z rodu Vanyar přijaly s nadšením. Jaké bylo jejich zklamání, když se, jako tolikrát předtím, ukázalo, že Dárkyně plodů měla zcela jiné cíle. Nienna se pak stala doslova pronásledována snítkami jmelí, náhle rašícími z trámů, pod kterými procházela. Toto se dělo obzvláště tehdy, když byl nablízku Ulmo. Kementári už dávno tvrdí, že ti dva mají leccos společného. Jako příklad uvádí zálibu ve slané vodě. Každý má nějaké priority…

Vidět drobnou Niennu, jak rozhorleně rázuje kolem sváteční tabule směrem k Yavanninu místu a nad hlavou jí přitom ze zdí doslova vystřelují snítky jmelí, na to se nezapomíná.

Musím ze svého hlediska říct, že slavnost se velmi vydařila. Varda dokázala opravdu zazářit. Při aktu smíření Finarfina a Olweho, jakož i Noldor a Teleri uronila slzu nejen Nienna. Příchod Arien byl doslova oslňující a tabule bohatá, že dokázala potěšit i Tulkase. Snad jedinou vadou na kráse byly jisté velké červené koule, rozvěšené po stromech. Já osobně bych volil decentnější výzdobu. Pěvecký sbor se nakonec podařilo sladit skvěle, jen bych možná pro příště volil jiný výběr písní. Stálé připomínání praskajícího a uhasínajícího ohně znervozňovalo Teleri až příliš a Noldor zase nebyli potěšeni tesknými hlasy zpívajícími o domově. Kupodivu situaci a atmosféru zachránil Aule, který se svými služebníky zapěl jednu z tradičních písní jím vytvořeného lidu. Dupání po stole a rozbíjení číší je prý součástí jejich tradičního folkloru a musí tedy být reprodukované v celé své kráse.

Leč maličko mne znepokojilo, když Manwe oznámil, že dary se budou udělovat až později, v Soudném kruhu Valar, až hostina s elfy a Maiar skončí. Že by tušil, že svůj dar pro něj jsem dodělal až na poslední chvíli a bojí se, co nastane?

Není zas tak těžké vymyslet sváteční dary pro elfy a Maiar. Snad každý z nich má vinou událostí minulých v mém sídle někoho, s kým by toužil mluvit a pro pána Mandosu není tak obtížné tento rozhovor zprostředkovat (a navíc to vypadá velmi efektně, několik Prvorozených mi, když jsem při společném přípitku tento dar zmínil, děkovně padlo k nohám). Pro mé bližní z Valar Eru žel však bylo vymysleti vhodný dar poněkud obtížné. Ale i zde mi nakonec byla štěstěna nakloněna. Jen ten nešťastný Manwe, to byl oříšek.

Nejsem sám, kdo takto smýšlel a zvolil především hromadný dar. Nessa s Vánou se s žádným darem ani nezatěžovaly a místo toho za doprovodu elfích píšťal zatančily. Irmo přitom vyvolával v myslích diváků fantaskní, úžasné představy, postavy bájných tvorů a míst, mezi nimiž se tanečnice míhaly. Na samém konci hostiny předvedl své vystoupení i Tulkas - pantomimu jeho hrdinného boje s Morgothem. Nevím, nakolik to bylo připravované a nakolik vinou Yavannina zlatavého moku, co do sebe Tulkas lil proudem, ať už to však zapříčinilo cokoliv, bylo to velmi úsměvné. Ale nevím, nakolik vhodné, Orome měl poté několik kousavých poznámek na tělo a myslím, že nebýt zásahu Arien, která prohlásila, že již bude muset jít, její loďka čeká, došlo by k dalšímu bojovému představení, tentokrát zcela reálnému.

Odchodem Arien však skončila i slavnost a bylo načase, aby se Soudný kruh Valar odebral do svých síní a tam v klidném rozjímání poděkoval Iluvátarovy za dary, jež nám byly dány (a smířil se s věcmi, jež se staly) a předal si dary vzájemné.

Každý zkrátka prožíváme v životě nějaké příkoří.