O Gondorský semenáček a jemu podobné - Manuál pro začátečníky

O tom, že jsme rozjeli vlastní soutěž O Gondorský semenáček, doufám, všichni víte. Postarali jsme se totiž o to, aby se to nedalo jen tak snadno přehlédnout :-). Ale jak taková soutěž vlastně vzniká? Co za tím stojí? Manuál jak si založit vlastní soutěž čeká jen na rozkliknutí toho hezkého žlutého nadpisu!

Takže jak na to? Držte se následujících bodů a vaše soutěž bude dokonalá! :D

---

1) Podnět

Ano, asi první a nejdůležitější je podnět. Jak jste na to vlastně přišli, proč!

A jak to bylo s námi? Semenáček vlastně vznikl z jednoho jednoduchého důvodu. A to že se Irith nudila. Ano, čtete správně, nudila. Takže až se příště budete chtít vyhnout výbuchům její tvořivé a hlavně velice odhodlané mysli, nedovolte, aby ji postihl démon jménem nuda. A jak to tedy bylo? Irith jednou odpoledne neměla co dělat a tak si začala projíždět staré články na SPDPJRRT a narazila na spoustu odkazů na akce, které se kdysi uskutečňovaly a už nedělají, na časopisy, které se psaly a již nejsou nebo na soutěže, které se zakládaly a nejvíce do deseti let zase zhasly. No a protože ji, trhlého hobita, nenapadlo nic lepšího než napsat Daniele a na všechno tohle se jí pořádně optat, byl oheň na střeše. Daniela totiž velice ochotně vyprávěla. V rozhovoru s ní pak Irith narazila na téma již zrušené soutěže O lahvičku Miruvoru a zkusila nadhodit, jestli by nebylo fajn založit podobnou soutěž. Daniela odpověděla, že by to určitě fajn bylo a že má její plnou podporu. Tak se Irith jednoho prosincového odpoledne rozhodla, že založí soutěž. Někdo hold chodí vybírat kapra, někdo zakládat soutěže. A protože tady jde o princip, bylo jasné, že to bude soutěž tolkienistická.

2) Oznámení

Když už jste tedy skálopevně rozhodnuti svou soutěž založit, bylo by fajn, pokud nejedete na vlastní triko, o tom dát vědět kamarádům, se kterými byste ji rád udělali.

Irith tedy dala neprodleně vědět Polly a Pomněnce. Ta konverzace se už asi ztratila v proudu času, ale jisté je, že na to Brandorádi kývli. Dokonalá byla konverzace mezi Irith a Pomněnkou. Pomněnka totiž, jak je jejím zvykem, ihned začala řešit praktické rysy soutěže, zatímco Irith stále prodlévala v oparu "já-nejsem-blázen-jsem-jen-hobit". Rozhovor tedy vypadal přibližně takto:

Pomněnka: "Jo! To je super! Ale počkat? Už víš, jak se to bude jmenovat? Máš vybrané porotce? A jak to bude s věkovými kategoriemi? A budou se moc zúčastnit i výtvarníci?"

Irith: "Ehm.. Pomněnko, tu soutěž jsem vyprovozovala před hodinou…"

Irith pak rozeslala maily všem svým známým, o kterých si provozovala, že by se jim to mohlo líbit, jestli by měli potencionální zájem. Nutno říct, že to bylo tak půl napůl. Někdo neodpověděl, někdo nadšeně souhlasil, někdo prohlásil, že to v žádném případě (nebudu jmenovat Aredhel a spol.)… No ale kostky byly vrženy.

3) Propozice

Když už jste tedy dali vědět, chtělo by to dát dohromady propozice. Doporučuji nejdřív obšlehnout propozice již existujících soutěží a psát to podle toho.

Propozice byl docela problém. Irith je psala dohromady asi měsíc. Začala tím, že si našla podobné soutěže a ony prokleté propozice napsala podle toho. Nakonec jí to zkontrolovalo během jednoho měsíce asi pět lidí, každý tam viděl spoustu problémů a ještě těsně před zveřejněním se to muselo upravovat. Máte Irithiinu upřímnou soustrast kdokoliv, kdo se budete o něco podobného pokoušet. Zároveň (a našem případě) a před (v ideálním případě) psaním propozic si to chce ještě vyprovozovat takové ty důležité věci jako kdy, kde, co, jak, proč, a za kolik. Přesnější informace viz níže.

4) Jméno soutěže

Obávaný Gordický uzel. Jak se to vlastně má u všech hobitů jmenovat?

Toto řešila Irith s Polly po skypu. Konečný název je až asi pátý v pořadí, ovšem nutno říct že zdaleka nejlepší. První návrh byl "něco s Červenou knihou" pokud možno tak nějak jako "O zápis do Červené knihy" (to byl horký kandidát, ale nakonec odvrhnut s tím, že jednak takovou knihu nemáme a jednak to vypadá jak Guinessova kniha rekordů) nebo "O poslední stránky v Červené knize" (víte jak několik posledních stran v knize zbylo… Nápad to byl dobrý, ale vzhledem k tomu, že máme kategorii Artefakt nerealizovatelný). Následovaly nápady jako "O titul Gondorského písaře" (zavrhnuto kvůli stejným důvodům jako Červená kniha). Ale u Gondoru jsme už zůstali. Nakonec byl tedy vyprovozován název "O Gondorský Semenáček". Tento název má vysokou symboliku, kterou vám osvětlíme v nějakém příštím článku.

5) Soutěžní kategorie

Kdo a v čem?

Že uděláme čtyři kategorie poezie, proza, obraz a artefakt bylo celkem jasné. Jasné ovšem nebylo, jak to udělat s věkovými kategoriemi. Nejdřív to Irith chtěla dát do jedné velké kategorie. To bylo zamítnuto. Nakonec, po peripetiích s Danielou a odhadování počtů zletilých a nezletilých Tolkenologů se ustanovila kategorie mladší do 16 a starší od 16. Reklamace nepřijímáme!

6) Kdy a kde

Jak dlouho bude soutěž probíhat a kde bude vyhlášení?

Když už je kostra soutěže vyprovozovaná, ještě by to chtělo, kdy a kde. U nás to kdy bylo na jistotu. Jen s otázkou kde udělat vyhlášení byl problém. Irith chtěla vyhlášení na Conu. Ovšem… kdy? Zase to kdy! V pátek a neděli to totiž nemá smysl a v sobotu se to nesmí krýt s vystoupením FS a Elfí slavností. Irith se to snažila konzultovat s Laisi, která prostě jen napsala, že okolo toho nemůže nic dělat, protože už tak je problém, aby se Elfí slavnost nekryla s vystoupením Společenstva. Daniela také moc neporadila, takže jsme to nakonec nechali na vývoji okolností. Ovšem napsat samotným organizátorům, jestli to vůbec bude možné, to bylo něco. Na mail na infotolkiencon nereagovali a jiný Irith neměla. Učinila pokus vylákat ho z Finroda. Pokus trval dva týdny, bez úspěchu. Nakonec byl mail vylákán od Laisi. Orgové Conu na náš šílený nápad se soutěží kývli. A ještě rada pro vás. Když budete dělat něco podobného, nenechávejte si toto, tedy napsání organizátorům, na poslední chvíli. Zkuste to třeba udělat mezi prvními. Protože by bylo fakt zajímavé, kdyby to vyhlášení odmítli udělat (ve chvíli kdy už by byla celá soutěž připravená).

7) Co za to?

Výběr cen, ano, jak důležité!

Ceny byla jedna z věcí, na které jsme úplně zapomněli. Irith si totiž provozovala, že bude lidem stačit vědomí "vyhrál jsem jedinou Středozemskou soutěž v ČR". Pomněnka a její bratr ji rychle vyvedli z omylu. Takže nezbývalo než si nad tím sednout. Nakonec bylo domluveno, že vítěz dostane jakési zpodobnění toho Gondorského semenáčku. Jak to bude vypadat, to už se nechte překvapit. Irith přišla s nápadem, že by bylo fajn dát něco všem účastníkům. Takže byla po dlouhé debatě vybrána sběratelská série tematických placek. Jo, dáme všem placky, to se lehko řekne. Ale kde je seženeme? Naštěstí být členem Bralovské rodiny má mnoho výhod, mezi něž patří i to, že znáte lidi. Stačilo, aby Irith nadhodila problematiku placek doma a hned se objevilo asi pět kontaktů na známé a příbuzné, kteří tuto činnost praktikují. Ale protože to chce i nějaké hmotné ceny pro výherce, byl vznesen návrh požádat Michaela Bronce o sponzorský dar nějakých knih. Vyjednáváním byla pověřena Irith. Ta se rozhodla, že na Conu se zkusí nenápadně optat. Statečně tedy vystoupala až k stánku Strak na Vrbě, kde ale dostala z Bronce tak brutální strach, že radši zapadla do svého elfohobitího koutku a vylézala jen pomalu a opatrně. O den později ovšem podstoupila na téma Bronec diskuzi z Jixipen, která ji uklidnila, že vydavatel Strak na Vrbě fakt nekouše a že nejhorší, co může udělat je, že ji vyhodí a Irith šla po půl hodině ujišťování na věc. Bronec oproti všem předpokladům na všechno kývl (i když se Irith při konverzaci klepala jak ratlík) a přisvědčil, že knižní ceny poskytne. Druhý typ cen pak přislíbil larpový obchod Hůrka - U hobitů. Konverzace byla také zajímavá. Ehm... proč to vyšlo tak, že ceny nám většinou poskytují lidé, ze kterých máme hrůzu jen s nimi promluvit, natož je o něco požádat? Ale nakonec se zadařilo a můžete se těšit na opravdu zajímavé výhry. Ať žijem!

8) Porota

Když už nějakou tu soutěž máte, chce to také odbornou porotu, aby výsledky posoudila.

Protože název odborná porota je vážně hrozný, (ehm… znáte ten vtip… Jaké zvíře má dvanáct žaludků a žádný mozek? Odborná porota!) říkejme tomu prostě porotci. U Semenáčku bylo vybírání porotců fakt vtipné. Od začátku bylo jasné, že tam bude Daniela. Sice se nevědělo kde a v čem, ale prostě tam bude. To je slibný začátek, že? Následovala zoufalá výměna emailů mezi Irith a Pomněnkou, nakolik se Irith nemůže soutěže zúčastnit. Irith totiž bylo jasné, že to prostě nejde. Protože kdyby vyhrála, tak to bude trapné, že vyhrál zakladatel, a když nevyhraje, tak to bude blbé, že zakladatel nevyhrál. Pomněnka argumentovala klasickým ale-vždyť-jsi-po-takové-soutěži-vždycky-toužila. Jo, toužila, ale tohle je mnohem větší sranda :-). Irith Pomněnku uklidnila svým příspěvkem do Vidoucích a nakonec se dohodlo, že ona, Polly a Pomněnka budou porotci. Že porotci budou čtyři, od každé kategorie jeden a oni budou ten pátý, zástupce organizátora a dohromady budou mít jeden hlas (Polly to vtipně nazvala Města - odkaz na hlasovací práva měst). Mezitím jsme se domluvili s Danielou, že bude hodnotit poezii. Pak přišla na řadu proza. Irith řekla, že by nejraději chtěla Laisi. Následoval dlouhosáhlý mail od všech zainteresovaných, proč nám na to Laisi v žádném případě nekývne a ať to Irith vzdá rovnou. Na Conu si Irith s Laisi sedla, situaci jí vysvětlila a, oproti všem očekáváním, Laisi na nabídku kývla. Kategorie artefakt. Irith prohlásila, že by chtěla Bagra. Dlouhosáhlá korespondence od všech zainteresovaných, že Bagr na něco podobného v žádném případě nekývne, nemá čas a tohle prostě nikdy. No, Irith poslala mail a Bagr souhlasil. Poslední kategorie byl obraz. S tím byl problém, protože Irith znala jenom dva vhodné lidi. Šárku a Rioli. Po konzultaci s Laisi oslovila Rioli, která rovněž souhlasila. Takže se vlastně vydařili všichni!

9) Téma

Položka sice dobrovolná, ovšem dosti vhodná.

Od začátku nám bylo jasné, že téma pro první tři kategorie být musí, jinak nám budou lidi posílat staré šuplíkovky. Ale co za téma? Irith ve snaze vzdělat se, jak se taková soutěž dělá, obrazila asi čtyři literární soutěže a obhlédla, jak to dělají tam.

Ne že by to třikrát pomohlo. Jen tak pro zajímavost uvádím veskrze zajímavá a oduševnělá témata oněch soutěží, na které se opravdu bezvadně píše: "Svoboda jako dokonalost člověka" (???? To svádí k totální recesi. Hlavně mír a lásku!), "Milovat život víc než jeho smysl" (Joooo, jasně, a to je jako co?), "Neptej se, co dává život tobě, ale co ty můžeš dát životu" (Radši nebudu jmenovat, kdo toto téma vymýšlel, nebo byste si od něj už nikdy žádné knížky nekoupili.), "Jak srovnávat nesrovnatelné?" Nesrovnávat! Odpustit si ten tik, to nutkání zvědavosti, umanutou potřebu poměřovat a dle toho někam řadit, ne-li zařadit. Vždyť lidé se zařazují sami dřív, než je násilím někdo zašuplačí, aby se toho násilí náhodou nedočkali. Samovýběr zásuvky rovný autocenzuře. A téma, které totálně korunuje: "Emil se rozhlédl po nemocničním pokoji. Najednou ho napadlo, že by měl zavolat manželce. Ale pak se zarazil. Má vůbec manželku? A strachuje se o něj? Vůbec nic si nepamatoval."

Takže to nám přesně ukázalo, jak to v žádném případě dělat nechceme. V diskuzi padalo hodně témat. "Poslední sbohem" - odsouzeno s konstatováním, že je to fakt nevhodné téma pro první ročník. "Důvod zůstat" - to tak strašně zavánělo slashem a podobným, že jsme to raději zavrhli. "Rodina" - Pomněnka si chtěla přečíst něco o šťastné elfí rodince. "Mezirasová přátelství" - ano, je přesně vidět, co vymýšleli Brandorádi a jiné. Nakonec vyhrála "Osudová chyba". Jednak proto, že se na to dá napsat horor i komedie, a druhý, neméně závažný důvod byl ten, že původní Osudová chyba byla první povídka vydaná na Mittalmaru. Och, jaká nostalgie.

10) Logo

Důležitá výtvarná část každého projektu.

Od začátku bylo jasné, že soutěž bude potřebovat logo. K tomuto účelu Irith pověřila Polly s tím, ať se domluví s Šárkou a Rioli. Šárka obratem poslala svoje návrhy a obrázky, aniž by proběhla jakákoliv bližší domluva. Polly však měla vlastní představu, jak by logo mělo vypadat a tak ji Irith nakonec požádala, ať zkusí něco stvořit ona sama a že se uvidí. No a Polly stvořila ten úžasný semenáček, co visí na tom obrázku nahoře. Nakreslila ho pastelama a ty nápisy rovněž. Tři dny před tím, než měla být celá akce spuštěna, se Irith odhodlala nadnést, že to asi nepůjde, že je to moc upatlané. Bylo potřeba obrázek, ale zejména písmo převést do elektronické podoby (což bude potřeba i na ty placky) a nějak to vyčistit. Ač Polly není žádný grafik, pokusila se sama zhostit i tohoto úkolu, nechtěla svůj návrh předávat do cizích rukou. No a nakonec se doopravdy blýskla a stvořila to hezké, co teď můžete vidět. Jen pro představu. Samotné to semínko dole zabralo tři hodiny čistého času! Trpělivost růže přináší...nebo v našem případě semenáčky.

Že to byla fuška? No to tedy byla! Alespoň vidíte, že jsme se rozhodně neflákaly a vězte, že nejlepší odměna pro nás budou vaše díla, do soutěže zaslaná!