Vyděděná - Třetí kapitola

Estella vypráví Smíškovi o Lotovi. O tom jak se seznámila s jeho matkou, o jejich svatbě a i o svatebním daru, který si pro ně Vili Potměchuť přichystal.

A Smíšek začíná ztrácet předsudky.

---

"No, vypadá to, že měl nějak naspěch, co?" ušklíbl se Loto a mlaskl, aby poníka trochu popohnal.

"Nenávidím tě," sykla Estella a pokusila se od něj odtáhnout. Bohužel ale neměla na výběr. Seděla před ním na poníku, a tedy neměla na nějaké uhýbání moc místa.

"Ale však se mě ještě naučíš milovat!" oznámil výhružně Loto a ještě víc popohnal nebohého čtyřnožce.

"Kdo to je?" zeptala se Lobelie Pytlíková a prohlížela si Estellu.

Estella se jí vzdorně podívala do očí a přešlápla.

Stáli na prahu Dna Pytle. Jízda sem sice trvala dlouho, ale ne tak dlouho, jak by si bývala přála. Tohle bylo horší než cokoliv. Představa, že zbytek života stráví s Lotem a jeho matkou ve Dnu Pytle, byla dost hrůzná sama o sobě. A ještě ke všemu za tak drastických okolností. Její rodina ji právě odvrhla.

"Moje nevěsta. Estella Bulvová," řekl Loto.

Estella nejistě zaznamenala, že Lobelie překvapením vytřeštila na svého synáčka oči. Čekala by, že Lobelie bude o všem obeznámena.

Lobelie zřejmě ale byla už na neurvalé chování svého synátora zvyklá a tak jen k Estelle mlčky natáhl ruku. Estelle nezbylo, než si s ní potřást a vstoupit dovnitř.

A v ten okamžik, kdy vstoupila do dveří Dna Pytle, se za ní definitivně uzavřela jedna kapitola jejího života.

"A potom se otevřela nová kapitola mého života. Kapitola plná zoufalství a beznaděje," řekla Estella.

Viděla, jak se na ni hobit naproti ní bez hnutí dívá.

"Ještě pořád si myslíš, že toužím po moci?" zeptala se tiše.

Smíšek pomalu zavrtěl hlavou. "Muselo to být strašné," řekl nakonec. "Jsi mnohem silnější, než bych kdy řekl, že může hobitka být. Připomínáš mi Eowyn," dodal napůl k sobě.

"Koho?" zeptala se zmateně dívka.

"To je jedno," mávl rukou Smíšek. "To je zase můj příběh. Jestli chceš, mohu ti ho potom vyprávět na oplátku. Teď pokračuj. Co se dělo dál?"

Estella sklonila hlavu a začala znovu vyprávět.

Estella sklonila hlavu. "Ano," řekla potichu.

"Tímto vás prohlašuji za muže a ženu."

Estella měla, poprvé od svého úplného dětství, slzy na krajíčku. A když si ji Loto brutálně přitáhl k prvnímu manželskému polibku, málem začala plakat doopravdy.

Stáli pod Oslavovým stromem a právě probíhala Estellina svatba. Bylo tu hodně lidí. A Estella myslela, že zemře, když viděla nenávistné pohledy hobitů, pro které ještě včera byla statečná sestra slavného zbojníka. Teď byla netvor.

"Gratuluju, pane!" prohlásil Vilík Potmětchuť podlézavě a potřásl Lotovi rukou. "Mam pro vás úžasnej svatební dar."

"Ano?" nadzdvihl obočí Loto, zatímco snášel slzavé polibky od své matky.

"Zajali sme jejího bratra. Vykouřili sme zbouřence. Teďkonc je vedeme k soudu do Dna Pytle," oznámil Vilík hrdě a trhl ramenem směrem k Estelle.

Lotovi se objevil na tváři krutý úsměv a otočil se k Estelle.

"Má drahá, co se takhle trochu pobavit? Ve Dnu Pytle se budou dít velké věci. Zajali jsme tvého bratra."

V tu chvíli Estella, poprvé v životě, omdlela.

Probrala se na pohovce ve Dnu Pytle. Loto se nad ní skláněl a dával jí čichat jakousi čpavou kapalinu v malém flakonku.

Estella zamrkala a posadila se.

"Cvali…" zachraptěla.

"Ano, Estello. Zajal jsem tvého bratra. Cvali Bulva je teď mých rukou. Stačí jediné moje slovo a jeho život skončí."

"Ty parchante! Ty už nejsi hobit! Nezasloužíš si být hobit. Jsi jako ty tvoji kamarádíčci z jihu. Jsi skřet! Odporný hnusný skřet co špiní jméno Pytlíků," řekla Estella nenávistně, když popadla dech.

Loto se začal smát. Jeho smích umlkl v půli, když mu Estella vrazila strašlivou facku.

Loto zavrávoral a spadl na zadek.

"Tak to tedy ne!" zasyčel a vrhnul se na ni.

Připnul ji svou vahou k pohovce a ruce jí zkroutil nad hlavou.

Estella začala zoufale bojovat, ale bylo to k ničemu. Loto byl mnohem silnější než ona.

"Ještě jednou se vzepřeš mé vůli a tvůj bratr zemře. Chtěl jsem ho původně jen zavřít to Zamčených děr a nechat být, ale to by evidentně nešlo. Asi ho budu muset zabít. Mám to udělat?"

Estella zavrtěla hlavou.

"Co jsi ochotná udělat pro život tvého bratra?"

"Cokoliv," vydechla Estella.

"Udělala bych cokoliv, cokoliv, abych Cvaliho zachránila. Na mých rukou nesměla být jeho krev. A Loto toho využil," vydechla Estella.

"Ví to Cvali?" přerušil ji náhle Smíšek. "Ví, co jsi pro něj udělala?"

"Ne," zavrtěla hlavou Estella a v koutku očí se jí zatřpytily slzy. "Musela jsem přihlížet jeho soudu. Musela jsem se usmívat a dělat, že Lotovy lži schvaluji. Jinak by ho Loto zabil. Cvali mě nenávidí. Vím, že ano. Už se mnou nikdy nepromluví. Myslí si, že jsem je všechny zradila," řekla smutně.

Smíšek ji povzbudivě chytil za ruku. Estella se mu vytrhla, ale když viděla, jak ho to ranilo, opatrně mu sevřela dlaň.

"Loto ho použil jako rukojmí. Když jsem neposlechla Lotovo přání, zmenšil mu příděly jídla nebo mu dal ještě menší celu. Bylo to hrozné. Nemohla jsem udělat vůbec nic, protože jinak by zničil mou rodinu. Všechno se mi to slilo v jeden zlý sen. Ještě horší to bylo, když Loto nechal zavřít svou vlastní matku, Lobelii. Nebyla ke mně zrovna příjemná, ale přeci jen to byl jediný hobit, se kterým jsem si mohla, kromě Lota, povídat. Myslím, že se proti svému synovi tak nějak vzbouřila. Těsně předtím, než ji nechal zavřít, přesvědčila jsem jí, aby předala dopis mé nejbližší kamarádce, Diamantě Bralové. Víš, nemohla jsem už snést věčné mlčení. Nemohla jsem už vydržet tu nenávist všude kolem mne. Musela jsem někomu říct. Lobelie můj dopis Diamantě nakonec opravdu dala. Ale myslím, že Loto něco uhádl. Asi proto nechal Lobelii zavřít."

Smíšek přikývl. "A odpověděla ti Diamanta?"

Estella pokrčila rameny. "Nevím. Pak už Lobelii zavřeli."

"Ale v září se to ještě zhoršilo. Tehdy přišel Šarkan," pokračovala a poslední slovo téměř vyplivla.

Smíšek přikývl. "Bylo to moc zlé?"

"Ještě horší. Loto byl oproti němu andělíček. Ten… velký člověk přišel, jako by mu to tu patřilo a začal šéfovat. Loto se nejdřív snažil tvářit, jako že to schvaluje a řídí, ale pak už byl tak vyděšený, že ani předstírat nemohl. Jestliže byl Loto jako skřet, pak Šarkan a ten Červivec, takový slizký had, byli ještě mnohem hrůznější."

"Jo, tak to znám," podotkl Smíšek. "Nepochybuji, že Loto brzy litoval, že kdy do Dna Pytle vstoupil."

Estella přikývla. "Nakonec už Šarkan ani nepředstíral, že je tady doma Loto. Zavřel nás oba do jednoho pokoje a jídlo nám nechal podávat oknem. A pak Lota zabil. Jen mu překážel."