Vyděděná - Kapitola pátá

Takové kratší Frodovo intermezzo aneb Frodo posunuje příběh dál. A Estella se už u Smíška definitivně zabydluje.

---

Od toho dne už uplynul pomalu měsíc. Věci se už pomalu začaly vracet k normálu. Díky Samovi a mnoha ochotným hobitům se Pytlová ulice znovu obnovila a většina škod, které Šarkan napáchal, už byla opravená. Dno Pytle bylo čisté, uklizené a útulné stejně jako kdysi. Akorát tak pro Froda, který se rozhodl dokončit Bilbovu práci a dopsat Červenou knihu.

Frodo namočil brko do inkoustu a udělal za větou tečku. Byl teprve na úplném začátku.

Pak pero položil a zaklonil se. Co asi teď dělají jeho bratranci? Naposledy je viděl asi předtím měsícem. Tehdy se sešli v hospodě u Zeleného draka, aby oslavili svou cestu. Smíšek jim také vysvětlil všechno o záležitosti Estella, celý její příběh. Prozatím ji schovával u sebe v pokoji a čekal, až bude po všem a ona bude moci vyjít. Ale vypadalo to beznadějně. Když předtím slavnostně otevřeli Zamčené díry a vynesli ven zesláblého Cvaliho, nezmínil se o své sestře ani slovem. Smíšek pak několikrát mluvil s Bulvovými, ale vypadalo to, jako by se zkrátka rozhodli na svou dceru zapomenout. Nevyslovovali její jméno, neposlouchali jeho argumenty a chovali se, jako by nikdy neexistovala. Zradila je. Pošpinila jejich čest a navíc o tom všichni věděli. Celý Kraj. Vážnost rodiny Bulvů rázem prudce klesla. Kdyby to zůstalo utajeno jen v rámci rodiny, která by pak mohla vše ututlat, bylo by všechno v pořádku. Ale Loto se svého času postaral o to, aby o Estelle věděli všichni. Musela s ním jezdit na jeho cesty po Kraji a tvářit se souhlasně, když bral lidem jejich úrodu pro spravedlivé dělení. Tehdy si proti ní nikdo nic říct neodvážil, ale teď to byla katastrofa. Její jediné štěstí bylo, že o tom, že je u Smíška ví jen Frodo, Sam a Pipin, protože jinak by musela asi odejít z Kraje. Zřejmě uplyne ještě hodně vody, než vezmou ostatní Estellu na milost.

Od toho dne jim Smíšek často posílal dopisy. Líčil, co se kde v Rádovsku děje, jak se má Estella a jak Bulvovi stále ignorují jeho snahy celou situaci jim vysvětlit. Zřejmě se potřeboval někomu svěřovat.

Pipin byl zase celý ten večer podivně smutný, zamlklý a jakoby nepřítomný. Všem bylo jasné, že ho něco trápí, ale nikomu neřekl co. Potom odjel hned, jak to šlo a od té doby ho ani nezahlédli. Nikdo nevěděl, co se mu stalo a on to nikomu neplánoval vykládat. Na všechny otázky jen odmítavě mávl rukou a uzavřel se ještě víc do sebe. Byla pravda, že v Kraji pomáhal, kde mohl, ale úzkostlivě se svým přátelům vyhýbal a oni o něm tedy věděli jen z doslechu.

A Sam? Sam se jako jediný z nich dokázal dokonale vrátit do starých kolejí. Byl šťastný, že je doma a nějaká Estella, nebo nedej bože tajemné Pipinovo trápení mu onu radost rozhodně nemohlo pokazit. Také na ně neměl moc čas. Celý měsíc se jen oháněl, aby dal všechno zase do pořádku a spolu s ostatními pomáhal obnovovat Kraj.

Ozvalo se cinknutí domovního zvonku a Frodo se překvapeně zvedl. Kdo to může být?

K jeho nesmírnému překvapení to byl Pipin. Byl pohublý a vypadal uštvaně.

"Frodo…," zachraptěl.

"Pojď dál!" vyzval ho šokovaný Frodo a ustoupil ze dveří.

Pipin ale zavrtěl hlavou.

"Potřebuji… potřebuji… dovolil bys mi bydlet ve Studánkách? Já už doma nevydržím, potřebuji někam jinam," šeptal rychle.

"Ale…"

"Prosím!"

Frodo zavřel oči. "Počkej tady, dám ti klíč. Samozřejmě že tam bydlet můžeš."

Po chvíli se Frodo vrátil i s velkým železným klíčem. Podal ho svému bratranci, který si ho od něj vzal.

"Díky moc, ani nevíš, jak moc mi to pomohlo!" Pipin se otočil a odcházel. Beze slova vysvětlení, proč proboha tak urgentně potřebuje klíč od Studánek.

"A… Pipe? Neřekneš mi co se děje? Proč už nechceš bydlet doma? Proč tak hrozně spěcháš?"

Pipin sklopil oči a zavrtěl hlavou. "Promiň, Frodo. Ono… je to složité… asi to nic není… ne, promiň," s tím mu mávl na pozdrav a ztratil se ve tmě.

Frodo ještě dlouho zíral opřený o dveře a přemítal, co měla tahle návštěva vlastně znamenat. Pak přešel dovnitř, sedl si ke stolu a napsal dopis Smíškovi.

"Tady máš nějaké knihy, musíš se tu hrozně nudit," zacouval Smíšek do svého pokoje se stohem bichlí.

"Ne, je to tady úžasné," odvětila Estella a se smíchem zavřela dveře.

Smíšek pečlivě knihy vyskládal na stůl u okna a položil Estelle ruku kolem ramen.

"Neboj, to bude dobré," uklidňoval jí. "Nějak to zvládneme."

Estella se k němu přitulila a nechala ho, aby ji hladil po vlasech.

"A Smíšku?"

"Ano?"

"Proč mi vlastně pomáháš? Tolik jsi toho pro mě udělal. Schoval si mne u sebe doma, přenechal mi svou postel, nosíš mi jídlo, knížky, bavíš se se mnou, snažíš se mé rodiče přesvědčit, aby vzali na vědomí, že existuji, podstupuješ kvůli mně takové riziko… proč? Proč to děláš?"

Smíšek pokrčil rameny.

"Nevím. Možná proto, že máš ještě naději."