TolkienCon 2015

Deník z Conu se mi podařilo dopsat celkem rychle, takže ho sem dávám už teď. A opět ho budu celý psát se změněnými jmény a v mužském rodě. Je to hrozně uklidňující. Fotky by snad měly být někde zde. Hledej.... :-)

---

Celé naše setkání začalo o něco dříve. Vlastně o docela dost dříve. Ale úplně nejdříve tu bylo naše rozhodnutí setkat se s co největší počtem dalších bytostí postižených stejně jako my na akci jménem TolkienCon. Následovalo urputné přemlouvání Smíškových rodičů, aby ho tam pustili. To se nakonec povedlo, načež z Froda vypadlo, že možná půjde s námi. Nakonec jsme se domluvili na složení: pořád - já, Smíšek a Aredhel, jen v pátek a sobotu Frodo a jen v sobotu a neděli Galadriel. Všichni měli spát u mě v noře, neb to tak bylo nejjednodušší. Výsledek byl, že jsem si tři dny před pátkem připadal jako trafo stanice. Přijmout, odpovědět, přeposlat. Všechny meily šly přese mne a bylo nutné tak polovinu rozeslat všem. No, ale kupodivu jsem toho moc nezvoral, jídelníček se spolu s Rosanou také úspěšně vyřešil a naše dobrodružství mohlo začít.

Pátek - Den začal bezvadně, písemkou ze sčítání mrkví. Ale snad to nějak vyšlo. Po povinné školní docházce jsem Smíška opustil a jel s Frodem k němu domů, pomoc mu pobrat věci. Ve Dnu Pytle jsem se jen letmo pozdravil s jeho mladším bratrem a rychle jsme vyrazili vyzvednout Falka. On totiž šel s námi Frodo na ten Con především proto, aby poznal mého mladšího příbuzného. Avšak tento zájem byl oboustranný a zjevně to s nimi bylo už docela vážné, protože se jim začalo o sobě navzájem i zdát. Fakt super, když vám Falko doma líčí, co se mu zase takhle jednou zdálo o Frodovi, načež přijdete do školy a tam na vás vybafne Frodo s očima navrch hlavy, že se mu zdálo o Falkovi. Tak doufám, že teď už jejich noční můry konečně skončí.

Falko se měl vyzvednout u něj ve škole, kousek od mého baráku. Jeli jsme olifantem. Řekl jsem Frodovi, že vystupujeme na konečné a ne tam, kde normálně vystupuji, když jdu domů. Po cestě jsem mu to ale musel ještě několikrát zopakovat, protože Frodo odhodlaně vybíhal z vozidla na všech zastávkách, vyjma té správné a poslední. Načež se mě zeptal, jestli v těch domech vedle bydlím. Trpělivě jsem pošesté zopakoval, že ne, že já bydlím jinde a tohle je škola, kam chodí Falko. Snad to už konečně pochopil.

Falko vyzvednut v pořádku. Ale bylo to docela nadlouho, protože poznat jednoho určitého malého blonďatého růžového bratrance v záplavě jiných malých blonďatých růžových bratranců je docela fuška. Ale zadařilo se a vydali jsme se na tramvaj. Doma Frodo prohlásil, že by se chtěl naučit hrát kloboučku hop. Fajn, tak jsme všichni tři začali hrát kloboučku hop. Načež Frodo zjistil, že to vlastně nemá rád. Prohrával. Falko a Paladinem už museli odjet na chalupu a my jsme tam s Rosanou osaměli. Napsal jsem sms Smíškovi. Že už jede. Fajn. Začali jsme s Frodem hrát hru Česko. Zjistil jsem, že to vlastně nemám rád. Prohrával jsem. V tom zazvonil dole u dveří Smíšek a já ho šel vyzvednout. Spojili jsme síly proti Frodovi a stejně jsme byli drtivě poraženi. Holt moudrost přichází s věkem.

Už bylo půl šesté a čas jít na tramvaj vyzvednout Aredhel. Šli jsme tam v kostýmech. Smíšek se s námi vsázel, na kolik pokusů se mu podaří správně si obléknout košili. Podcenili jsme ho. Zahájil totiž tím, že sice měl všechny knoflíky správně zapnuté, ale košili naruby.

Ještě jsme dostali za úkol nakoupit deset vajec. Fajn super nápad. My a vajíčka. Aredhel byla vyzvednuta a zamířili jsme do obchodu. Vejce jsem nakoupil já a pak je vrazil Smíškovi. Frodo totiž aktuálně už opět umíral a Aredhel před chvíli málem zbořila jednu polici s majonézou.

Doma byla vejce v pohodě předána a Aredhel ubytována. Následovala ještě večeře a pak už cesta ke škole, kde se TolkienCon odehrával. Ještě jsme se Smíškem Aredhel zazpívali naši čerstvě složenou písničku a jelo se. Tedy, nejdřív nastal proces "Aredhel si nandavá čelenku" a abychom se nenudili, představení pokračovalo scénou "Aredhel hledá kohokoliv, kdo by jí podržel plášť". Pro velký úspěch a samozřejmě neskonalou šikovnost jsem byl nakonec za dvorního oplášťovače jmenován já.

Kupodivu jsme ke škole trefili a ještě kupodivějš jsme měli asi pět minut do zahájení Conu. Stihli jsme tedy podniknout kratší hádku, jestli si vzít či nevzít bačkory a asi dvě minuty animovaného Hobita. Pak bylo slavnostní zahájení. V osm začínala první dvě vystoupení. Dole v tělocvičně koncert a nahoře ve třídě přednáška o RPG hrách. Rozhodli jsme se zůstat na koncert. Hráli ho nějací velcí lidé převlečení za hobity. To jsme ještě ale nevěděli, že bubeník téhle kapely nám dost zamotá hlavu. Ale to až o den později. Ve čtvrtině Frodo prohlásil, že ho to nebaví a že by chtěl jít na tu přednášku. Solidárně jsme šli s ním. Byl to špatný nápad. Otevřeli jsme dveře třídy a vešli dovnitř. Následovalo důkladné seřvání v hůrečtině, co si to dovolujeme přijít pozdě. Jako myšky jsme se odplížili dozadu a sedli si vedle Šárky. Následující půl hodiny bylo něco příšerného. Ani jeden z nás jsme neměli ani ponětí, o čem přednášející Hůrčan mluví. Já proto, že jsem mu nerozuměl, Frodo proto, že netušil, co to znamená RPG a Smíšek proto, že z tohoto druhu her zná jen normální Dračák. Pět minut před předpokládaným koncem už nám třem z toho začínalo hrabat, ale báli jsme se odejít. Začali jsme spřádat plány, jak beztrestně uniknout. Pět minut po předpokládaném konci Frodo zahájil akci Útěk. Prostě se najednou zvedl a vyrazil pryč. My jsme se po sobě měli překvapeně podívat, polohlasně si sdělit, že ho asi chytla slintavka a pomalu odejít za ním, zjistit co mu je. Na odchodu se Smíšek netrefil do dveří. Třída lehla smíchy a nám byl umožněn volný průchod. Bezva Smíškova improvizace.

Zamířili jsme zpátky dolů na přednášku o trpaslících a právu. V životě bych neřekl, že mě bude zrovna právničina tak zajímat. Bylo to fakt neskutečně dobré. Přednášela to Lady Galadriel (neplést prosím s naší Galadriel, která přijela o den později). Fakt to bylo úžasné. Po skončení jsem ještě Galadriel venku zajal a donutil ji udělat takovou soukromou přednášku o právním systému hobitů. Časem to někam zapracuju. Smíšek prohlásil, že se diví, že neodešla, protože jsem se na ni díval neskutečně děsivě. Pch. Závidí mi mé přesvědčovací schopnosti!

Další program nás už moc nezajímal a tak jsme vyrazili domů. Přijeli jsme krátce před půlnocí a spát jsme šli až zítra.

Sobota - Ráno byl budík na půl osmou, protože v půl deváté měla přijet Galadriel. Přijela v osm. Trochu jsem s tím nepočítal a zachránila mě Rosana, když šla otevřít. Já se mezitím se Smíškovou pomocí snažil na sebe navléct co nejvíc vrstev správného oblečení. Než dojeli výtahem nahoru, stačil jsem se obléknout až po kabát. Galadriel přijela i se svým otcem. Rosana a Finarfin si trochu popovídali, takže jsme se my ostatní stačili doobléct a doupravit (v elfčině případě). Pak nás Finarfin vzal k sobě na koně a dovezl k budově Conu. Musím říct, že jsem ještě v životě nejel na koni s třemi dalšími bytostmi v jedné řadě. Načež jsem prokázal, že se tady fakt nevyznám. Naštěstí Aredhel nepotřebuje škopek k tomu, aby trefila a sňala ze mě břemeno navigace. Frodo si bral své věci s sebou, protože ve čtyři musel odcházet. K tomu jsme ještě měli obrovitou tašku plnou jídla. A kupodivu to jídlo stačilo.

Ráno nás hned na úvod čekalo hudební vystoupení The Flight of the Noldor. Aredhel si celou dobu dělala poznámky, v čem nás má ještě dovzdělat. Byla v tomto ohledu, jak se ukáže ještě dál, velice odhodlaná. Následovaly Písně z obou světadílů Ardy. Tedy, co mělo být tohle, netuším. V polovině jsme se Smíškem prchli a za tu dobu autorka nezazpívala ani jednu středozemskou písničku. Fakt netuším, jaký byl účel. Můj bratranec a já jsme nicméně odešli, neb jsme se v programu dočetli, cituji: "V koutě pak bude naše vyráběná hra na téma Hobit a karetní hobiti od Killimana". Fajn. Zamířili jsme, logicky, o patro níž do hráčského koutku. Tam nám bylo řečeno, že o nějakých hobitech v životě neslyšeli a že se máme zeptat na recepci. Další schody dolů a recepce. Řekli nám, že tohle nevedou a že to možná bude v elfím koutku. Začali jsme si připadat jako v pohádce o Kohoutkovi a Slepičce. O patro výš v elfím koutku, kam hrdinně i přese všechna předsevzetí můj statečný bratranec vlezl, řekli, že to tedy fakt neznají a že možná v dětském koutku. Cesta přes celou chodbu k dětskému koutku. S něčím typu hra hobiti nechtějí mít nic společného a máme se zeptat nějakého chlápka na chodbě, u stolku vedle knížek. Ano, přesně u toho stolku, kolem něco jsme už asi pětkrát prošli. Zjištění, že onen chlápek je ten Hůrčan ze včerejška. Nicméně jsem se zeptal. O něčem takovém prý v životě neslyšel a máme se zeptat v hráčském koutku. Zoufale jsme mu řekli, že tam už jsme byli. Tak že máme zkusit ten stánek s knížkama vedle. Prodavač o tom nikdy neslyšel. Naštěstí nás slyšela nějaká lidská žena a prohlásila, že tu hru tady má a donese nám ji. Děkovali jsme jí málem na kolenou. Po zhlédnutí programu jsme zjistili, že poslední místnost, kde jsme ještě při našem putování nebyli, je čajovna. Rozhodli jsme se, že si to tedy zahrajeme v čajovně. Usadili jsme se před ní a jali se studovat pravidla. Nepochopili jsme se to a rozhodli se, že to zkrátka budeme hrát jako prší. Vzápětí k nám přišel autor hry (kolem kterého jsme také prošly pětkrát) a zeptal se, co to s jeho hrou proboha děláme. Vysvětlili jsme mu situaci. Usmál se a kvapně se vzdálil. Načež se na jeho místě se objevila Šárka a prohlásila, že to taky neumí hrát. Fajn. Vrátili jsme hru hodné ženě a šli najít ostatní. Frodo byl přešlý, jak byl ten koncert hrozný. Ostatní nekomentovali. Šli jsme se najíst a pak do hráčského koutku, kde jsme nejdřív hráli Ducha a pak si vyprávěli příběhy. Celé bohužel bez Galadriel, která se rozhodla, že ji zajímá Hra o Noldorské trůny.

Tím jsme zabili dopoledne a odebrali se až na bardské vystoupení. Bylo úžasné, ale bohužel hrozně kratičké. Ale byla nám představena i Jižanská dýně (hudební nástroj). A nadešel zlom. Koňská opera a přednáška o fanfikci byly ve stejnou dobu. Rozdělili jsme se. Já, Galadriel a Frodo jsme šli na fanfikce a Aredhel se Smíškem na Rohiry. Fanfikce byly skvělé. Přednášela to Lady Galadriel alá Bilbo s trpasličí kolegyní a celá tělocvična byla už po pěti minutách mrtvá smíchy. Tedy, co někdo dokáže také napsat… Frodo odešel kousek před koncem. Už musel domů.

Po konci jsem zjistil, že za námi už přes čtvrt hodiny sedí Smíšek s Aredhel. Nechápu, proč se k nám nehlásili. Smíšek mi vrazil vlajku Gondoru, cédečko a nějaký papírek s písničkou Prší prší, načež prohlásil, že to bylo úžasné, a že tam byla jedna písnička přesně pro nás, jak Pipin najde Smíška na Pellenorských polích. Fakt lituju, že jsem na ty Rohiry nešel. Ale na druhou stranu, je mi úplně jasné, že kdybych šel na ně, tak si teď nadávám, že jsem nebyl na fanfikcích. Těžký to život hobita.

Následovala přednáška Bitvy a hrdinové. Jo, fajn, bylo to zajímavé. Ale také dvě hodiny dlouhé a uspávací. Po půl hodině jsme se Smíškem museli prchnout, nebo bychom usnuli. Byla to chyba. Venku k nám přistoupil onen bubeník z prvního koncertu. Poznal nás. Pamatujete si ještě, jak jsem psal ke Dni všeho hobitstva, že jsme v metru potkali nějakého Velkého člověka, který se nás ptal, jestli náhodou neslavíme něčí narozeniny? Tak to byl on. Následoval rozhovor, ve kterém jsme byli zkritizováni snad úplně za vše, jménem (které se neustále snažil dávat do ženského rodu) a oblečením počínaje a Dračákem konče. Po chvíli nás propustil, ale já jsem byl z toho celý večer špatný. Znáte ten pocit, že jste něco dokázali, že jste odvedli kus práce, opravdu se vám váš úmysl podařil, lidé mají vaše příběhy rádi a pak najednou přijde někdo, kdo vám řekne, jak jste děsně neoriginální, nic neznamenáte, nic jste nedokázali, vaše povídky nemají smysl a jen parazitujete na úspěchu někoho jiného? No, tak přesně takhle jsem se cítil. Trochu mě uklidnilo, že nám řekl, že jsme vtipně roztomilí, ale stejně jsem se cítil pod psa. Aredhel se Smíškem se mě snažili uklidnit ale dost marně.

Následoval koncert Falešného společenstva. Z těch deseti písniček co zpívali, byly asi čtyři hobití, což rozhodně chválíme. Ale nejlepší asi byla písnička o tom, proč trpaslíci nemají rádi elfy. A také proč elfové nemají rádi trpaslíky, kde Thorin Pavéza hledal v Thranduilově síni zubní protézu.

No a následoval hřeb dnešního večera, výuka irských tanců. Ale nebyl bych to já, kdyby se to, na co se nejvíc těším, totálně nezvoralo. Začalo mi být hrozně špatně od žaludku, ale řekl jsem si, že to přece zvládnu, že hobití tance si nenechám ujít. Napoprvé jsme měli být v trojicích a jen o fous ke mně a k Smíškovi nedali toho Velkého člověka. To první jsem totálně nepochopil a celou čtvrt hodinu, kdy se opakovalo to samé, to dělal totálně blbě. Bylo mi takové vedro, že jsem si nakonec sundal kabát i šálu a děkoval všemu, že nemám kšandy. Další tance už šly, ale u posledního se muselo dřepat na zem a to už jsem začínal omdlívat. Nakonec jsem si důkladně sedřel kůži na ťapkách a v podstatě na levou nohu nemohl došlápnout. Smíšek byl celou dobu v pohodě.

Na konci už jsem vypadal zřejmě tak hrozně, že jsme jeli zpátky domů. V tramvaji se nám ještě se Smíškem podařilo chytit úžasné záchvaty smíchu a Galadriel vypadala, že nastoupí do jiného vagonu. Nakonec to zvládla.

Přijeli jsme v deset, ale spát jsme šli opět zítra, neb se nás elfky rozhodly vzdělat. Byl jsem totálně mrtvý a pamtuju si z toho především to, že králové elfů byli tři. Všichni s totálně blbým jménem a ty dva co nezačínali na I začínali na F a měli velkou fantasii, neb všichni jejich potomci také byli na F. Slušný, co? Spát šel totálně mrtvý hobit.

Neděle - Budíček byl luxusně na půl devátou. Shodli jsme se, že půjdeme jen na první přednášku, protože ty další nás nezajímají, případně se bojíme přednášejících. Aredhel tentokrát zůstala v civilu, takže jednak to bylo co do počtu okostýmovaných v naší skupince půl napůl a jednak jsme jí nemuseli řešit plášť a čelenku.

Cesta na Con jako obvykle, jen jsme se Smíškem usínali za chodu. Přednáška byla v podstatě o filmech souvisejících s Tolkienovými knihami. Na začátku se rozbil projektor, takže nešel zvuk. Pak šel zvuk, ale nešel obraz. Když šlo všechno, tak jsem pro změnu neměl papír, takže jsem si jména nezaznamenal. Aredhel, Galadriel, nemáte nějaké typy?

Po konci jsme se ještě vydali najít Šárku, což se nám nakonec nepodařilo. Navíc jsme ztratili Galadriel. Nakonec se Galadriel našla, byla venku a čekala na Finarfina. Ten nás také odvezl na koni domů. Tentokrát jsme byli v jedné řadě jen tři, což bylo už v pohodě.

Galadriel se s námi rozloučila před mou norou a odklusala do Lorienu. Smíšek a Aredhel ještě chvíli zůstali. Dali jsme si poslední misku hobitích koláčků a nějaké ty mufíny, povídali si, skládali skládačky s PP a poslouchali CD Hobita. Aredhel prchla těsně před obědem, ale Smíšek ještě počkal.

Dále následovalo snad už jen zjištění, že kupodivu se moje síla kupodivu ještě pořád nezvětšila (ale jednou se Smíšek musel vzdát, neb jsem ho šikovně zašprajcoval pod postel, takže jakýkoliv pohyb by mu vynesl zlomený nos), že jsem v Česku kupodivu lepší než Smíšek a že on je lepší než já v Scrabble. A to bylo vlastně všechno. Rozloučili jsme se a můj bratranec odjel do Rádovska. Mně naproti tomu přijel Falko a Paladin, takže následoval rodinný výslech, čemuž jsem se vyhnul slibem tohoto deníku. Výhoda notorického pisákolvství.

Tímto svůj deník o věcech Conovských zdárně končím.

Těším se na někdy příště, nejblíže asi na Oslavu zničení Prstenu!

Kéž dlouho roste mrkev na polích sedláka Červíka!!

Dne 19. Ponovoroku 2015

Peregrin Bral