Otrok Prstenu - Zvrat

Teď, po skončení všech našich projektů a závazků konečně našel čas na zveřejnění povídky, která pořádně, podobně jako Samovy trable, zamíchala naší další tvorbou a provozováním. Představuji vám Otroka Prstenu. Už jsem to psala několikrát, ale pro jistotu to napíšu ještě jednou. Název je původně Jeremiášův, pro jeden jeho článek, ale ochotně mi ho dovolil použít na tento příběh (jsem totiž naprosté pako, co se vyprovozovávání jmen týče).

Upozorňuji předem, že tato povídka je hodně temná. Smrt je hned v první kapitole a postupně se nebezpečí jen stupňuje.

(Autorem obrázku je Jeremiáš)

---

Otroka Prstenu jsem psala čistě jen podle filmu. Takže tam mám hodně scén vypůjčených a navíc, jako takovou perličku, jsem se tam snažila zachovat co nejvíce původních replik. Ne vždy je říkají ty samé postavy, ale jsou tam. Zároveň je to celé psané hodně zvláštním stylem, na který se zvyká dost těžko. Když jsem zjistila, že to nebude jen krátká jednorázovka, ale kapitolová povídka, ukázalo se, že kdybych to měla psát tak, jak se má, vyšlo by to na celou knihu. A Pána prstenů 4 psát odmítám. Takže jsem to vyřešila jednoduše. Opravdu dobře a propracovaně jsou napsané jen scény s hobity. Protože bagr. Ty ostatní jsou zkrácené, zjednodušené a "odfláknuté". Jen na to, aby se děj posunul dopředu. Nevyčítejte mi to. Fakt to jinak nešlo. I tak má povídka 64 stran…

Oproti filmu i knize je tam i pár změn charakterů. Pipin je tam jednoznačně záporná postava ( ale strašně se mi tak líbí :-) ) a Legolas zase… objektivně je tam asi nejkladnější postava vůbec ale vsadím se, že ho budete nenávidět už od druhé kapitoly. Povídka má 17 kapitol + epilog. Nejdelší je hned první kapitola.

A teď už k samotnému ději. Našla jsem hned několik anglických povídek na téma, co by se stalo, kdyby Frodovi vzal Prsten nějaký jiný hobit ze Společenstva. Ve všech povídkách bez výjimky byl ale onen "zloděj" Smíšek. A já jsem se rozhodla napsat něco jiného. Co se stane, když Prsten moci ovládne roztomilého, malého a nevinného Peregrina Brala.

Kapitola první - Zvrat

Boromir klečel v elfské loďce a pádloval. Před ním seděli na zemi Smíšek s Pipinem. Smíšek máchal rukou ve vodě a zamyšleně se díval k obzoru a Pipin ležel stočený u jeho nohou a vypadalo to, že spí. Boromir zhluboka oddechoval a silou vůle se snažil uklidnit. Nemohl si ale pomoci, pořád musel myslet na Prsten Moci. Doufal, že kdyby ho získal, mohl by osvobodit svou zemi, porazit Mordor a znovu navrátit slávu Gondoru. Hluboko uvnitř věděl, že jeho touha je špatná, ale nemohl si pomoct. Jediné, co ho ještě drželo zpátky a nedovolilo mu prostě Froda napadnout a Prsten si vzít, byli právě ti dva malí hobiti u něj v loďce. Boromir je měl doopravdy rád, oba. Byli milí, přátelští a vtipní, ne jako Frodo se Samem. Věděl, že kdyby Prsten Frodovi vzal, nikdy by mu neodpustili. Nepochopili by to, mysleli by, že je zradil. Ale Boromir je nechtěl zradit. Byli tak mladí a nevinní a on věděl, že je nesmí zklamat. Jeho pohled se zastavil u Pipina. Mladý hobit měl jednu ruku stočenou pod hlavou a druhou volně položenou na dně loďky. Boromir s sebou trochu cukl při pomyšlení, že by ho měl tenhle roztomilý hobit nenávidět. Znovu se zhluboka nadechl a cítil, že se mu Prsten pomalu vytrácí z mysli. Přeci jen mu pohled na spícího hobita pomohl. Věděl, že ten by se nikdy Prstenem nenechal ovládnout, ten určitě ne. Vypadal na to moc nevinně a Boromirovi nikdy nebylo úplně jasné, jestli chápe, jak nebezpečnou věc jeho kamarád nese. Pravděpodobně mu to ale bylo jedno. Šel se Společenstvem prostě proto, že s ním šel i Smíšek a na ničem jiném mu nezáleželo. Rozhodně se nijak nezajímal o Prsten.

Boromir se nemohl mýlit více.

Peregrin Bral nespal. Vlastně to bylo už pěkně dlouho, co naposledy spal. Jen ležel na dně loďky, poslouchal šumění vody a snažil se, stejně jako Boromir, vypudit ze své hlavy myšlenky na Prsten. Ano, bylo tomu tak, Pipin byl posedlý Prstenem Moci. Ze začátku si to ani neuvědomoval, poprvé to pochopil někde v Roklince, nicméně na něj měl Prsten zhoubný vliv už pěkně dlouho. Pevně doufal, že si nikdo ničeho nevšiml, zvlášť ne Smíšek. Smíšek ho totiž znal lépe než sebe sama a Pipin se doopravdy bál toho, aby ho neodhalil. U ostatních členů Společenstva se nebál. Pro jednou mu jeho roztomilý výraz dost pomohl. Nikdo totiž neočekával, že by se někdo tak hloupoučce vyhlížející mohl po nocích zabývat plány, jak Frodovi Prsten ukrást. Ve skutečnosti na to Pipin myslel už hodně dlouho, od Větrova. Všechno ale začalo o pár týdnu dřív, při útěku z Kraje, u jejich prvního setkání s Černým jezdcem.

Schovávali se totiž pod vykotlaným svahem. Frodo seděl na kraji a Pipin vedle něj. Slyšel, jak nad nimi čenichá Černý jezdec, ale jeho pozornost upoutalo něco jiného. Frodo si z kapsy vytáhl podivný, zlatý Prstýnek, a skoro by si ho nasadil na prst, kdyby mu v tom Sam nezabránil. Pipin si vzpomínal, jak fascinovaně hleděl na tu zlatou věcičku a jak s sebou cukl, když ho Frodo schoval. Pak ale museli utíkat pryč a on neměl čas na cokoliv se Froda zeptat. A bratranec jim nic vykládat neplánoval. Co je Prsten zač, jim vlastně objasnil až Chodec, v Hůrce, těsně potom, co s ním Frodo upadl a omylem si ho nasadil. Pipin to viděl. Frodo šel za ním, aby ho přerušil, když se u piva trochu rozmluvil s Hůreckými. Poklepal mu zezadu na rameno, ale Pipin se lekl a trochu prudce se otočil. Frodo ztratil rovnováhu a Prsten mu vylétl z ruky. Pipin si vzpomínal, jak s vyschlými ústy sledoval křivku letu Prstenu. Prstýnek se zaleskl v plamenech ohně a navlékl se Frodovi na prst. Frodo zmizel. Nikdo to nechápal a až po Aragornově vyprávění jim došlo, že to bylo mocí Prstenu.

Pipin se schoulil ještě víc a v hlavě se mu začal odvíjet sen, nebo spíš vzpomínka. Vzpomínka na jeho první doopravdové setkání s Prstenem, se zlatým kroužkem, kvůli kterému teď všichni tolik trpěli, s…ano, s jeho miláčkem.

Stáli sami, čtyři hobiti proti devítce Černých jezdců. Aragorn tam nebyl. Tiskli se k sobě a pomalu ustupovali. Frodo byl vzadu. Věděli, že ho musí chránit. Černí jezdci se k němu nesmějí dostat. Nazgůlové proti nim namířili své meče. Jeden se od nich oddělil a vykročil k nim.

"Zpátky potvoro!" vykřikl Sam a vrhl se proti němu. Neměl šanci. Černý jezdec mu vyrazil meč z ruky a mrštil ho proti zdi, kde Sam zůstal omráčený ležet.

Pipin se Smíškem se zoufale přitiskli k sobě před Frodem.

"Nééé," zaječel Smíšek, když je jeden Nazgůl prostě odhodil jako hadrové panenky a pokračoval k Frodovi.

Frodo odhodil meč a vyděšeně pozpátku ustupoval. Zakopl ale o kámen a upadl. Pipin ležel na zemi. Věděl, že prohráli. Viděl, jak Frodo sáhl do své náprsní kapsy a vytáhl Prsten. Hlavní Černý jezdec to uviděl a vykročil k němu. Frodo se začal zoufale pozadu plazit pryč, ale narazil na kamennou zídku. Nazgůl napřáhl meč a Pipin viděl záblesk Prstenu, když si ho Frodo nasadil na prst. Frodo zmizel. Chvíli Pipin viděl jen Černého jezdce, který napřáhl ruku a pak mečem bodl do prázdna. Uslyšel strašlivý výkřik. Pak viděl jen rozmazanou siluetu Chodce, který mezi Černé jezdce skočil a začal s nimi bojovat. Ozval se druhý výkřik a Frodo se objevil na zemi.

"Frodo!" vrhl se k němu Sam.

Pipin zachytil Smíškův pohled a rovněž se rozeběhl k Frodovi. Chodec mezitím zapálil, nebo shodil z Větrova většinu Jezdců. Pipin konečně doběhl k Frodovi. Ten jen ležel na zemi a sténal. Smíšek ho hladil po čele a Sam mu tiskl ruku. Pipin si všiml záblesku něčeho zlatého vedle Froda na zemi. Váhavě po tom vztáhl ruku. Byl to Prsten, Frodo ho zřejmě upustil na zem, když ho Jezdec bodl. Vzal si ho do dlaně. Sam se Smíškem byli právě zaměstnaní Frodem a Chodec obcházel kolem a kontroloval, jestli tu ještě nějaký Jezdec nezůstal. Pipina si nikdo nevšímal. Sklonil se nad ním a prohlížel si ho. Ani nevěděl, čím ho tak upoutal, ale zdál se mu jako ta nejkrásnější věc na světě. Začal ho špičkou prstu hladit a slyšel, jak k němu Prsten promlouvá.

'Vem si mne. Co záleží na nějakém Chodci, nebo polomrtvém hobitovi. Prohlaš mě za svého a já ti pomohu získat to, po čem toužíš. Chceš, aby se ti všichni klaněli, aby tě chovali v úctě a vážili si tě? Nebo chceš být pořád druhý po Smíškovi? Chceš, aby tě uznával i elfský král? Chceš být pánem Kraje a zachránit ho? Ano, zachránit. Tvůj bratranec a všichni ostatní dělají chybu, když mě odnášejí pryč. Můj osud je svázán s osudem Kraje, tvého milovaného Kraje. Pokud budu zničen, padne i Kraj. Tvůj otec zahyne při statečné obraně Bralova před žoldáky a tvoje sestry budou prodány do otroctví. To chceš? No tak, prostě si mne navleč. Nikdo nic nepozná, nikdo si tě nevšímá. Mohu ti pomoci získat srdce dívky, po které toužíš a spoustu jiných věcí. Je to tak jednoduché. Prohlaš se za mého majitele a to všechno můžeš mít. Udělej to, nasaď si mně!'

Pipin se roztřásl. Právě poznámka o dívce, po které touží, ho možná zasáhla nejvíce. Tomu předtím moc nevěřil, tušil, že jsou to jen lži a zoufalá našeptávání, ale tohle… Pipin už odmalička miloval Diamantu z Dlouhé stráně, jeho vzdálenou příbuznou. Ona si ho však nevšímala. I když byl budoucí vladyka Kraje, Diamanta se mu vyhýbala. Obvinovala ho, že je zhýčkaný a rozmazlený a nechtěla s ním nic mít. Ale podle toho co říkal Prsten… Pipin ho hladil čím dál rychleji a fascinovaně na něj zíral.

"Chodče!" vykřikl Sam a vytrhl Pipina ze vzpomínek na Diamantu.

Pipin viděl, jak se k nim Aragorn rozeběhl a poklekl vedle Froda.

"Pomozte mu Chodče," zoufale prosil Sam.

"Zranil ho Morgulský nůž." Řekl Hraničář a prohlížel si černou dýku. Čepel se najednou rozpadla v prach a Aragorn ho pustil, jako by se spálil. "Kde je Prsten?!" Zeptal se s obavou v hlase.

Pipin se roztřásl. "Tady, ležel na zemi," zašeptal a napřáhl otevřenou dlaň. Skoro vykřikl, když si ho od něj Aragorn vzal a zastrčil ho zpátky k Frodovi do náprsní kapsy. Podezřívavě si Pipina změřil a Pipin sklopil oči. Neměl se však čeho bát. Jeho nevinný vzhled ho ani tentokrát nezklamal a Chodec se obrátil k Frodovi.

"To uzdravit nedokážu. Potřebuje elfský lék!" Prohlásil, zvedl Froda a rozeběhl se s ním pryč. Pipin ho následoval jako náměsíčný.

"Pipine, podívej!" vyrušil ho ze snění Smíšek a zatřásl s ním. Pipin se kolem sebe rozhlédl a úžasem otevřel ústa.

"To je Argonath. Sochy posledních Númenorských králů," řekl Boromir.

Pipin bez dechu zíral na obrovské podobizny, střežící vjezd do úzké soutěsky a Raurským vodopádům. Byly obrovské, majestátní a hrdé. Viděl koutkem oka, jak na druhé loďce se na ně se stejnou úctou dívá i Frodo se Samem a Aragorn. Frodo vycítil jeho pohled, a otočil se k němu. Pipin rychle sklopil oči.

Ke břehu přirazili o kus dál. Pipin vyskočil na břeh jako první, ale Boromir zůstal ještě několik minut v loďce a namáhavě oddechoval. Pipin se na něj tázavě podíval, ale pak svůj pohled stočil k Frodovi. Ani on nevypadal úplně v pořádku. Ale pravděpodobně to bylo únavou. Gimli rozdělal oheň a Pipin se uvelebil vedle něj. Na chvíli mu myšlenka na Prsten opustila mysl, když mu Chodec podal kus lembasu.

Jídlo!

Sam ležel opřený o zeď kousek dál a Aragorn s Legolasem vynášeli věci ze člunů. Jejich plán byl jasný. Chtěli se tady utábořit na noc, pak vzít čluny, přepádlovat na druhý břeh a odtamtud pokračovat pěšky k Mordoru. Gimli se začal hádat s Aragornem. Pipin seděl a sledoval je. Vlastně se nikdy nenamáhal s tím, aby se podíval na mapu, kam vlastně půjdou a podle toho, co popisoval Gimli, to co prošli doteď, byla jen slabá ochutnávka. Aragorn se od Gimliho odvrátil a přešel k Legolasovi. Chvíli s ním tiše mluvil. Pipin mezitím šťastně jedl a ignoroval Gimliho huhlavé reptání.

"Žádný trpaslík nemusí načerpávat nové síly!" prohlásil Gimli, když se objevil Smíšek s dřevem na oheň v náručí.

Smíšek ho položil vedle ohně a rozhlédl se kolem. "Kde je Frodo?" zeptal se, tázavě se dívajíc na Aragorna. Sam se vyděšeně zvedl. Pipin se podíval kolem sebe. Boromir tu také nebyl. Aragorn se na sebe s Legolasem podívali a rozeběhli se oba do lesa. Smíšek pomohl Pipinovi vstát a běželi za nimi.

"Frodo?! Frodo!" slyšeli Sama, který klusal kousek vzadu a zoufale se rozhlížel na všechny strany.

Běželi lesem a vyhlíželi Froda. Najednou Sam vykřikl a ukázal po svahu nahoru. Frodo vyděšeně běžel dolů směrem k nim. Rozeběhli se mu naproti. Ale pak se to všechno strašlivě zvrtlo.

"Jdi Frodo! Běž! Utíkej!" vykřikl Aragorn. Našel Froda na vrcholku kopce, pod starou zříceninou. Podle toho, co Frodo říkal, bylo doopravdy hodně zle. Prsten ovládl Boromira a Boromir Froda napadl.

Frodo vytáhl žihadlo z pochvy. Modře světélkovalo. Skřeti! V duchu zaklel. Rozeběhl se pryč. Příhoda s Boromirem ho vyděsila. Jestli Prsten ovládl Boromira, je jen otázka času, kdy ovládne i všechny ostatní. Musí jít pryč. Musí jít do Mordoru sám. Běžel po svahu dolů, k loďkám. Věděl, že má pár minut, než se skřeti skrz Aragorna probojují a začnou ho pronásledovat. Bohužel ale skřety podcenil. Ne všichni bojovali nahoře.

"Uáááá!" Uslyšel Frodo výkřik a ohlédl se.

Zboku se k němu blížil jeden skřet. Frodo se rozeběhl ještě rychleji. Kousek pod sebou uviděl tři malé siluety. Sam, Smíšek a Pipin! Musí k nim doběhnout. Zrádný kořen mu ale podrazil nohy a Frodo se svalil na zem. Slyšel, jak se k němu skřet blíží a zoufale vytasil meč. Skřet se s ním ale nepokoušel bojovat. Meč zastrčil do pochvy a snažil se Froda chytit. Frodo uviděl svou šanci a zoufale bodl vzhůru. Skřet zachrčel a svalil se na něj. Frodo vytáhl meč a znovu skřeta bodnul. Odvalil ho ze sebe a začal se plazit pryč. Skřet zasyčel a ve smrtelné křeči ho chytil za nohu. Frodo zoufale vykopl přesně ve chvíli, kdy s sebou skřet škubl. Ozval se ošklivý, praskavý zvuk a Frodovi vystřelila do kotníku oslnivá bolest.

"Frodo!" zaječel Sam a rozeběhl se nahoru. Ale byl moc pomalý, mohl jen sledovat Frodův zoufalý boj.

"Proboha!" vykřikl Smíšek a doběhl k Frodovi.

"Pane Frodo, jste v pořádku?" Zeptal se Sam zoufale. Když viděl, jak Frodo skřeta zabil, měl dojem, že bude skákat radostí, že se panu Frodovi nic nestalo. Ale něco bylo špatně. Frodo ležel zkroucený na zemi a křečovitě si tiskl levý kotník.

"Ach Same," zašeptal. "Myslím, že mám něco s kotníkem!"

Pipin mu odhrnul nohavici a zadíval se na nohu. Bylo to zlé. Kotník mu začínal opuchat.

"Myslím, že máš zlomený kotník," řekl tiše.

Frodo zasténal. "Same!" Řekl a zoufale si ho přitáhl k sobě. "Je pozdě. Prsten ovládl Boromira. Utekl jsem, ale dostihli mně skřeti. Chodec s nimi bojoval a já nevím, jestli je naživu. Chtěl jsem jít do Mordoru, ale…" Zoufale se podíval na svou nohu.

Sam přikývl. "Pojdte, odneseme vás. Půjdeme s vámi a pomůžeme vám projít."

Pipin zavřel oči. Prsten!

Smíšek s sebou trhl a ohlédl se. Běžel k nim celý oddíl skřetů, ale ještě byli docela daleko.

"Na to není čas!" vykřikl. "Běží sem skřeti. Nikdy tě nedokážeme včas odnést!"

Frodo se na ně omluvně zadíval. Smíšek se postavil a zatvářil se zoufale. Zřejmě dostal nápad. Pipin si stoupl vedle něj.

"Frodo, poslouchej mně. Ty utéct nemůžeš, a pokud tady zůstaneš, skřeti si Prsten vezmou a bude konec. Je jen jedna možnost. Same?" obrátil se k Samovi. "Chceš jít s námi, nebo zůstat s Frodem?"

Sam se zatvářil zmateně. "Já bez pana Froda nikam nepůjdu!"

Smíšek přikývl. "Frodo, dej mi ten Prsten. Ty utéct nemůžeš, ale já s Pipinem ano. Půjdeme do Mordoru a vhodíme Prsten do hory Osudu. Přísahám. Prosím, dej mi ten Prsten!"

Frodo se od něj okamžitě odtáhl a křečovitě sevřel zlatý řetízek, na kterém visel Prsten.

Smíšek se ohlédl, skřeti byli asi sto metrů od nich.

"Frodo, prosím! Když si ho necháš, nakonec ho získá Sauron. Prosím, my ho můžeme zničit!"

Frodo se mu zadíval do očí a pomalu natáhl ruku s Prstenem. Sam je vyděšeně sledoval a Pipin pohledem hypnotizoval Frodovu ruku.

"No tak! Frodo! Dej mi ten Prsten!" Vykřikl Smíšek zoufale. Už rozeznával jednotlivé skřetí výkřiky.

Frodo měl oči doširoka rozevřené a bojoval sám se sebou. Věděl, že Smíšek má pravdu, ale svůj poklad mu dát něchtěl. Byl jeho, Prsten byl jeho, jen jeho! Nikomu ho nedá. Pomalu začal ruku zase odtahovat.

Smíšek zasténal. Měli hrozně málo času. Musí jednat.

"Promiň, Frodo, snad to pochopíš," vykřikl, a rychle mu Prsten vypáčil ze zaťaté pěsti, byl mnohem silnější než Frodo.

Frodo zařval a chtěl se vrhnout po Smíškovi, ale Sam ho zezadu pevně držel za ramena.

Smíšek se zvedl. "Sbohem a na shledanou v lepších časech. Modlete se za nás," řekl tiše, postrčil Pipina směrem z kopce a rozeběhl se za ním.

Stihli to jen tak tak. Sam se za nimi s Frodem díval a napůl Froda objímal. Věděl, že Frodo byl zraněn víc, než jen zlomeným kotníkem.

Frodovi pomalu padala z očí rudá mlha a se zděšením si začínal uvědomovat, co právě způsobil. Skřeti byli u nich. Smíšek měl pravdu. Pak se mu před očima rozhostila tma, když ho první skřet omráčil.

Pipin běžel za Smíškem. Nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Prsten měl teď Smíšek! Prsten byl tak blízko, tak blízko…

"Pipe! Rychle! Nastup si!" zaječel Smíšek a vytrhl ho ze snění. Klečel v jedné loďce mával na něj.

Pipin zavrtěl hlavou a rychle se rozeběhl zpátky, popadl svůj a Smíškův batoh a hodil ho do loďky. Smíšek se na něj usmál. No ano, vždyť by ve svém strachu málem zapomněl na jídlo! Pipin se opřel do jedné loďky a začal jí vší silou tlačit do vody.

"Co to děláš?" zeptal se Smíšek.

"Když sem skřeti dojdou a uvidí, že jedna loďka chybí, asi jim dojde, že Prsten nemá Frodo, ale my," supěl Pipin a konečně dostal loďku na vodu. "Nastoupí do těch ostatních a doženou nás. Musíme je všechny odklidit!"

Smíšek přikývl, vystoupil a pomohl mu odtlačit a i druhou loďku. Konečně do třetí sami nastoupili a vypluli. Pluli pryč, pluli k Mordoru. Smíšek si Prsten zastrčil do kapsy u vestičky a dál si ho nevšímal, zato Pipin ke kapse pošilhával až nápadně často.

"Můj miláššek! Oni berou mého miláššška! Ošššlivý hobitcssí!" Zasyčel Glum nenávistně. Stál za stromem a sledoval Pipina se Smíškem, kteří upalovali dolů z kopce. Sledoval, jak dal ten ošklivý Pytlík jeho miláška tomu druhému hobitovi. Tomu, s tou žlutou vestou. Glum zasyčel a po čtyřech se rozeběhl za nimi.

Bitva mezi skřety a Společenstvem byla téměř dobojovaná. Aragorn by už dávno padl, nebýt Legolase a Gimliho, kteří mu přispěchali na pomoc. Nakonec se k nim přidal i Boromir. Tvářil se zoufale a skřety zabíjel s chladnou nenávistí, promyšleněji a chladnokrevněji než kdy předtím. Nesmírně litoval toho, že Froda napadl a teď chtěl svou chybu odčinit.

"Jdou pryč!" vykřikl Boromir. Skřeti, se kterými bojovali, se náhle obraceli, a ustupovali.

Už totiž získali půlčíky, kvůli kterým sem byli vysláni a teď se vraceli zpátky, do Železného pasu.

"Frodo!" vykřikl Aragorn a rozeběhl se z kopce dolů. Doufal, že se hobitovi podařilo uprchnout.

Glum doběhl na pláž, když za sebou zaslechl jakýsi hluk. Otočil a najednou zavřeštěl bolestí, odněkud přiletěl šíp a zapíchl se mu do hrudi, kousek nad srdcem. Glum padl na zem.

Aragorn běžel k pláži. Už zdálky viděl, že všechny tři loďky chybí. Nevěděl, co si o tom má myslet. Najednou koutkem oka zachytil vlevo na pláži jakýsi pohyb. Hobit to nebyl. Skřet! Napadlo ho okamžitě.

"Legolasi!" zavolal.

Legolas se podíval směrem, kterým ukazoval a přikývl. Skřet. V běhu založil do tětivy šíp, natáhl luk a vystřelil. Ozvalo se bolestné zavytí a postava zmizela. Všichni čtyři se k ní rozeběhli.

Boromir našel postřeleného jako první a otočil ho na záda. Vzápětí v hrůze ustoupil. Aragorn se mu podíval přes rameno. Nebyl to skřet. Byl to Glum.

Legolas zhrozeně pozoroval zhroucenou postavičku na zemi.

"Zemře?" zeptal se Gimli.

Legolas přikývl. Nechtěl, aby Glum zemřel. Gandalf jim vždy říkal, že Glum má v tomhle příběhu ještě vykonat mnoho důležitého. A to všechno teď bylo pryč. A zkazil to jeden jediný šíp, ne moc přesně vystřelený.

"Můj milášššek. Oni si vssali mého milááššška!" Zasyčel Glum, když se k němu Aragorn sklonil a jemně mu vytáhl šíp z těla. Aragorn ztuhl.

"Ale Frodo uprchl, ne ?! Skřeti ho nedostali?" zeptal se Gluma.

Glum ho odstrčil a skvrna jeho krve rostla na bílém písku hrozivým způsobem. Zřejmě se snažil něco říct. Něco důležitého. Pomalu zavrtěl hlavou.

"Řekni mi, co se stalo, Smeagole," řekl Chodec potichu, zatímco trhal kus látky, aby mohl tok krve alespoň trochu zastavit.

Glum s sebou trhl a vytřeštil na něj oči. "Smeagole?" zašeptal.

"Ano, ty jsi Smeagol, ne?" Usmál se Hraničář.

Glum zavřel oči, jako by si vzpomínal, když je znovu otevřel, vypadaly jinak. Byly zelené a nesvítily v nich ta zlá, bledá světýlka jako obvykle.

"Můj milášššek?!" zašeptal.

Aragorn zoufale přikývl. Potřeboval zjistit, co se s Frodem stalo.

"Najdeme ti tvého miláčka, ale ty nám musíš říct, kde je." Prohlásil rázně.

Glum přikývl.

"Podařilo se Frodovi utéct?"

Glum zavrtěl hlavou. "Nééé. Ošklivý skžetíci odnesli Pytlíka."

Gimli zasykl. Takže všechno je ztraceno. Aragorn začínal propadat zoufalství. Pak ho ale napadl spásný nápad.

"Měl Frodo Prsten u sebe?"

Glum opět zavrtěl hlavou a zazmítal s sebou, když se ho zmocnila křeč.

"Kdo ho má?! Kdo má Prsten ted?" Dychtivě vykřikl Boromir.

Glum se sípavě nadechl. Nikdo se neodvažoval ani pohnout. Na tom, co Glum řekne ted, závisel osud celé Středozemě.

"Pytlík dal miláška jinému hobitkovi. Tomu největšímu, se žlutouškou vestičkou! Odešel s tím nejmenším, s šálou. Odpluli pryššš," Zasyčel Glum.

Aragorn ho šokovaně položil na zem. Glum s sebou nekontrolovatelně třásl.

"Můj milášku!" vykřikl a znehybněl.

Aragorn se od něj vztyčil. Takže prsten měl ted Smíšek. A Froda se Samem unesli skřeti.

Pohřbili Gluma a utábořili se na břehu. Byla tma a tak byl nesmysl se někam vydávat. Ale úkoly už měly rozdělené. Aragorn s Boromirem půjdou za skřety a pokusí se Froda se Samem vysvobodit a Legolas s Gimlim půjdou za Smíškem a Pipinem. Aragorn nevěděl, proč si hobiti prsten vzali, ale bylo životně důležité, aby je Legolas a Gimli dohonili a přivedli zpátky, aby se Prsten dostal znovu k Frodovi a ten ho mohl odnést do Mordoru. Ráno se vydají na cestu.

PS: Za toho Gluma se omlouvám. Musel umřít, pak by jen překážel a neměla jsem ho jak umístit.

Následující kapitola