Rychlá pošta

Září se nachýlilo a s ním i obvyklý způsob vydávání článků. První článek se bude věnovat deskovce Rychlá pošta, kterou jsme zhotovili pro Terku s Dominikem jako svatební dar. Článek je také vydán ve zkušebně změněné barevnosti, protože si lidé stěžují, že se jim obvyklá žlutá špatně čte. Prosíme, aby se čtenáři vyjádřili do komentářů, zda je tato barevnost lepší.

A teď již ka samotné hře:

Od začátku bylo jasné, že uděláme nějakou deskovku. Ale protože jsme stejně tak dobře věděli, že nezvládneme vymyslet nic vlastního tak, aby to mělo hlavu a patu, rozhodli jsme se upravit již existující hru. Po konzultaci s Elwenem jsme zvolili hru Ticket to Ride, deskovku o stavbě železnic.

---

My jsme ji změnili na hru o poštovním úřadě v Kraji. Hráči mají před sebou mapu Kraje s cestami, které musí projet na poníkovi a doručit dopis z jedné vsi do druhé. K tomu jim dopomáhej Eru a karty poníků, se kterými se hraje.

Hru jsme nazvali Rychlá pošta, dle názvu poslíčkovské služby, která v Kraji fungovala.

Opět jsme si rozdělily úkoly a celou práci řídila pevnou rukou Polly, neb Irith byla, jak již bylo řečeno, pryč.

Vše zahájila Polly, která udělala návrh hracího plánu - mapy Kraje. Pomocí map z knížek a Irithiných hobitích přednášek daly dohromady co nejpřesnější mapu, tu pak Polly rozkreslila, vypočítala a rozmístila tam hrací políčka a další potřebné věci.

Šárka poté tento návrh vzala a překreslila do finální podoby hracího plánu.

Pak dostali tradiční práci kreslíři. Bylo třeba nakreslit několik obrázků poníků a koní a halvně dotyčných hobitích vesnic, mezi kterými má vzniknout poštovní spojení. Této práce se zhostila Irith s jakýmsi tajemným autorem, jež si přeje svou identitu skrýt (hú, to je ale záhadné...).

I: Já jsem hobití vesničky kreslila během svého pobytu ve Skotsku. Zatímco se na trajektu hrály hry, já seděla vedle a kreslila a kreslila. Každou vesničku jsem se snažila pojmout individuálně, dle toho, co pro ni bylo nejtypičtější. Poníky jsem dělala po svém návratu, kdy jsem na jejich nakreslení měla přesně dva dny. Dopadlo to tak, že jsem si nakreslila předlohu několika poníků, tu si oskenovala na potřebný počet (dohromady asi dvacet kopytníků) a během koncertu Poeťáků jsem se bavila vybarvováním.

(I: Sáčkov a Dolany, obě vesnice proslulé pěstováním dýmkového koření)

(I: Bludov má být dost zvláštní, zvláštně posazená okna, na vrcholku jedné nory jakýsi menhir, pak dvě nory na sobě... prostě taková psycho vesnička. Ovesný dvůr jsem zase ztvárnila jako velmi ucelenou vesničku, s norami choulícími se pospolu uprostřed polí s ovsem.)

(I: Tvrdolín s rozvěšeným prádlem, protože prostě Kšandičkové je takové krásné oblečenínové jméno. A severní rašeliniště Dlouhé stráně, drsná krajina, plná potůčků, rašelinových jezírek a bludných balvanů. V dálce pak hory)

(I: Bralův městec jako prosperující městečko, kde v pozadí se rýsují Velké pelouchy se spoustou oken a velkými dveřmi na vrcholu dlouhého schodiště)

(I: Obůrka, vesnice, kam se odstěhoval "Strýček Andy". Kdesi jsem kdysi četla, že tato vesnice byla proslulá výrobou provazů a snad se tam měl nacházet i provazový most)

(I: Můj majstrštyk, na který jsem opravdu hrdá. Černý kůň. Krása.)

(I: Obrázek, který kdosi nazval jako "konifikovanej Maedhros". Ten mám pečlivě uložený ve skříni a nedám na něj dopustit...)

(I: Jeden ze čtyř druhů poníků.)

(I: Asi divácky nejoblíbenější poník, protože má ofinu.)

(I: Třetí typ poníka)

(I: A čtvrtý)

Aredhel opět navrhla rubové strany kartiček.

Pak už jen stačilo sehnat všechny nakreslené obrázky dohromady, oříznout je, udělat z nich karty a připravit k vytisknutí, čehož se Aredhel zhostila společně s Polly.

Aredhel taktéž sepsala pravidla, které Irith doprovodila pomocnými ilustracemi.

Třezalka vyráběla figurky poníků a Pomněnka podkovičky, jako hrací kameny. Neznámý umělec zhotovil obrázek na krabici a bylo téměř hotovo. Téměř.

Hru jsme totiž chtěli předávat na táboře Vlaštovky. Po cestě se ale figurkám poníků ulámaly nožky a dost složitě jsme je musely lepit. Ilustraci na krabici jsme lepily v gotičáku, na Rohanském týdnu, jednoho krásného rána, kdy trochu krápalo a to děrami ve střeše přímo na nás. No krása. Ale nakonec se vše zdárně dokončilo a dle reakce soudím, že se novomanželům jejich dar líbil.