Rodokmeny - Křepelkové - I.

Křepelky jsem musely rozdělit dokonce na dvě části. Důvodem je i báseň, vztahující se k jednomu ze jmen.

---

Křepelkové - I. část

Sedlák - Syn Chalúpeckého (vážnš by mě zajímalo skloňování tohoto jména), narozen 2863 (1263), měl bratra Chalúpku. Anglické Carl je křestní jméno, které pochází z Churl, tedy sedlák. Takže Karel je vlastně významem sedlák.

Chalúpka - Syn Chálupeckého a bratr Sedláka. Narozen 2860 (1260). Měl za manželku Růženu, dceru Holmana Zelenorukého a s ní měl syna Holmana Chaloupku. V hobitštině se jmenoval Hlothram. Anglické Cotman znamená chalupář.

Chalúpecký - Otec dvou zmíněných, narozen 2820 (1220). Cottar je skotský výraz pro chalupáře.

Bouček Chaloupka - Syn Tolmana Chaloupky a Lilii Svobodové. Narozen 2986 (1386). Měl čtyři sourozence Tolmana, Růženu, Vítana a Sedláka. Přezdívalo se mu Jiskra. 2. listopadu 3019 (1419) pomohl Samovi vyhnat z Povodí několik "chlapů" a o den později se zúčastnil slavné Bitvy u Povodí. Anglicky je Bowman. Bow může být něco jako poklonit se, mašle, nebo třeba luk (proč se nedokážu zbavit představy "You have my bow" a teď ta pečlivě zapletená růžová mašle…)

Sedlák Chaloupka - Přezdívaný Hlaváč, bratr dříve zmíněných a syn Tolmana Chaloupky. Narodil se 2989 (1389). Žil se svými rodiči na statku v Povodí a se svými bratry a otcem se zúčastnil Bitvy o Povodí. Když se Sam vrátil a šel na Chaloupkův statek, Sedlák ho nepoznal a zaútočil na něj vidlemi. Potom byl pověřen zůstat se svou matkou a sestrou a chránit je, zatímco ostatní se pokusí vyhnat jižany ze vsi. Anglické Nibs, což je Hlaváč je ve staroangličtině výraz respektu a úcty.

Holman Chaloupka - Otec Tolmana. Narozen 2902 (1302). Měl syna Tolmana a Vítana. Pocházel z Povodí a zřejmě zde založil statek a celou Chaloupkovou rodinu ("z Povodí"). Říkalo se mu dlouhý Hom. Holman asi znamená obyvatel nory - hole. Byl první, kdo začal používat příjmení Chaloupka (v angličtině Bavlnka, tedy Cotton). Cot znamená domek (Cottage) a ton město (town), jméno zřejmě pochází od jeho otce Cotmana. Český překlad Chaloupka je tedy naprosto adekvátní významu a Bavlnka by bylo zavádějící. A pro zajímavost, holm, tedy od čeho by jeho jméno také mohlo pocházet, znamená "říční ostrov". Možná by to mohlo odhazovat, že Chaloupkovi původně žili na Meziříčním ostrově.

Lilia Chaloupková - Manželka Tolmana, za svobodna Svobodová. Měla pět dětí Tolmana, Růženu, Vítana, Boučka a Sedláka.

Mochnička Křepelková - Sestra Sama Křepelky, Máji, Sedmikrásky, Halfreda a Pecků. Dcera Peckoslava a Bely. Narozena 2983 (1383). Měla zlaté vlasy, což indikuje plavíny. Ale to je podle mě naprosto nemožné. Křepelkové prostě nemohli mít ani kapku plavínské krve. V jejich rodokmenu nenarazíte na jméno jediné významnější a tedy plavínské rodiny Kraje a dokonce ani nebyli pozvaní na Bilbovu Oslavu, kde byly téměř všechny rodiny. Takže nevím, jak k nim Mochnička přišla, ale plavínka být nemohla. Sam ji měl ze svých sester zřejmě nejraději, a když šel do Mordoru, vzpomínal na to, jestli se s ní ještě někdy uvidí. Mochnička si vzala Tolmana Chaloupku, bratra Růži. Anglické Marigold znamená afrikán a common marigold měsíček lékařský (podle jejích vlasů gold=zlatá).

Tolman Chaloupka - Narozen 2941 (1341), umírá roku 19. Měl za manželku Liliu Svobodovou a s ní pět dětí. Tolmana, Růžu a její dvojče Vítana, Boučka a Sedláka. Měl bratra Vítana a byl syn Holmana. Přezdívalo se mu Tom. V povodí byl považován za velice důležitého sedláka, měl mohutnou postavu a byl hodně odvážný. Během Války o Prsten se snažil hobity v Kraji přimět k povstání. Chránil svou dceru a ženu a starému Kmotrovi tajně nosil jídlo. Když se Sam vrátil a přišel na Tolmanův statek požádat o pomoc, Tolman se i se svými syny vypravil pomoci a cestou Samovi vysvětlil, co všechno se v Kraji za ty roky co tu Sam nebyl, stalo. V Povodí sám předstoupil před dvacet Lotových chlapů a vyzval je, aby se vzdali. O den později se zúčastnil Bitvy o Povodí a poté vedl oddíl dvaceti hobitů do Dna Pytle. Když se potom Dno Pytle opravovalo, zůstal Sam s Frodem u něj na statku. 13. března 3020 (1420) farmář objevil polomrtvého Froda ve Dnu Pytle (staré bolesti, výročí Odulina kousnutí). V angličtině Tol znamená tool, tedy vysoký. Jeho původní hobití jméno bylo Tomacca Lothran nebo dřívější Tomakli Lothron.

Tolman Chaloupka - První syn Tolmana a Lilii, narozen 2980 (1380). Měl mladší sourozence Růženu, Vítana, Boučka a Sedláka. Krátce se mu říkalo Tom. Vzal si Samovu nejmladší sestru Mochničku. Jako menší se zřejmě rád koupal se svými sourozenci a se Samem v jezírku v Povodí. Stejně jako jeho bratří a otec i on byl důležitou postavou Vymetení Kraje. V roce 21 Č.V. se stal zastupujícím starostou, když Sam odjel do Mordoru.

Vítan Chaloupka - Syn Tolmana Chaloupky a Lilii. Přezdívalo se mu Kvítko a narodil se 2984 (1384). Měl čtyři sourozence, o kterých jsme si povětšinou již povídali. Také byl v Bitvě o Povodí a ještě předtím ukázal Samovi cestu k novému domu starého Kmotra. Jméno Wilcome pochází z willa, tedy radost a Cuma tedy host. Wilcuma, tedy stejně jako Welcome, znamená vítaný host. Jolly (Kvítko) pochází z francouzského jolif, tedy veselý nebo šťastný, což je příbuzné anglickému yule. Kvítko tedy zřejmě dle jeho mravů.

Vítan Chaloupka starší - Druhorozený syn Holmana Chaloupky. Říkalo se mu Vítek. Narodil se 2946 (1346). Jeho starší bratr byl Tolman Chaloupka starší.

Elanor Křepelková - Zvaná Sličná, narozená 25. března 3021 (1421) (výročí zničení Saurona). Byla nejstarší dcerou Sama a Růži. Jméno jí vybral Frodo Pytlík, podle zlaté Lorienské kytičky. El znamená hvězda a anor slunce. Elanor totiž měla pro hobity nezvyklé zlaté vlasy. Později se jí začalo říkat Elanor Sličná, protože prý vypadala spíš jako elfí děvčátko, než jako hobitka. Elanor se stala dvorní dámou královny Arwen, když ona spolu s Aragornem roku 15 (Elanor bylo patnáct let) přijeli k Brandyvínskému mostu a setkali se se svými hobitími známými. Sam přitom od Aragorna dostal Hvězdu Dúnadanů. V roce 21 odjela se svými rodiči do Gondoru a rok tam zůstala. V roce 30 si vzala Fastreda ze Zeleného Chlumku na Zelených vrších. V roce 34 ho na Samovu žádost Pipin jmenoval hejtmanem Západní marky a Fastred s Elanor se odstěhovali do Podvěží na Věžových kopcích, tedy do nově připojené Západní marky. Jejich dědici se pak nazývali Hezounkové od Věží (anglicky Faibairn, podle Elanor the Fair). V roce 33 se Fastredovi a Elanor narodil syn Elfstan Hezounek (taková elfí rodinka). Také měli dceru Fíriel. V září 61 byla Elanor poslední hobit, kdo viděl Sama, který jí předal Červenou knihu a odjel do Šedých přístavů jako poslední z těch, co nosili Prsten. Hezounkové si pak Červenou knihu předávali z generace na generaci a pořídili několik opisů s poznámkami a dodatky. Elanor měla vystupovat i v nikdy nepublikovaném epilogu Pána Prstenů, kdy promlouvá se svým otcem, který jí říká Elanorellë.

Elring - Syn Holmana Zelenorukého z Hobitína. Měl čtyři sourozence Jeřabinu, Halfreda, Hendinga a Růženy. Narozen 2854 (1254). Eorling je severské jméno a znamená dědic náčelníka klanu, případně kníže. Je to to samé jméno jako Eorlingas, ale bez zjevné souvislosti s Eorlem Mladým. Zajímavé je, že Earl Grey je název čaje, tedy velmi oblíbeného hobitího nápoje.

Elfstan - Narozen roku 33, o rok později se se svými rodiči Elanor a Fastredem odstěhoval do Podvěží. Měl sestru Fíriel. Po smrti svého otce se zřejmě stal druhým hejtmanem Západní marky. Elfstan znamená Elfkam (Elfstone). Pravděpodobně byl tedy Elfstan pojmenován podle Aragorna.

Fíriel - Dcera Elanor a Fastreda, sestra Elfstana. Neptejte se mě, kde se vzala, já to nevím. V knize není, asi je z Dopisů. Fíriel v Quenijštině znamená smrtelná žena. Možná, že je Samova vnučka pojmenovaná podle prababičky Aragorna a manželky krále Arveduiho Fíriel. Toho Arveduiho, který byl posledním králem Angrenostu a po jehož smrti se Radda z Blat stal vladykou. Jinak, jménem Fíriel se také říkalo Míriel, manželce Finweho, když zemřela (jako první v Zemi Neumírajících). Možná, že jméno Fíriel ale Elanor znala spíš z básně Poslední loď z Červené knihy. Tuto báseň můžete najít v příhodách Toma Bombadila.

Poslední loď

Než začal kohout vítat

úsvit, co krajem šel,

dřív než začalo svítat,

vyhlédla Fíriel.

Háj tmavý, východ bledý,

zpěv ptáků procitlých,

a noci soumrak šedý

tál jako zjara sníh.

Zřela, jak jitro vstává,

jak rozlévá se den,

rosou se třpytí tráva

a list a stvol a kmen.

Tu její nožka bílá

setřásla rosy chlad,

loukou se roztančila

a rozvlnila šat

posetý drahokamy.

Potom se dala v běh

a mezi vrbinami

hledala říční břeh.

Ledňáček modrý létal

jak blesk kol hladiny

lehounký větřík splétal

rákos a lekníny.

Když jí ten vánek ranní

rozevlál dlouhý vlas,

zaslechla znenadání

fléten a harfy hlas.

Čistě a jasně zpíval

mladistvých hlasů chór

a z dálky zvon zazníval.

Labutí bílých sbor

připlul před zlatou přídí

korábu z bílých dřev,

zlatá vesla jej řídí

a sličných elfů zpěv.

Po proudu veslovali

a koráb připlouval,

tři s korunou tam stáli

a vlas jim větrem vlál.

S harfami v rukou stáli

a píseň loudavou

do rytmu vesel hráli:

"Dál větry krajem jdou,

dál zpívají tu ptáci,

dál zelená se zem

a dál se slunce vrací

se zlatým úsvitem."

"Proč tedy, plavče krásný,

loď tvoji nese proud,

kde šeří se den jasný?

Proč k severu chceš plout,

kam statná labuť létá

a z břehů kamenných

na samém konci světa

zní bílých racků smích?"

"Ne tam, kde leží ledy,

leč na západ teď jdem,

kde leží soumrak šedý

v přístavu šedivém,

kde Bílý strom se třpytí,

kde vlast má elfů rod

a jasné hvězdy svítí

na bílé pěny vod.

Středozemsku a pláni

smrtelných sbohem dám.

Na moři zvon vyzvání,

tam zve mne, vlast kde mám.

Tady už vadne tráva

vítr listí svál,

nám v ústrety vlast mává

cesta vede dál."

Stanula zlatá vesla,

zpěv elfů dále zněl,

k břehům se píseň nesla,

slyšíš ji, Fíriel?

"Jedno místo tu zbývá,

a i když kvapí čas,

poslyš, co píseň zpívá:

pojď krásko, mezi nás!"

Fíriel z břehu vstala,

nohy jí spoutal jíl,

na plavce zavolala

a v hlase smutek byl:

"Jsem dcera této země,

nemohu s vámi plout."

Zpěv elfů dozněl temně

a loď odnášel proud.

Zešedly dívce šaty,

když vracela se zpět

do tmavé, šeré chaty,

kol zešeřelý svět,

do copů vlas když pletla,

oblékla všední šat

a za kalného světla

začala pracovat.

Dál a dál plynou léta,

dál plyne Sedm řek,

strom roste, růže vzkvétá,

zní bílých racků skřek,

dál a dál vítr zpívá,

dál a dál plyne čas,

dub raší, kvete jíva

a hučí řeky hlas.

Po noci jitro vstává,

po něm jde večer zas,

nezní však píseň hravá

a sličných elfů hlas,

řeka se k moři valí

šedivým vlnám vstříc,

však bílý koráb z dáli

už nepřipluje víc.

J.R.R.Tolkien