O Naději

Kdysi jsem slibovala, že bude trvat dlouho, než vyjde nějaká má další povídka. A také to relativně dlouho trvalo. Po dopsání Tří sester jsem sice měla vcelku konkrétní nápad, ale tento nápad jsem realizovala dalšího půl roku. Ale stalo se, že jsem povídku opravdu dopsala.

---

Povídka je, jak bývá mým zvykem, pětkrát kompletně přepisovaná, předěláváná a upravovaná. Stokrát jsem měnila jednotlivé děje a situace, stokrát jsem znovu a znovu předělávala dialogy.

Dohromady má 31 stran a je opět psaná plynulým textem. Rozdělení na kapitoly je tedy spíše násilné, nehledejte v tom žádnou velkou logiku.

A o čem tedy příběh je? Roku 62 Čtvrtého věku umřela Růža Křepelková a její manžel Samvěd se jako poslední z Těch, kteří nesli Prsten vypravil za Moře. Círdanova domácnost je ale malá, maličká a z důvodů možná jen jemu známých vyšle Círdan se Samem jednoho zvláštního elfa. Elfa, který si zaslouží naději. Možná více, než kdo jiný. Tomu elfovi se říká Pěvec.

Na tomto místě bych chtěla moc poděkovat zejména Aredhel, která mi celou poctivě betareadovala (a to několikrát). A také Laisi Finwen, která mi pomohla lépe pochopit Pěvcovu osobnost.

Povídce bude předcházet jakýsi Prolog, Tanin text Navždy. Původně nebyl zamýšlen jako úvod k čemukoliv, měla to být samostatná povídka. Ovšem mně se moc líbila a opravdu do mého příběhu seděla a proto jsem Tani požádala o svolení publikovat ji jako Prolog.

Text povídky měly původně prokládat básně, úryvky starých písní, ale původní koncept byl změněn a již se tam nehodily. K tomuto účelu jsem několik básní stvořila, ač mi to opravdu nejde. Ale pár veršů je přeci jen relativně dobrých. Toto jsem skládala při hodině češtiny, kdy jsem nevěděla, jak pokračovat v testu a na konci stránky zbylo spousta volného místa. Z testu jsem dostala čtyřku a za básničku smajlíka.

Vítr od moře

Po šedém břehu, kráčeli Eldar,

tehdy když svět byl ještě mlád.

Kráčeli ve tmě a kráčeli v tichu,

jen vítr od moře nechali vát.

Vítr co vzpomínky, bolesti odnese,

co smyje krev a dá harfám hrát.

Odvane plameny, i nářek Loudavých

a trubky Noldorské, budou se smát.

Jako většina mých kapitolových povídek i tato má svou ilustraci. Od Polly. S tímto obrázkem jsem se jí mnoho natrápila, neb jsem měla dosti konkrétní požadavky a nic, co navrhla, mi nepřišlo dost dobré. Ale z výsledku jsem nakonec nadšená a myslím, že se má vybíravost nakonec osvědčila.

P: Ano, bylo to docala náročné v tom, že ač jsem měla konkrétní pokyny, gesto vypadalo moc strnule nebo nevyjadřovalo správnou atmosféru. No a také jsem zjistila, že pokud máte krátké prsty, není dobrý nápad kreslit svou ruku s úmyslem, že ty prsty pak prodloužíte... radši si najděte jiný a lepší model. A ještě jedna rada do života, nikdy, nikdy si nehledejte, jak mají správně vypadat popáleniny II nebo III stupně. Protože to, co vám vyleze za obrázky opravdu nebude odpovídat vaší představě o tom, jak jste to chtěli ztvárnit.

"Když si něco moc přejete, vždycky se to splní"