Láska chutná po jablkách - 2. kapitola

Kapitola druhá. Ano, vím, je krátká, ale když ono to tak hezky vychází... Provozuji, že se v minulém článku někdo ptal, kolik to bude mít kapitol. Ale jak to tak bývá, tohle nikdy nevím. Ano, povídka je kompletně napsaná, ale... není původně členěná na kapitoly, takže nedokážu říct, na kolik to vyjde. Musí vám tedy stačit rozsah 10 stran A4 word velikost písma dvanáct, řádkování bez mezer :-)

A o čem pojednává tato kapitola? Třeba o tom, jak si Smíšek neskutečně užívá svou výškovou převahu čítající rovného půl palce nebo že jsou věci, kterým prostě nevěříte i když je vidíte na vlastní oči.

---

Smíšek otevřel dveře a vytřeštil oči. Na prahu stála Diamanta, plaše se usmívala, v ruce držela velký košík plný jablek a kousek za ní se krčil úplně promočený Pipin, ze kterého stékaly potůčky vody.

"Co se stalo?" vyhrkl Smíšek vylekaně a sledoval svého bratrance, který se na něj omluvně usmál a marně se pokoušel vyždímat si rukáv od košile.

"Můžeme se u vás na chvíli ohřát a usušit?" zeptala se Diamanta a ukázala na Pipina, ze kterého voda přímo crčela a jehož zuby už pomalu začínaly cvakat zimou.

"Samozřejmě, pojďte dál," ustoupil Smíšek ze dveří a nechal je projít.

"Co se stalo?" ozval se Estellin hlas, když hobitka vešla do chodby.

"Pipin spadl do potoka," uvedla Diamanta.

Manželé se na sebe podívali. Hlavně že o tom ani ne před pěti minutami hovořili.

"Můžeš mi někam dát ten košík?" zeptala se Diamanta po chvíli ticha Estelly.

Estella si od ní chtěla košík vzít, ale jak Diamanta natáhla ruku, Estella postřehla stříbrný záblesk na jejím prsteníčku.

"Co to je?" zeptala se a ukázala na stříbrný prstýnek.

"Pipin mě požádal o ruku," oznámila Diamanta s úsměvem.

Estella vypískla a objala ji. "No to je báječné! Gratuluju!"

Pipin sklopil oči a lehce zrůžověl, zatímco jeho bratranec se přes Estellu naklonil, aby si onen slavný prstýnek mohl také pořádně prohlédnout.

"Galedlothia?" zeptal se a tázavě se ohlédl na svého bratrance, který by se, kdyby nebyl mokrý od hlavy až k patě, právě topil v rozpacích.

"Levandule," zašeptal.

"A kdy jste se zasnoubili? Proč jste nic neřekli?" zajímala se se širokým úsměvem Estella a zřejmě zapomněla na všechny své dotazy týkající se promočeného Pipina a faktu, že k nim s Diamantou vtrhli o půl desáté v noci.

"Dneska odpoledne," odpověděla jí Diamanta s významným úsměvem.

Pipin hlasitě kýchl a pokusil se otřít si nos kapesníkem, ze kterého jen lilo.

"Och promiň!" omlouval se honem Smíšek a přehodil mu přes ramena svou vestu. "Pojď se mnou, dám ti něco suchého na sebe. Musí ti být hrozná zima."

Pipin vděčně přikývl a vydal se za svým bratrancem jednou chodbou. Estella zatím Diamantu dovedla do obývacího pokoje, usadila ji do křesla a s rozzářenýma očima na ní vyzvídala podrobnosti toho zázraku, že ji Pipin konečně požádal o ruku.

"Zavedu tě do koupelny, dám ti nějaký ručník, aby ses mohl utřít a zatím ti přinesu nějaké suché šaty," hlásil Smíšek a vedl Pipina k jedněm dubovým dveřím. "Půjčím ti svoje. Asi ti nebudou, jelikož jsem vyšší," bylo zřetelně slyšet, jak škodolibě zdůraznil poslední slovo, "ale snad budou alespoň prozatím stačit."

Pipin na Smíška vyplázl jazyk a vešel do koupelny.

"Půl palce!" zasyčel a snažil se ignorovat Smíškův samolibý úsměv.

Vždyť to bylo tak nespravedlivé! Byl menší ani ne o půl palce, ale to samozřejmě nemohlo Smíškovi zabránit v tom, aby před ním, kdykoliv to bylo možné, vytahoval, jak je oproti němu vysoký. Jenom půl palce! Ale Pipin se s tím už více méně smířil. Smíšek se mu posmíval vždycky, už když byli úplně malí. Bylo bláznovství si myslet, že by ho to teď přešlo.

Oblečení mu samozřejmě padlo dobře. Když se usušil a převlékl, vrátil se se Smíškem do obývacího pokoje, kde už seděla Estella s Diamantou.

Pipin si sedl vedle Diamanty a usmál se na ni.

"Takže," řekl Smíšek, když jim oběma přinesl hrneček čaje a přisedl si k Estelle, která mu stiskla ruku, "můžete nám konečně vysvětlit, co tady děláte v půl desáté v noci a proč se Pipin koupal v potoce?"

"Ono je totiž koupání děsná zábava," sarkasticky pokrčil rameny Pipin a ušklíbl se.

Diamanta ho sjela pohledem a raději se pustila do vysvětlování sama. "Odpoledne jsme se vypravili na jablka k sedláku Červíkovi. Tam, pod jednou jabloní mě Pipin požádal o ruku."

"To sis nemohl vybrat nějaké romantičtější místo?" zeptal se odevzdaně Smíšek a snažil se nerozesmát nad obličejem, který na něj jeho bratranec udělal.

"Ale potom na nás vyběhl Vlk," pokračovala Diamanta zvýšeným hlasem a v duchu se musela usmát nad Pipinovým výrazem. Zřejmě ho ani nenapadlo, že jabloň uprostřed pole, kde vás může každou chvíli kousnout některý z Červíkových psů, není vhodné místo pro zasnoubení se. "Nejdřív jsme mysleli, že mu utečeme, ale on se zřejmě rozhodl, že nás dostane za každou cenu a pronásledoval nás až k Pařezovskému potoku."

"Víte, jak je tam ta úzká lávka?" přerušil ji Pipin. "No, Diamanta po ní stihla přeběhnout, ale hned za mnou už se hnal Vlk a lávka pod naší vahou praskla."

"Vlk ještě stačil vyskočit zpátky na břeh, ale Pipin se zřítil do vody," doplnila Diamanta. "Protože se už ale začínalo stmívat a všechny hospody, které by přicházely v úvahu byly dost daleko, řekli jsme si, že se půjdeme usušit a ohřát k vám," dokončil Pipin a zamilovaně objal Diamantu kolem ramen.

Smíšek pokýval hlavou. Prostě Peregrin Bral a jeho smůla.

Estella však vypadala, jako by je ani neposlouchala.

"A kdy bude svatba?" zeptala se po chvíli.

Pipin s Diamantou se na sebe skepticky podívali.