Elbereth Giltoniel

A nyní přichází naše druhá trofej. Možná si vzpomínáte na Sarumana, Šarkana a na to, jak jsme nadávaly na jeho rýmové schéma. Tak jsme se nějakou dobu snažily vybírat si nějaké jednodušší písničky. Až na řadu přišlo Morituri te salutant. Ani jedna z nás to moc nemusela, přišlo nám to takové nijaké. A pak jsme si v půlce skládání všimly zdejšího rýmového schéma a zjistily jsme, že je to dost na nic, když se tam rýmují skoro každá dvě slova a ještě ke všemu tam musíme narvat nějaký příběh...

Ale i tak jsme se tam snažily nějak procpat cestu hobitů s Aragornem z Hůrky do Roklinky s incidentem na Větrově. A tady bych pro změnu chtěla poděkovat milému hraničáři, který nám po našem výletu obratem poslal jeho návrh na změnu písničky, jež nás inspiroval hlavně v začátku.

A to platí i pro ostatní, pokud máte nějaký návrh na veselé písničky (ano, veselé, poslední dobou píšeme dost smutné písničky, i my jsme si toho všimly) hlavně melodií, ale veselý příběh také nené k zahození, bereme všechny, V nejhorším případě to prostě odložíme nebo odmítneme skládat, ale je velká šance, že toho opravdu půjdeme :-)

---

Elbereth Giltoniel

Cesta je hrob a křeč a posolená hlína,

a po ní dál nás vede hraničář,

on z dávných dob má meč, co stíny rozechvívá,

s ním titul král a dúnadanská tvář.

Cesta je prach, je zlá, dál vede do neznáma.

A my teď spolu jdeme na Větrov

a z očí strach nám plá, snad dožijem' se rána,

a z Amon Sulu nebude náš rov.

R:

Chodče, proč s námi jste nebyl, když na nás útočili,

Prsten mě vábil, mé oči uviděly,

všech devět králů ztracených v zapomnění,

Žihadlem mávnu a budem' zachráněni.

Elbereth Giltoniel, Elbereth Giltoniel…

Naděje plá, je zde, když Aragorn k nám chvátá,

a jezdci sípou, v ohni se svíjí.

Jen jejich král ještě na Froda se sápá

a bodá dýkou, která zabíjí.

Cesta je žal a tam, kde neztrácí se víra,

hraničář hledá v lese athelas,

a s ním se hnal náš Sam, vždyť Frodo mu umírá,

kůže je bledá, snad to najdou včas.

R: