Vyděděná - Sedmá kapitola

Smíšek s Estellou odejde z domova a rozhodnou se, že půjdou bydlet k Pipovi do Studánek. Ten je sice vřele uvítá, ale je na něm vidět, že o společnost zrovna dvakrát nestojí.

A protože sezde vyskytl dotaz ohledně Studánek, asi bych to měla trochu osvětlit. Takže, v původní verzi této povídky se zde Pipin vůbec neměl vyskytnout. Nebylo ho potřeba. No, ale pak jsem při beta-readingu konce Návratu krále narazila na větu "Smíšek a Pipin žili nějaký čas ve Studánkách a mezi Rádovskem a Dnem Pytle vládl čilý ruch." To mi dost zkomplikovalo plány. Takže Smíšek s Pipinem spolu zřejmě žili ve Studánkách. Ale proč proboha? Smíšek má Brandov a Estellu a Pipin Velké Pelouchy a Bílou studni. S tím Smíškem by to ještě šlo. Prostě se na něj rodiče naštvali, že u sebe doma má Estellu a řekli mu, že buď ona nebo oni. Takže Smíšek by s Estellou odešel do Studánek. Je to v Rádovsku, daleko od lidí, dokonalé místo. Ale co s tím Pipem? U nich dvou pro něj prostě místo není. Takže jsem vyprovozovala, co jsem vyprovozovala a Pipovi dala příšerně nepravděpodobnou zápletku, která by ho donutila odejít z domova a bydlet ve Studánkách. A o jakou zápletku jde se dozvíte v příštích kapitolách :-)

---

"Nemusel jsi to dělat. Já… jsem vyděděnec. Mají pravdu. Není pro mě žádná láska, žádný domov. Vrať se. Vrať se, najdi si nějakou pěknou ženu a žij šťastně. Se mnou tě štěstí nečeká," chytila Estella Smíška za ruku a otočila ho k sobě.

Stáli před stájemi Brandova.

"Řekl jsem, že s tebou půjdu kamkoliv. A to také udělám. Pro mě není štěstí bez tebe," řekl Smíšek prostě a lehce jí políbil.

"Teď musíme spěchat. Otec vypadal doopravdy hodně rozzlobeně. Musíme co nejrychleji odjet."

"Ale kam? Kam můžeme jít? Všichni o mě vědí…," začala chabě protestovat Estella a podržela Smíškovi dveře od stájí, aby mohl projít.

"Půjdeme do Studánek. Víš kde to je, ne? Vyprávěl jsem ti o nich. Frodo ten dům koupil těsně před tím, než spolu s námi odešel z Kraje. Teď tam bydlí Pipin. Frodo mi psal, že si od něj vyškemral klíče a rozhodl se žít tam, místo v Bralsku. A jsem si jistý, že nás tam můj bratranec nechá bydlet. A navíc, Studánky jsou dost daleko od všech pomlouvačných hobitů tady v Kraji. Na severním okraji Rádovska, blízko Starého hvozdu. Nikdo tam moc nechodí a lidí tam žije jen pomálu. Tam budeme v bezpečí."

Estella jen pokrčila rameny a přijala jeho ruku, když jí pomáhal nasednout na poníka.

Sice bylo už docela pozdě, ale z kulatých oken Studánek se linulo přívětivé světlo. Smíšek sklouzl z poníka dolů, pomohl sesednout Estelle a oba poníky odvedl do blízké stáje. Estella mezitím čekala venku.

Měsíc jasně zářil a osvětloval vchodové dveře. Kromě jeho svitu však byla tma. Estella, ač by si to nikdy nepřiznala, trochu nadskočila, když jí náhle zezadu Smíšek položil ruku na rameno.

"Lekla ses?" zašeptal jí spiklenecky do ucha.

"No jasně. Ty totiž vypadáš tak strašně, že vždycky málem dostanu infarkt, když se mám na tebe podívat," odsekla Estella.

Smíšek se potichu zasmál a zaklepal na dveře.

Nic se nedělo.

Smíšek zaťukal podruhé a trochu hlasitěji.

Dveře se pomalu otevřely. "Smíšku, co tady děláš? Říkal jsi, že musíš do Brandova, ne? Nebo jsi tu něco zapomněl?" ozval se čísi hlas a Smíšek uviděl siluetu svého mladšího bratrance.

"Ahoj Pipine, prosím, pustíš nás na chvíli dovnitř, potřebujeme se tě na něco zeptat," vyhrkl Smíšek rychle. Cítil, jak se Estella začíná třást zimou.

Pipin překvapeně zamrkal a snažil se v náhlém přívalu slov nějak zorientovat. Nakonec ustoupil ze dveří a pokynul jim, aby vešli.

Estella postřehla, že vypadá špatně. Byl pohublý, měl lehce uštvaný výraz a temné kruhy pod očima.

"Dobrý den, já jsem Estella. Estella… Bulvová," řekla Estella, když procházela kolem Pipina a nabídla mu ruku.

Pipin se na ní lehce usmál a potřásl si s ní. "Peregrin Bral. Potěšení na mé straně. Smíšek mi o tobě tolik vyprávěl."

Smíšek lehce zrudl a honem zamířil do obývacího pokoje ke krbu.

"Chcete čaj? Nebo něco jiného?" zeptal se Pipin po chvíli.

Smíšek s Estellou seděli vedle sebe u stolu a plaše se na něj usmívali.

"Čaj, jestli nebude vadit," řekl nakonec Smíšek.

Pipin jen pokrčil rameny a postavil konvici s vodou nad oheň.

"Tak," řekl, když se kolem nich prosmýkl zpátky ke stolu a sedl si naproti nim, "teď byste mi možná konečně mohli říct, co tady proboha děláte takhle pozdě a jak vám mohu pomoci."

Smíšek pokrčil rameny. "Víš, co jsem ti dneska odpoledne říkal?"

"Že Estella teď bydlí u tebe a že na ni tvoji rodiče ještě nepřišli? Nebo že se ji chceš vyznat z lásky, ale nevíš jak na to?" zeptal se bezelstně a v koutku mu zacukalo, když viděl, jak Smíšek zblednul a omluvně na Estellu mrkl.

"A přede mnou vystupoval jako dokonalý znalec žen…" rýpla si Estella a podepřela si bradu rukama.

Pipin se ušklíbl. Načež si od Smíška vysloužil pod stolem pořádný kopanec.

"To první," prohlásil Smíšek upjatě a říkal si, že možná není tak úplně dobrý nápad Pipina provokovat, když po něm potřebuje, aby je u sebe nechal.

"Už na to přišli," dodal a jednou rukou Estellu objal kolem pasu. "Zuřili, bylo to doopravdy hodně zlé. Odešli jsme."

"Vyhodili vás?" zeptal se Pipin zvědavě.

"Mě. Smíšek ale řekl, že půjde se mnou a…," vysvětlovala Estella.

"Zkrátka a dobře nemáme kde bydlet," dokončil Smíšek.

"Chcete žít tady? Se mnou?" zeptal se Pipin zkrátka.

Oba přikývli.

Pipin se usmál. Ale bylo vidět, že jeho úsměv je trochu nucený. "Tak vítejte doma," rozpřáhl ruce a vstal, aby zalil čaj.

"Nevypadal úplně šťastně," řekla Estella starostlivě asi o dvě hodiny později. Seděli v pokoji, který jim Pipin dal, a povídali si.

"Takový je teď pořád. Chvíli vypadá v pořádku, směje se, žertuje… a pak jakoby z něj spadla nějaká maska a on se znovu vrátí ke smutku. Ale myslím, že byl tady sám zavřený už moc dlouho. Společnost mu pomůže."

"A nevadí mu, že jsem tady?" zeptala se Estella znovu a vyjádřila tak svou největší starost.

"Ne, proč by mělo? Ví, že jsi za… to nemohla. To jeho záhadné trápení s tebou vůbec nesouvisí. Věř mi. Znám ho."

Estella jen přikývla a objala ho.