Vyděděná - Prolog

Tak jsme se dočkali. Protože Levandule už skončila, je čas na Estellinu Vyděděnou. Téma je víceméně stejné, ale provedení hodně odlišné, dle mého lepší.

Kapitol nevím kolik bude, záleží na tom, jak se mi to podaří rozdělit. Jako obvykle jsem tot totiž psala jako souvislý text.

Dnes tedy přišel na řadu prolog. Cestovatelé se vrátili do Kraje a našli ho zpustošený Sarumanem a Lotem. Vyděšení a zmatení hobiti jim pomohli svrhnout Šarkanovu vládu a teď žádají spravedlnost a potrestání vinných.

O postavě Estelly byl tak trochu v rámci této povídky vydán samostatný článek, který naleznete ZDE.

---

"Pane, jsou tu ještě jedny dveře. Zamčené," poklepal někdo Smíškovi na rameno a Smíšek se otočil. Stál se svými bratranci a Samem před Dnem Pytle a nevěřícně zíral na tu spoušť, kterou tu Saruman napáchal. Byl rád, že se vrátili v tuto dobu. Kdyby do Kraje přišli třeba i o měsíc později, Sarumanova vláda by byla neotřesitelná. Teď se jim ale podařilo zorganizovat povstání a před chvílí v čele vzbouřených a značně znepokojených hobitů přitáhli sem. Ke Dnu Pytle. Vstříc jim vyšel Saruman. Smíšek sledoval, když ho Červivec zezadu bodl a bez hnutí pozoroval, když hobití šípy zabily zrádného Červivce přímo na místě, kde stával Bilbův nejoblíbenější strom - stará hrušeň. Sarumana nelitoval. Už k němu necítil žádný smutek. Jen nenávist. Zničil jeho Kraj, zabil jeho přátele a příbuzné. Nezasloužil si lítost. Grímy ho oproti tomu trochu líto bylo. Ne, že by si smrt nezasloužil, ale mohl se jí vyhnout. Mohl volit jinak. Ale to všichni. Celá tahle patálie byla vlastně jen výsledkem špatné volby. Vždycky se někdo rozhodl špatně. Vždycky se někdo přidal na špatnou stranu.

"Pane, co máme dělat?" zeptal se hobit znovu a Smíšek se k němu otočil.

"Ano?"

"Jsou tam zamčené dveře, ve Dnu Pytle. A za nimi někdo je. Myslíme si, že je to… jeho žena," řekl Fosko bázlivě.

"Sarumanova žena???" vytřeštil Smíšek oči.

"Ne jeho, pohlavárova," zašeptal Fosko. "Pane, co máme dělat?"

"Počkejte, půjdu se na to podívat," vzdychl a zachytil Pipinův tázavý pohled.

"Uvnitř prý ještě někdo je. Půjdu to zkontrolovat. Postarej se o to zatím tady," zasykl koutkem pusy, sklonil hlavu a vešel do dveří Dna Pytle.

O devět měsíců dříve

Loto Pytlík vešel do dveří Dna Pytle a zuřivě praštil rukou do zárubně. "Jak to? Jak to že jste je ještě nedostali?" zařval.

Vilík Potměťchuť se přikrčil. "Je to zbytečný, šéfe. Jsou děsně chytrý. Zase nám zdrhli. A ještě dostali dva naše. Starýho Toma a taky Teda. To byli dobrý chlapi. Jak říkám, šéfe. Sou nepolapitelný. Musí se na ně tvrději."

Loto začal přecházet po místnosti a cestou vztekle kopal do všeho, co se po cestě naskytlo.

"Skupinka sedláků odněkud ze Zjizvených kopců a vy je nedokážete dostat?"

"Ale von je vede ten Cvali. Cvali Bulva. A je děsně chytrej. Dělá nám tam nahoře děsnej bordel, a jak říkám, už dostal několik našich," bránil se Vilík.

"Loto se ošklivě ušklíbl. "Neboj, Vilíku, za to se mu pomstím. Bude litovat, že se kdy odvážil postavit mi na odpor. Potrestám celou jeho rodinu."

Vilík se usmál.

"Slyšel jsem, že má Cvali hezkou sestru. Jak se jmenuje?" zeptal se Loto významně.

"Estella."

"Výborně. Připrav poníka. Jedeme na námluvy. Cvali bude litovat, že se mi kdy postavil na odpor."

Vilík se na něj vyděšeně podíval a opatrně přešel ke dveřím.