Předkové

Hobití Silmarillion se chýlí ke konci (počet dalších vydaných článků záleží čistě na tom, jestli zbytek dám do jednoho článku, nebo to nakouskuju). Ale aby se něco mohlo chýlit ke konci, nejdřív to musí projít "zlatým věkem" a zlatý věk je dle mého názoru tento článek. Článek o významných osobnostech Kraje.

Hobití dějiny se o skutcích význačných osobností moc nezmiňují a když, tak jen o skutcích význačných osobnostech z pouhých dvou rodin - tedy z jediných šlechtických rodin v Kraji. Abychom byli přesnější, pouze o hobitech pocházejících z rodiny Bralů a Brandorádů. Ale i přesto se mi podařilo najít pár dalších významných osobností. Bilba, Froda ani Sama nečekejte, zato zmínit Smíška s Pipinem byla povinnost :-)

(Autorem obrázku je Clarissa)

---

Předkové

První z těchto osobností jsou rozhodně plavínští bratři Marko a Blanko, zakladatelé Kraje. Je pádný důvod předpokládat, že jeden z těchto bratrů je předkem Raddy z Blat - zakladatele první šlechtické rodiny v Kraji. Starorádi totiž byli plavíni, stejně jako Marko s Blankem, a přitom plavínů přitom bylo zdaleka nejméně (a druhý důvod je prostě ten, že Tolkien měl takovéto příbuzenské souvislosti rád).

Radda z Blat byl všeobecně jedna z nejvýznamnějších figur hobitích dějin vůbec. Po smrti posledního krále Farnostu Arveduiho, si hobiti zvolili svého vlastního vůdce, který měl v případě nebezpečí organizovat obranu. Radda z Blat se tak stal roku 379 prvním Vladykou Kraje a tento titul pak měl dědičně. Zároveň založil první doopravdy šlechtický rod - Starorády. Jeho potomci tak byli vůbec první, kdo začali používat příjmení. Jméno Starorád vzniklo jednoduše zkomoleninou Starý Radda, jak hobiti prvního vladyku nazývali. V původní hobitštině je to Zaragamba (Zara - starý, Gamba - rada (tady se musím veřejně omluvit Polly, gamba neznamená jen kozel, ale také rada)).

Z této jediné rodiny pak vzešli Bralové a Brandorádi, ale o těch už odděleně.

Brandorádi

Někdy kolem roku 740 Krajového letopočtu (2340 normálního) udělal dvanáctý vladyka Kraje Gorhendad Starorád něco neslýchaného a veskrze plavínského. Vzdal se svého titulu vladyka Kraje ve prospěch Isumbrase Brala a se svou rodinou přesídlil do Rádovska (Raddova země). Tím, že překročil řeku Brandyvínu se izoloval od zbytku Kraje a od té doby byli Brandorádové, jak si od té doby nechali říkat, považováni za ztřeštěnce. Gorhendad Starorád nechal v Rádovském kopci nad řekou vybudovat sídlo rodiny - Brandov. Toto sídlo byl vlastně obrovský kopec, skrz naskrz prokopaný tunely a chodbami a byl domovem dvouset členů Brandorádské rodiny. Měl tři hlavní dveře a dvacet menších a kdo se v noci plavil přes Brandyvínu, mohlo se mu stát, že byl oslněn září ze stovek okrouhlých okének zasazených v úbočí kopce. Gorhendad také založil dědičný titul Rádovský pán.

Další z jeho významnějších potomků byl až Hrdomír Plecitý, který ubránil Rádovsko před vlky za Kruté zimy roku 2911. Jeho nejmladší dcera Primule Brandorádová si vzala pana Droga Pytlíka a Hrdomír byl tak dědečkem Froda Pytlíka, který jako malý vyrůstal v Rádovsku, když se jeho rodiče utopili na jedné z Hrdomírových slavností (chtěli se projet na lodičce).

Předposlední z rodiny Brandorádů, o kterém se ještě zmíním je Saramír Marnotratný, otec Smělmíra Brandoráda, který dokázal za vlády Šarkana a Lota Pytlíka udržet Rádovsko nezávislé (kromě Rádovska si nezávislost udrželo už jen Bralsko).

A konečně poslední člen této skvělé rodiny a to Smělmír Nádherný, který se vydal s Frodem Pytlíkem na výpravu za zničením Prstenu a stal se jedním z nejvýznačnějších hobitů vůbec. Roku 11 Čtvrtého věku nechal k Brandovské hale přistavět knihovnu, kde schraňoval svitky zaznamenávající historii Eriadoru a Gondoru. Smíšek hodně knih také napsal. Kromě známého Rostlinopisu Kraje, i nějaké historii Rohanu.

To by bylo ke skvělé rodině Brandorádů a už se podíváme na Braly.

Bralové

První, o kterém se Tolkien v souvislosti s rodinou Bralů zmiňuje je Isumbras I. Ale kdože byl tedy tím zakladatelem rodu? Autor knihy o hobitech nabízí jednu odpověď - Tucca z Blat. Tady si dovolím knížku přesně citovat, abyste pochopili, jak k tomuto jménu došel. "Tolkien neuvádí jméno zakladatele Bralska a praotce Bralovské rodiny. Pokud se však podíváme na genealogii Raddy jako praotce Starorádů a Brandorádů, můžeme po troše detektivní práce vypátrat odpověď. Tolkien nám nabízí stopy. Je nám řečeno, že Velké Pelouchy v Bralově Městci v Bralsku byly sídlem rodiny Bralů a že ranější verze jména zněla Tuk. Srovnáme-li tento postup s Brandovem v Rádohrabech v Rádovsku jako sídlem rodiny Brandorádů s ranějším jménem Starorád, uvidíme, že jde o paralelní vývoj. Stejně jako zakladatelem rodiny Brandorádů/Starorádů byl Rad nebo Radda, zakladatelem rodiny Bralů (Took/Tuk) musí být Tuck nebo Tucca. Zdá se vlastně logické, že praotcové, po nichž tato dynastie dostaly jména, byli původně bratři: Radda a Tucca z Blat, po nich dostaly jméno Rádovsko a Bralsko". Geniální, že? Takže tady máme Tuccu z Blat, zakladatele Bralovské rodiny a sídla rodu - Bralska. Jestli je to pravda, to se asi už nikdy nedovíme.

Takže když jsme vyřešili tuhle ožehavou otázku, můžeme přejít rovnou k prvnímu vladykovi Bralovské linie - Isumbrasovi I. Od té doby se Bralové stali nejvýznamnější rodinou v celém Kraji.

Další významný Bral z této linie je Hromželezo II (Isumbras II), který nechal roku 2683 vybudovat Velké Pelouchy a Bralův Městec, což bylo nejokázalejší a největší sídliště v Kraji.

Jeho vnukem byl Brandobras (Bučivoj) Bral. Bučivoj Bral byl třetí nejvyšší hobit vůbec (první byli Pipin a Smíšek). Měřil čtyři stopy a pět palců a mohl tak jezdit na koni. Roku 2747 porazil skřety vedené náčelníkem Golfimbulem a stal se tak jedním z nejvýznačnějších hobitů vůbec. Bučivoj však nikdy nebyl vladyka, protože byl mladší bratr Ferumbrase II. Bučivoj však založil jakousi "odnoš" Bralů - Severní Braly. Odtud pocházela i Diamanta z Dlouhé Stráně, Pipinova manželka.

Bučivojův bratr nijak zvlášť významný nebyl, takže se pozastavím až u jeho vnuka - Gerontia Brala, jinak nazývaného Starý Bral. Tento hobit byl dlouhou dobu nejstarší hobit v historii - i bez kouzelného Prstenu se dožil 130 let. Za Frodových časů byl snad nejvýznamnější postava v historii vůbec a to především proto, že se kamarádil s Gandalfem, které pro něj dělal báječně ohňostroje. Tento hobit byl také přímým předkem většiny nejvýznamnějších hobitů Třetího věku - Peregrina Brala, Smělmíra Brandoráda, Froda Pytlíka a Bilba Pytlíka. Zemřel roku 2920.

Mezi jeho syny patřili i Hildifons a Isengar. Tito hobiti byli pravděpodobně jedni z nejdobrodružnějších hobitů vůbec, protože Hildofons "Odešel na cesty a nikdy se nevrátil" a Isengar "Byl prý v mládí na moři".

Další významnou osobou je Ferumbras III, který se z mého pohledu proslavil především tím, že zemřel a vladykou se tak stal jeho vzdálený bratranec Palladin II.

Jeho matka se jmenovala Lalia Bralová a byla to velice zajímavá hobitka. Mezi Braly se jí přezdívalo Velká, nebo méně líbivě Tlustá a byla to hrozná semetrika. Byla manželkou Fortinbrase II a matkou Ferumbrase III. A říká se, že si prý jejího syna nikdo nechtěl vzít proto, že žádná hobitka nechtěla mít za tchýni Laliu. Po smrti jejího manžela v roce 1379 se vladykování ujal Ferumbras. Ale ne tak docela. Jestli jsem to dobře pochopila, tak Ferumbras sice oficiálně vladykou byl, ale ve skutečnosti vládla jeho matka jako matriarcha rodu. Zřejmě byla regentka. Ferumbras tedy byl neschopný vlády, ale je otázka, jestli proto, že to prostě nezvládal, nebo proto, že se Lalii bál. Lalia byla ke konci života tak tlustá, že se pohybovala jen na jezdícím křesle a starala se o ní Perla Bralová (Pipova sestra), která jí každé ráno vozila před bránu nad velké schody, aby se nadýchala vzduchu. Jednoho dne roku 1401 ale Lalia spadla. Spadla ze schodů a zabila se. Z její smrti byla obviněna Perla, byla vyloučena z rodiny a bylo jí zakázáno zúčastnit se slavnostního jmenování Ferumbrase III do plnoprávného úřadu vladyky. Zlé jazyky ale tvrdí, že o pár dní později byla Perla spatřena s perlovým náhrdelníkem z dědictví Bralů. Jak to tedy bylo? Opravdu byla Laliina smrt nehoda? Nebo byla naplánovaná a Perla byla za svůj čin odměněna drahým náhrdelníkem? U jakékoliv jiné rodiny bych řekla, že to byla prostě nehoda, ale u Bralů hobit nikdy neví. Jisté je, že Perla se z toho nikdy nevzpamatovala a zemřela nešťastná a v ústraní.

Paladin II byl otec Peregrina Brala a 31. vladyka Kraje. Je zajímavostí, že ač vladyka, zřejmě ve Velkých Pelouších nebydlel, ale žil na statku v Bílé Studni. Nevím, jak tohle vysvětlit. Asi jen tím, že se vladykou stal vlastně, až když Pipinovi bylo 25 a tedy se Paladinovi zřejmě nechtělo měnit zvyky. Paladin se stal důležitou osobou ve vymetení Kraje. Zásadně totiž nesouhlasil s tím, aby se Šéfem a tím pádem vládcem Kraje stal Loto Pytlík ze Sáčkova a tvrdil, že když už, tak by to měl být právoplatný vladyka Kraje. To Loto celkem samozřejmě odmítl a tak Paladin odmítl vpustit Lotovy chlapy do Bralska a zorganizoval obranu. Pár darebáků nechal zastřelit a i když potom Loto svou snahu ovládnout Bralsko vzdal, stále mu dělal Paladin obtíže a naschvály. Poté, co se Paladinův syn Peregrin vrátil ze své výpravy, Paladin mu nadšeně vyhověl v jeho plánu osvobodit Kraj a poslal mu stovku Bralů na pomoc do Bitvy o Povodí. Sám se s ostatními Braly ujal osvobozování jižních částí Kraje - především Jižní čtvrtky (domov Pytlíků ze Sáčkova), kde bylo darebáků nejvíce.

Jeho syn Peregrin I., se stal členem Společenstva Prstenu a dle nejlepších tradic Bralů zažil mnohá dobrodružství. V roce 13 Čtvrtého věku založil ve Velkých Pelouších obrovskou knihovnu zaznamenávající jednak historii Středozemě a jednak události Války o Prsten (zřejmě z Červené knihy). Ani jednu knihu sice Peregrin sám nenapsal, ale on a jeho potomci jich nasbírali tolik, že se Velké Pelouchy staly důležitým kronikářským centrem celé Středozemě.

Ostatní

Když jsme tak u těch jmen, bylo by nefér nezmínit i některé další významné hobity. Opustím od Bilba a Froda Pytlíka a rozepíšu se o snad nejslavnějším a nejobdivovanějším hobitovi vůbec. Je to tradá Tobold Troubil z Dolan. Tento skromný sedlák byl snad nejuctívanějším půlčíkem (před Válkou o Prsten) vůbec a myslím, že právem. On byl totiž ten, kdo jako první vypěstoval Dýmkové koření. Dýmkové koření je odrůda rostliny zvané Galenas, která byla přinesena z Númenoru, kde ji lidé ale znali jen pro vůni jejích listů. Jak k ní Toby přišel, je velká neznámá, protože je dokázáno, že za svůj život nebyl nikdy dále, než v Hůrce. Nicméně je jisté, že první odrůdu této rostliny vypěstoval Toby kolem roku 2670. Z Dolan pak pochází i nejlepší odrůdy dýmkového koření vůbec - Starý Toby, Dolanské listí a Jižní hvězda. Jméno Toby je dost zajímavé, protože odkazuje na "lidský" název dýmkového koření - tabák (tobbaco). Což vlastně naznačuje, že slovo tabák vzniklo ze jména hobita, který ho objevil.