Dějiny

Dnešní článek bude o té nejranější a nejzákladnější historii hobitů. Nejdřív rozdělím hobity na tři "rasy" a pak následuje delší odstavec o dějinách. Od počátků všeho hobitstva až po současnost.

Součástí druhé části tohoto článku jsou i dvě mapy, vysvětlující hobití putování. Tvořila jsem je já v malování, takže náležitě vypadají. Snad se v nich vyznáte...

(Autorem obrázků je Clarissa)

---

Tři hobití plemena

Jak jistě víte, hobiti se dělí na tři "rasy" Chluponohy, Plavíny a Staty. Možná by bylo záhodno se na každé z těchto plemen podívat podrobněji.

Chluponozi

Nejmenší a nejtypičtější z hobitů. Jsou malí, snědí, mají kudrnaté vlasy a velké chlupaté nohy. Žijí v norách a zabývají se především zemědělstvím. Jsou velice dobří v zahradničení. Jsou konzervativní a nemají rádi vzrušení a dobrodružství. Typická jména: Hnědáček, Tunelík, Pelíšek, Zahradníček nebo Provazník. Křepelkové jsou, alespoň dle Samova popisu v knize, určitě chluponozi. Podle jedné knížky jsou Pytlíci plavíni, ale podle jejich popisu bych jednoznačně řekla, že musí být chluponozi, tak nevím. Zajímavou osobou tady je Frodo. Dle jeho popisu, že "je v něm něco elfího" je stoprocentní plavín. Ale přitom jeho matka byla z rodu statů a otec tedy zřejmě chluponoh. Zvláštní.

Plavíni

Jsou nejméně početní a nejzvláštnější ze všech hobitích plemen. Mají světlou pleť i vlasy, jsou vysocí a štíhlí. Většinou žili v lesích. Mají rádi dobrodružství a jsou (na hobity) málo konvenční. Zároveň jsou nejodvážnější a nejbojovnější a obě šlechtické rodiny Kraje (Bralové a Brandorádi (i když Brandorádi jsou spíše Statové)) si zakládají na své plavínské krvi. Typická jména: Zlatníček, Bulík, Tvrdohlavý. V Kraji jsou už asi jen tři "čistokrevné" Plavínské rodiny. Bralové, Bulíci a Bulvové.

Statové

Jsou největší a nejsilnější. K údivu všech ostatních jim někdy rostou vousy a někdy nosí i obuv (trpasličí boty). Žijí u vody, v bažinách a říčních nivách. Mají rádi vodu a umí s ní zacházet. Umí se plavit na loďkách. Většinou nežijí v norách, ale v malých nízkých domečcích. Typická jména: Tlapka, Stránský, Chaloupka. Brandorádi jsou také Statové.

Původ hobitů

Půlčící, známí jako Periannath se v záznamech začínají objevovat kolem roku 1050 Třetího věku, ale je jisté, že ve Středozemi byli už dlouho před tím, jen si jich ostatní jaksi nevšimli. Hobiti zřejmě úplně původně bydleli spolu se Seveřany - Rohiry v severních údolích Anduiny mezi Mlžnými horami a Zeleným hvozdem, přesněji na územíčku mezi Kosatcovou řekou a Skalbalem (posvátný kámen Medděda). Tím tedy můžeme říct, že hobiti žili původně tam, kde dnes Meddědovci.

Po nějaké době ale byli nuceni tuto zemi opustit. V Zeleném hvozdu se totiž usídlilo zlo a už tu nebylo ani zdaleka bezpečno. Zároveň sem začínalo přicházet více a více lidí, takže plachým hobitům tu přestalo být příjemně. Jako první překročili Mlžné hory plavíni a to severně od Roklinky. Po nich chluponozi, kteří se v roce 1050 usídlili na západě v Eriadoru a někteří z nich přešli až k Větrovu, zatímco statové vystoupali průsmykem Rudorohu (Caradhas). Statové se nakonec usídlili v Koutci - klínovité území mezi řekami Mšenou a Bouřnou. Kolem roku 1150 se statové a plavíni připojili k chluponohům. Plavínů bylo málo a smísili se s chluponohy a staty z Koutce. Hodně statů se však později usadilo stranou u Tharbadu a ve Vrchovině.

V roce 1300 museli půlčíci žijící na severu prchnout na jih (rostoucí moc Angmaru). Většina statů se připojila k příbuzným na Vrchovině, ale statové z Koutce roku 1356 opustili území mezi oběma řekami a přesídlili do Divočiny - zpět do jejich staré vlasti. Tito hobiti žili dál u Kosatcové řeky, kde lovili ryby. Je pravděpodobné, že právě statové z Divočiny byl lid Sméagola a Déagola.

Většina hobitů se však odstěhovala na západ. Tito hobiti se nakonec se usídlili v Hůrce, zejména ve Špalíčku. Zároveň zde půlčíci založili spoustu vesnic, ale ty byly později opuštěny a jejich jména zapomenuta. Roku 1601 Druhého věku hobiti z Hůrky odešli, překročili Brandyvínu a usídlili se v úrodné zemi za ní. Hobity vedli bratři Marko a Blanko, kteří jsou považováni za zakladatele Kraje. Území Kraje jim daroval Argeleb II, král Fornostu, za což chtěl jen, aby hobiti střežili západní cestu a uznávali svrchovanost Severního království (kterou mimochodem velmi svědomitě uznávali i dávno potom, co Severní království zaniklo). V roce 1630 se k nim připojili i statové z Vrchoviny a skoro všichni hobiti se tak definitivně usídlili v Kraji.

(První vlna putování)

(Druhá vlna putování)

Protože se hobiti o svou minulost (kromě geneaologie) v podstatě nezajímali, je jen pár událostí, o kterých máme zprávy.

Jednou z těch událostí je Velký mor z roku 1636, který v podstatě vyvraždil Gondor a vylidnil Eriador. Hobiti, chráněni širokou Brandyvínou, přežili, ale za cenu velkých ztrát.

Další z nich byla bitva o Fornost, v níž byli Severští králové Angmarem poraženi a Eriador padl. Hobiti vypráví, že do této poslední bitvy vyslali lučištníky, ale lidské záznamy se o tom nezmiňují. Je velice pravděpodobné, že tam hobiti lučištníky doopravdy poslali, ale oni byli v zápalu bitvy prostě přehlídnuti.

Jediná bitva kterou kdy doopravdy vybojovali (nepočítejme Bitvu o Povodí), byla bitva (hobity hrdě nazývána bitva, ve skutečnosti spíš šarvátka) na Zeleném poli vybojovaná v roce 2747. Byl to malý skřetí nájezd, který Bučivoj (Brandobras) Bral porazil a skřety vyhnal poté, co usekl hlavu jejich vůdci Golfimbulovi. Skřetova hlava tehdy vyletěla vysoko do vzduchu a zapadla do králičí díry. Tak byla vyhrána bitva a vynalezena hra zvaná golf.

Mnohem vážnější ale byla Dlouhá zima v roce 2758 a dva roky hladu, které následovaly. A hobiti žili dále v klidu a pohodlí až do roku 2911, kdy přišla Krutá zima, při které Brandyvína, jediná ochrana Kraje zamrzla, a od severu vtrhli do Hobitína Bílí vlci. Poté však žili hobiti dlouhé roky v míru, blahobytu a pokoji, až do jednoho bezvýznamného odpoledne roku 2941, kdy se jistý ne příliš důležitý hobit jménem Bilbo Pytlík vydal ne zcela proti své vůli na bláznivou a především dobrodružnou cestu s třinácti trpaslíky.